Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145675/jana-jana-eyrova-145675.jpg
5
4429
4429
Ubohý sirotek, Jane Eyreová, nemá nikoho, kdo by ji chránil před zlými příbuznými a učiteli. Odhodlaná najít své štěstí se stane vychovatelkou a začne tak svůj nový život v Thornfield Hall. Zanedlouho však Jane zjistí, že Thornfield a vlastník usedlosti, pan Rochester, před ní skrývají tajemství. Čí je to hrozný smích, co slýchává? Proč jsou v noci slyšet ty děsivé výkřiky?... celý text
Přidat komentář
Jane Eyrová mě ze začátku vůbec nechytla. Měl jsem s ní velké problémy, jelikož mě autorka zahrnoval nejrůznějšími detailními popisky osob, přírody, věcí, pocitů a emocí. Navíc mě přišlo, že v některých pasážích neví kudy kam. To se změní s příchodem pana Rochestera, který je od prvního okamžiku velmi stěžejní. Jeho dialogy s Jane patří k vrcholům knihy a já osobně jsem je měl nejradši. Co mě naopak zklamalo, bylo to že je to zbytečně zdlouhavé a některé momenty se daly zkrátit. I tak si myslím, že autorka odvedla velmi dobrou práci, na které je vidět, že má hlubší význam. Jane Eyrova se mi líbila a nelituji toho času strávený s ní.
Úžasná knížka. Dostala jsem se k ní díky Jacqueline Wilsonové, která jí popisuje v několika ze svých knih a jsem strašně ráda, že jsem si jí přečetla. Jenom asi záleží na překladu, já četla o Jane Eyreové, St. Johnovi apod. , a díky tomu mi teď zní hrozně zvláštně, když o St. Johnovi někdo mluví jako o Janu Křtiteli :) . Janu Eyrovou mám ráda, ale přece jenom mi víc přirostla k srdci Jane Austenová a její knihy.
Já nevím. Nejdřív mě nebavila, ale později mě opravdu chytla a četla jsem jedním dechem. Mám ráda knihy z této doby, tohoto prostředí a zaměření ;-).
Moc se mi tento příběh líbil.:-) Viděla jsem i film, ale je jasné, že knížka je mnohem, mnohem lepší. Doporučuji přečíst :-)
Nádherná kniha, žádná červená knihovna jak si myslí lidé, co ji nečetli. Velmi silný příběh, který je lehce depresivní a ponurý, ale jinak příjemné čtení. Jediné co mě mrzelo je to, že mi jeho hlavní hrdinka zrovna moc k srdci nepřirostla.
Tento příběh mě očaroval. Podle informací, které jsem předem zjistila, jsem předpokládala, že to bude nějaká "harlekýnka". Autorka ovšem překonala moje očekávání. Byl to silný a inspirující příběh, trhal předsudky a podporoval zásady. Přestože se Jana často obracela na křesťanského Boha, byl ten příběh jaksi nadčasový - žena nemá být jen manželka a matka, závislá na ostatních. Jana je inspirující, talentovaná a skromná, ví, že bohatství není jen v penězích, ale v plnohodnotném životě a na to se dnes zapomíná.
Provází mě už nejméně dekádu let - a pokaždé, když ji otevřu, v ní nalézám uspokojení. Jako malá jsem se ztotožňovala s Janinou izolací a láskou ke knihám, později mě okouzlila milostnou zápletkou, dnes mě těší charakternost postav. Brontëové se zkrátka povedl nadčasový, půvabný, silný příběh, který unese i občasné zakolísání (Rochesterova svérázná filosofie a podivné řeči, patetismus Jana Křtitele aj.). To, že se i dnes čte a získává příznivce, je krásný fakt: zjevně nemusí ženským románům vládnout jen hysterické, žádostivé hrdinky a jejich plytké zápletky...
Má nejoblíbenější kniha, od té doby, co jsem jí četla na střední k maturitě, jsem se k ní mnohokrát vrtáila, mám její oblíbené pasáže. Tato kniha mě naprosto nadchla.
Nemohu na tu knihu přestat myslet. Ten neskutečně poutavý příběh lásky Jany a pana Rochestera na mne dýchl kouzlem starým sto padesát let. Když jsem knihu otvíral, myslel jsem si, že mě čeká příběh podobný románům Jane Austenová, ale ji a sestry Brontëovy vůbec nemohu srovnávat. Zatímco romány Austenové mají to neopakovatelné lehké kouzlo anglického domácího života na venkově, romány Charlotte Brontëové mají rychlý spád a popisují rychlý psychologický spád děje. Dílo Jane Austenové je typický román rodinného života, odvětví realismu, avšak romány sester Brontëových jsou typické romány kritického realismu. Zážitek z knihy zůstane dlouho.
Knihu jsem začala číst s tím, že jde o další klasický anglický román podobně jako jsou romány od Jane Austen, ale po pár stránkách jsem byla vytržena z mého omylu. Lehce depresivní, vášnivé a napínavé čtení. Po přečtení knihy mi bylo líto, že už je po všem :-)
Zdlouhavé popisy mě naštěstí neodradily od překvapivě napínavého příběhu :). Přečtěte si!
Klasický případ INTJ, totiž Jana Eyrová není jen příběhem o lásce, ale také o nezvyklé osobnosti, která se musí vypořádat se světem.
Krásný viktorianský příběh. Nejprve jsem četla jako dítě Sirotka lowoodského, to mě moc nezaujalo, ale Jana Eyrová ano...
neviem prečo som sa tejto kniha toľko bránila - s nejakou inou som si ju pomýlila....čítala sa dobre, niekedy mi dlhšie úvahy vadili, ale aj napriek tomu sa čítala super. Jana mala ako sirota ťažký život, ale jej povaha ju hnala dopredu. Stále som mala pocit, že dej mi vybočuje tam kde som to ja nechcela....ale skončilo sa to predsa tak, ako som ja chcela....
Nezapomenutelná kniha, ke které se člověk v životě několikrát vrátí.
Sleduji s chutí i všechny verze televizního nebo filmového zpracování knihy.
Ale kniha zatím vždy vítězí.
Doporučuji k přečtení. Vlastně si myslím, že právě tato kniha by měla být přečtena každým, kdo knihy čte.
Toto je moje srdcovka a beze sporu nejoblíbenější kniha. zamilovala jsem se do knihy v té scéně, kdy si Jana zavazuje botu a pak se anrovná a je tam pan Rochester.. Tak neskutečně skvělá kniha, kterou milujji a jsem velmi ráda, že ji mám ve své knihovničce. Vztah Jany a pana Rochestera mě ohromil, kniha tak čtivá, milá, oddechová, romantická, historická a prostě... moje srdcovka a klasika :-)
Jana Eyrová je moje doslova srdeční záležitost! Nádherný příběh z viktoriánské doby, kdy z hlavní hrdinky příběhu, přestože nezažívá radostné dětství ani dospívání, vyrůstá sebevědomá, citlivá, na pohled sice křehká, ale uvnitř velmi silná žena, která nalézá, po různých životních strastech a překážkách, silnou a nesobeckou láskou. Prostě nádherná kniha, kterou mohu jen doporučit..
"Kniha, kterou by si měla přečíst každá žena".. souhlasím. Jana Eyrová má spoustu ctností, které jsou i v dnešní době aktuální- spravedlivá, čestná, trpělivá, v rozumné míře sebevědomá, vzdělaná...
Už jen to, že je v dnešní době pořád ještě čtená a oblíbená vypovídá vše. Tohle by měla být povinná četba. Možná by díky tomuto příběhu bylo míň těch, kteří si čtou a stahují obsahy děl na internetu...
Dobře napsané, ale Jan Křtitel mne nevýslovně nudil. Také vášeň pana Rochestera mi přišla nesrozumitelná. Ale to je asi mým mládím a nezkušeností.
Klasický románový příběh v každém smyslu, který zápletkou či zvraty už příliš nepřekvapí. Pokud se člověk překlopí přes dlouhý úvod z raného života Jany - což byl bezpochyby způsob Charlotty, jak se vypořádat se svým - pak už se rozvíjí příběh osobnosti, která si díky autorčinýmu stylu a jazyku (a i překladatelčiným) dokáže chytit čtenáře. Alespoň já si Janu oblíbil, i s jejími povahovými (občas až otravnými) vadami a protikladnými vlastnostmi, a začal jí fandit. Nezkušená, ale rozumná, pokorná i vzdorovitá, přátelská i egocentrická, veselá i nafučená, nejistá i rozhodná; zhruba taková je Jana Eyrová, která se vždy ocitne na křižovatce (nejen u Whitcrossu) a neví kam dál. Tedy do chvíle, než zasáhne osud a nebo ona její zarážející neústupnost.
Pro mě nejmilejší momenty byly právě rozhovory s Rochestrem (čímž musím kvitovat hroubkovi v nižším komentáři), který je se svými rozpory osobnost sama o sobě...ať už to bylo jeho chladné přijetí, postupné tání, klackovité "chci" nebo konečné pokání. I úvod Na blatech má své kouzlo, ať už Janin pyšný úvod s Hanou v kuchyni či postupné sbližování s Riversovými a poněkud zvláštní persona Jana Křtitele. Ale dost již.
Co mě vadilo nejvíc, byla nejspíš chyba tohoto vydání. Chyba, na kterou jsem nenarazil prvně, a to bylo vynechání místopisných názvů v podobě XX a nebo tří teček. Čtenáři hledej či si domysli sám.