Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Ubohý sirotek, Jane Eyreová, nemá nikoho, kdo by ji chránil před zlými příbuznými a učiteli. Odhodlaná najít své štěstí se stane vychovatelkou a začne tak svůj nový život v Thornfield Hall. Zanedlouho však Jane zjistí, že Thornfield a vlastník usedlosti, pan Rochester, před ní skrývají tajemství.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1954 , Mladá frontaOriginální název:
Jane Eyre, 1847
více info...
Přidat komentář
NAPROSTO ÚŽASNÝ PŘÍBĚH. Příběh lásky Jany Eyrové a pana Rochestra patří dnes už mezi klasická literární díla. Určitě stojí za přečtení i dnes. Čtivě napsaná a mistrně promyšlený příběh, který Vás chytí za srdce. Je to krásný příběh lásky, kterou jen tak něco nezlomí a navíc silná a osobitá Jane, která se v životě musí vypořádat s plno překážkami. DOPORUČUJU!
Na dobu, ve které bylo dílo napsáno, je to velmi povedené dílo. Téměř nikde se nenacházela hluchá místa, kde by se nic nedělo.
Ke knize mě přivedlo filmové zpracování z roku 2006, které mě doslova uchvátilo. Román toto uchvácení však ještě znásobil! Zamilovala jsem se do příběhu, který Jana prožívala, její strasti i radosti jsem zažívala s ní. Nádherné dílo právem se řadící do klasiky, ukazující emancipaci ženy a zároveň obsahující emocemi nabitý milostný příběh Jany Eyrové a pana Rochestera. Nelze opomenout ani vynikající tajemnou atmosféru knížky, bez níž bych si ji těžko tolik užívala. Charlotte mistrně popisuje krajiny, počasí a všechno ostatní. I když nemám v oblibě zdlouhavé popisy, Janu bych si bez nich nedokázala představit. Moc se mi líbí psychologická propracovanost hlavní hrdinky.... :)
Krásná a romantická kniha, která mě svou atmosférou přenesla do studené a drsné Anglie 19. století. Líbily se mi tajemné, skoro až strašidelné pasáže a cudné rozhovory Jany a pana Rochestera. Kniha je psána překrásným květnatým jazykem. Janiny morální hodnoty, vnitřní síla a laskavá povaha působily jako balzám, přestože to v životě měla nelehké. Charlotte Brontëová vytvořila nezapomenutelnou knižní klasiku.
On to není bůhvíjak úžasný příběh. Taková popelkovská záležitost.
Holka v dětství trpí, rodina ji nesnese, šikanuje a mučí, pošlou ji pryč, potom najde štěstí.
Strukturou a obsahem nic nového.
Ale zaujalo mě, jak dobře se to, v mém případě poslouchalo.
Nevím, jak moc se od sebe liší jednotlivá vydání. Mám audio načtené z knihy vydané v roce 1969.
A už dlouho jsem si to chtěla přečíst, protože různé filmové a seriálové verze se mi vlastně líbily.
Někde ve třetině knihy autorka zmiňuje salony a pokoje, v nichž stály vázy z českého skla :).
Jo, byli jsme na sklo fakt frajeři už hrozně dávno, ale z jistých důvodů, jímž teď mnozí tleskají, šlo všechno řemeslo pěkně do hajzlu. Škoda, protože máma je vyučená brusička a já si zase z dětství pamatuji, jak jsem ji u toho sledovala)...
Autorka sklo zmiňuje v době skoro před dvěma sty lety. To je fakt k vzteku... No nic, melancholie.
V komentároch nižšie sa už povedalo o tejto knihe asi všetko.
Je to zvláštne, ale čítal som ju len preto, lebo je to čistá klasika - kto neskúsi, nevie. No neubránil som sa pocitu, že je to predsa len viac dievčenská záležitosť (bolo tam aj veľa pekných myšlienok a konečne som mal možnosť pozrieť sa na život viktoriánskej ženy očami ženy, ktorá to s perom a atramentom naozaj vedela) a sem-tam ma nudila, hlavne pri uvzdychanejších pasážach. Vražedná kombinácia jednoduchý štýl + dej, ktorý vás vždy aspoň čiastočne zaujme, je jej najväčším pozitívom.
Môj celkový dojem vyjadrím slovami mojej spolužiačky: aj tak má tá kniha posolstvo.
Dopřála jsem si další ze svých pravidelných výletů na Thornfield. Čas od času si porřebuji promluvit s Janou, abych si připomněla, že stojí za to nevzdávat se, držet se svých zásad, zůstat sama sebou a jít s nadějí.
Konečně jsem se k této klasice přiměla a nakonec nelitovala. Párkrát jsem knihu musela odložit, abych děj vstřebala a chvilku o tom popřemýšlela. Bylo mi trochu líto, že Jana nepsala víc o svých pocitech, ráda bych znala důvod některých rozhodnutí. Ale přesto jsem se nenudila.
Vrátila jsem se ke knize po dlouhých letech a i když to vidím jinak než když jsem to četla v pubertě, stále je to vrchol. Nepřestává mě fascinovat zarputilost a odříkání Jana Křtitele, zvlášť ve světle dnešního převládajícího ateismu. Literární postava, ke které mám nejvíc rozporuplný vztah.
Pokolikáté už jsem ji vzala do ruky a nemohla se odtrhnout? Nevím, ale tento příběh prostě miluji. Už jsem to ostatně dříve psala. Fascinuje mě, že tam vždy najdu něco nového, čeho jsem si dřív tak nevšimla. :)
Tentokrát jsem sáhla po vydání z r. 2007 z edice Klokan (nakladatelství Alpress). Přeloženo čtivě, ale těch chyb. Chjo. Nesprávně oddělené věty, špatně označená přímá řeč, a co mě tedy málem zvedlo ze židle, bylo slovo 'nejideálnější' při popisu příprav domku Na Blatech. Přijde mi, že poslední roky se na korekturách asi dost šetří. Tak nádherné dílo si zasluhuje být bez sebemenší rušivé chybičky...
Z děvčátka - poupátka, rostoucího na povel, pod dohledem nejednoho přísného zahradníka. Sama slečna vychovatelka. Sličná duše panství svobodného ducha. Růže panenská. Planoucí, pnoucí se, v lásce rozvitá. V jejím okvětí tajemství ukrytá.
Nejlepší, co viktoriánská doba mohla vytvořit...Janu Eyrovou a Edwarda Rochestera..děkuji Charlotte Brontëová .
Absolutně doporučuji. Jednoznačně moje nová srdcovka. Konverzace mezi Janou a panem Rochesterem mě opravdu bavili. Nejprve jsem viděla filmové zpracování s Tobym Stephensem a Ruth Wilsnovou od BBC a příběh mě opravdu nadchnul ,proto jsem se pustila i do knihy a opravdu jsem nelitovala. Charlotte Brontëová je opravdu Paní spisovatelka.
Miluji pana Rochestera. :D
Absolutní klasika. I přes svou letitost nestárnoucí román, dokonale spojující romantiku, drama a thriller. Při jeho čtení jako by ke mně přímo sálala ta ponurá atmosféra anglických vřesovišť. Ačkoliv někdy mi pohnutky a morální principy hlavní hrdinky přišly trochu nepochopitelné, je tohle jeden z románů, ke kterým se budu ráda stále vracet.
Může obsahovat spoilery!
Mám trochu rozporuplné pocity. Dostala jsem asi něco jiného, než jsem čekala...
Začátek se mi vůbec nelíbil. Nesedla mi Janina impulsivita a přecházení z jednoho typu extrémního chování do druhého, nevěřila jsem černobílé nenávisti rodiny Reedových, pana Blocklehursta a dalších k Janě, celé mi to přišlo příliš násilné a nepřirozené, jak jazyk (moc se mi nelíbil překlad pana Poláka, nehledě na to, že vydání z roku 2013 obsahuje velkou spoustu pravopisných a typografických chyb), tak jednání a projevy postav, hlavně když pronášely nějaké nesmírně moudré a osvěcující repliky... takhle jsem nevěřila ani smrti Heleny. Nic ve mně nevzbudilo větší reakci než úšklebek.
Jakmile Jana dospěla a odešla z Lowoodu, dílo se mi začalo líbit více. Jenže nastal problém. Pan Rochester a jeho sobecké a mnohdy nelogické činy. Vždy, když se mi začal zamlouvat, se najednou stala nějaká věc, u které jsem kroutila hlavou (odhalení jeho ženy) nebo mi přišla jednoduše směšná (cikánka...). Nějaký vztah k dílu jsem si vybudovala až v poslední části, kdy Jana opustí Thornfield. Zde se mi už jazyk nezdál tak krkolomný a věci na zamyšlení zde byly podané méně přímo, což mi vyhovovalo. A konec, ten mě velmi potěšil, ten se mi četl asi nejlépe, a ne proto, že už jsem knihu mohla odložit.
Do příběhu jsem se začetla, i když ne úplně snadno, a podává hezké zamyšlení o podstatě lásky a poslání, takže nakonec jsem se rozhodla dát necelé čtyři hvězdičky. Nicméně, v budoucnu se k tomu nejspíš vrátím a uvidíme, co budu říkat s odstupem.
Moje srdcovka. Zeptejte se na mou nejmilejší knihu a odpověď je jasná: Jana Eyrová! Lásku k této knize ve mě vyvolalo přečtení knížečky Sirotek lowoodský, kterou jsem coby dítě dostala. Zasáhla mě už tenkrát svým drsným příběhem i dobou a když jsem pak zjistila, že existuje celá, nezkrácená verze, musela jsem ji přečíst. V televizi jsem vždy sledovala i českou čb verzi a posléze i různé další adaptace a filmová zpracování. Dokonce jsem začala sbírat různá knižní vydání Jany Eyrové. :)
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k této klasice. Výborně čtení, krásné košaté popisy, které cvičí představivost, aniž by překážely příběhu a nudily. Příběh má spád, místy čtenář ani nedýchá, jak s hrdinkou prožívá její radosti a soužení. Mezi klasiky se řadí zcela oprávněně.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
1973 | Jana Eyrová |
1991 | Sirotek lowoodský |
1990 | Villette |
1975 | Shirley |
2010 | Emma |
Příběh mě naprosto očaroval. Tohle si musíte přečíst!❤