Jeden den Ivana Děnisoviče a jiné povídky

09.10.2014

Mám ráda ruské autory a jejich poetiku. Mistr Solženicyn mě nezklamal. Úžasně napsané povídky, které dokládají strastiplný život v Rusku - pokud člověk nebyl na té správné straně a měl nějaké svědomí.
Skvělé vykreslení těžkých podmínek Gulagu a zároveň určitá spoutanost mezi vězni - díky této povídce jsem pochopila, proč bylo (a je) pro vězně tak těžký návrat "domů"..
Případ na stanici Kočetovka nám ukazuje, jak je důležité řídit se vlastním srdcem a ne pokyny shora. Protože každé špatné rozhodnutí, které uděláme proti svému svědomí, nás může bolet celý život..
Matrjonina chalupa nikoho nenechá na pochybách, že chamtivost a snaha "přivést žebráka na mizinu" se vždy obrátí proti chamtivci. Doufám a věřím, že to tak je.
Povídka Ve vyšším zájmu je klasický příkladem komunistické zlovůle a naprostého odtržení od lidství.
V případě této útlé knížečky bych dala i šestou hvězdičku..

07.10.2014

Jeden den Ivana Děnisoviče a Matrjonina chalupa jsou velice vydařené povídky ( prvně jmenovaná spíše z historického hlediska, druhá imho patří k nejlepším ruským povídkám vůbec ), zbytek mne nijak zvlášť nezaujal.

12.01.2014

Je otázka, jak knihu hodnotit. Z hlediska literární výpovědi se určitě jedná o výjimečný (a výjimečně odvážný) kus. Co se však kvality týče, Složenicyn silně pokulhává. Výsledné hodnocení je tedy určitým kompromisem mezi těmito dvěma póly. Mezi dokumentární a literární kvalitou tohoto díla. Mezi tím, co jsem si z knihy vzal a tím, jak se mi četla. Ve zkratce.

26.12.2013

Zajímavá kniha, poutavé čtení, nicméně trošičku mě to zklamalo - očekával jsem od toho více. Dříve jsem četl od stejného autora knihy Souostroví Gulag a v těch byly hrůzy sovětských koncentračních táborů a vůbec celé té vražedné mašinérie líčeny o dost podrobněji a drsněji. Když bych to mohl srovnat se Souostrovím Gulag, tak Jeden den Ivana Děnisoviče je proti tomu popis běžného dne chlapce někde na chmelové brigádě... i když to musela být ve skutečnosti nepředstavitelná hrůza...

11.12.2013

Skvěle napsaná kniha, ale dávám 4*, jelikož na mě nezapůsobila tak, jak jsem očekávala. Věřím, že být v gulagu muselo být peklo na zemi, ale z knížky mám dojem, jako by si žili celkem slušně, jen to jídlo mohlo být lepší. Teď se chystám na Krále Krysu, tak jsem zvědavá, jestli předčí moje očekávání

28.02.2013

Kniha se

21.01.2013

Velmi poutavě napsán...vlastně jeden den věznění v Gulagu.

04.12.2012

mgeisselreiter: Povídková kniha se jmenuje Ve vyšším zájmu. Vyšší princip je povídka Jana Drdy.

04.12.2012

Úvodní povídka Jeden den... je autorova prvotina, další 3 povídky jsou obsažené ve sbírce Vyšší princip, kterou jsem četl před touto knihou. Hodnocení knihy tedy 80%. 4.12.2012.
Oprava: Samozřejmě jde o knihu Ve vyšším zájmu, napsal jsem to v rychlosti z nepozornosti. Děkuji za upozornění.

16.07.2012

Solženicyn byl poněkud rozporuplná osobnost - jako ostatně řada jiných (v Rusku i u nás) si lebedil v bahýnku socializmu, dokud mu neujela huba a neotřel se o Stalina. To mu umožnilo seznámit se s odvrácenou stranou této ideologie a prozřít.. Tuto několikaletou zkušenost zužitkoval ve své prvotině, která založila jeho spisovatelský věhlas. Jeho Ivan si vlastně v lágru docela klidně žije, je to sice nepohodlné místo, nic moc, ale když v tom člověk umí chodit a nevystrkuje zbytečně hlavu, dá se to docela dobře přežít. Chápu, že pokud chtěl vůbec něco o tom prostředí napsat a vydat, musel se držet při zdi (taky by mohl šupem mašírovat zpátky). Víc se mi proto líbí Matrjonina chalupa, v té je víc podle mne vidět to přežívání v beznaději, ta bezmoc a rezignace, poddání se osudu a mizérii žití, které ve svém důsledku udělalo z „ruského bohatýra“ uťápnutou postavičku schopnou přežít všechno, co život pod rudou knutou přináší a ta skloněná hlava a shrbený hřbet naopak umožnila mocipánům držet otěže moci celá ta léta.

15.07.2012

Úžasná kniha. Jen lituji, že jsem ji nepřečetla dříve. Protože bych jela do Ruska obejmout pana Solženicyna za to jaký je to pašák.

25.12.2011

Původně jsem plánoval, přečíst si pouze samostatnou vazbu Ivana Děnisoviče, ale nakonec jsem popadl i svazek jiných povídek. Hodnotit čtyřmi nebo pěti hvězdičkami je zde otazník, ale né zas takový, který by vás měl tížit. Povídky mají svůj smysl, své kouzlo a proto je důležité, koho se jak zmocní.