Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Děj románu významné anglické spisovatelky je zasazen do kopcovité yorkshirské krajiny se slatinami a vřesovišti a odehrává se v době viktoriánské. Vypráví teskný příběh lásky ušlechtilé, přímé a ač v mládí odstrkované, přece jen sebevědomé a statečné dívky, jež odchází od zámožného a milujícího muže, když zjišťuje, že jejímu sňatku s ním stojí v cestě závažná morální překážka...... celý text
Přidat komentář
Ke knize jsem se dostala až na střední škole a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Vím, že pro nás čtenáře tam byli ohrané situace, ale v té době se na to dílo koukalo jinak, dřív ta literatura vypadala jinak, proto ta kniha mě oslovila a vůbec mi nevadily ty situace, spíš naopak, byla jsem ráda, že tam jsou. Já si tu knihu užila a prožívala tu lásku společně s nimi
Už chápu, proč je to tak oblíbené a to i napříč staletími. Klasická červená knihovna, akorát z jiné doby a podle diktátu tehdejších společenských poměrů. Zkrátka obyčejná romantarna se vznešenějším jazykem, to se musí nechat. Kniha jako taková je nudná, zdlouhavá, dětství hrdinky typické, ohrané a jeji vyvolený absolutně nesympatický a povýšený. Všechny loudave popisné části jsou alespoň dobře jazykově vystavěné, o rozhovorech hl. hrdinů se to bohužel říct nedá. Absolutní zklamání. Preskakano, nedocteno. Na Větrné hůrce to bylo mnohem lepší, záživné a i drsnější čtení!
Janu Eyrovou jsem poprvé spatřila ve filmu a seriálu, její příběh mě natolik upoutal, že jsem se rozhodla zjistit její pravou podstatu, tím že si přečtu knihu.
Knižní zpracování mě nezklamalo, naopak mě více seznámilo s psychikou postav a občas jsem je musela srovnávat s filmy a seriály.
Přestože jsem věkově k Janě, její pocity a nálady jsem si nedokázala často úplně vysvětlit. Byly chvíle kdy jsem s ní nesouhlasila a jindy jsem ji litovala či snad se usmívala nad tím, jak byla bláhová.
Ano, byla bláhová, ale která zamilovaná dívka není?
Tuto knihu jsem četla ve stejné době jako Na větrné hůrce, takže se neubráním srovnání. Za mě bylo toto povedenější dílo. Sympatičtější postavy (o hodně), jejichž trápení jsem dokázala lépe prožít. Pro mě milejší a hezčí prostředí. Někdy až moc zdlouhavé dialogy, nepřímé, postavy pořád odbíhají od tématu a vlastně si celkově nic neřeknou.. to však k těmto románům asi patří, akorát na mě je to až moc románové.
Román sedl mé romantické povaze. Patří mezi podmanivé příběhy už léta, protože to byla první nedětská kniha, kterou jsem ve svém životě přečetla. Líbí se mi i gotické, psychologické a realistické prvky (tajemné postavy a nejdříve těžko vysvětlitelné události, neduhy tehdejší společnosti), i když je příběh trochu zidealizovaný a převládá v něm romantický základ, tedy láska majitele panství k chudé, nepříliš krásné vychovatelce. Jana je důstojná, chytrá (a ví o tom tím zdravým způsobem), tudíž jí neschází hrdost a vlastní názory, i když si musí být vědomá své nedokonalosti. Postava budí respekt i přes svojí tvrdohlavost a je charismatická nejenom díky chování, důvtipu a osobnostním rysům, jako je síla, samostatnost a spolehlivost, ale hlavně díky postoji, s kterým řeší životní výzvy. (Jediné, co se mi nelíbilo, bylo to, že dobře placené, poměrně nenáročné místo, kde s ní bylo ze strany zaměstnavatelů dobře zacházeno, chtěla po dvou letech z podivného rozmaru opustit, protože změna je život a začínala se na pěkném panství nudit, viz část, kde si podává inzerát na jiné místo. Potom všem, co jinde zažila za ústrky, by chtěla jít do nejistoty? Tehdy ještě nevěděla, že R. je zadaný, takže v tom nebylo morální gesto).
Se svým protějškem je navíc naladěná na stejnou vlnu a jiskra mezi ní a Rochesterem se přenáší na čtenáře. Nevšední Rochester má též vnitřní kouzlo, dobře se doplňují a jejich rozhovory jsou kořením beztak dobré knihy. Milují se a chrání navzájem a tak to má ve vztahu být. Líbily se mi všechny postavy, i ty negativnější, všechny jsou popsány dobře nebo je alespoň dobře naznačený jejich charakter.
Román stejně jako četná filmová zpracování vytváří podmanivou, tajuplnou náladu, místy až s decentně hororovým, jindy psychologickým nádechem.
Nebudu se pouštět do nějakého rozboru, který by měl jít dál, než co kniha prvoplánově nabízí. Napsala jsem to, jak knihu převážně cítím a zbytek raději nechám literárním slovníkům.
V každém životním období si čtenář může všímat jiných prvků a ty vyzdvihovat. Třeba knihu za čas uvidím zase jinýma očima. Knížku mám ve své knihovně hned ve dvou překladech a vydáních.
Nemám ráda čistě bílé hrdiny a přílišná mravokárnost mi vadí, u Jany Eyrové to ale nějak naplatí. I když je až moc vzorná a „zlobí“ jen, když už vážně není zbytí, dokázala jsem s ní znovu projít celým románem a držet jí palce (a ještě si to užít!).
Další návrat do mládí, tady vyvolaný dodatečným plněním starších ročníků výzev (nejoblíbenější kniha mé mámy). Měla jsem audioverzi, namluvení bylo povedené, ke knize se hodilo. Stejně jako dřív jsem byla unesená příběhem, ale přece jenom, jak jde čas a člověk má mnohem víc odžito i načteno, na plný počet už to nestačí. Dětství Jany popsáno brilantně, druhá část je na mě až příliš romantická, což už moc ve svém věku nemusím. A nemusím také zpracování s Kačerem, dodnes z něho na mě padá splín. Takže nostalgické ****.
Krásná kniha. Viděla jsem i film a i přesto že se mi vůbec nelíbil jsem knihu přečetla a jsem spokojena. Myslím že Jana Eyrová je jedna z největších knižních hrdinek . Naprosto jsem hltala když se nebála vyjádřit svuj názor byla prima a klidna. .....Určitě knihu nečtu naposled
Kniha mého srdce, velká láska už od doby, kdy mi bylo -náct. Mohla bych toho napsat tolik... a přesto se mi slov nedostává.
Část, která se zabývá Janiným dětstvím je mi blízká svojí realističností a syrovostí podanou bez větších příkras. U jejího dalšího osudu se hezky romanticky sní. Přitom je to inteligentní kniha pro ženy, neokázalá a půvabná.
Charlotto, touto knihou jsi mě prostě dostala. A koho taky ne, že ano?
Charlotte Brönteová je ode dneška oficiálně moje nejoblíbenější femistka.
A Jana jedna z nejsympatičtějších postav z romantické knihy, o které jsem kdy četla.
A řekněme si to narovinu: Tahle kniha je skvělá prostě celá.
To bola teda,, jazda". Keby bola ešte zneužívaná tak je tam skutočne všetko. Toľko trápenia skoro ako skutočný život. Príbeh je zaujímavý nečakaný, postavy sú zvláštne ako to mám rada :) ale niečo mi bránilo sa do Jane Eyrovej vcítiť. Nedokázala som si nikoho obľúbiť, usmiať sa plakať - nič. Musím dať 5 hviezdičiek je to úžasná kniha mám voči nej úctu. Ale mne je vzdialená - skúsim o pár rokov :)
Tuto knihu jsem četla vždy, když jsem byla nemocná, což bylo v mládí velmi často. Nikdy mě neomrzela. A TV zpracování s Martou Vančurovou a Janem Kačerem pak bylo třešničkou na dortu.
Milujem Janu Eyrovú ! Taký príbeh lásky, odvahy, tajomna... Vzniklo toľko filmov, seriálov - to nebude náhoda :-D
Viktoriánske Anglicko to je moja slabosť.
Právě jsem dočetla tuhle knihu - četla jsem jí v angličtině ve zkrácené verzi. Chvíli mi trvalo, než jsem se do toho čtení dostala, protože číst knihu, v jiném jazyce než rodném, není úplně jednoduché. Od poloviny knihy se mi to četlo samo a moc se mi to líbilo! Určitě si tento příběh přečtu i celý v češtině!
Tu knihu miluji, četla jsem ji snad 5x.. nevím vlastně proč.. Je to v podstatě velmi fádní storka z doby viktoriánské Anglie, ale já ji budu číst pořád a pořád dokola.. Vždycky se mi po pár letech po ní zasteskne a já jí potřebuji znovu prožít..
Janu Eyrovou jsem četla už podruhé, věděla jsem, do čeho jdu, a její romanticky přepálené ingredience jsem snášela s trpělivostí jako nezbytnou daň za působivé popisy krajin a postavy, jimž v životě na něčem záleží.
Hrdinka mi k srdci ani napodruhé nepřirostla, dlouho jsem přemýšlela, jak svůj pocit vyjádřit slovy, nakonec mi pomohly zdejší komentáře. Hned ten první:
"Četla jsem tuto knihu v 18-ti, kdy jsem už měla pevné a jasné názory, a vyjádření autorky jako by bylo mým vlastním viděním věcí..."
Ano, je to "mladá" kniha. Jana má v sobě sebevědomí a sílu mládí, s jistou bezostyšností zkoumající, soudící a pronikající do osudů druhých. Také jsem takhle chytrá byla, zřejmě je to pro vývoj lidské bytosti nezbytné, ale nechtěla bych se do těch dob vracet.
Nemalé trampoty mi působil překlad. Samozřejmě Omega, bohužel v knihovně dlouhodobě jiné vydání dostupné nebylo, takže jsem se spokojila s vrabcem v hrsti. Dostalo se mi dost matoucího zážitku, velmi krásné a hladce plynoucí pasáže byly střídány gramatickými příšernostmi (vykíř), nesrozumitelnými větami a překladatelskými zhůvěřilostmi (John Křtitel), narazila jsem na dvě místa, v nichž pravděpodobně kus textu vypadl. A velice mě rušilo soustavné odřádkovávání přímé řeči po každé uvozovací větě, které vyvolávalo mylný dojem střídání mluvčích.
Nápadný nesoulad pozitiv a negativ překladu mě nutil pátrat (jinak jsem v tomto oboru ignorantka) a vypátrat, že pan Polák byl obviněn z plagiátorství a převzetí staršího překladu Jarmily Fastrové. Vykíř i John Křtitel zastupují zřejmě jeho vlastní umělecké vklady. Fuj.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
1973 | Jana Eyrová |
1991 | Sirotek lowoodský |
1990 | Villette |
1975 | Shirley |
2010 | Emma |
Moc hezká kniha, sympatická hrdinka a ještě sympatičtější Rochester