Jana Eyrová
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495021/bmid_jana-eyrova-Xrt-495021.jpg
5
4355
4355
Román významné anglické autorky vypráví jeden z nejlepších milostných a dramatických příběhů všech dob. Příběh v dětství ponižované a odstrkované dívky, ze které i přesto vyroste silná a sebevědomá žena – Jana Eyrová. Ta přichází jako vychovatelka na panství pana Rochestera a v tajuplném a děsivém domě prožívá svou osudovou lásku. Než si ale prosadí svou svobodnou vůli, bude muset prožít ještě mnoho strachu a utrpení. Klasické dílo anglické literatury už přes půldruhého století dokazuje, že žena dokáže mnohem víc, než kolik se od ní očekává.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Jane Eyre, 1847
více info...
Přidat komentář
Kdyby Jana Eyrová o trochu méně mluvila a byla trošku živější, neváhala bych dát i tu poslední hvězdu! :)
Krásný příběh s překvapivým koncem. Knížka se četla rychle a dobře. Pokud o ní někdo přemýšlíte, stojí podle mě za to. :-)
Jana bola jedna z mojich dvoch prvých kníh, ktoré som v živote prečítala, zaľúbila som sa do nej hneď od prvých stránok a táto láska trvá doteraz. Veľmi rada po nej stále znova a znova sahám do poličky a veľmi rada sa stále znova a znova začítam do jej riadkov :-)
Veľmi pekne podaný príbeh, postavy realistické, vykreslené síce do detailov, ale tak, že čitateľ má stále priestor na ich dotvorenie svojou fantáziou. Postavy sa v priebehu deja vyvíjajú, čitateľ môže sledovať ich premenu - z Jany sa stáva sebaistá, sebavedomá a hrdá žena, ktorá si je vedomá svojej hodnoty, má svoj morálny rebríček a drží sa ho, aj keď to prináša veľa bolesti. Niekedy mám ale chuť jej vynadať práve preto, že sa tej svojej morálky tak drží :-D
Moc pěkně jsem si početla. Téma knihy přesahuje dobu, ve které vznikla. Postavy byly krásně vykresleny, Jana mi byla nesmírně sympatická, i ve své době se neustále rozvíjela. Láska, kterou Jana poznala byla obrovská, krásná a hned mi vyvstal obraz mého muže a jaké štěstí mám, že ho vedle sebe mám a přeji každému, aby poznal takovou lásku jako Jana a já.
Jana Eyrová je jedna z mých oblíbenějších knížek a přečíst si ji znova mi nedělalo žádný problém. Velmi čtivá a zajímavá kniha, která si rozhodně zaslouží titul klasiky.
Jany Eyrové jsem se popravdě trochu bála, nejsem totiž žádný příznivce červené knihovny. Nakonec jsem ale byla příjemně překvapená čtivostí, lehkostí a nenuceností celého příběhu. Jasně, pořád je to jednoduchý příběh o lásce, ale i přesto (nebo právě proto) bych ho určitě nezatracovala.
Inspirována 200 letým výročím autorky jsem se vrátila k jedné z největších romancí nejenom své doby. A protože jsem ji četla skutečně již několikrát, rozhodla jsem se tentokrát se na ní podívat jinýma očima. A uvědomila jsem si, že je to především příběh o jinakosti a o tom, jak jí umí svět trestat, jak se jí bojí a proto jí vytlačuje na okraj. Týkalo se Jany a její tety i Heleny v Loowoodu. Postava Heleny Burnsové vůbec vnáší do knihy až spirituální tón a nesouvisí to jen s hlubokou vírou. Helena je v pojetí víry totiž zcela novátorská, moderní i v dnešní době. Podivuhodné a své době zcela se vymykající.
Jana Eyrová je také vpravdě feministická kniha, bez negativních konotací, které to slovo vzbuzuje. Vždyť jak odvážná, rozhodná a samostatná Jana je, jak si uvědomuje svoji cenu, jak si cení důležitosti vzdělání a práce. A kolik silných a nezávislých ženských postav příběh nabízí.
Samozřejmě se nevyhne některým dobovým předsudkům, nejspíš jsou to ty, které si autorka ani neuvědomovala: dítě si musí zasloužit, aby bylo milováno, Francouzi jsou lehkovážní a chlípní, venkovani tupí a nevzdělatelní (byť právě s tímto klišé se autorka "popere").
Ústřední konflikt, tedy to, že Jana s Rochesterem nezůstane, protože je nezrušitelně ženatý, by se v dnešní době mohl zdát překonaný a možná z pohledu dnešní morálky až úsměvný. V čem je tedy je hluboká působivost? Samozřejmě v tom, že tím skutečným tématem nejsou vnější okolnosti, ale vnitřní integrita člověka, jeho osobní morální imperativ.
Z mého pohledu je silnou devizou příběhu také osobnost Jany. Stále obdivuji její sílu, vůli, kázeň, ale i vášeň a odboj. Cením si jí i proto, že je daleka toho lhát, byť jen sama sobě, kolika lidem okolo tato schopnost chybí! Schopnost definovat a poté také sama sebe unést je obdivuhodná. A funguje to nejenom, když jí Rochester vede k hříchu, ale i tehdy, když jí Jan vede ke svatosti.
A po této vskutku hlubokomyslné úvaze je nutné dodat, že nás to baví hlavně proto, že je to excelentní milostný příběh.
Páni. Právě jsem dočetla a - nemám slov. Je neuvěřitelné, jak napínavá a poutavá může být kniha, která byla napsaná někdy před sto padesáti lety. Rozhodně předčila všechna má očekávání a i když mi díky své tloušťce zabrala skutečně dlouhou chvilku určitě moc doporučuji, pokud jste ještě nečetli. Za mě nejlepší klasika, co jsem zatím četla.
Charlotte i Emily Bronte, sestry spisovatelky, před kterými se skláním! Díky románu Jana Eyrová jsem byla schopna nahlédnout do dob, kdy se konvenční společenská dogmata začínala pomalu ale jistě otřásat v základech, do časů, kdy ženy pokradmu získávaly důvěru ve svůj úsudek a schopnosti, kdy přestávaly být loutkami v rukou jiných, kdy samy začínaly rozhodovat o svých osudech. Se všemi následky. Nečetla jsem ani tak příběh Jany, čisté, neposkvrněné duše, která toužila po stejně tak čisté lásce a životním naplnění, jako jsem se snažila vnímat nadčasové myšlenky a názory, jež Charlotte Bronte již v polovině 19.století dokázala vyjádřit, a to v dokonalém kontrastu se strnulostí, zkostnatělostí a chvílemi až krutostí oné doby.
S Janou Eyrovou jsem měla tu čest již před dávným časem, když jsem ji ve formě audioknihy nadělila pod vánoční stromek babičce a pravidelně s ní nahrávky poslouchala tak často, až jsem je uměla skoro sama odrecitovat.
Nyní, když se objevila v seznamu povinné četby, jsem neváhala ani vteřinu a půjčila si opravdickou knihu!
Možná se to může zdát poněkud zvláštní, ale čím víc se v knize Jana Eyrová motala kolem hlavní zápletky - pana Rochestera - tím víc mě děj nudil a unavoval. Když se ale dělo cokoliv jiného, začínala jsem v sobě opět probouzet pocit určité spokojenosti a už jsem se ke čtení nevracela s takovou nechutí.
Janu Eyrovou jsem si rozdělila na čtyři části:
1. část - dětství a Lowoodský ústav: Jana měla dramatické dětství a jeho popisování bylo vskutku zabávné, respektive zajímavé. Zde není nic k vytknutí.
2. část - Thornfield: Jana se dostala k panu Rochesterovi a začíná slaďounké holubičkování, rozsáhlé, zcela nudné a znavující moralistické monology samotného Edvarda Rochestera, které jsem často po kousíncích přeskakovala. Jeho osobnost mi byla protivná a nechápala jsem Janiny sympatie, které v ní tento o dvacet let starší muž probouzel.
3. část - dům Na blatech: no a teď se posouváme pryč od Thornfieldu směrem ke šlechetným dobrodějcům, s nimiž je Jana Eyrová (dlouhou dobu zcela nevědomky) spřízněna. Tato část je podle mé nejzajímavější, děj utíkal velice rychle a osoba Jana Křtitele aka pana Riverse mi pŕijde precizně propracovaná, skvěle komplikovaná a úžasně realistická. Kdyby nebyl takový pedant, byla bych mu možná i fandila.
4. část - dům ve Fredeanu: na scéně je opět pan Rochester, tentokrát ještě trošku ošklivější a skeptičtější než jindy, zato stále tak bezhlavě zamilován. Naštěstí je poslední část nejkratší a končí slaďounkým happyendem!
Kniha se mi kromě Rochesterových částí četla dobře, prot srsti mi bylo však časté opakování slova 'být' v případech, kdy se toto stylisticky nevítané slovíčko dalo obejít jiným, příhodnějším slovesem.
Mějte se hezky a čtěte Jane Eyrovou, ale pouze ty části bez pana Rochestera, jinak vás to zabije.
Tak jsem tak přemýšlela, jakou knihu si v rámci povinné četby k maturitě přečíst a po dlouhém váhání padla volba na Janu Eyrovou. Půjčila jsem si ji v knihovně a ještě ten den se do ní pustila. A hned jsem se do ní zamilovala, už po přečtení první stránky. Přelouskala jsem ji za týden, ale kdybych měla víc času, určitě bych ji zvládla dřív. Po přečtení můžu s klidným svědomím říct, že je to jedna z nejlepších knih, které jsem dosud četla. Kdybych věděla, jak krásná kniha to je, přečetla jsem si ji už dávno. Vřele doporučuji, já si příběh Jany a pana Rochestera opravdu zamilovala.
Upřímně? Ještě předtím než jsem Jane Eyrovou začala číst, jsem se obávala, aby to nebyla taková normální kniha, prostě román který se řadí mezi klasiku, přečtete ho, ale nezanechá ve vás nějaký hlubší pocit a touhu se k němu znova a znova vracet (ne každá klasika všechny zaujme, přece jenom má každý jiný vkus). Ale Jane Eyrová se mezi taková díla nebude nikdy řadit. Od první stránky knihy až po tu poslední jsem četla s velkým nadšením, všechno jsem s hlavní hrdinkou prožívala a některé pasáže mě opravdu dojaly (až jsem se málem rozbrečela při čtení v tramvaji :D Autorka napsala neuvěřitelný příběh s úžasně propracovanými charaktery postav. Nic v příběhu nebylo přehnané (nebo nějak ,,přeslazené"), postavy byly skvěle popsané a láska mezi Jane a panem Rochesterem byla cítit na každé stránce. Tohle je jedna z knih, ke kterým se budu ráda vracet a které nikdy neomrzí. Vážně úžasné dílo.
Může být román z poloviny 19. století čtivý a strhující? Jane Eyrová mě přesvědčila, že může. Pýcha a předsudek je jedna z mých oblíbených knih, na kterou nedám dopustit, ale teprve Charlotte Brontë mě dokázala vtáhnout do svého vyprávění tak, že jsem se nemohla od knihy odtrhnout. Po přečtení jsem se ihned podívala na film, následně i na starší verzi a na trojdílný seriál, a ačkoli mě příběh bavil v jakémkoli zpracování, to knižní u mě vede na plné čáře.
Knihy tohoto typu normálně nevyhledávám, ale občas mám chuť si jednu takovou přečíst. Janu Eyrovou jsem si oblíbila a ráda se k ní vracím. :-) Oddychové čtení, které pro mě bylo poprvé i napínavé a plné emocí.
Pro romantické duše je tato kniha jako stvořená. Opravdu dokáže člověka vtáhnout do děje a jste nuceni prožívat pocity samotné hlavní hrdinky.
Tak další kniha, která mě chytla za srdce!!
Musím říct, že tak silnou knihu jsem ještě nečetla.... žádná kniha mě nedonutila k slzám, ale Jana Eyrová ano.
Silná, strašně smutná, ale přitom krásně romantická....Doporučuji.
Myslím, že se k této knize ještě někdy vrátím :)
Janu Eyrovou jsem četla poprvé jako poměrně malá a už tehdy mě bavila. S věkem se na tom nic nezměnilo a já mám knihu moc rada dodnes....
Díky filmovému zpracování –nedávno uvedenému v televizi , jsem si opět ráda přečetla příběh Jany Eyrové a její lásce k panu Rochesteru z Viktoriánské Anglie 20.století.Kniha se mi i teď po filmovém shlédnutí dobře četla.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika sirotci zranění romány pro ženy
Skrýt reklamy
pokud zrovna nevím, jakou knihu otevřít, Jane Eyre patří k těm, které beru do ruky bez váhání