Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31502/bmid_jana-eyrova-xk7-31502.jpg
5
4355
4355
Jana nepoznala rodičovskou lásku, krutí příbuzní ji umístili do sirotčince. Tam dívka žila v nuzných podmínkách, ale získala vzdělání. Jakmile dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra, svitne jí naděje na lepší život...
Přidat komentář
Knížka mi nejprve nebavila (malá písmena, nezajímavý příběh), ale asi tak na sté straně se to zlomilo a do knihy jsem se začetla.
S anglickým romantizmom som ešte nemala tú česť, tak som siahla po tomto diele(verte mi, keby ste mi pred pár rokmi povedali, že si takéto knihy budem dobrovoľne kupovať, schuti by som sa zasmiala).
Dlhosiahle opisy prírody a postáv na dve strany nie sú síce nič pre mňa, ale tu mi to akosi nevadilo(proste som to preskočila...)
Krásne napísaný silný príbeh chudobného dievčaťa, ktoré sa zaľúbi do bohatého muža, svojho pána Rochestera. To, že končí happy-endom je skvelá bodka za dielom.
Táto kniha je skvost a momentálne jej patrí prvenstvo medzi mojimi obľúbenými knihami.
Když jsem si do Čtenářské výzvy zvolila právě tuto slavnou bibli romantiků, dobře jsem věděla, že se pouštím do náročného boje. Jak se říká v “Pistolníkovi”, svět se hnul; co před bezmála dvěmi stovkami let působilo přirozeně, to je dnes afektované, teatrální až směšné. Předem se omlouvám všem pravověrným fanynkám "Jany Eyrové", nemám v úmyslu dotknout se jejich citů a vlastně docela chápu, čím je příběh uhranul. Problém je pouze na mé straně: nejsem zrovna typický exemplář ženské části populace. Hrála jsem si s vojáčky. Zatímco mé spolužačky couraly po obchodech, vybíraly hadříky a šminky, já kreslila akční sci-fi komiks (jakmile ten krvák uzřela má učitelka výtvarky, spadla jsem u ní z lopatky). Když slečny randily, já se svým německým ovčákem pochodovala po lesích. Mladé ženy cvičily pilates a zumbu, já se snažila osvojit základy thajského boxu. Potřebujete více důkazů o mizivé pravděpodobnosti mé kompatibility s Janou Eyrovou? Nikdy jsem nesnila o svém svatebním dni a s krajní nechutí jsem při té jediné příležitosti vyměnila džíny za šaty a botasky za lodičky. Také jsem po vzoru Járy Cimrmana bezvýhradný ateista - až se bojím, že mě Pánbůh potrestá. No uznejte: jak by osoba tak dekadentní mohla být uchvácena románem, který s divadelním přehráváním staví na odiv přísné dodržování etikety, upjatou mravní čistotu, sílu ducha, nezměrnou hloubku citů a zbožnost až do nebes?
Úvodní “Sirotek Lowoodský” mne přiměl zalitovat, že jsem se k němu nedostala ve správném věku, tedy někdy na prahu puberty. Pro cynickou Metlu to je příliš černobílé čtení, roztomile starosvětsky naivní. Jakmile Jana dospěla, byly na mou trpělivost kladeny podstatně vyšší nároky. Charlotte Brontëová se vyžívá v popisech, ať jde o krajinky, architekturu, především však o lidský vzhled. Služebnictvo a jiný plebs se nepočítá, u jedinců z vyšších vrstev je ovšem pečlivě zhodnocena váha, výška, barva očí, vlasů i pleti, tvar rtů, délka řas, obvod hrudi i pasu, každá lokýnka, některé fyzické rysy jsou zmiňovány opakovaně. Prakticky všichni účinkující mají obsedantní potřebu sdělovat Janě, jak je nehezká. Ona na oplátku uplatňuje pokročilou psychoanalýzu, veškeré povahy zvládá detailně rozpitvat, aniž by s nimi potřebovala vůbec promluvit. Ženy jsou v porovnání s ní krásné a povrchní, muži nedosahují kvalit zbožňovaného pana Rochestera (rovněž mimořádně nehezkého). Janino pokorné chování tak bylo v kontrastu s jejím přesvědčením o vlastní výjimečné oduševnělosti. Kdovíjak sympatické mi nebyly ani zmínky na téma “Anglie je nejlepší, zbytek světa obývají tupí barbaři” a “respekt zasluhují pouze křesťané, jinověrcům náleží odpuštění”. Taková blbost, každý přece ví, že nejlepší jsou Moraváci a Rytíři Jedi!
Merito zápletky je všeobecně známé, vzájemná přitažlivost a čiré city znevýhodněné okolnostmi, zaměřím se tedy na pasáže, co mě nějakým způsobem nadzvedávaly. SPOILER ALERT!!! Například: Jana potřebuje uprchnout od dosavadního života, ví přitom, že má bohatého nemocného strýčka, co o ni jeví zájem, své pracoviště však opustí s holým zadkem nazdařbůh, prostě kam ji první kravský povoz odveze. Skvělé plánování, hodné inteligentní ženy, proč jen skončila jako bezprizorní, hladový somrák? A ještě se zlobí a vyčítá, když ji někdo nazve žebrákem. Laskavý bůžek ze stroje ji dostrká pod střechu lidí, kterým (jaká náhoda) umřel bohatý nemocný strýček a později je Janě odhaleno, že se rovněž jmenují Eyrovi. A pozor, hlavní hrdinka v té chvíli INSTINKTIVNĚ VYTUŠÍ pravdu o příbuzenském svazku se svými dobrodinci, musí to však čtenářům znovu dopodrobna vysvětlit, jelikož chápe, že nejsou tak INTUITIVNĚ VNÍMAVÍ jako ona. V tom okamžiku jsem odolávala puzení jít několik minut třískat hlavou o futra, abych si snížila IQ na hodnotu, již Charlotte Brontëová předpokládá u svých čtenářek. Vím, dostatek alkoholu by poskytl spolehlivější službu, leč ten doma nemáme, futra ano. Možná bych poté byla schopná najít porozumění pro náboženský fanatismus Jana Křtitele, nebo jak mohly být nepatřičné mimomanželské vztahy, zatímco svatba s bratrancem byla přijatelná až žádoucí. Je třeba to s ním důkladně probrat, potom na to samé téma důkladně popřemýšlet, promluvit si o tom se sestřenicí a nakonec opět s milovaným bratrancem despotou. Opakování je prý matkou moudrosti, pro mne spíše macechou otravnosti. Ten román mohl být klidně poloviční, aniž by děj utrpěl nějakou ztrátu. KONEC SPOILERU.
Už se tady rozvášňuji příliš zeširoka. Chválím precizně zpracované emoce - žádná filmová verze se v síle podaných citů nemůže knize ani přiblížit, natož vyrovnat. Oceňuji exkurzi do doby tolik odlišné, méně uspěchané, ryzejší v ideálech... Líbila se mi hutná viktoriánská atmosféra. A taky ksicht Clivea Owena, jehož jsem obsadila do role pana Rochestera. Za sebe mohu dát tři poněkud rozpolcené hvězdičky. Ta čtvrtá, mocně zářící, je za moji maminku, která tento příběh milovala - a to je jeden z důvodů, proč slavím svátek 24. května.
A teď si jdu přečíst něco, kde vzduchem nepoletují motýlci, nýbrž pěsti a zuby, ať se z těch atlasových volánků a kudrnatých lokýnek rychle vzpamatuju.
Jane je typem silné ženské hrdinky, i když tak nemusí úplně na první pohled působit. Necítí se hezká, pochybuje o sobě. Nejvíce mě dostalo, že jako vada na kráse je brána hlavně její malá postava. S mými 160cm se mě to trochu dotýkalo, ale v té době byly ženy zřejmě krev a mlíko a celkově větší postavy. Během čtení s ní zažíváte všechny úspěchy, ale i pády. Jane toho zažila spoustu, z každého neúspěchu ale povstala jako silnější osoba.
Tento příběh rozhodně doporučuji, určitě se Vám bude líbit i v případě, že nejste vyloženě na klasiku.
Miluji tento příběh, miluji všechna tv i filmová zpracování a miluji tuto knihu. Rozhovory Jany s Edvardem jsem si opravdu užívala a těšila se na ně stejně jako hlavní hrdinka. Popisy jejích myšlenek, krajiny, charakterů a vedlejších postav jsou úžasné a musím pochválit i překlad do češtiny, protože je to prostě nádhera. Nemám co vytknout. Dokonalé!
Krasny pribeh, citlivo prerozpravany dramaticky pribeh jednej lasky, prijemne citanie pomedzi modernou literaturou, ktorej casto chybaju do hlbky rozobrane charaktery hlavnych postav. Uzila som si citanie
Krásny, smutný a citlivý príbeh so smutným ale šťastným koncom. Kniha vôbec nepôsobí gýčovo a postavy a prostredie sú dobre vykreslené.
Byla jsem zvědavá po zhlédnutí filmových adaptací a přečtení moderní verze románu, jaká knížka asi bude. A jakmile jsem se dostala před tu úvodní část, hned mě Jane (budu k ní referovat jejím anglickým jménem, neboť jsem knihu četla v originále) a její příběh nadchla. Jane je skvělá hlavní postava a věřím, že není čtenáře, který by si ji neoblíbil, nebo kterému by vadila. Čas od času jsem se v ní vyloženě viděla. Ale o dost víc mě zaujal Rochester, jehož neotřelý charakter mě pohltil. Nejdřív jsem si myslela, co to je za snoba, ale jak stránek ubývalo, začala jsem ho chápat a mít ráda. A když se s Jane dal dohromady, měla jsem ho díky jeho slovům nejraději.
Kromě postav se mi moc líbí i příběh, jenž je dle mého názoru propracovaný a pro člověka, kterých o tomto románu jakživ neslyšel, plný překvapivých a tragických zvratů. A nemyslím, že se musím vyjadřovat k tomu přenádhernému způsobu, kterým byla kniha napsána. Famózní popisování přírody, chvílemi jsem si i připadala, jako bych četla básničku.
(audiokniha) Jana opravdu neměla jednoduchý život, ale možná právě tím, byla takovou krásnou osobností - sebevědomá, upřímná, ale přitom laskavá a citlivá.
Jinak je opravdu s podivem, že je toto dílo tak staré.
Jana Eyrová ve mně jako kniha vzbudila širokou škálu pocitů. Děj, rozdělený na jasně oddělené části, pro mě představoval kvalitativně i žánrově trochu nesourodé zážitky. Pokud platí, že se celé dílo pohybuje na pomezí romantismu a realismu, pak mě části inklinující k poloze realismu zaujaly nejsilněji (především pak část před samotným závěrem, tedy Janin pobyt na Marsh Endu). Naopak ty silně romantizující pasáže, kdy čtenář na úkor hrdinčiných moderních myšlenek přelouskává všelijaké popisky míst, atmosfér a různých krbových říms, mě nechávaly poměrně chladným. Je však zajímavé se zamyslet nad dějovými zvraty a peripetiemi Jany Eyrové a uvědomit si, jak je právě toto dílo (a pravděpodobně i řada podobných) stěžejní pro žánr melodramatu (především pak v kinematografii) přinejmenším v posledních desítkách let (jaká telenovela by se například obešla bez sirotka, který vyrůstá v chudobě, zamiluje se do bohatého protějšku, aby následně zjistil, že i on sám je bohatý, ač o tom neměl tušení? A to nemluvím o tragickém oslepnutí některého z hrdinů). I přes výhrady a konec, který považuji za příliš sentimentální, je Jana Eyrová silným příběhem, s výbornými pasážemi a plastickou a zajímavou hlavní hrdinkou.
Kniha se mi dobře četla. Doporučila bych ji hlavně mladým slečnám ve věku 12+. Kniha je hodně výchovná a k zamyšlení. Není to jen kniha o romantické lásce, ale spíš o tom jak je důležitý člověk a ne kolik má peněz. Je to o kráse přírody a detailů, kterých si mnozí ani nevšimnou a je nádherně popsaná a uklidňuje. Je o nespravedlnosti, ale také odvaze a hlavně hrdosti. Ano přes všechno čím si Jana v dětství projde ji to nezničí ani nezmění. Je stále hodná, ale zároveň silná a má ryzí charakter.
Doporučuji také těm co mají nějaké trápení :-) Hodí se hlavně nám Čechům, kteří jsme dosti pesimisté a bohužel i hodně materiální.
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Pro mne je napsaná naprosto jedinečným způsobem a má silný příběh. Určitě se k ní ještě někdy v životě vrátím. Pro mne rozhodně oblíbená spisovatelka.
Ke knize jsem se dostala prostřednictvím čtenářské výzvy, ale musím říct, že jsem trochu zklamaná. Na můj vkus jsou některé nepodstatné detaily až moc popisovány a rozhovory mezi hlavními hrdiny někdy až zvláštní. Ale možná to patřilo té době. Jsem ráda, že jsem ji nakonec přelouskala, protože jsem se často musela do čtení nutit.
Knihu jsem četla několikrát, provází mě celý život, mám ji tak ráda, že ji vlastním hned několikrát (v ČJ, v AJ, v RUJ i ve FRJ), ovšem jedině česká verze mě tak dokáže vtáhnout do děje.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy
Skrýt reklamy
Na tohle vydání se vyplatilo čekat se čtením této klasiky. Hlavně se tak dobře čte, že by člověk ani neřekl, že byla vydána před 70 lety. A ta obálka od Ledy TOP...