Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193309/jana-eyrova-193309.jpg
5
4419
4419
Děj románu významné anglické spisovatelky je zasazen do kopcovité yorkshirské krajiny se slatinami a vřesovišti a odehrává se v době viktoriánské. Vypráví teskný příběh lásky ušlechtilé, přímé a ač v mládí odstrkované, přece jen sebevědomé a statečné dívky, jež odchází od zámožného a milujícího muže, když zjišťuje, že jejímu sňatku s ním stojí v cestě závažná morální překážka...... celý text
Přidat komentář
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k této klasice. Výborně čtení, krásné košaté popisy, které cvičí představivost, aniž by překážely příběhu a nudily. Příběh má spád, místy čtenář ani nedýchá, jak s hrdinkou prožívá její radosti a soužení. Mezi klasiky se řadí zcela oprávněně.
Kniha o Janě, dívce, která měla těžké dětství bez lásky a přesto nezatrpkla a nevracela to stejnou měrou zpátky. Její život nebyl jednoduchý, ale žila ho jak nejlépe uměla a chovala se tak, jak ji vedlo její svědomí, hrdost a její čisté srdce bez zlých úmyslů. Její životní cesta ji dovedla k lásce a i když se zdálo, že osud jí nepřeje a místo života s milovaným mužem ji čeká osamocený život, našla ztracenou rodinu a nakonec ji čekal i láskyplný manželský život. Nádherný příběh, který jsem četla s radostí.
Obsahuje spoilery!!!
Jana Eyrová je kniha o lásce, touze po šťastném životě, o hledání domova a mnohém dalším. Určitě má čtenáři co dát. Bavilo mě číst o Janě, která si jako dospívající dívka procházela tolika utrpeními a nástrahami života. Čtenář se hned vcítí do jejích pocitů, snů, obav apod. Bylo mi jí líto, jak se k ní chovali její vlastní příbuzní a jak marně hledala teplo domova a bezpečí tam, kde ho nikdy neměla najít. Bylo zajímavé také číst o Janiných zkušenostech z Lowoodského ústavu. Tato část ve mně vyvolávala různorodé pocity, většinou negativní. Neskutečně mě zaujala postava Heleny Burnsové, která byla smířená se svým osudem.
Postava Jany byla uvěřitelná, okamžitě jsem ji začala mít ráda a soucítit s ní. Byla mi sympatická svými morálními hodnotami. Jana si přála najít domov a rodinu, které nikdy nepoznala, a být konečně šťastná. Když ji muž, kterého ze srdce milovala, požádal o ruku, nemohla uvěřit, že by konečně mohla být šťastná, protože do té doby žila v neštěstí. I ona si však přála milovat a být milována, stejně jako by si přál každý.
Pan Rochester je komplikovaná osobnost. V mládí konal neuvážené činy, což se mu potom vymstilo, když si vzal ženu, ze které se stala šílená. Po štěstí a lásce toužil stejně jako Jana a tvrdohlavě si za ním šel, přestože při tom Janě zatajil tak podstatnou informaci. Ten požár jeho panství a jeho zranění představují jakýsi trest za to, co v minulosti provedl. Jeho následná samota, kdy neměl nikoho, pro něj znamenala pokání, kterým musel projít, aby mohl být zase šťastný. Právě kvůli té slepotě, který ho doprovázela, se stal bezbranným, stalo se to jeho břemenem, které mu připomínalo, jaké utrpení kvůli němu Jana musela snášet, když jí lhal. Když se k němu vrátila, zrak se mu vrátil, ovšem to, že přišel o ruku, mu mělo navždy připomínat jeho temnou minulost.
Jan Křtitel je další velmi zajímavá postava. Jan toužil po lásce Rosamondy, která jeho lásku opětovala, jenže Jan ještě více věřil ve své poslání misionáře. Nechtěl se připravit o možnost dostat se do Nebes tím, že by si vybral Rosamondu a poklidný život s ní. V tom je nutno ho obdivovat, že se zřekl všeho, co život nabízel, ve prospěch druhých.
V knize je vidět společenský rozdíl mezi Janou a panem Rochesterem, kteří nedbali nějakých společenských předpokladů a chtěli se vzít i přes skutečnost, že to nebylo úplně vhodné. Nelze si také nevšimnout jejich rozdílu ve věku - byli od sebe přes dvacet let. Tady je ukázáno, že v lásce nezáleží na věku, když se dva lidé skutečně a upřímně milují.
Autorka na této knize ukázala, že je nejdůležitější, aby měl člověk dobré vlastnosti, ne aby byl krásný vzhledově, přestože to také hraje ve společnosti roli a lidé kvůli vzhledu člověka rychle odsoudí. Jana ani pan Rochester krásní zevnějšku moc nebyli, avšak uvnitř ano. Za kontrast můžu uvést Blanche Ingramová, která byla krásná, ale přetvařovala se a byla hrubá.
Kniha se mi zpočátku četla dobře, po první půlce už mě to však trochu přestávalo bavit, protože se tam vyskytovalo moc myšlenkových pochodů a nebylo tam nic, co by na delší dobu udrželo mou pozornost. Nicméně si myslím, že kniha rozhodně stojí za přečtení, protože nese spoustu poselství.
Konečně jsem si i já přečetla tolik opěvovanou Janu Eyrovou! Nikdy bych nevěřila, že budu tak silně prožívat pouto, které postupně vznikalo mezi Janou Eyrovou a panem Rochesterem. Na jejich rozhovory jsem se vždy velmi těšila a dvakrát se mi stalo, že mě dojaly k slzám. Pan Rochester sice nepůsobil jako idol dívčích srdcí, ale jakýmsi způsobem si mě získal a na konci mi ho bylo trochu i líto. Zpočátku působil dost povýšeně, ale v určitý moment se jako mávnutím kouzelného proutku změnil a stal se z něj citlivý člověk. Janu tudíž chápu a dokážu si představit, čím si získala jeho srdce. Vyzdvihnout musím fakt, že kniha, ač se jedná o prvoplánovou romantiku, není plná klišé typických právě pro tento žánr, tedy aspoň z mého pohledu. Zvraty (a že jich je hned několik) jsou překvapivé a nečekané. Atmosféra té doby je popsaná velmi realisticky a já se do ní naplno vžila.
Kdysi jsem ji dostala jako dar, nijak mě však nezaujala, a tak trčela v knihovně. O několik let později jsem po ní sáhla - nádherně psané, čtivé, citlivé...
V této knize se mísí romantické a realistické prvky. Kniha je hodně obsáhlá a knihu jsem četl několik dní. Řekl bych, že kniha je spíše určená pro ženy a dívky. V knize jsem také nalezl hodně myšlenek. Kniha se celkově četla dobře. Je pravda, že kniha je rozvláčnější, má 38 kapitol. Pokud si čtenářky rozplánují jednotlivé kapitoly do jednotlivých dnů a nebudou chtít knihu přečíst za jeden den, tak si myslím, že jim kniha přinese pěkný čtenářský zážitek, pokud jsou ještě k tomu romantické duše.
Hlavní postavou je Jana Eyrová, která nemá jednoduché dětství, žije u své tety, která ji následně pošle do domova pro dívky, kde se učí různým dovednostem. Později působí jako vychovatelka u pana Rochestra, kde později dojde k řadě událostí.. Seznamuje se s řadou dalších lidí, např. Janem Křtitelem, jehož chování vůči Janě Eyrové mne trochu mrzelo.. Jana Eyrová je upřímná, rozumná mladá dívka, která trochu hraje na piano a kreslí obrazy. Je dobrosrdečná, dokáže naslouchat ostatním a nenechá se ovlivnit jinými názory. Je sama sebou a dokáže ve vyhrocených situacích říct lidem pravdu do očí, dokáže odpouštět. Jana Eyrová zastává názor, že pokud se k nám někdo nechová dobře, nemáme si to nechat líbit a máme se bránit. Samozřejmě člověk snese hodně, ale pokud se překročí určitá mez, překročí se jakási pomyslná hranice, měli bychom se určitě ozvat, i když v reálném životě je to mnohdy těžké. Snadno se o tom píše, ale mnohem hůř se to aplikuje v praxi.
V knize nalezneme také různé úvahy o Bohu. Kromě smutných událostí jsem v knize také našel humorné situace, zejména se mi líbily rozhovory, které vedl pan Rochestr s Janou Eyrovou. Jedna událost, kterou vymyslel pan Rochester, mne hodně překvapila a vůbec jsem to od něj nečekal. Nicméně zpětně mi to připadalo zábavné, ačkoliv to asi neměl dělat.. :)
Z knihy si lze také vzít ponaučení. Pokud někoho doopravdy milujeme, měli bychom svému partnerovi říkat pravdu a nic před ním nezamlčovat. Podle mého názoru je to nejlepší. Vím, že pravda je někdy nepříjemná, ale raději žít v pravdě než v polopravdě, lži, anebo nevědomosti. Pokud se jedná o důležitou informaci, která se bezprostředně dotýká našeho soužití s partnerem, měl by tuto informací náš partner určitě vědět. Z knihy jsem si také odnesl, že bychom měli respektovat názor jiného člověka a smířit se s rozhodnutím, které nám oznámí, ačkoliv bychom si představovali jinou odpověď. Neměli bychom rozhodně se k němu chovat odtažitě a zatrpkle jen proto, že nám někdo nevyhověl. Měli bychom být tolerantní a ponechat druhému člověku svobodnou vůli, ať už se rozhodně jakkoliv.
V závěru knihy se vyskytují VYSVĚTLIVKY, což je určitě přínosem pro čtenáře. Myslím si, že pro větší zpřehlednění mohly být francouzské věty (slova) přeloženy do češtiny přímo v textu, anebo pod čarou než je uvádět ve Vysvětlivkách. Podle mého názoru by to bylo přehlednější.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Děti cítí, ale nedovedou své pocity rozebírat; i když se jim částečně podaří rozebrat je v myšlenkách, neumějí výsledek svých úvah vyjádřit slovy.
Kdyby byli lidé vždycky hodní a poslušní vůči těm, kdo jsou krutí a nespravedliví, pak by zlí lidé pokaždé prosadili svou, nikdy by se nebáli, nikdy by se nezměnili a byli by pořád čím dál tím horší. Když nás někdo bezdůvodně udeří, měli bychom mu to podle mého přesvědčení důkladně oplatit - tak důkladně, aby se ten, kdo nás udeřil, řádně poučil, že to už víckrát nesmí dělat.
I kdyby tě nenáviděl celý svět a věřil, že jsi špatná a zlá, nebyla bys bez přátel, kdybys měla čisté svědomí a nemohla by sis vyčítat, že ses něčím provinila.
Jedním srdečným slovem se dá vyjádřit zrovna tolik dobré vůle jako spoustou slov.
Uzavřené lidské povahy si vskutku potřebují upřímně pohovořit o svých citech a zármutcích mnohdy ještě víc než povahy sdílné. I zdánlivě nejpřísnější stoik je nakonec člověk, a když se někdo směle, ale v dobré vůli z ničeho nic "pohrouží do tichého moře" takové lidské duše, často jí tím prokáže velké dobrodiní.
Krásná kniha s poutavým příběhem.Četla jsem ji jedním dechem,místy se mi až zastavilo srdce.Určitě se ke knize nejednou vrátím,když budu chtít prožít život jedné úžasné mladé dámy která se i přez nepřízně osudu nikdy nevzdala.
Tato kniha mi úplně přirostla k srdci. Děj je líčen tak věrohodně, jako bychom byli jeho součástí. Opravdu jsem celou dobu měla pocit, že Jane znám a že příběh prožívám s ní. Určitě doporučuji přečíst.
Na tohle vydání se vyplatilo čekat se čtením této klasiky. Hlavně se tak dobře čte, že by člověk ani neřekl, že byla vydána před 70 lety. A ta obálka od Ledy TOP...
Knížka mi nejprve nebavila (malá písmena, nezajímavý příběh), ale asi tak na sté straně se to zlomilo a do knihy jsem se začetla.
S anglickým romantizmom som ešte nemala tú česť, tak som siahla po tomto diele(verte mi, keby ste mi pred pár rokmi povedali, že si takéto knihy budem dobrovoľne kupovať, schuti by som sa zasmiala).
Dlhosiahle opisy prírody a postáv na dve strany nie sú síce nič pre mňa, ale tu mi to akosi nevadilo(proste som to preskočila...)
Krásne napísaný silný príbeh chudobného dievčaťa, ktoré sa zaľúbi do bohatého muža, svojho pána Rochestera. To, že končí happy-endom je skvelá bodka za dielom.
Táto kniha je skvost a momentálne jej patrí prvenstvo medzi mojimi obľúbenými knihami.
Když jsem si do Čtenářské výzvy zvolila právě tuto slavnou bibli romantiků, dobře jsem věděla, že se pouštím do náročného boje. Jak se říká v “Pistolníkovi”, svět se hnul; co před bezmála dvěmi stovkami let působilo přirozeně, to je dnes afektované, teatrální až směšné. Předem se omlouvám všem pravověrným fanynkám "Jany Eyrové", nemám v úmyslu dotknout se jejich citů a vlastně docela chápu, čím je příběh uhranul. Problém je pouze na mé straně: nejsem zrovna typický exemplář ženské části populace. Hrála jsem si s vojáčky. Zatímco mé spolužačky couraly po obchodech, vybíraly hadříky a šminky, já kreslila akční sci-fi komiks (jakmile ten krvák uzřela má učitelka výtvarky, spadla jsem u ní z lopatky). Když slečny randily, já se svým německým ovčákem pochodovala po lesích. Mladé ženy cvičily pilates a zumbu, já se snažila osvojit základy thajského boxu. Potřebujete více důkazů o mizivé pravděpodobnosti mé kompatibility s Janou Eyrovou? Nikdy jsem nesnila o svém svatebním dni a s krajní nechutí jsem při té jediné příležitosti vyměnila džíny za šaty a botasky za lodičky. Také jsem po vzoru Járy Cimrmana bezvýhradný ateista - až se bojím, že mě Pánbůh potrestá. No uznejte: jak by osoba tak dekadentní mohla být uchvácena románem, který s divadelním přehráváním staví na odiv přísné dodržování etikety, upjatou mravní čistotu, sílu ducha, nezměrnou hloubku citů a zbožnost až do nebes?
Úvodní “Sirotek Lowoodský” mne přiměl zalitovat, že jsem se k němu nedostala ve správném věku, tedy někdy na prahu puberty. Pro cynickou Metlu to je příliš černobílé čtení, roztomile starosvětsky naivní. Jakmile Jana dospěla, byly na mou trpělivost kladeny podstatně vyšší nároky. Charlotte Brontëová se vyžívá v popisech, ať jde o krajinky, architekturu, především však o lidský vzhled. Služebnictvo a jiný plebs se nepočítá, u jedinců z vyšších vrstev je ovšem pečlivě zhodnocena váha, výška, barva očí, vlasů i pleti, tvar rtů, délka řas, obvod hrudi i pasu, každá lokýnka, některé fyzické rysy jsou zmiňovány opakovaně. Prakticky všichni účinkující mají obsedantní potřebu sdělovat Janě, jak je nehezká. Ona na oplátku uplatňuje pokročilou psychoanalýzu, veškeré povahy zvládá detailně rozpitvat, aniž by s nimi potřebovala vůbec promluvit. Ženy jsou v porovnání s ní krásné a povrchní, muži nedosahují kvalit zbožňovaného pana Rochestera (rovněž mimořádně nehezkého). Janino pokorné chování tak bylo v kontrastu s jejím přesvědčením o vlastní výjimečné oduševnělosti. Kdovíjak sympatické mi nebyly ani zmínky na téma “Anglie je nejlepší, zbytek světa obývají tupí barbaři” a “respekt zasluhují pouze křesťané, jinověrcům náleží odpuštění”. Taková blbost, každý přece ví, že nejlepší jsou Moraváci a Rytíři Jedi!
Merito zápletky je všeobecně známé, vzájemná přitažlivost a čiré city znevýhodněné okolnostmi, zaměřím se tedy na pasáže, co mě nějakým způsobem nadzvedávaly. SPOILER ALERT!!! Například: Jana potřebuje uprchnout od dosavadního života, ví přitom, že má bohatého nemocného strýčka, co o ni jeví zájem, své pracoviště však opustí s holým zadkem nazdařbůh, prostě kam ji první kravský povoz odveze. Skvělé plánování, hodné inteligentní ženy, proč jen skončila jako bezprizorní, hladový somrák? A ještě se zlobí a vyčítá, když ji někdo nazve žebrákem. Laskavý bůžek ze stroje ji dostrká pod střechu lidí, kterým (jaká náhoda) umřel bohatý nemocný strýček a později je Janě odhaleno, že se rovněž jmenují Eyrovi. A pozor, hlavní hrdinka v té chvíli INSTINKTIVNĚ VYTUŠÍ pravdu o příbuzenském svazku se svými dobrodinci, musí to však čtenářům znovu dopodrobna vysvětlit, jelikož chápe, že nejsou tak INTUITIVNĚ VNÍMAVÍ jako ona. V tom okamžiku jsem odolávala puzení jít několik minut třískat hlavou o futra, abych si snížila IQ na hodnotu, již Charlotte Brontëová předpokládá u svých čtenářek. Vím, dostatek alkoholu by poskytl spolehlivější službu, leč ten doma nemáme, futra ano. Možná bych poté byla schopná najít porozumění pro náboženský fanatismus Jana Křtitele, nebo jak mohly být nepatřičné mimomanželské vztahy, zatímco svatba s bratrancem byla přijatelná až žádoucí. Je třeba to s ním důkladně probrat, potom na to samé téma důkladně popřemýšlet, promluvit si o tom se sestřenicí a nakonec opět s milovaným bratrancem despotou. Opakování je prý matkou moudrosti, pro mne spíše macechou otravnosti. Ten román mohl být klidně poloviční, aniž by děj utrpěl nějakou ztrátu. KONEC SPOILERU.
Už se tady rozvášňuji příliš zeširoka. Chválím precizně zpracované emoce - žádná filmová verze se v síle podaných citů nemůže knize ani přiblížit, natož vyrovnat. Oceňuji exkurzi do doby tolik odlišné, méně uspěchané, ryzejší v ideálech... Líbila se mi hutná viktoriánská atmosféra. A taky ksicht Clivea Owena, jehož jsem obsadila do role pana Rochestera. Za sebe mohu dát tři poněkud rozpolcené hvězdičky. Ta čtvrtá, mocně zářící, je za moji maminku, která tento příběh milovala - a to je jeden z důvodů, proč slavím svátek 24. května.
A teď si jdu přečíst něco, kde vzduchem nepoletují motýlci, nýbrž pěsti a zuby, ať se z těch atlasových volánků a kudrnatých lokýnek rychle vzpamatuju.
Jane je typem silné ženské hrdinky, i když tak nemusí úplně na první pohled působit. Necítí se hezká, pochybuje o sobě. Nejvíce mě dostalo, že jako vada na kráse je brána hlavně její malá postava. S mými 160cm se mě to trochu dotýkalo, ale v té době byly ženy zřejmě krev a mlíko a celkově větší postavy. Během čtení s ní zažíváte všechny úspěchy, ale i pády. Jane toho zažila spoustu, z každého neúspěchu ale povstala jako silnější osoba.
Tento příběh rozhodně doporučuji, určitě se Vám bude líbit i v případě, že nejste vyloženě na klasiku.
Miluji tento příběh, miluji všechna tv i filmová zpracování a miluji tuto knihu. Rozhovory Jany s Edvardem jsem si opravdu užívala a těšila se na ně stejně jako hlavní hrdinka. Popisy jejích myšlenek, krajiny, charakterů a vedlejších postav jsou úžasné a musím pochválit i překlad do češtiny, protože je to prostě nádhera. Nemám co vytknout. Dokonalé!
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
| 1973 |  Jana Eyrová |
| 1991 | Sirotek lowoodský |
| 1990 |  Villette |
| 1975 | Shirley |
| 2010 | Emma |
Moje srdcovka. Zeptejte se na mou nejmilejší knihu a odpověď je jasná: Jana Eyrová! Lásku k této knize ve mě vyvolalo přečtení knížečky Sirotek lowoodský, kterou jsem coby dítě dostala. Zasáhla mě už tenkrát svým drsným příběhem i dobou a když jsem pak zjistila, že existuje celá, nezkrácená verze, musela jsem ji přečíst. V televizi jsem vždy sledovala i českou čb verzi a posléze i různé další adaptace a filmová zpracování. Dokonce jsem začala sbírat různá knižní vydání Jany Eyrové. :)