Jeden den Ivana Děnisoviče

06.07.2013

Popravdě řečeno - slabota. Očekávala jsem mnohem více. Dle názvu vyplývá, že v knize bude popsán jeden den v pracovním táboře. A to také bylo, ale nic víc. Hlavní postava nebyla nijak zajímavá. Celá kniha byla zdlouhavá a nudná. V knize se neobjevila žádná zápletka či vyvrcholení děje. Takže dávám jen 2 hvězdy.

07.06.2013

Tak tahle knížka mi z těch maturitních dostala asi nejvíc. Skvěle se mi četla a příběh mě pohltil. Nepřikrášlená krutost pracovního tábora, perfektně popsaný jeden den z místa, kam se dostat nechcete. Jo, tahle knížka mě dostala a hodlám si od autora přečíst další a dobrovolně. Nejvíce se mi vryla do paměti prakticky dětinská konverzace o hvězdičkách a měsíci na nebi ve chvíli, kdy čekali v mrazu na to, až je konečně propustí z pracoviště. Dojemné, kruté, realistické.

19.04.2013

Velmi silná jednohubka. Zvláštní na tom je, že navzdory prostředí, ve kterém se odehrává, vyznívá chvílemi veskrze pozitivně. Zejména mne zaujala radost hlavního hrdiny z dobře vykonávané práce, o radosti z ulovení další porcičky jídla nemluvě. Inu, že by skutečné hodnoty?

21.03.2013

Typická Ruská tvorba - děs, bída, beznaděj. Stále si myslím, že kniha stojí za přečtení, byť se může zdát zdlouhavá. Nutí totiž k zamyšlení a to je, dle mého názoru, jedna z hlavních funkcí literatury.

30.01.2013

Celá kniha byla celkově docela šedá, nijak výrazně se mě nedotýkala, ale poslední stránka mě totálně dostala. Už se "těším" na Souostroví Gulag

06.11.2012

K této knížečce jsem se po letech velice ráda vrátila. Forma krátkých povídek tomu ulehčuje a těžké téma se dobře čte. Z degradace člověčenství člověka až mrazí...jsem ráda za dobu a místo (i když né tak úplně od obojího) ve které žiju...hodnoty jsou trochu povrchnější, ale o to pohodlnější život... :)

23.10.2012

Určitě tato kniha měla za úkol šokovat lidi a ukázat, jak to probíhalo v ruských pracovních táborech. Ale nezúčastněný pohled autora na hrůzy tohoto místa na mě bohužel zapůsobil úplně opačně. 3*

10.03.2012

V knize nejsou žádné dramatické zvraty, žádné krvavé a brutální scény. Celý děj plyne zdánlivě pokojně a klidně, tím spíš, že hlavní hrdina se sám tak chová, protože si už jaksi zvykl, ví, že jinou možnost nemá a chce přežít. Ale těm, komu děj připadá nemastný, neslaný a nezáživný, bych poradila, aby si zkusili představit spoustu takových dní za sebou. Některé třeba tak klidné nebudou, ale bude jich hodně. Třeba kolem devíti tisíc, což je 25 let. Ale i deset let je dlouhá doba. Četla jsem, že jeden maďarský voják z druhé světové války, byl z gulagu propuštěn v roce 2001! Pro něj to určitě nezáživné nebylo.
A kniha není psána v první osobě, jak tady někdo píše, ale ve třetí.

25.12.2011

Čakal som od nej oveľa viac a asi preto ma tak neočarila. Opisy jedného dňa Ivana Denisoviča boli pre mňa nezáživné a málo zaujímavé.

01.11.2011

Krátké, čtivé - ideální pro studenty k maturitě. Mě osobně nejvíc zarazila degradace lidství, působivé, nicméně méně děsivé, než jsem čekala.

15.07.2011

Hodně podobné Zápiskům z mrtvého domu. Ivana jsem četla až potom a přesto mě zaujala.

22.04.2011

Jako adolescent jsem ji ještě za "soudruhů" četl jak jinak, než v samizdatové podobě. Pro mě tehdy nepochopitelný děj byl bijící kladivo a hluboký dojem z příběhu zase dláto, které tepalo do mé najivní a neznalé duše výstrahu před zbožňovanými nadlidmi s rudým, hnědým, či jiným barevným odstínem...

15.02.2011

Malá knížečka, jež jsem vyštrachal u babičky v knihovně. Krátká, úderná.

co ja viem... uvedomujem si vyznam, myslienku, jazyk a vsetko pre co je tak velmi cenena ale mne to prislo nemastne neslane a nieco mi na tom chybalo... nevedelo ma to chytnut, sorry...

30.11.-0001

do mě se vryla tato myšlenka: tady na severu malta zmrzne rychleji od mrazu, proto je tu tak těžké stavět domy. Hodíte lžící maltu, za chvíli v tom lupne a už tu cihlu nikdy neutrhnete...
Nepředstavitelná věc pro člověka, který někdy něco stavěl:)

Povídka, za kterou dostal autor Nobelovu cenu za literaturu z roku 1970, byla napsána na základě jeho skutečného pobytu v koncentračním pracovním táboře Gulag. Je částečně autobiografická a je postavena na vyprávění vězně, který byl za války zajat německou zrmádou, ale kterému se podařilo ze zajetí uprchnout. Po návratu ke své jednotce byl tajnou policií označen za špióna a odsouzen k trestu deseti let v pracovním táboře. V táboře je tvrdý, až nelidský režim, na který si nováček velmi těžko zvyká. Hlavní hrdina, celým jménam Ivan Děnisovič Šuchov prožil po různých táborech po Sibiři už osm let a zanedlouho ho čeká propuštění. Ze zkušeností ostatních vězňů však ví, že takové, jako je on, buď pošlou do vyhnanství, nebo mu připíšou další "desítku". Tábor ovládají zločinci z povolání, kteří si na úkor "pracantů" zlepšují životní podmínky. Člověk však musí držet jazyk za zuby, nebo ho "orgáni strčí do korekce" , což je kamenné vězení, kde se netopí a kde i v létě je mráz několik stupňů pod nulou. Po několika dnech v korekci si člověk "užene" nemoc, doživotní následky, nebo i smrt. Povídka je postavena na vyprávění v 1. osobě po jeden den od Budíčku po večerku. Ukazuje na charaktery lidí po mnohaletém věznění. Někteří spoluvězni si dosud uchovali hrdost a lidskou tvář (žijí podle pravidel civilizace). Jiní se v zoufalství schylují k ponižujícímu chování (vylizují misky po jídle nebo chodí "práskat k bezpečákovi"). Tekto popisuje autor život ve vynálezu bolševické moci, ze kterého není úniku (jediným útočištěm je smrt).