Jana Eyrová
Charlotte Brontë
Jana nepoznala rodičovskou lásku, krutí příbuzní ji umístili do sirotčince. Tam dívka žila v nuzných podmínkách, ale získala vzdělání. Jakmile dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra, svitne jí naděje na lepší život...
Přidat komentář
Tato kniha mne velmi, velmi dojala, první u které jsem uronila slzu a ne jen jednou. Od samého začátku mne naprosto uchvátila, styl psaní je přesně takový v jakém si libuji, podrobný popis všeho, od osob, jejích šatů, přes stavení, přírodu, pocity... člověk může naplno zapojit fantazii, vyloženě jsem si čtení vychutnávala. Ovšem nedokáži pochopit, jak někdo dokáže přečíst za den, dva - já četla měsíc, kniha ač nádherná, je opravdu těžká, nedokázala jsem číst déle v kuse - ač jsem se nedokázala od ní odtrhnout, ale musela jsem vždy o ději chvíli přemýšlet, nějak v sobě zpracovat. Samotný příběh je překrásný, přesto jsem hlavní hrdinku občas nechápala - jak psal již někdo přede mnou, nevím úplně čím jí pan Rochester tak dostal - že byl ošklivý a proti ní starý by tolik nevadilo, ale ta jeho složitá povaha, protivný morous s cholerickými sklony... Láska je zkrátka slepá... Do poslední chvíle jsem nedokázala odhadnout jak příběh skončí, bylo to pro mne docela překvapení. Závěrem musím říci - jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četla a rozhodně se k ní vrátím. Už teď se mi stýská.
krásné čtení na dluhé zimní večery, kdy se nechci bát, ale chci se tiše usmívat.
ještě lepší dojem než kniha na mě udělala audiokniha vysílaná čro, rozhodně stojí za poslech.
Na knihu jsem byla zvědavá - kdo by nebyl, když je prý považována za klenot klasické světové literatury. Četla se dobře, jen mi některé popisné pasáže přišly zdlouhavé a přitom vlastně nepopisující.
A když se naprosto vysílená a promoklá hrdinka doplahočila k obydlí, ve kterém by snad mohla konečně očekávat záchranu a nahlížela oknem dovnitř (a vy jste napnutí, jak to bude dál)... a dozvíte se, jak má za oknem jedna slečna lokýnky takhle a druhá slečna zase takhle... tak mě už i napadlo, že má snad autorka trochu neobvyklý smysl pro humor.
Každopádně postavy propracované, příběh poutavý a tehdejší doba pro dnešní generaci téměr k neuvěření. Doporučuji.
Kdybych četla v pubertě, určitě by mě příběh zaujal mnohem víc. Teď už jsem se jen bavila tím, jak to do sebe všechno hezky zapadá, aby se mohl konat očekávaný happy end :) Ale četlo se příjemně.
Dnes jsem si knihu "oživila" audioknihou. Promlouvala ke mně hlasem paní Marty Vančurové. Mohu jen doporučit. Nádhera.
Janička je má srdcovka, knihu jsem četla již několikrát. Charlotte píše květnatě a zároveň lehce. Trocha temnoty, která prostupuje dějem, k sestrám Brontëovým zkrátka patří a na příslušnou dobu se hodí. Před touto knihou lze pouze smeknout!
Knihu jsem překládala v knihovně nekolik let, dokonce jsem ji již jednou začala kdysi číst, ale vůbec mě to nebavilo, tak jsem toho nechala. Teď díky výzvě jsem si řekla, že to zkusím znovu a musím říct, že přesně pro tohle čtenářskou výzvu miluju. Nebýt jí, asi by mi tento nádherný román zůstal nadosmrti utajen a já bych byla ochuzena o krásný jazyk, nádherné postavy, krajinu, příběh, no prostě o všechno. Za mě nečekaně milé překvapení.
Pri prvom čítaní v trinástich - super. Pri druhom čítaní v dvadsaťpäťke som sa už iba usmievala nad podivuhodnými zhodami okolností v druhej polovici knihy...
Jana Eyrová je jedna z mých oblíbených knih. Jsem ráda, že jsem si na ni udělala čas a přečetla si ji znovu. Bylo to totiž milé zavzpomínat na jednotlivé osudy našich hrdinů - Jany Eyrové a Edvarda Rochestera. Teď se tedy můžu s velkým očekáváním pustit na její retteling Rozlet Gemmy Hardyové od Margot Liveseyové. A upřímně, jsem zvědavá a zároveň natěšená.
Mám z knihy takovou spoustu dojmů, že mi chvíli trvalo, než jsem si je srovnala dost na to, abych mohla napsat komentář. Děj měl ze začátku trochu pomalejší rozjezd a zas tak mě to nechytlo, ale po tom, co Jane přijela na Thornfield jsem se nemohla odtrhnout. Oblíbila jsem si vypravěčku a obdivovala jsem její sílu, naději a klid a přála jsem jí šťastný konec. Knížka mě zaujala hlavně tím, že hlavní postavy - Jane i pan Rochester - byly zvláštní a neobyčejné a stejně tak i jejich příběh. Pan Rochester nebyl jednoduchý k zamilování si, ale o to víc mě jako postava zaujal, ani Jane nebyla nekomplikovaná, ale měla své kouzlo. Ke konci už mě příběh zase bavil o něco méně a chvílemi už mi to přišlo jako zbytečné natahování, ale z úplného konce jsem pak byla nadšená, protože jsem se celou dobu obávala, že to skončí katastrofálně. Kniha se mi líbila a určitě ji hned tak nedostanu z hlavy a časem si ji s radostí přečtu znovu.
Janino dětství hezky napsané, ale pak... Postavy nesympatické a do čtení jsem se musela nutit a musím říct, že kniha mě velmi zklamala.
Moc hezký příběh, ve kterém to hlavní hrdinka nemá vůbec jednoduché, právě naopak. Ale i přes mnoho překážek kniha dopadne tak jak má.
Klasika je klasika.. tato kniha mě opravdu obohatila..je propracovaná, tajemná a taky dosti náročná..nepřečetla jsem na jeden nádech a i tak musím uznat,že to stálo za tu trochu dřiny.
Bohužel musím také vzpomenout překlepy v knize,tady bych to nečekala..
Klasika světové literatury. Děj měl sice pomalý spád, ale pro mě byl celkem napínavý. Často jsem se dokázala ztotožnit s hlavní hrdinkou, která se v životě pevně držela svých zásad, a to se jí nakonec vyplatilo. Jediné co mi vadilo, bylo velké množství překlepů v textu.
Jsem z toho unavená. Skoro tak unavená, jako z Atlasovi vzpoury. Tím neříkám ,že to nebyl hezký příběh, ale strašně těžký. V určitých místech jsem měla pocit, že čtu tři knihy najednou, které se dohromady splácaly a mají společné hrdiny, ale ne pointu.
První, co mě nepříjemně naladilo byl styl tisku tohoto vydání, písmenka strašně malá, řádky hodně nahuštěné a poslední řádek tak nízko, že při čtení posledního řádku byste knihu museli držet pinzetou.
Prvních devět kapitol jsem docela protrpěla, skoro víc než u předcházející knihy, kterou jsem četla. Nemohla jsem se ztotožnit se způsobem výchovy a chování zde popisujícím.
Od desáté kapitoly to začalo být trochu čtivější, hlavně se začalo také trochu něco dít. Od myslím sedmnácté a pak čtyřiadvacáté a devětadvacáté kapitoly jsem právě měla pocit, že jsem najednou v jiných knihách. A i v těchto jsem měla pocit, že se nemohu ztotožnit se způsobem chování a rozhodování postav na základě konvenční upjatosti i kdyby to samotného člověka stálo život. Nemyslím, že moje nepochopení by bylo způsobeno stoletím, ve kterém žiji. Např. neměla čas se starat o dítě, protože se musela starat o manžela? Co dnešní ženy, které k tomu chodí do práce a nemají žádné služebné? (-:
V několika kapitolách na mě kniha byla moc duchovní.
Když to porovnám s o čtvrt století starší knihou Rozum a cit, je toto moc utažené a složité.
Tuto knihu prožívám velmi silně, a to pokaždé, když ji čtu. A čtu ji opakovaně. Jana je moje oblíbená hrdinka, která si prohází mnoha útrapami a stejně jde nakonec dál, s hlavou vzpřímenou. Zároveň se autorce podařilo výborně vykreslit skvělou, místy temnou atmosféru, kterou si pokaždé moc užívám. A k tomu odhalování rodinného tajemství... prostě paráda! Miluji tuto knihu, je to jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy
Skrýt reklamy
Knížka se mi líbila, i když k ní mám několik výhrad: dlouhé nudné popisné pasáže jsem přeskakovala, vadilo mi, že mě autorka jako čtenáře oslovuje-podle mého to ruší ve čtení a vytrhuje mě to z příběhu. Konec, kdy Edvart oslepl mi přišel už trochu přitažený za vlasy. Ale celkově se mi knížka líbila,příběh zajímavý, určitě stojí za přečtení.