Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Děj románu významné anglické spisovatelky je zasazen do kopcovité yorkshirské krajiny se slatinami a vřesovišti a odehrává se v době viktoriánské. Vypráví teskný příběh lásky ušlechtilé, přímé a ač v mládí odstrkované, přece jen sebevědomé a statečné dívky, jež odchází od zámožného a milujícího muže, když zjišťuje, že jejímu sňatku s ním stojí v cestě závažná morální překážka...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , Mladá frontaOriginální název:
Jane Eyre, 1847
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem nečetl, ale jen "četl" ušima. Jelikož jsem už kdysi viděl český seriál, který se mi líbil přesto jsem od toho moc nečekal. Ovšem s hlasem M. Vančurové to bylo úžasné a tajemné vyprávění. Díky hlasu vypravěčky to bylo něco jiného než seriál, příběh jsem nadšeně vnímal v jiných barvách.
Úžasná kniha s úžasným příběhem, který se vryje do paměti. Jana Eyrová je pro mě srdcovka. Nádhera :)
skvělé dílo,, má atmosféru, zdařilé postavy... v době, kdy vzniklo jistě novátorské, dnes jen výborná červená knihovna
Pochmurná romantická kniha s nádechem tajemna. Kdyby byla kniha napsaná současným autorem, byla by zřejmě řazena do tuctové červené knihovny. Nicméně na svou dobu jde o velmi zdařilé dílo, které je právem řazeno mezi světovou romantickou klasiku. Děj chytne čtenáře za srdce, je napínavý a velmi čtivý, i když užitá forma textu nemusí být pro každého vyhovující a konkrétní oslovování čtenáře na mě osobně působilo vysloveně rušivě, a kazilo tak kontinuitu a atmosféru příběhu.
Tuto knihu jsem velmi dlouho odkládala, sama ani nevím proč. Nějak se mi do ní nechtělo. Když jsem ji po dlouhém přemáhání konečně otevřela - okamžitě jsem se do ní začetla a příběh Jany mě pohltil. Mnohdy jsem s ní nesouhlasila a mnohdy ji nechápala, ale přečetla jsem jej příběh jedním dechem a skoro jsem i na konci i uronila pár slz :). Neskutečně krásně napsané.
Využiju úryvek z této nádherné knihy, který věrně napodobuje manželství, ve kterém žiju. Děkuji paní Brontë za úžasný román plný naděje a lásky.
str. 315
Vím, co to je, žít jen pro člověka a s člověkem, kterého miluji nade všechno ostatní tady na zemi. Pokládám to za nesmírné požehnání, že můj manžel žije jen pro mne, tak jako já žiji jen pro něho - je to požehnání, jaké nelze slovy vyjádřit. Žádná žena na světě nebyla svému muži nikdy tak blízká, jako jsem já, nikdy nebyla natolik kostí z jeho kosti a tělem z jeho těla. Edvardova společnost mě nikdy nemůže omrzet, jako má společnost nemůže nikdy omrzet jeho, a nikdy nám nepřestanou v prsou bít naše srdce v dokonalém souladu - proto jsme stále pospolu. Být pospolu pro nás oba znamená být zároveň svobodni, jako bychom byli každý jen pro sebe, i veselí, jako bychom byli stále ve společnosti. Myslím, že si máme celý den co povídat, ale náš rozhovor je jen oživenější a slyšitelné přemýšlení. Skládám v něho veškerou důvěru a on mi úplně věnuje svou; naše povahy se k sobě dokonale hodí - a výsledkem je šťastná shoda.
Pro mě, spolu s Větrnou hůrkou, jedna z nejsilnějších love story co kdy byly napsány. Jak já jsem odjakživa Janu obdivovala! Tu sílu charakteru, morálku a zároveň dobré srdce. Jednala podle svého svědomí, přestože ji to stálo lásku. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Charlotte Brontë používá překrásný jazyk, líbí se mi její popisy myšlenkových pochodů i dialogy. Vtipné i chytré - záludné a plné lásky - prostě čtení za odměnu.
Čekala jsem, že se budu nudit, nebude se mi chtít číst a bude to utrpení, ale nakonec jsem ji přečetla velice rychle, oblíbila jsem si postavy a až na pár drobností mě velice bavila.
S Janou jsem se seznámila když mi bylo kolem 10,četla jsem Sirotka Lowoodského a Janin osud jsem proplakala,držela jsem jí palce a šla bych se za ni i porvat. Později,až jsem si přečetla celý její příběh, jsem zjistila,že by se jí to asi nelíbilo a zrazovala by mě od toho.
Stejně jako "Na Větrné hůrce" od Emily,je Jana Eyrová od Charlotty jedna z mých "modlitebních" knih. Když mám pocit,že mi jde život nějak "šejdrem",jdu si popovídat s Janou.
Jana Eyrová mě provází od dětství a v každé fázi života si v ní nacházím něco nového. Když jsem se před několika lety měla rozhodovat o své nejmilejší knize, zvolila jsem Janu. Zatím jsem své rozhodnutí nemusela měnit. Z různých filmových zpracovaní se mi líbí to naše černobílé z roku 72.
Neživím v sebe predsudky a teda, aj keď Emilyn príbeh Búrlivých výšin ma nijako neoslovil (ba priam naopak), na Charlottin najznámejší literárny počin som sa veľmi tešila. A moje hodnotenie vyjadruje, ako veľmi ma (v pozitívnom slova zmysle) zasiahol. Krásny jazyk (a skvelý preklad staršieho dáta), zvonivý štýl s patinou tých čias, nádherne vykreslené postavy (hlavné i vedľajšie) a vzťahy medzi nimi, prostredie (príroda, interiéry a exteriéry budov) a najmä čistota vzťahu Jany Eyrovej a pána Rochestera spôsobili, že som knihu, hoc dosť stranovo objemnú, prečítala na tri sedenia a moja romantická duša si pri tom spokojne priadla :). Oceňujem tiež detektívnu zápletku v príbehu, láskavý prístup rozprávačky-autorky k čitateľom, pozvoľnú gradáciu napätia, ako i nápadité (hoc ku koncu príbehu trošku idylické) zápletky v životopise hlavnej hrdinky.
Rada sa ku knihe vrátim a dúfam, že sa mi ju podarí zadovážiť v rovnako dobrom preklade kdesi v antikvariáte.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženy
Skrýt reklamy
Po delší době jsem ji s chutí přečetla a pořád mě dojímá. Pro mě snad nejhezčí romantický příběh, který jsem kdy četla.