Je to i můj život
Jodi Picoult
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/613/bmid_je-to-i-muj-zivot-E18-613.png
5
1693
1693
Anna není nemocná, ale jako by byla. Ve třinácti letech má za sebou nespočet chirurgických zákroků, nemocničních pobytů, transfuzí a injekcí – jen proto, aby její starší sestra Kate mohla žít. U Kate totiž ve dvou letech propukla leukémie a její rodiče se rozhodli pro další dítě, aby pro nemocnou dceru získali dárce kostní dřeně. Anna byla počata ve zkumavce a lékaři vybrali embryo, které bylo pro Kate jako dárce geneticky vhodné. Jenže v rodině, kde se všichni soustředí na vážně nemocné dítě, si Anna připadá jenom jako dárce. Nemilovaná, nadbytečná, pouhý stroj, který udržuje sestru při životě. A tak se jednoho dne vzepře způsobem, který šokuje všechny okolo, ale i ji samotnou. Rozhodne se, že už nebude jenom výrobcem buněk, že má nárok být vnímána jako lidská bytost. A když to nepůjde jinak, domůže se práva na vlastní tělo a vlastní život i před soudem. V této fascinující povahové studii rámované strhujícím příběhem zkoumá Jodi Picoultová reakce a rozhodnutí lidí v těžké životní situaci, a klade mnoho otázek, na něž se těžko hledají odpovědi. Mají rodiče právo nutit zdravé dítě podstupovat bolestivé a někdy riskantní zákroky, aby zachránili to nemocné? Když využijete jedno dítě, protože představuje jedinou naději na záchranu toho druhého, jste dobrá matka... nebo velmi, velmi špatná? Kontroverzní téma podává autorka citlivě, bez přehnaného sentimentu či kazatelského poučování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Ikar (ČR)Originální název:
My Sister’s Keeper, 2004
více info...
Přidat komentář
Mám taky tři děti a vůbec si nedovedu představit, že bych měla zažít něco takového. Kniha mě absolutně dostala. Několikrát jsem si pěkně poplakala. A ten konec mě dostal úplně nejvíc. Prostě super kniha od skvělé autorky.
Tak tohle rozhodně nebylo lehké čtení.
Musím přiznat, že jsem celou dobu nevěděla, na čí stranu se vlastně postavit a celou dobu se to ve mně pralo. Chvíli jsem chápala Annu, hned na to jsem ale souhlasně kývala na názor Sáry. Soud mě překvapil, ale když nad tím tak zpětně přemýšlím, mělo mě to napadnout.
Styl psaní mi sedl, čtivé, srozumitelné, i když jsem se v jednom místě ztratila a nevěděla, zda jde o přímost nebo minulost. Hodně zajímavé téma. Od Jodi to určitě nebyla moje poslední kniha.
Kniha se mi necetla nejlépe - prolinani pohledů postav a časů bylo na vkus někdy příliš matoucí...
ALE jinak masakr. V člověku a rodiči vzbudí nekonečný počet myšlenek. Jak je nad vším treba komplexně přemýšlet. Chraň Bůh, aby si člověk nevím takovým musel projít - jedno v jaké roli...
Nádherná kniha, která vás donutí přemýšlet o věcech, kterým se za normálních okolností straníme. Už jen prožívat léčbu dítěte, natož vše ostatní. Každá kapitola knihy je psána z pohledu jiného účastníka, takže nabízí na tu samou věc různé pohledy, hodnocení, emoce a důvody jednání. No a pokud by čtenář náhodou čekal očekávaný konec, nenechte se mýlit. Konec vás překvapí a na chvíli přimrazí.
Už mnoho let mě žádná knížka takhle nedostala.
Že začátku jsem měla "jasno" kdo je "v právu", jenže vyprávění z pohledu různých postav to docela dost zamotalo. Zkrátka není to jednoduché .
Hodně otázek a námětů k zamyšlení.
Co všechno má člověk morální povinnost obětovat pro záchranu jiného člověka? Kdy má morální právo odmítnout? Je správné přestat se snahou prodlužovat život smrtelně nemocným za každou cenu? Tohle všechno mě napadlo, i když to takhle explicitně v knížce není.
Nevím, čím to je. Možná tím, že jsem až moc citlivá,snad tím, že jsem J. Picoult podcenila, nebo tím, že už jsem máma, a téma mě tolik zasáhlo. Nevím. Ale faktem je, že mne kniha naprosto rozsekala. Nejen mou duši ale i mé emoce, pokud to zrovna nepovažujeme za jedno a totéž. Jak jsem si mohla myslet, že jsem si na knihu udělala názor, a vím o čem je, když přišel konec a naprosto opět všechno změnil? Sedím nad zavřenou knihou a hlavou mi běží spousta myšlenek. Opět přehodnocuji samu sebe a své názory či postoje. Tohle je prostě PANÍ autorka. Opět mi ukázala, jak je naše myšlení a naše úsudky vratké. Opět mě donutila si připomenout, že nic nemusí být takové, jak se na první pohled zdá. DĚKUJI :)
Musím se polepšit. U další knihy mě snad už takto nenachytá .....
Jediným slovem: "WOW!"
Opravdu úžasná kniha, byť smutná, ale originální a hodně k věci!
Moje druhá kniha od autorky a musím říct, že mi její styl psaní sedí. I při popisu zdánlivě běžných věcí se člověk nenudí. Tuto knihu jsem měla doma delší domu a bála jsem se, že díky náročnému tématu bude obtížné ji přečíst. Opak byl pravdou. Je psaná lehkým stylem, nutí čtenáře přemýšlet a konec pro mě byl naprosto nečekaný.
Není co dodat... Autorka opět nezklamala, rozmanitost témat a prostředí, které ve svých knihách líčí, je obdivuhodná.
Těžko soudit jednotlivé postavy a jejich rozhodnutí, když je svým způsobem chápete všechny. Donutí vás to zamyslet se nad tím, co je morální a co už je za hranou... Při čtení epilogu mi ukápla slzička, i když se to dalo čekat.
Každopádně stojí za přečtení.
Tato kniha je o velice těžkém tématu a jelikož mám zkušenost s úmrtím v rodině na rakovinu,přišla mi tato kniha jako suchý popis událostí a dost mě rušily pasáže z minulosti.Na druhou stranu mi kniha připomněla,že kdo má zdraví - má všechno .
Tohle je extrémně silné téma.... těžko soudit kohokoliv a těžko říci, jak by se člověk zachoval.
Pověrčivě ťukám na dřevo. Za 5* bez váhání.
Váhala jsem mezi čtyřkou a pětkou.
Rozhodl konec, který mě naprosto rozsekal.
Velice emotivní příběh, ale vadilo mi, že to vypráví příliš mnoho lidí a byli tam věci, které si myslím že by tam být nemuseli.
Například Julie jak vypráví o Sedmovi atd
Knihu jsem měla doma už hodně dlouho, ale pořád jsem se bála, jestli ji zvládnu číst, takže když jsem konečně sebrala odvahu, rozhodně nelituji. Hrozně se mi líbilo, jak je kniha psaná z několika úhlů. Na začátku si budete říkat, že byste to nikdy neudělali...jenže když pak čtete vyprávění zoufalé matky, která zjistí, že bez dárce její dítě zemře, tak si tak jistí rozhodně nebudete. Konec byl tak smutný, že jsem brečela nahlas jako malá holka.
Jedním slovem WAU! Velmi emotivní příběh, který řeší několik problémů, zároveň nabízí pohled na skutečnost z několika úhlů. Celou dobu jsem přemýšlela, jaká je ta správná cesta. Člověk si po přečtení takovýchto knih jeste vice cení svého vlastně bezproblémového života a obdivuje všechny rodiny, ktere řeší podobné situace.
Těžko psát o této knize, že je super, ale ona je. Celou dobu čtení děkuji bohu, a to nejsem věřící, že nemusím řešit podobnou situaci. Kdyby to šlo dám těch hvězd 10.
Emotivní a dramatický příběh otevírá hned několik silných témat jako je vážná nemoc, morálka a etika, rodičovská láska a odpovědnost, rodinné vazby a vztahy. Máme právo využívat druhé dítě na záchranu toho prvního? Co se děje v rodině, kde je denně přítomna hrozba smrti dítěte? Příběh je vyprávěn z mnoha pohledů, ať už matčina, otce i sourozenců. Kniha vyzývá k přemýšlení nad tím, co je správné a co ne a i přes vážný obsah je psána velice čtivou formou.
Jedním slovem ,,mazec", neuvěřitelně silný příběh. Ještě teď to rozdýchávám. Nikdy, nikdy bych se nechtěla dostat do kůže matky, která musí řešit otázku života a smrti mezi svými dětmi. No a závěr naprosto nečekaný, vyrazil mi dech. V duchu jsem křičela ne ne ne, takhle to dopadnout nesmí!!!!! Fakt super kniha, doporučuji pro silné povahy.
Tak tahle kniha me fakt dostala! Premyslela jsem o ni dlouho, hodne dlouho. Jsem mama, ale prece jsem stridave chapala obe strany, i kdyz si myslim, ze to nakonec mama stejne “podelala” kdyz se to vezme kolem a kolem. Co mi ale vadilo, bylo to, jak si nad situaci trestuhodne umyl ruce tata. Na facku, na rozvod. Ja nic, ja muzikant. Jako nechtela bych se dostat do ppdobne situace!
Štítky knihy
smrt zfilmováno nemoci soudní procesy sourozenci leukémie bezpráví
Autorovy další knížky
| 2014 |  Vypravěčka |
| 2005 | Je to i můj život |
| 2015 | Čas odejít |
| 2011 | Nejsem jako vy |
| 2017 | Velké maličkosti |
Silný příběh, jehož konec mě opravdu překvapil. Pamatuji si, že jsem kdysi dávno viděla film, ale přece jen, kniha je kniha.