Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310019/bmid_je-to-i-muj-zivot-r8I-310019.jpg
5
1693
1693
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí, injekcí – jen proto, aby její starší sestra mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale v důsledku i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se jen těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka, nebo je to přesně naopak? Kontroverzní téma podává autorka – jak je ostatně jejím zvykem – citlivě, bez přehnaného sentimentu či moralistního poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Nedivím se, že po tom Hollywood nadšeně hmátl. Už dávno jsem nečetla takovou vymývačku slzových kanálků, ovšem přiznávám bez mučení, že je to vymývačka velmi poutavá, nápaditá a že jsem ji po namátkovém otevření prostě nedokázala odložit. Ani když to znamenalo číst ji cca od 2. třetiny. Tak jsem si tu první třetinu dočetla jako poslední a musím říct, že matka hrdinek přišla o poslední zbytky pochopení které jsem k ní kdy chovala. Na film se určitě nepodívám, ale přečtení knihy nelituji.
Emocionálně hodně náročné čtení, zvlášť je-li čtenář rodičem. A nejen kvůli tomu konci, ale i kvůli depresivnímu popisu těžké nemoci u dítěte. Za nastínění vážných etických problémů palec nahoru, ale zdálo se mi, že přeci jen tlačení na citovou pilu malinko přesáhlo tu pomyslnou hranici. A nejen co se týče rodiny Anny a Kate, ale i příběhu Julie a Campbella.
Toto je moje pátá Jodi, ale musím říct, že v dalších knihách pro mě už autorka tuhle hranici vybalancovala, její později napsané knihy se mi zdají prostě lepší.
Tři a půl.
Pred davnem jsem videla film a uz si to ani 100% nepamatuju, jen ze jsem to obrecela.
Ted jsem se dostala ke knize a musim rict, ze by ji prospelo zkraceni tak o 100 stranek.
K sare jsem necitila nenavist, je to tak, byla matka obou.. naopak si myslim, ze to zvladla jeste zvkadla dobre.
za ten konec, ktery mi prisel trochu pritazeny za vlasy, davam pul hvezdicky nahoru, takze za me 3,5- coz tu ale oznacit nelze... ale stal za to, jinak bych byla asi zklamana, ze jsem tu knihu cetla
*fňuk* Vždy si řeknu *smmmrrrkkkrk*, že už takové knížky číst nebudu...Jenže jsme nepoučitelná *fňuk*! Je to pecka, i film se povedl *ssmmmmmrrrkkkk*. ☻
Je to i můj život - kniha na kontroverzní téma, která mě donutila přemýšlet. Přemýšlet nad tím, co je morální? Co je správné? Je vždy morální to, co je správné? Tohle je jen část otázek, které vyvolala.
Nenávidět Sáru bylo strašně jednoduché. Na druhou stranu, co my víme, jak bychom se ve stejné situaci zachovali? Mně osobně se příčí myšlenka na to mít dítě, které by bylo obětním beránkem ve prospěch dítěte jiného, myšlenka na dítě, které by bylo předem zrozeno jako zdroj "náhradních dílů". Co je ale člověk ochoten udělat pro vlastní dítě? Kam až je ochoten dojít?
Podle mého názoru se jedná o knihu se zajímavým námětem, kterou stojí za to si přečíst.
Teda tahle kniha mi dala zabrat. Přečetla jsem ji skoro jedním dechem, celé to bylo emotivní, ale ten konec mě úplně rozsekal a rozbrečel, i když jsem tušila, že to nějak podobně dopadne ale bylo to ještě emotivnější, než jsem si dokázala představit. Jsem ještě z knihy hodně mimo a skoro se klepu jako ratlík.
Nejdříve jsem viděla film - který mě naprosto dostal, takže jsem ho viděla třikrát, a pak si přečetla filmu. Myslím, že se filmaři své práce zhostili na výbornou, film dost ctí předlohu, a myslím, že - celkem výjimečně - je tentokrát film lepší než předloha. V knize mi vadily kapitoly, kterou vyprávěl pokaždé někdo jiný, a já se tak občas ztrácela. Co mi přišlo ve filmu pravděpodobnější, je soudkyně, která se zhroutila po úmrtí dcery - ne soudce, a konec filmu. V knize mi přišel konec - no dost zbytečně drsný. Nemohu se nezmínit o fantastickém hereckém obsazení ve filmu - hlavně o Abigail Breslin (Anna) a Sofii Vassilievě (Kate), které jsem i při čtení knihy měla stále před očima...
Jinak téma opravdu velmi kontraverzní (trochu mi to připomnělo sci-fi film Ostrov z budoucnosti, kdy se "vyráběly" lidské klony na "součástky") - v knize i ve filmu jsem nenáviděla Anninu a Kateinu matku, ale zároveň, jako matka, jsem si říkala, kdoví, jak bych se v takové situaci zachovala já...
Kniha se čte dobře, ale podle mě by stačil poloviční rozsah, je to zbytečně natažené pořád jedním a tím samým tématem.
Hodně zajímavé a kontroverzní téma. Příběh mě nutil přemýšlet, co je správné a co ne, jak jedná "dobrý" rodič a jaký je rozdíl mezi právem a etikou... V jedné linii trošku limonáda, ale proč ne :-) Stále od Picoult nejvýš hodnotím Vypravěčku, ale i tohle se četlo dobře. Stejně jako Čas odejít.
Dostalo mě to.....nikdy jsem u knihy neplakala - až teď...."Jenom jedna věc zůstává. Za deset let, řekla jsem, bych ráda byla Kateina sestra." ...ach ANNO!! ..
Tak jsem si taky poplakala a pak se koukla na film a nevím který konec je vlastně lepší. Taky mi přišlo,že si to Anna nezasloužila.
Právě jsem dočetla, a utřela slzy. Horší je snad už jen Sophiina volba. Výborná knížka, četla jsem ji jedním dechem, jen ten závěr byl divný a rychlý, po tom všem si ho Anna nezasloužila.
Nenavidim tu knihu, nenavidim autorku a presto je to za 5. Cetla jsem to v anglictine a bulela a bulelala a bulela. Totalne jsem nesnasela Anny matku, totalne fandila Anne at vyhraje svuj proces a ten konec - konec vsechny totalne rozseka. Emotional rollercoaster.
Po Vypravěčce to ze začátku bylo docela zklamání, ale začetla jsem se a knížku jsem dočetla. Je to čtivé, ale celkem se to táhne zbytečně dlouho.
Kniha od mé oblíbené autorky. Je to jedna z mála knih, kdy jsem nejprve viděla film, takže jsem věděla, nebo si spíše myslela, že vím, do čeho jdu. O to více se mnou otřásl závěr, který je v knize jiný, než ve filmu. Je to rozhodně kniha, která vyvolá různé emoce a nenechá Vás v klidu. Musela jsem o ní přemýšlet, posuzovala jsem, jak jednotlivé postavy jednají, snažila se do nich vcítit a odpovídala jsem si na otázky, jak bych se zachovala já. Místy pro mě bylo, vzhledem k osobním zkušenostem, čtení opravdu těžké. A ač jednání Sary vyznívá spíše negativně, jak já jsem jí rozumněla... Opravdu silný příběh, který stojí za přečtení.
Štítky knihy
smrt zfilmováno nemoci soudní procesy sourozenci leukémie bezpráví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Krásný a smutný příběh u kterého jsem si trochu pobrečela. Samotné dilema příběhu mě drželo napnutou až do konce a ten konec mě překvapil ..no možná i trochu zklamal, ale život je život a my ho musíme brát takový jaký je.