Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31502/bmid_jana-eyrova-xk7-31502.jpg
5
4355
4355
Jana nepoznala rodičovskou lásku, krutí příbuzní ji umístili do sirotčince. Tam dívka žila v nuzných podmínkách, ale získala vzdělání. Jakmile dostane práci vychovatelky na panství pana Rochestra, svitne jí naděje na lepší život...
Přidat komentář
Kniha se mého srdce nedotkla tak jako Pýcha a předsudek, přesto ve mě hodně zanechala. Nelze však tyto dvě knihy srovnávat. Pýcha a předsudek je psaná s takovou nadsázkou a humorem, zatímco Jane Eyre...jak bych to řekla, vede k zamyšlení sebe sama. Je to opravdu krásný román, na nic si nehraje. Ukazuje, že svět není vždycky růžový. Hlavní hrdinka se s tím dobře vyrovnává, a přestože není hezká, je moudrá.
Kniha byla pro mě celkem těžká a náročná, hlavně v mluvě St Johna, jelikož jsem ji četla po dvou dílech Padesáti odstínů, kde je jazyk jak opravdu jednoduchý. Hodně jsem se začetla v části, kde se stala Jane vychovatelkou v Thornfield Hall a pak v posledních kapitolách.
Určitě se ke knize někdy vrátím.
V 3/4 knížky jsem se musela trošku nutit do čtení, ale posledních 20 stran jsem doslova zhltla. V budoucnu se hodlám k Janě Eyrové vrátit :)
Bohužiaľ ma kniha neoslovila natoľko ako by som od slávneho románu čakala. Prototyp "emancipovanej" ženy spočíva v tom, že mala ťažký život a zamilovala sa do škaredého milionára? No neviem, sklamal ma najmä záver. Inak napísané naozaj pekným štýlom.
Při nastěhování k příteli, který má obrovskou knihovnu v níž se nachází hodně českých i cizích klasik, jsem zatoužila si některé z nich přečíst. Jedna z voleb byla i tato knížka. Dalo by se říct, že mě doslova uhranula. Příběh je poutavý, tolik skutečný, no prostě skvělý.
Za svého dospívání jsem měla hodně ráda romantické příběhy Jane Austenové, ale dnes si myslím, že se brontëovkám nemůžou ani zdaleka vyrovnat, protože mezi hlavními hrdinkami je neskutečný rozdíl. V austenkách dívky lehnou na smrtelnou postel, když skočí ze dvou schodů, protože to na jejich křehkou fyzickou schránu bylo příliš velké vypětí. Jane Eyre uteče z Thornfieldu a týden přespává na vřesovištích za britského počasí a to vše jen proto, aby neporušila své morální zásady. Navíc Jana je škaredá. Stejně tak její vyvolený. Řekněte mi, kdo dnes napíše knihu o škaredém hrdinovi? Láska, která je čistě charakterní. Což mě zničehonic vede ke srovnání s Padesát odstínů šedi. Jak si někdo může přát zažít pseudolásku blbky Saši (nebo jak že se ta nádhera jmenuje), když existuje tak krásný příběh o Janě Eyrové, to prostě nechápu.
Tahle kniha má výhodu v tom, že postava Jany Eyre měla vážně zajímavý život a velice poutavý. Ze začátku mě kniha moc nebavila, následně když se Jana dostala do školy mě to začalo bavit a nepustilo mě to dokud se na scéně neobjevil Pan Rochester, který Janě šíleně zdlouhavě a nudně vyznával lásku. Pak se zde objevil Jan Křtitel, který měl také nekonečně dialogy a pro mě velice nudné, ale stejně to na krásně příběhu mě nic nezkazilo a lepší konec jsem si nemohla přát.
Pre mňa bola táto kniha popisom jednej zvláštnej lásky, ktorá síce pomaly a kostrbato vznikala ale vydržala.......vydržala vlastne všetko. Mám pocit, že toto bola prvá kniha v ktorej autorka nevytvorila fyzicky krásne postavy, a tento fakt sa v knihe opakovane zdôrazňoval, takže vlastne pre mňa bolo ťažké predstaviť si nepríťažlivú Janu a neatraktívneho pána Rochestra...keď vo filmovom spracovaní tejto knižnej predlohy hrali celkom príťažliví herci.
Jana Eyrová bol krásny príbeh, originálny, klasický, pre mňa tam bolo príliš veľa zdĺhavých opisov prírody, pocitov, prežívania jednotlivých situácií no napriek tomu, že som filmové spracovanie videla niekoľkokrát aj tak ma spisovateľka nútila čítať ďalej a ďalej ....
Popisné pasáže mi přišly zbytečně rozvleklé, ale i přes to, že romantiku moc nemusím, tak se mi Jana Eyrová moc líbila :) Příběh je rozhodně zajímavý a jen málo předvídatelný.
miluji a nenávidím ... to jsem si říkala při čtení 2/3 knihy, po tom zklamání, které Jana zažila. Jsem spokojená, že konec byl dobrý (i když mohlo to být vše trochu jinak).
Styl psaní mi ani v náznacích nepřipomínal Na větrné hůrce sestry Bronteové. Spíše se mi to velmi podobalo Pýše a předsudku od J.Austen. Vzdorovitá mladá žena, která nakonec dobyde svůj cíl, i když si ho z počátku neuvědomovaně uvědomuje ale nesmí být hned tak rychlá.
4/5 hvězd za to, jak si pan Rochester pohrával s city Jany. Už jsem si myslela, že z ní udělá naivní chudinku. Jeho lásku jsem mu do poslední chvíle nevěřila. To mi drásalo nervy.
Jsem ráda, že jsem měla možnost tento příběh přečíst (a pak, že na obalu/vazbě knihy nezáleží).
Je snadné milovat bohaté a krásné, ale Jana mezi takové nepatří a přesto si dokáže získat čtenářovo srdce.
Ještě nikdy jsem nečetla knihu, která by v sobě měla toliko, co Jana Eyrová. Je to úžasná kniha, naprosto jsem si ji zamilovala. A s jistotou mohu říci, že to není jenom má nejoblíbenější klasika, ale nejoblíbenější kniha vůbec.
Je to moje SRDCOVKA! Četla jsem ji již několikrát a viděla několik filmových zpracování.
Dokonce jsem si ji vytáhla u maturity:)
Jana Eyrová je prostě NEJ!
To, co jiné odrazuje, oceňuji - krásné popisy přírody... Problém je asi ve mně, čtenářce z 21. století, které charaktery postav připadají jako učebnice psychopatologie.
Jana je z mého pohledu masochistka, čím víc trpí, tím větší slast zažívá. Je velice inteligentní, ale jednoho dne se prostě sebere bez všech hmotných statků a čeká, že nějak bude. Čirou náhodou nakonec skončí u svých příbuzných, o kterých neměla tušení - zápletka jako z Esmeraldy.
Hlavní milovník drží svou manželku pod zámkem, nepovažuje za nutné o tom Janu spravit, ale je táááák něžný. Sice je jeho manželka přivázaná na řetězech, občas si odskočí k milence, ale do Jany, které by mohl být otcem, se opravdově zamiluje.
No a závěr - oba pochopí pravou manželskou lásku, jejímž smyslem je obětovat se pro druhého. Nejsem feministka, ale celkem mě uráží, že za happy end je považován fakt, že se zbohatlá Jana ujme zmrzačeného chlapíka, který ji prve ponižoval, lhal jí a ona má tu čest s ním prožít zbytek života... Pardon, jsem cynik, ale napsáno je to celé moc hezky, to bez debat.
Jana Eyrová, taková ta kniha, co vám v povinné četbě vůbec nevadí :) Čte se opravdu hezky. Díky autorčině pěknému a obsáhlému popisu čtěnáře jednoduše vtáhne do děje. Kniha plná životních rozhodnutí a nečekaných zvratů. Ač nekončí tak úplně “happy endem“, tak se nedá říct, že by skončila špatně. Zkrátka tak, jak už to v životě chodí.
Konečně to vím. Když se mě někdo zeptal, jaká je moje oblíbená kniha, váhala jsem a nemohla jsem jednoznačně rychle odpovědět na danou otázku. Po Janě Eyerové mám jasno. Je to ona. Má nejoblíbenější a podle mě nejlepší kniha. Líbí se mi prostředí, ve kterém se děj odehrává. Líbí se mi představa opuštěných sídel, vřesovišť, polí. Líbí se mi pochmurné počasí, které dodává příběhu atmosféru. Strašně moc se mi líbí noční bouřky a silné poryvy větru. Nejvíce se mi však líbí samotná postava Jany Eyerové, její povaha, její vlastnosti - síla, odhodlanost, vytrvalost a nesobeckost. Též se mi líbí pan Rochester - jeho tvrdost, neústupnost a taky jeho chování.
„Jakmile jsem viděla, že jeho pozornost je soustředěna k nim a že se na něho mohu dívat, aniž by to zpozoroval, zahleděla jsem se mu bezděky upřeně do tváře; nemohla jsem udržet oční víčka sklopená; pořád se zdvíhala a zřítelnice mých očí se upíraly k němu. Pocítila jsem prudkou rozkoš, když jsem se na něho dívala – úžasnou, ale bolestnou rozkoš, ryzí jako zlato, ale trýznivou, jako ostrý ocelový hrot – asi takovou, jakou pocítí člověk zmírající žízní, když se připlazí ke studánce, ale ví, že je otrávená, a přece se nad ní skloní a hltá ty božské doušky.“
Jana je pro mě Robinson Crusoe morálky a ducha. Až na to, že není krásná, je to zřejmě dokonalá bytost – aspoň mě nenapadá žádná její skutečná chyba (ty, kterých si je sama vědoma a snaží se jich zbavit, mi přijdou zanedbatelné nebo dokonce pozitivní). Přitom se člověk s jejími zážitky, reakcemi na ně a s celkovou složitou vnitřní zkušeností dobře ztotožní a její postava vůbec nepůsobí jako nějaké nepřirozené monstrum. Jen jedna oblast zkušenosti nápadně schází: tělesnost. Janou zmítají vášně, ale jen citové. A to i v době, kdy je nešťastně zamilovaná, i pak v období lásky opětovné.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy
Skrýt reklamy
Byla to moje první kniha ze seznamu doporučené literatury na SŠ. Naštěstí! Žádná jiná kniha by mě asi nenamotivovala do čtení dalších knih ze seznamu tak dobře a účinně jako právě Jana. Čtení pro mě bylo do jisté míry terapeutické a osvobozující (statečné snášení utrpení je vždy velmi inspirující...a nejednou jsem si právě na tuto hrdinku z těchto důvodů v budoucnu vzpomněla). A byla to první kniha, u které jsem kdy brečela. Což se mi nestalo, ani když umřel bratříček Malého Bobše :-)