Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/613/bmid_je-to-i-muj-zivot-E18-613.png
5
1754
1754
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí a injekcí – jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. Nemilovaná, nadbytečná, pouhý stroj, který udržuje sestru při životě. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a vlastní život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka... nebo velmi, velmi špatná? Kontroverzní téma podává autorka citlivě, bez přehnaného sentimentu či kazatelského poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (CZ)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Po docela dlouhé době to byla opět kniha, u které jsem si pobrečela. Tentokrát to nebylo jen v závěru knihy, ale i v pár dalších částech.
Asi mi stačí, že jsem ji přečetla jednou, ale jsem ráda, že jsem to udělala.
V příbězích máme rádi dychotomii postav, rádi víme, kdo je dobrý a kdo zlý, kdo černý a kdo bílý a komu máme fandit a koho naopak zatracovat. Síla románu J. P. spočívá především v tom, že zlá je tu jen a pouze nemoc, ona chyba a nedostatek organismu a dobrý, jen a výhradně dobrý, není nikdo. Mnohohlasý román svou formou umožňuje čtenáři cítit se postavám blíž a zároveň upírá hlas osobě, jež stojí v samotném oku hurikánu a kolem níž se celá kniha točí.
"Je to i můj život" je knihou, která klade před čtenáře celou řadu otázek - a čím víc se bude s postavami schopný identifikovat, tím hůř stravitelné pro něj budou. Kromě otázky prachobyčejné sourozenecké dynamiky a toho, zda a kdy je možné jedno dítě milovat víc než druhé (nebo třetí), jsou tu otázky etické, morální i všeobecně lidské. Má cenu se obětovat, když nevím, zda o mou oběť někdo stojí? Dokdy je to ještě boj o život dítěte a kdy už je to jen boj o vlastní zdravý rozum? Kdy ještě dělám něco pro druhé a kdy už jen pro sebe? A existují tyhle hranice vůbec? Je omluvitelné, že se soustředíme na to, co zrovna nejvíc hoří, když kolem plápolá i spousta menších, na první pohled ne tak závažných plamenů, které ale mohou být v důsledky mnohem žhavější? A co když je každá odpověď a každá volba špatná a správná cesta prostě není? I tak může vypadat život - můžete se rozkrájet a stejně to nebude stačit. Stejně to bude málo.
"Je to i můj život" je kniha o tom, že štěstí je křehké jako křídla motýla a nikdy netušíme, kdy o něj můžeme přijít. Je to kniha o tom, že když dojde na lámání chleba, klišé postulující, že nejdůležitější na světě je zdraví, přestává být klišé a stává se trumfem, jenž nakonec přebije všechno.
(Jen škoda nedokonalé redakce, které nezachytila a neopravila některé chyby - špatně přeložené fórky (cancer, blow job...), místy vyloženě nonsensové věty a tu a tam i do očí bijící kraviny (jako např. alley - ano, může to být i alej, ale v tomto případě je zcela evidentně řeč o postranní uličce atp.) a stejně nedokonalé jazykové korektury, která neopravila opakující se chyby v ji a jí. O tom ohavným přebalu ani nemluvě, za ten by grafik zasloužil pomazat marmeládou a vyválet v mraveništi.)
Moje druhá kniha od této autorky a rozhodně ne poslední. Vyhovuje mi její styl psaní, kdy mám na jeden příběh možnost nahlížet vícero očima.
Samotné téma je psychicky hodně náročné, často jsem musela knihu odkládat a prodýchávat ji. Bylo jasné, že nemůže dopadnout se šťastným koncem, ale tenhle byl naprosto šokující a s mými emocemi naprosto otřásl.
Priznavam, ze me zpocatku rusil styl, jakym je pribeh psany...nicmene jeho sila a realnost me nakonec dostala, o konci nemluve. Mam o cem premyslet.
Kontroverzní a šokující knížka, kterou jsem četla před mnoha lety a nyní se k ní opět ráda vracím . Knížka mě velmi zasáhla , jedná se o velice silný příběh , který čtenáře přiměje k zamyšlení. Jak by se zachoval on v podobné situaci? V situaci rodičů, nemocné sestry a především hlavní hrdinky Anny, která je ještě dítě. Můžou se děti vzepřít?
Anna má ve třinácti letech za sebou mnoho chirurgických zákroků - jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. Když u Kate ve dvou letech byla zjištěna leukémie její rodiče se rozhodli počít další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna si připadá jenom jako dárce a tak se nakonec vzepře a vyhledá právníka. Jak to vše dopadne? Pomůže soud? Ke komu se přikloní zákon?
Příběh je napsán velice citlivě, bez sentimentu a poučování. Čtenář si musí vytvořit vlastní názor na to, co je ještě v pořádku a co už není.
Tato kniha zaujala celou moji rodinu i přátele.
Příběh, který Vás donutí přemýšlet nad tím, že někdy není dobré a špatné, ale pouze to co chceme a nechceme, i když život se neptá ani na jedno. Moje druhá kniha od autorky a musím říct, že je to jedna z mých top autorů..
Tohle je síla.
Neuvěřitelně brilantně podaný příběh jedné americké rodiny, ve které se jejích pět členů vyrovnává s tragickým osudem jednoho z nich.
Za celou dobu čtení si nevyberete postavu, na jejíž stranu se postavíte. Protože chápete a soucítíte s každou lidskou bytostí v té knize.
Picoultová mi již počtvrté připomenula, proč její knihy nosím ve svém srdci. Další kniha mi zasáhla do myšlenkových pochodů, do rytmu mého srdce, do stahů mé duše.
Vynikající psychologické drama s nepředvídatelným vyústěním, které vás roztrhá...
Nějak nevim, jak knihu hodnotit. Kniha nabízí poměrně zajímavé a rozhodně složité téma a snaží se najít odpověď na otázky, které podle mě správnou odpověď ani nemají. Na druhou stranu mi samotný příběh a zvlášť pak konec přijdou dost laciné. Jasně, takové rozuzlení jsem ani náhodou nečekala, ale nemůžu říct, že bych kvůli tomu měla chuť brečet.
Hluboce lidské a krásné, že prostě nemáte slov. Kruté, drásavé, bolavé a přesto plné naděje, něhy a lásky.
Tato kniha nemá kladné ani záporné hrdiny. Jsou v ní jen lidé. Lidé, které někdy nechápete a pak je zase chápete až moc. Které někdy nenávidíte a pak je zase milujete. Kteří jsou prostě a zkrátka jen lidmi. Se všemi chybami a nedostatky, se vší tou láskou, kterou chtějí někomu dát. Přišla jsem o kus svého srdce, ale to, co jsem dostala, to mnohokrát vynahradilo.
Příběh, jaký byste prožít nechtěli. Příběh o neskutečné odvaze, naději, víře, o bolesti, zradě, lásce. O tom, co jsou lidé ochotní ztratit, i o tom, co na oplátku chtějí získat.
O každodenních zázracích, které leckdy nevnímáme, i o chybách, kterých se dopouštíme. Jeden z nejsilnějších příběhů, které jsem četla.
Připravte si kapesníky...
toto je moje druhá kniha od autorky, opět jsem knihu četla jedním dechem. Kniha je psychologickou sondou do rodiny, jejíž jeden člen je postižen zhoubným onemocněním, neustálý boj o každý den, boj etický, morální, lidský. Knihu jsem četla jedním dechem, občas uronila i slzu, konec velmi překvapivě dojemný a smutný. za mě mohu jen doporučit.
Neuvěřitelně dojemný a silný příběh o třináctileté dívce, která se vzepře rodičům a odmítne darovat ledvinu své nemocné sestře. Anna za svůj krátký život podstoupila nesčetně lékařských zásahů, aby pomohla uzdravit svou sestru, která trpí velmi vzácnou formou leukémie. Stejně jako Anna jsem v průběhu čtení přemýšlela nad tím, jestli to co Anna dělá je správné. Stejně jako Anně mi bylo jasné jak vše dopadne, pokud odmítne darovat ledvinu. Proto mě velmi dojal závěr příběhu.
Hodně námětů k přemýšlení. Jak se rozhodnout, když ani jedno řešení není dobré. Volíte jen ze dvou zel. Oceňuji závěr, který jsem opravdu nečekala. Myslím, že kdo je sám rodič, nečetla se mu ta kniha lehce. Jinak se mi moc líbilo, jak zde bylo popsáno, jak nemoc jednoho dítěte zničí život nejen rodičům, ale i sourozencům. Klobouk dolů před všemi, kdo něčím podobným prošli a nezbláznili se z toho.
Tuhle knihu nemůžu dostat z hlavy už pěkně dlouho. Nedokážu to ani po letech. Občas musím myslet na Annu, její sestru a vlastně celou rodinu Fitzgeraldových. Celý ten příběh je tak palčivý a bolestný, až z něj někdy obtížně dýchám ještě teď. Je to taková moje dělová koule nabitá emocemi, které mě zasáhly přímo do srdce. Pět hvězd je málo...
Zajímavé kontroverzní téma, ale styl, jakým je vše napsáno zvláštní. Do příběhu zakomponovaný soukromý život právníka Campbella je vzhledem k těžkému tématu tak nějak navíc, hrozně mě to rušilo. Ke konci jsem se ke čtení dost nutila, chtěla jsem už mít knížku rychle za sebou, přišlo mi to zdlouhavé a na konci taková pecka...
Z knihy mám trochu pocit jako z příběhu o tom, jak Pejsek s Kočičkou pekli dort - nápad dobrý, ale je toho všeho nějak trochu moc. Dokonce i napsané je to celkem dobře, ale ve chvíli, kdy se řeší v soudní síni takto eticky náročné téma a vedle toho máme i obhájce a soudce řešící nějaké trauma a všichni členové rodiny se pohybují až v extrému, ztrácí to pro mě celé reálnost. Konec pak už byl úplně mimo hranice uvěřitelnosti. Tady bych jednoznačně řekla, že méně všeho - traumat, emocí i happy endů - by bylo více.
Ve chvíli, kdy jsem knihu otevřela, mi bylo jasné, že u ní zde musím zanechat komentář.
V prvé řadě bych ráda podotkla, že pět hvězdiček je pro mne málo. Dala bych i víc...
Mám-li být objektivní, jedná se o choulostivé téma, a jak to má autorka zvykem (mohu-li soudit dle pár přečtených knih), je toto téma zpracované tragicky. Proto bych asi nemohla nikomu zazlívat, kdyby se mu kniha nelíbila.
Nicméně komentář je od toho, aby člověk mohl zanechat svůj subjektivní aspekt. Já jsem s knihou byla naprosto spokojená. Ačkoli jsem to nečekala, měla kniha spád. Ve všech knihách, které jsem od Jodi četla, jsem postřehla několik věcí. Ty bych zde ráda vypíchla.
1) Knihy jsou skutečně velmi dobře napsány. Líbí se mi Jodiin styl psaní. Našla jsem spoustu hlášek, které jsem si musela zaznamenat, tolik se mi líbily.
2) Autorka má velmi dobře zvládnutou psychologii postav.
3) Takové poměrně originální je, že v knihách (např. Až na konec všech dní, Vlk samotář, Je to i můj život) se nezaměřujeme jen na život hlavního hrdiny. Ten není žádný svatoušek a mnohdy mě irituje. :-D Třeba Anna se Jodi vážně povedla - nejprve jsem ji absolutně nechápala, štvala mě... a pak mě překvapila.
4) Líbí se mi, že když o něčem autorka píše, tak si o tom něco zjistí. Do detailů. V této knize byla poměrně do podrobností popsána léčba rakoviny, celkově ten proces...
To by bylo jen pár bodů. Zřejmě je to chaotická změť nesmyslů... ale potřebovala jsem své dojmy ze sebe "vypsat". :-)
Zřejmě se nestanu fanynkou Jodi Picoult. Její knihy nejsou špatné, čtou se dobře, ale podle mého názoru nejdou moc do hloubky. Viděla jsem nejdříve film a musím říct, že byl díky hlavní představitelce Annie zajímavější než kniha a to nemluvím o "přepáleném" konci, který naštěstí ve filmu chyběl. Jako čtení na dovolenou dobré, ale pokud chcete emocionální zážitek, dejte přednost filmu.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Úžasně napsaný příběh jedné rodiny v opravdu nelehké a zoufalé situaci. Závěr mě úplně šokoval a dojal k slzám.