Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535624/bmid_jedna-zelva-za-druhou-660eb5b10595b.jpg
4
1203
1203
Je v pohodě nebýt v pohodě. Šestnáctiletá Aza se sice jmenuje příjmením stejně jako slavný detektiv, ale přesto neměla vůbec v plánu pátrat po záhadně zmizelém miliardáři, s jehož synem se v dětství přátelila. V sázce je však sto tisíc dolarů a její nejlepší kamarádka Daisy se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží dělat všechno správně, zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit Jako by nestačilo, že s ní cloumají hormony, potýká se ještě s množstvím úzkostí a obsedantně kompulzivní poruchou. Od autora bestsellerů, který se inspiroval vlastní zkušeností s OCD. „Citlivý příběh o tom, jak žít, když se svět ocitne mimo vaši kontrolu.“ – People John Green (1977) Americký spisovatel a vlogger získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times a jeho knihy se dlouhodobě drží na žebříčku bestsellerů New York Times. V češtině zatím vyšly jeho knihy Hledání Aljašky (2013), Hvězdy nám nepřály (2013), Papírová města (2014), Příliš mnoho Kateřin (2015) a Jedna želva za druhou (2018). Do knihy Sněží, sněží (Yoli, 2015) přispěl jedním vánočním příběhem a spolu s Davidem Levithanem napsal román Will Grayson, Will Grayson (Yoli, 2016). Dva z jeho románů se navíc dočkaly také filmového zpracování Hvězdy nám nepřály (režie: Josh Boon, 2014) a Papírová města (režie: Jake Schreier, 2015). Eva Josefíková (1990) Po gymnáziu v Uherském Hradišti vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Poté hostovala v Národním a Stavovském divadle, v letech 2013–2015 byla ve stálém angažmá v Městském divadle Kladno, od roku 2011 je členkou divadelní společnosti Tygr v tísni a v současnosti je k vidění na několika pražských scénách, např. X10 Strašnice, Divadlo v Celetné, Vila Štvanice nebo Švandovo divadlo. Zahrála si ve filmech Piko (2010), Čertova nevěsta (2011), Signál (2012), Probudím se včera (2012), Fair Play (2014), Zádušní oběť (2017), Dívka za zrcadlem (2018), výrazně na sebe upozornila v televizním seriálu Kosmo (2017) a objevila se i v mnoha dalších (Semestr, Dáma a Král, Modrý kód). Za roli ve filmu Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové byla nominovaná na Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Metro 2034 (2018), Pán věže (2018).... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
Interpreti: Eva Josefíková
více info...
Přidat komentář
Hezký příběh.
Hlavní hrdince Aze budete držet palce.
Moc pěkně napsaný konec knihy v audioknize zní skvěle..
Skvěle načteno Evou Josefíkovou..
John Green má svůj specifický styl psaní, který mě pokaždé překvapuje. Ukáže nám svět z jiného pohledu.
Jedna želva za druhou je příběh, který působí na psychiku a je vám strašně líto hlavní postavy i její nejlepší kamarádky. Všechny životy postav se proplétají a komplikují.
Popravdě jsem vůbec netušila a ani neměla žádnou teorii o příběhu. Hltala jsem každé slovo a nemohla se odrhnout.
Tohle je zatím můj nejoblíbenější příběh. Byla tu ukázána dnešní doba mezi vrstevníky, kteří mají psychické problémy. Člověk by si z toho měl vzít, že se ve světě dějí horší věci než naše mini problémy.
Doporučuji i audioknihu, která je krásně namluvená.
Krásný příběh o této mentální poruše, jak se s ní žije, jak působí na člověka,ale i na nejbližší a třeba i kamarády,musím přiznat, že v některých věcech jsem s Azou soucítila
Obdivuju Johna Greena za jeho naprosto věrné popisy myšlenkových pochodů jeho postav. Aza a její spirálovitá úzkost mi byly okamžitě blízké. Byť se zde vyskytuje méně mrtvých hlavních postav než v jiných jeho dílech, tak stylem i námětem působí mnohem temněji, což je zajímavá změna od předchozích knih.
Aza je puberťačka, která trpí OCD. Daisy je její nejlepší kamarádka, která ji v jejích nejtěžších chvílích drží nohama na zemi.
Tahle kniha je opravdu určena především náctiletému publiku, i když zápletka s náhle ztraceným otcem Aziina kamaráda a později přítele tohle téma místy hezky rozbíjí, na nás staršího data už to bohužel nemůže fungovat tak jako na náctileté osazenstvo. Což rozhodně není na škodu.
Účelně jsem po knize sáhla na Štědrý den, kdy jsem si ji vzala s sebou na zubní pohotovost a v čekárně ji celou přečetla. K téhle události byla jako stvořená.
Celkově ji bohužel nemůžu hodnotit výš, ale za přečtení rozhodně stojí.
Navzdory nepříliš vysokému hodnocení jsem ráda, že jsem se do knihy pustila. Největší plus je pro mě určitě hrdinka s OCD – jelikož autor sám je na tom podobně, popisuje její duševní stavy velmi přesvědčivě. Moc se mi líbila Daisy, její časté „Holmesko“ mě dokázalo vždycky spolehlivě rozesmát. A její přátelství mělo vysokou přidanou hodnotu, jak se teď s oblibou říkává . . .
„Ale to přece není pointa tý historky, Holmesko. Vtip je v tom, že oni to město stejně postavili, víš? Člověk prostě pracuje s tím, co má. Oni měli řeku, co nestála za nic, a stejně kolem ní vybudovali celkem slušný město. Možná ne nijak úžasný. Ale taky ne špatný. Ty nejsi ta řeka. Ty jsi město.“
Díky "želvám" jsem poznal, že Green umí předat i jiné pocity než smutek. Dávka humoru odlehčující děj je snad na každé druhé straně :-). S Azou jsem se mnohokrát ztotožnil, buď díky strachu z bakterií a mikrobů, nebo díky její povaze (s pocity nesvěřující se "puberťák", který se váže na minulost).
2,5 hvězdy. Četl jsem na doporučení od čtenářky, které byl román určen. Nedivím se, že se jí zalíbil; čtenář staršího školního věku se dokáže v románu ztotožnit s hlavní postavou a s jejími trápeními.
Já už (bohužel, nebo bohudík?) přistupoval ke knize kritičtěji (respektive k překladu).
Při četbě mi celou dobu běželo hlavu, že netuším, zda mi vypravěčka vypráví detektivní příběh, nebo osobní zpověď. Pokud autor zamýšlel, že by tyto dvě linky spojil, tak se mu to (z mého pohledu) nepovedlo.
Myslím, že se měl více zaměřit na jednu linku, tj. detektivku, nebo zobrazovat problémy spojené s OCD. Dohromady tyto dvě entity ve výsledku spolu nesouzněly a vyústění románu nebylo tak originální a překvapivé, jak by si čtenář přál.
Pro čtenáře dospělého věku byly starosti, které řeší hlavní postava, dívka-puberťačka, malicherné a pomíjivé. Přesto však musím mít na mysli, že se jedná o román určený právě jim.
Kniha měla však i svá pozitiva - bylo velmi zajímavé sledovat postavu s obsedantně-kompulzivní poruchou (především zobrazované projevy této nemoci).
Toto moje druhá přečtená kniha od autora. Pamatuji si, ze i první se mi četla velice dobře a tato také.
U obou jsem si říkala, že jsou spíše pro nactileté, že bych se jimi už nemela zabývat, ale čtou se tak dobře, ze je mám za 2 dny přečtené. I přes to, ze hlavními hrdiny jsou mladí lidé, příběhy obsahují vcelku hodnotné duševní obrazy. Takže za mě příjemné nenáročné početní. Zvažuji že si přečtu další autorovu knihu.
Takto knihu četla Nezletilá kritička Marika (15 let), celou recenzi najdete ve facebookové skupině Nezletilí kritici: "Takový příběh jsem ještě nikdy nečetla. Vůbec jsem nebyla připravená na náročnost a chytrost, s níž je kniha napsána. Přitom na první pohled se jeví vše jednoduše a předvídatelně. Green se opět překonal. Také velmi cením znalosti, které autor musel nabýt při psaní knihy. Kniha je psychologicky propracovaná a musím přiznat, že jsem vše nepochopila, takže si ji přečtu ještě jednou, až budu starší."
Asi jsem na tenhle zanr uz moc stara (37)…nejak a nijak me to nenadchlo. A ani nezaujalo, cekala jsem vic, anotace znela hodne lakave.
Aza mi prisla jako zajimava postava, ale neco mi tam chybelo, i kdyz jeji OCD sama o sobe mohla byt navodem jak ji porozumet. Skoda.
Treba se to bude libit detem.
Knihy od Greena jsem v pubertě milovala. Želvy mi ale nějak unikly a dostala jsem se k nim až ve svým 25 letech. Měla by to být výhoda, jelikož bych měla lépe pochopit hlubší myšlenky a přeci jenom už umím trošku číst mezi řádky. Opak byl ale pravdou. Začátek knihy mě bavil, Azu jsem si oblíbila a snažila jsem se pochopit i způsob jejího myšlení. Postupem času mě ale příběh knihy začal trošku nudit. Přišlo mi, že se vše točí okolo Azy myšlení a jejích psychických problémů (což nemyslím nijak zle) a příběh samotný se tak nějak vytrácí. A to je škoda, protože jinak by to byla skvělá kniha.
A tak jsem buď z Greena vyrostla nebo mi kniha pouze tolik nesedla.
Tak tohle je druhá kniha od tohoto autora,kterou jsem přečetla. Ta první byla o něco lepší;-)...ale i tak se mi tahle líbila...
Kniha byla velmi čtivě napsaná. Moje mínus bylo, že jsem do ní šla lehce skepticky, zda mě bude bavit, ale moje obavy byly zcela zbytečné. Velmi se mi líbily použité metafory a celkové vyjadřování hlavních postav.
Nečetlo se to špatně, byť je to de facto sonda do duše a myšlenkových pochodů člověka s obsedantně kompulzivní poruchou, kterou trpí hlavní teenage hrdinka. Ale i tak je tam spousta milých okamžiků a navrch detektivní zápletka, i když teda v tomhle ohledu bylo na konci nedořešených hodně věcí, a to mě trochu štvalo. Jinak ale na přečtení z knihovny dobrý, nelituju :-)
Knihu jsem vdechla za dva dny. Otevřela mi obzory v oblasti lidí trpící OCD. Je napsaná čtivě, mile, osobitě a vtipně, takže já děkuju za příjemný čas.
Knihu jsem si koupila v nějaké akci bez většího očekávání. Částečně proto, že jsem chtěla zkusit přečíst něco od Johna Greena a taky proto, že jsem si říkala, že zkusím nějakou lehčí četbu pro "mladší" ročníky...Ale byla jsem příjemně překvapena. Příběh byl zajímavý, nápaditý a samozřejmě nejzajímavější byla hlavní hrdinka. Jelikož sama trpím Tourettouvým syndromem (tiky a záškuby na těle a v obličeji), který bývá často přidružován s dalšími nemocemi, jako třeba OCD, byla mi Aza více než sympatická :D Ne že bych tedy zažívala tak vyhrocené situace, ale její myšlenky točící se do spirály mi přišly v podstatě "normální", rozhodně jsem měla pro ně pochopení, byť mnohdy to fakt musí být na palici... Vzhledem k mnoha citátům v knize a dalším úvahám bych rozhodně knihu už nazařadila do "lehčí" četby, ale byl to pro mě kvalitně zpracovaný příběh o vnitřním já jedné mladé holky.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Aza je šestnáctiletá dívka, jejíž život plně ovlivňuje její OCD - stereotyp je vítaný, kdežto jakákoliv změna může způsobit nevídaný problém. Její velkou oporou je kamarádka a spolužačka Daisy. Ta je naopak protipólem Azy a do všeho jde po hlavě. Když dojde ke zmizení miliardáře a policie za jeho naleznutí vyplácí odměnu, Daisy se velmi nadchne a Azu přesvědčí, aby do toho šly a snažily se něco zjistit. Synem zmizelého je totiž Davis, dávný kamarád Azy a možná taky něco víc.
Úplně na začátku jsem si myslela, že to bude taková YA detektivka. Ale vlastní vyšetřování holek je docela upozaděno. Hlavní téma knihy je určitě OCD, ztráta rodiče a taky vztahy mladistvých. Zejména téma OCD moc oceňuji! Zatím jsem se s ním v tolika knihách nesetkala. Tito lidé to musí mít velmi těžké, ale jejich okolí to mnohdy může mít ještě těžší. Občas jsem se přistihla, jak mi Aza svým chováním leze na nervy. A přitom za to vůbec nemůže. Daisyino oslovení Holmesko jsem zase naopak milovala, to bylo boží!
Kniha je 100% určená pro mladší čtenáře, kteří ji jistě ocení více jak já. Téma je zajímavé, ale já od něj čekala asi něco jiného. Po dočtení jsem neměla takový ten pocit, kdy se kniha vryje pod kůži a zůstane tam ještě hodně dlouho. I vzhledem ke konci, který jsem čekala trochu méně otevřený a trochu veselejší.