Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2323/bmid_jana-eyrova-IgG-2323.jpg
5
4496
4496
Jana Eyrová je sirota, ktorej krutý svet odopiera poznať lásku a teplo rodiny. Ona sa však nevzdáva a vytrvalo bojuje svoj veľký boj proti zlu a krutosti. Vďaka svojej energickej a nebojácnej povahe, duševnej sile a čistému charakteru prejde so vztýčenou hlavou peklom smutného detstva, nájde si slušné zamestnanie a životnú lásku. Svojou skromnosťou, múdrosťou a úprimnosťou sa jej podarí otvoriť si dvierka do srdca svojho zamestnávateľa – bohatého pána Rochestera. Ich láska môže naplno rozkvitnúť. Múry jeho domu však skrývajú mučivé tajomstvo, ktoré ich môže zničiť...... celý text
Přidat komentář
Knížka mi ze začátku přišla velmi zdlouhavá a vyloženě jsem se nutila, abych ji četla - dle zdejších komentářů mne ten příběh ale celkem zaujal, a tak jsem si to prostě chtěla dočíst .. některé pasáže byly dobře napsané, některé pro mne už méně .. příběh mi nepřišel zas tak úžasný a nádherný, čekala jsem trošku něco jiného, ale tak nebyl vyloženě špatný a na tu dobu určitě jedinečný ... i přes tady ten ne příliš lichotivý komentář jsem se však rozhodla, že si přečtu i pokračování s názvem Paní Rochesterová.
Krásné dílo :) nádherný a místy velmi smutný příběh... s hlavní postavou jsem se velmi zžila a o jejím životě jsem přemýšlela i v době, kdy jsem knihu zrovna nečetla. Ráda se k ní zase vrátím, myslím si, že příběh nenechá nikoho chladným.
Jedno mínus bych ovšem našla. Umím si představit knihu o 100 stránek chudší... bohužel mě příliš nezaujal děj, který se týkal Jana Křitele a doby, kdy Jana nebyla v Thornfieldu. Ovšem bez této epizody by příběh rozhodně nebyl úplný.
Tato kniha mi přišla strašně zdlouhavá, měla jsem pocit, že děj vůbec neubíhá a některé pasáže jsem vyloženě přeskakovala. Tím samozřejmě nechci hodnotu díla nijak snižovat, ani někomu vnucovat svůj názor.
Knihu jsem si koupila po přečtení životopisu celé rodiny sester a bratra Bronteových, hlavně z popudu o čem asi píše žena s takovým vlastním životním příběhem. Z knihy mám pocit,že je jakousi relaxací autorky, snahou pohlížet na svět alespoň trochu optimisticky, trochu dětsky, jakoby naivně - na závěr alespoň nejaká odměna za složitý život , spojení s milovanou osobou /přes překážky/, i když i to možná vychází z jejího skutečného života. Já myslím, že do tohoto románu propašovala hodně ze svého skutečného života. Kniha je nepochybně pohlazením na duši, trochu pohádka pro dospělé, klidně i náctileté, možná i trošičku "červená knihovna", ale vůbec mi to nevadilo. Taky je nutné vzít v úvahu dobu, ve které bylo dílo napsané, proto v dnešní době může na nás působit trochu naivně. Nicméně řada postojů hrdinky a vylíčené mezilidské vztahy platí dodnes. Knihu jednoznačně doporučuji, třeba jen jako odraz doby.
Poprvé jsem tuto knihu měla v ruce ve čtrnácti letech a po přečtení prvních stránek jsem byla ráda,že patřím do rodiny,která mě má ráda. Díky tomu,že příběh skončil šťastně,vrátila jsem se k němu ještě několikrát. Patří k mým nejoblíbenějším.
Je to NÁDHERNÁ kniha! Četla jsem ji poprvé před několika měsíci a moc mne zaujala. Nejdřív jsem si musela zvyknout na trochu jiný sloh, než na jaký jsem byla zvyklá, ale pak už se to četlo samo.Jana Eyrová jakožto postava je nesmírně obdivuhodná a silná dívka, její samostatnost a zásadovost je vzorem pro všechny. Jak tu část o dětství v Lowoodu, tak o životě v domě pana Rochestera jsem četla jedním dechem. Ten konec byl sice trošičku příliš "happyendovský", ale hlavní hrdinka si ho po všech těch útrapách stoprocentně zasloužila. Ale nejen postava Jany mě zaujala. Pan Rochester mě až tolik nezajímal, zato Helena Burnsová ano. Ta část knihy, kde se o ní mluví, mě dohnala k slzám. Tuhle knížku můžu všem jen doporučit.
Tuto knihu jsem četla dvakrát. Porpvé v češtině a podruhé jsem si troufla v originále :) a můžu říct, že jsem hltala každé slovo v obou případech. Můžu jedině doporučit ;)
Po úvodu, kdy jsem jen vrtěla hlavou nad tím "nedětským dítětem" (malá Jana Eyrová se vyjadřovala vskutku dospěle), jsem se tak trochu obávala věcí budoucích. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a na Janu jsem si zvykla tak, že mě její další osud zajímal. Nebylo těžké vžít se do její kůže - nehezké a upjaté vychovatelky. :-) Až na pár předvídatelných zvratů v závěru mě knížka bavila, navíc jsem mnohdy nevěřícně kroutila hlavou, jak se autorce povedlo dokonale vystihnout lidskou povahu třeba jen jedinou větou, takže za 5*. P.S.: Pan Rochester přímo zosobnil mužský ideál: drsný, ale něžný. :-)
Romantiku zrovna nečtu ale Jana Eyrová je klasika kterou jsem si rád přečetl a můžu říct nádhera,vřele doporučuji všem.
Pamatuji si, jak mne rozvleklý začátek jako začínající puberťačku téměř odradil od dalšího čtení – ale má povaha nedovolující odcházet od rozdělané práce (tedy rozečtené knihy) nakonec převzala velení a já se mohla kochat velmi vášnivým (v mezích vší slušnosti), silně morálním a neskonale emotivním romantickým příběhem. Příběhem plným planých nadějí, dnes těžko pochopitelné trpělivosti, nekonečného sebeovládání, hlubokého smutku – a kdo ví, třeba až nesmrtelné lásky… Však si to přečtěte.
Nevím čím to je, ale něco takového opravdu není nic pro mně. Sama to nechápu, takže něco vysvětlovat asi bude těžká záležitost, ale asi to je tím, že jsem dost zaujatá Emily Brontëovou.
Mnozí by mohli tvrdit, že mezi sestrami Brontëovými není žáden rozdíl, jenže já jsem jiného názoru. Možná je to tím, že Větrnou hůrku od Emily znám jako své boty už několik let a k Janě Eyrové od Charlotte jsem se dostala o dost později, takže se v tom asi odrazilo moje srovnávání.
Stejně si ale myslím, že celková ta kniha je dost kýčovitá a může člověku nadělat v hlavě leda tak pořádný sajrajt. Tady je všechno moc dokonalé. Chci říct, že je sice pravda, že je Jana kdoví jaký chudáček a má těžký život, ale hlavně, že bude na konci s milovaným panem Rochestrem. Tohle se mi moc nelíbí. Proč musí být všude ta předvídatelnost děje? Vždyť v životě to je jako na horské dráze.
Připadá mi to jako ty béčkové romantické filmy. Znáte to, bohatý můž, chudá žena, šíleně zamilovaní, nějaké tajnosti, bla bla bla, hádky, bla bla bla, usmíření a na konci klasický happyend, při kterém svobodné ženy smáčí kapesníky... Pro mně totální otrava. Nepotřebuju na konci knihy brečet, ale mít dobrý pocit z přečtění, což mi u téhle knížky chybělo.
Pro někoho to je oblíbená kniha a já to respektuju. Pro mně je to něco únavného, co se šíleně vleče a ne a ne se dobrat konce. Možná jsem zaujatá románem Na Větrné hůrce, který zase já považuju za jeden z mých oblíbených románů, ale stejně nevím co bych měla vidět v něčem takovém, jako je například popis nějaké místnosti na dvou obřích stranách, popsaných miniaturním písmem z obou stran.
No ale nemůžu říct, že nemá zádné klady. Hodnotím hvězdičkou za dobu, ve které se děj odehrává a další za to, že si to získalo milióny čtenářů po celém světě a je naprosto zřejmé proč a jsem ráda, že to vím. Na mně ale něco takového neplatí.
Pamatuji si, že jsme si o sestrách Brontëových říkali na češtině. Tenkrát jsem neměla vůbec chuť podobnou knížku číst. Náhodou jsem na ní narazila v knihovně, tak jsem si řekla, že to zkusím. Je to už rok a půl, co jsem ji četla a pořád si pamatuji ten pocit, který ve mě zanechala. Nádherný romantický příběh, který v určitých okamžicích dokáže nahnat hrůzu, navíc situován do typického anglického prostředí.
Tato kniha je pro mne KLASIKA. Četla jsem jí asi 3x a dívám se v televizi na všechny verze.
Mě na takové knihy zkrátka neužije.. Románky plné zbytečných a nezajímavých rozhovorů a pětistránkových popisů vřesu.. Nejspíš jsem udělala chybu, když jsem nejdříve shlédla film;ten mi přišel daleko lepší a bavil mě mnohem víc. Příběh Jany je sice dojemný, ale skoro totožný s jinými dobovými romány. Svoje kvality a kouzlo to určitě má, ale není to nic pro mě. Nadšená jsem u té knihy byla až když jsem ji po tolika dnech dočetla. A to je nutno dodat, že jsem romantička a mám onu citlivou duši.. toto se mnou však nijak výrazně nehnulo. Stručně a jasně zdlouhavé, nudné, otravné a ke konci dost natahované..