Jane Eyre an Autobiography
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/477972/bmid_jane-eyre-an-autobiography-FhA-477972.png
5
4416
4416
Román Jana Eyrová spisovatelky Charlotte Brontëové vyšel v roce 1847 a okamžitě se dočkal úspěchu a ocenění. Jeho hlavní hrdinkou je osiřelá dívka, která projde sirotčincem a později získá práci vychovatelky na šlechtickém sídle, kde na ni čeká osudová láska. Na cestě k jejímu naplnění však – jak už to bývá – musí překonat řadu překážek. Autorka mohla při psaní čerpat z vlastních prožitků a zkušeností vychovatelky a učitelky a ve svém díle vytvořila postavu ženy viktoriánské éry, která se snaží vzít osud do vlastních rukou. Román v anglickém originálu.... celý text
Přidat komentář
(audiokniha) Jana opravdu neměla jednoduchý život, ale možná právě tím, byla takovou krásnou osobností - sebevědomá, upřímná, ale přitom laskavá a citlivá.
Jinak je opravdu s podivem, že je toto dílo tak staré.
Jana Eyrová ve mně jako kniha vzbudila širokou škálu pocitů. Děj, rozdělený na jasně oddělené části, pro mě představoval kvalitativně i žánrově trochu nesourodé zážitky. Pokud platí, že se celé dílo pohybuje na pomezí romantismu a realismu, pak mě části inklinující k poloze realismu zaujaly nejsilněji (především pak část před samotným závěrem, tedy Janin pobyt na Marsh Endu). Naopak ty silně romantizující pasáže, kdy čtenář na úkor hrdinčiných moderních myšlenek přelouskává všelijaké popisky míst, atmosfér a různých krbových říms, mě nechávaly poměrně chladným. Je však zajímavé se zamyslet nad dějovými zvraty a peripetiemi Jany Eyrové a uvědomit si, jak je právě toto dílo (a pravděpodobně i řada podobných) stěžejní pro žánr melodramatu (především pak v kinematografii) přinejmenším v posledních desítkách let (jaká telenovela by se například obešla bez sirotka, který vyrůstá v chudobě, zamiluje se do bohatého protějšku, aby následně zjistil, že i on sám je bohatý, ač o tom neměl tušení? A to nemluvím o tragickém oslepnutí některého z hrdinů). I přes výhrady a konec, který považuji za příliš sentimentální, je Jana Eyrová silným příběhem, s výbornými pasážemi a plastickou a zajímavou hlavní hrdinkou.
Kniha se mi dobře četla. Doporučila bych ji hlavně mladým slečnám ve věku 12+. Kniha je hodně výchovná a k zamyšlení. Není to jen kniha o romantické lásce, ale spíš o tom jak je důležitý člověk a ne kolik má peněz. Je to o kráse přírody a detailů, kterých si mnozí ani nevšimnou a je nádherně popsaná a uklidňuje. Je o nespravedlnosti, ale také odvaze a hlavně hrdosti. Ano přes všechno čím si Jana v dětství projde ji to nezničí ani nezmění. Je stále hodná, ale zároveň silná a má ryzí charakter.
Doporučuji také těm co mají nějaké trápení :-) Hodí se hlavně nám Čechům, kteří jsme dosti pesimisté a bohužel i hodně materiální.
Knihu jsem přečetla téměř jedním dechem. Pro mne je napsaná naprosto jedinečným způsobem a má silný příběh. Určitě se k ní ještě někdy v životě vrátím. Pro mne rozhodně oblíbená spisovatelka.
Ke knize jsem se dostala prostřednictvím čtenářské výzvy, ale musím říct, že jsem trochu zklamaná. Na můj vkus jsou některé nepodstatné detaily až moc popisovány a rozhovory mezi hlavními hrdiny někdy až zvláštní. Ale možná to patřilo té době. Jsem ráda, že jsem ji nakonec přelouskala, protože jsem se často musela do čtení nutit.
Knihu jsem četla několikrát, provází mě celý život, mám ji tak ráda, že ji vlastním hned několikrát (v ČJ, v AJ, v RUJ i ve FRJ), ovšem jedině česká verze mě tak dokáže vtáhnout do děje.
Knížka se mi líbila, i když k ní mám několik výhrad: dlouhé nudné popisné pasáže jsem přeskakovala, vadilo mi, že mě autorka jako čtenáře oslovuje-podle mého to ruší ve čtení a vytrhuje mě to z příběhu. Konec, kdy Edvart oslepl mi přišel už trochu přitažený za vlasy. Ale celkově se mi knížka líbila,příběh zajímavý, určitě stojí za přečtení.
Tato kniha mne velmi, velmi dojala, první u které jsem uronila slzu a ne jen jednou. Od samého začátku mne naprosto uchvátila, styl psaní je přesně takový v jakém si libuji, podrobný popis všeho, od osob, jejích šatů, přes stavení, přírodu, pocity... člověk může naplno zapojit fantazii, vyloženě jsem si čtení vychutnávala. Ovšem nedokáži pochopit, jak někdo dokáže přečíst za den, dva - já četla měsíc, kniha ač nádherná, je opravdu těžká, nedokázala jsem číst déle v kuse - ač jsem se nedokázala od ní odtrhnout, ale musela jsem vždy o ději chvíli přemýšlet, nějak v sobě zpracovat. Samotný příběh je překrásný, přesto jsem hlavní hrdinku občas nechápala - jak psal již někdo přede mnou, nevím úplně čím jí pan Rochester tak dostal - že byl ošklivý a proti ní starý by tolik nevadilo, ale ta jeho složitá povaha, protivný morous s cholerickými sklony... Láska je zkrátka slepá... Do poslední chvíle jsem nedokázala odhadnout jak příběh skončí, bylo to pro mne docela překvapení. Závěrem musím říci - jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy četla a rozhodně se k ní vrátím. Už teď se mi stýská.
krásné čtení na dluhé zimní večery, kdy se nechci bát, ale chci se tiše usmívat.
ještě lepší dojem než kniha na mě udělala audiokniha vysílaná čro, rozhodně stojí za poslech.
Na knihu jsem byla zvědavá - kdo by nebyl, když je prý považována za klenot klasické světové literatury. Četla se dobře, jen mi některé popisné pasáže přišly zdlouhavé a přitom vlastně nepopisující.
A když se naprosto vysílená a promoklá hrdinka doplahočila k obydlí, ve kterém by snad mohla konečně očekávat záchranu a nahlížela oknem dovnitř (a vy jste napnutí, jak to bude dál)... a dozvíte se, jak má za oknem jedna slečna lokýnky takhle a druhá slečna zase takhle... tak mě už i napadlo, že má snad autorka trochu neobvyklý smysl pro humor.
Každopádně postavy propracované, příběh poutavý a tehdejší doba pro dnešní generaci téměr k neuvěření. Doporučuji.
Kdybych četla v pubertě, určitě by mě příběh zaujal mnohem víc. Teď už jsem se jen bavila tím, jak to do sebe všechno hezky zapadá, aby se mohl konat očekávaný happy end :) Ale četlo se příjemně.
Dnes jsem si knihu "oživila" audioknihou. Promlouvala ke mně hlasem paní Marty Vančurové. Mohu jen doporučit. Nádhera.
Janička je má srdcovka, knihu jsem četla již několikrát. Charlotte píše květnatě a zároveň lehce. Trocha temnoty, která prostupuje dějem, k sestrám Brontëovým zkrátka patří a na příslušnou dobu se hodí. Před touto knihou lze pouze smeknout!
Knihu jsem překládala v knihovně nekolik let, dokonce jsem ji již jednou začala kdysi číst, ale vůbec mě to nebavilo, tak jsem toho nechala. Teď díky výzvě jsem si řekla, že to zkusím znovu a musím říct, že přesně pro tohle čtenářskou výzvu miluju. Nebýt jí, asi by mi tento nádherný román zůstal nadosmrti utajen a já bych byla ochuzena o krásný jazyk, nádherné postavy, krajinu, příběh, no prostě o všechno. Za mě nečekaně milé překvapení.
Štítky knihy
láska zfilmováno anglická literatura viktoriánská doba venkovské romány romantika osudy žen sirotci zranění romány pro ženyAutorovy další knížky
| 1973 |  Jana Eyrová |
| 1991 | Sirotek lowoodský |
| 1990 |  Villette |
| 1975 | Shirley |
| 2010 | Emma |
Byla jsem zvědavá po zhlédnutí filmových adaptací a přečtení moderní verze románu, jaká knížka asi bude. A jakmile jsem se dostala před tu úvodní část, hned mě Jane (budu k ní referovat jejím anglickým jménem, neboť jsem knihu četla v originále) a její příběh nadchla. Jane je skvělá hlavní postava a věřím, že není čtenáře, který by si ji neoblíbil, nebo kterému by vadila. Čas od času jsem se v ní vyloženě viděla. Ale o dost víc mě zaujal Rochester, jehož neotřelý charakter mě pohltil. Nejdřív jsem si myslela, co to je za snoba, ale jak stránek ubývalo, začala jsem ho chápat a mít ráda. A když se s Jane dal dohromady, měla jsem ho díky jeho slovům nejraději.
Kromě postav se mi moc líbí i příběh, jenž je dle mého názoru propracovaný a pro člověka, kterých o tomto románu jakživ neslyšel, plný překvapivých a tragických zvratů. A nemyslím, že se musím vyjadřovat k tomu přenádhernému způsobu, kterým byla kniha napsána. Famózní popisování přírody, chvílemi jsem si i připadala, jako bych četla básničku.