Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/193309/jana-eyrova-193309.jpg
5
4306
4306
Děj románu významné anglické spisovatelky je zasazen do kopcovité yorkshirské krajiny se slatinami a vřesovišti a odehrává se v době viktoriánské. Vypráví teskný příběh lásky ušlechtilé, přímé a ač v mládí odstrkované, přece jen sebevědomé a statečné dívky, jež odchází od zámožného a milujícího muže, když zjišťuje, že jejímu sňatku s ním stojí v cestě závažná morální překážka...... celý text
Přidat komentář
S Janou Eyrovou jsem měla tu čest již před dávným časem, když jsem ji ve formě audioknihy nadělila pod vánoční stromek babičce a pravidelně s ní nahrávky poslouchala tak často, až jsem je uměla skoro sama odrecitovat.
Nyní, když se objevila v seznamu povinné četby, jsem neváhala ani vteřinu a půjčila si opravdickou knihu!
Možná se to může zdát poněkud zvláštní, ale čím víc se v knize Jana Eyrová motala kolem hlavní zápletky - pana Rochestera - tím víc mě děj nudil a unavoval. Když se ale dělo cokoliv jiného, začínala jsem v sobě opět probouzet pocit určité spokojenosti a už jsem se ke čtení nevracela s takovou nechutí.
Janu Eyrovou jsem si rozdělila na čtyři části:
1. část - dětství a Lowoodský ústav: Jana měla dramatické dětství a jeho popisování bylo vskutku zabávné, respektive zajímavé. Zde není nic k vytknutí.
2. část - Thornfield: Jana se dostala k panu Rochesterovi a začíná slaďounké holubičkování, rozsáhlé, zcela nudné a znavující moralistické monology samotného Edvarda Rochestera, které jsem často po kousíncích přeskakovala. Jeho osobnost mi byla protivná a nechápala jsem Janiny sympatie, které v ní tento o dvacet let starší muž probouzel.
3. část - dům Na blatech: no a teď se posouváme pryč od Thornfieldu směrem ke šlechetným dobrodějcům, s nimiž je Jana Eyrová (dlouhou dobu zcela nevědomky) spřízněna. Tato část je podle mé nejzajímavější, děj utíkal velice rychle a osoba Jana Křtitele aka pana Riverse mi pŕijde precizně propracovaná, skvěle komplikovaná a úžasně realistická. Kdyby nebyl takový pedant, byla bych mu možná i fandila.
4. část - dům ve Fredeanu: na scéně je opět pan Rochester, tentokrát ještě trošku ošklivější a skeptičtější než jindy, zato stále tak bezhlavě zamilován. Naštěstí je poslední část nejkratší a končí slaďounkým happyendem!
Kniha se mi kromě Rochesterových částí četla dobře, prot srsti mi bylo však časté opakování slova 'být' v případech, kdy se toto stylisticky nevítané slovíčko dalo obejít jiným, příhodnějším slovesem.
Mějte se hezky a čtěte Jane Eyrovou, ale pouze ty části bez pana Rochestera, jinak vás to zabije.
Tak jsem tak přemýšlela, jakou knihu si v rámci povinné četby k maturitě přečíst a po dlouhém váhání padla volba na Janu Eyrovou. Půjčila jsem si ji v knihovně a ještě ten den se do ní pustila. A hned jsem se do ní zamilovala, už po přečtení první stránky. Přelouskala jsem ji za týden, ale kdybych měla víc času, určitě bych ji zvládla dřív. Po přečtení můžu s klidným svědomím říct, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem dosud četla. Kdybych věděla, jak krásná kniha to je, přečetla jsem si ji už dávno. Vřele doporučuji, já si příběh Jany a pana Rochestera opravdu zamilovala.
Upřímně? Ještě předtím než jsem Jane Eyrovou začala číst, jsem se obávala, aby to nebyla taková normální kniha, prostě román který se řadí mezi klasiku, přečtete ho, ale nezanechá ve vás nějaký hlubší pocit a touhu se k němu znova a znova vracet (ne každá klasika všechny zaujme, přece jenom má každý jiný vkus). Ale Jane Eyrová se mezi taková díla nebude nikdy řadit. Od první stránky knihy až po tu poslední jsem četla s velkým nadšením, všechno jsem s hlavní hrdinkou prožívala a některé pasáže mě opravdu dojaly (až jsem se málem rozbrečela při čtení v tramvaji :D Autorka napsala neuvěřitelný příběh s úžasně propracovanými charaktery postav. Nic v příběhu nebylo přehnané (nebo nějak ,,přeslazené"), postavy byly skvěle popsané a láska mezi Jane a panem Rochesterem byla cítit na každé stránce. Tohle je jedna z knih, ke kterým se budu ráda vracet a které nikdy neomrzí. Vážně úžasné dílo.
Může být román z poloviny 19. století čtivý a strhující? Jane Eyrová mě přesvědčila, že může. Pýcha a předsudek je jedna z mých oblíbených knih, na kterou nedám dopustit, ale teprve Charlotte Brontë mě dokázala vtáhnout do svého vyprávění tak, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Po přečtení jsem se ihned podívala na film, následně i na starší verzi a na trojdílný seriál, a ačkoli mě příběh bavil v jakémkoli zpracování, to knižní u mě vede na plné čáře.
Knihy tohoto typu normálně nevyhledávám, ale občas mám chuť si jednu takovou přečíst. Janu Eyrovou jsem si oblíbila a ráda se k ní vracím. :-) Oddychové čtení, které pro mě bylo poprvé i napínavé a plné emocí.
Pro romantické duše je tato kniha jako stvořená. Opravdu dokáže člověka vtáhnout do děje a jste nuceni prožívat pocity samotné hlavní hrdinky.
Tak další kniha, která mě chytla za srdce!!
Musím říct, že tak silnou knihu jsem ještě nečetla.... žádná kniha mě nedonutila k slzám, ale Jana Eyrová ano.
Silná, strašně smutná, ale přitom krásně romantická....Doporučuji.
Myslím, že se k této knize ještě někdy vrátím :)
Janu Eyrovou jsem četla poprvé jako poměrně malá a už tehdy mě bavila. S věkem se na tom nic nezměnilo a já mám knihu moc rada dodnes....
Díky filmovému zpracování –nedávno uvedenému v televizi , jsem si opět ráda přečetla příběh Jany Eyrové a její lásce k panu Rochesteru z Viktoriánské Anglie 20.století.Kniha se mi i teď po filmovém shlédnutí dobře četla.
V rámci doplňování "povinné školní četby" jsem se přesvědčil. Když to srovnám s Babičkou, četlo se to lépe. Důležitější je historický kontext, než samotný děj. I jazyk se dal, poddal, možná to zkusím ještě někdy v angličtině. Obdivuji autorku, dílo již méně.
Knihu jsem četla několikrát, dokonce i původní originál, což tedy byla fuška a trvalo mi to půl roku, než jsem ji dočetla. Za mě jedna z nejlepších knih sester Bronteových. Ty holky prostě psát uměly.
Je to úžasné dílo. Opravdu jej oceňuji, jediné co mě mrzí je, že na mé bývalé střední škole, jsem si ji nemohla zvolit k maturitní zkoušce.
Knížku doporučuji na maturitní zkoušku především dívkám, které mají rády dlouhé historické romány a krásnou literaturu (červenou knihovnu).
Tuto knihu mám z roku 1973.Má jinou obálku.A stále se k ní po pár letech vždy vrátím.Velice dobrý překlad a příběh je znám i z filmového zpracování ale co naplat této knize se nic nevyrovná.Když ji čtete máte pocit jako když jste sami jednou postavou z děje.Až tak vás ta atmosféra vtáhne.
Jako malá jsem četla útlou knížečku s názvem Sirotek lowoodský. Plakala jsem u ní a malá Jana mi byla podivně blízká. Milovala jsem ji. Teprve v patnácti letech jsem zjistila, že odchodem ze školy Janin příběh nekončí a já pokračovala ve sledování její cesty. Dnes už mohu klidně říci, že Jana Eyrová mne jako osobu v mnohém formovala a navždy zůstane jednou z nejdůležitějších knih v mém životě.
Když jsem začal knížku číst, nepřišla mi ničím zvláštní, přesto jsem setrval. Autorka dokázala psát velice zajímavým a celkem i strhujícím způsobem. Avšak to, co mi ze začátku moc nevadilo, se stalo hlavní příčinou, proč jsem knihu přestal tak hltat. Dialogy mezi Janou a panem Rochesterem se stávaly čím dál víc nesnesitelnějšími, div, že jsem si nevykroutil oči.
Škoda, prý to zní v angličtině přirozeně a nenásilně.
Kniha byla úžasně čtivá a často jsem se nasmála. Schválně si zkuste přečíst rozhovory mezi panem Rochesterem a Janou nahlas! :D Taky mě pobavilo, že když nechceme jít do pekla musíme se udržovat při dobrém zdraví abychom neumřeli! :D
Paní Rochesterová byla hrůzná a všichni obviňovali chudáka paní Poolovou.
Ale vše tak nějak dobře dopadlo. :D
"Před chvílí jsme se s panem Rochesterem vzali."
"To je mi novinka!"
Mě tato kniha nezaujala snad vůbec ničím. Začala jsem ji číst jen proto, že ji měla napsat sestra Emily Brónteové, která napsala Na větrné hůrce. Jana Eyrová mi bylo tvrzeno, že je ještě lepší než Hůrka a proto jsem po ní sáhla a následně se dočkala velmi hlubokého zklamání. Postavy nejsou vůbec uvěřitelné, děj se táhne a je plochý, jediné charaktery které dokáží alespoň maličko vzbudit zájem jsou ty vedlejší. Při čtení jsem necítila nic jiného, než potřebu nutit se v téže činnosti pokračovat... Je to smutné, ale bohužel nesdílím názor ohledně toho, že Jana Eyrová je lepší knihou než Větrná Hůrka. Co víc, domnívám se že Hůrka Janu strčí úplně do kapsy...
Tato kniha mě zaujala už názvem a pak, když jsme se o ní učili ve škole při literatuře, tak mi děj přišel zajímavý, dokonce jsem si tuto knihu chtěla přidat do maturitní četby, ale odradil mě počet stran. Přes 400 stran je na mě moc :D .
Nedávno jsem viděla nejnovější filmovou verzi Jany Eyrové (v hlavní roli Mia Wasikovska a Michael Fassbender) a úplně jsem se do toho filmu zamilovala - moc mi to připomnělo mojí oblíbenou ,,Pýchu a předsudek,,. Rozhodla jsem se knihu přečíst. Četla jsem jí tři dny a nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá a nepřečíst si to už dřív - zamilovala jsem se i do knihy :) Velmi těžký život Jany spojený s romancí s panem Rochesterem - úžasný !
Má oblíbená kniha. Někoho sice může odradit délka knihy, ale to je chyba! Skvělý příběh, krásné propojení realismu a romantismu. Jedna z mála knih které dokážou v člověku vyvolat pocity. Perfektní.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy klasická literatura
Charlotte i Emily Bronte, sestry spisovatelky, před kterými se skláním! Díky románu Jana Eyrová jsem byla schopna nahlédnout do dob, kdy se konvenční společenská dogmata začínala pomalu ale jistě otřásat v základech, do časů, kdy ženy pokradmu získávaly důvěru ve svůj úsudek a schopnosti, kdy přestávaly být loutkami v rukou jiných, kdy samy začínaly rozhodovat o svých osudech. Se všemi následky. Nečetla jsem ani tak příběh Jany, čisté, neposkvrněné duše, která toužila po stejně tak čisté lásce a životním naplnění, jako jsem se snažila vnímat nadčasové myšlenky a názory, jež Charlotte Bronte již v polovině 19.století dokázala vyjádřit, a to v dokonalém kontrastu se strnulostí, zkostnatělostí a chvílemi až krutostí oné doby.