Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535624/bmid_jedna-zelva-za-druhou-660eb5b10595b.jpg
4
1203
1203
Je v pohodě nebýt v pohodě. Šestnáctiletá Aza se sice jmenuje příjmením stejně jako slavný detektiv, ale přesto neměla vůbec v plánu pátrat po záhadně zmizelém miliardáři, s jehož synem se v dětství přátelila. V sázce je však sto tisíc dolarů a její nejlepší kamarádka Daisy se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží dělat všechno správně, zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit Jako by nestačilo, že s ní cloumají hormony, potýká se ještě s množstvím úzkostí a obsedantně kompulzivní poruchou. Od autora bestsellerů, který se inspiroval vlastní zkušeností s OCD. „Citlivý příběh o tom, jak žít, když se svět ocitne mimo vaši kontrolu.“ – People John Green (1977) Americký spisovatel a vlogger získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times a jeho knihy se dlouhodobě drží na žebříčku bestsellerů New York Times. V češtině zatím vyšly jeho knihy Hledání Aljašky (2013), Hvězdy nám nepřály (2013), Papírová města (2014), Příliš mnoho Kateřin (2015) a Jedna želva za druhou (2018). Do knihy Sněží, sněží (Yoli, 2015) přispěl jedním vánočním příběhem a spolu s Davidem Levithanem napsal román Will Grayson, Will Grayson (Yoli, 2016). Dva z jeho románů se navíc dočkaly také filmového zpracování Hvězdy nám nepřály (režie: Josh Boon, 2014) a Papírová města (režie: Jake Schreier, 2015). Eva Josefíková (1990) Po gymnáziu v Uherském Hradišti vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Poté hostovala v Národním a Stavovském divadle, v letech 2013–2015 byla ve stálém angažmá v Městském divadle Kladno, od roku 2011 je členkou divadelní společnosti Tygr v tísni a v současnosti je k vidění na několika pražských scénách, např. X10 Strašnice, Divadlo v Celetné, Vila Štvanice nebo Švandovo divadlo. Zahrála si ve filmech Piko (2010), Čertova nevěsta (2011), Signál (2012), Probudím se včera (2012), Fair Play (2014), Zádušní oběť (2017), Dívka za zrcadlem (2018), výrazně na sebe upozornila v televizním seriálu Kosmo (2017) a objevila se i v mnoha dalších (Semestr, Dáma a Král, Modrý kód). Za roli ve filmu Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové byla nominovaná na Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Metro 2034 (2018), Pán věže (2018).... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
Interpreti: Eva Josefíková
více info...
Přidat komentář
Hlavní hrdinka byla zvláštní,ale věřím ze takovýto lidé to nemají v životě jednoduché. Jinak krásné zpracování. Mělo to hlavu patu. Super
Hlavní hrdinka Aza pro mě byla největší plus knihy - její pocity a myšlenky mi byly hodně blízké a celkově její postava mi přišla hodně originální.
John Green dokázal do příběhy i hezky zakomponovat vědu, což mě taky moc bavilo.
Bohužel tu bylo ale i jedno velké mínus a to tempo. Příběh mi řpišel hodně uspěchaný a nedal mi tak čas se do některých postav více vcítit nebo mi chyběla jiskra mezi hlavními hrdiny, i když mi oba byli velmi sympatičtí.
AZA si připadá, že je jenom nástroj na proměnu kyslíku na kysličník uhličitý, nic víc než organismus v tomhle prostoru. A dost ji děsí, že to, co považuje v uvozovkách za svoje já, vlastně neovládá. A když člověk nemůže rozhodovat o tom, co dělá nebo na co myslí, tak možná ani není doopravdy skutečný.
Ale je tu první láska...
První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu a že je v ní jeho jak i proč.
Přečteno jako audiokniha ve výborném podání Evy Josefíkové.
Doporučuji.
Velmi originální dějová linka s detektivní zápletkou, která však není hlavním bodem knihy. Tím je hlavní hrdinka Aza, která ilustruje všechny těžkosti spojené s psychickými poruchami. Proč ne! Zajímavý příběh. :)
Občas si člověk potřebuje přečíst něco nenáročného. Pokud bych měla hodnotit detektivní zápletku, kterou jsem podle popisu čekala, tak by hodnocení nebylo dobré, děj této knížky není úplně nejlépe stavěný. Jenže mně se prostě líbí Greenovy myšlenky. Ty věty, které si člověk prostě musí zapsat, protože jím hodně a dlouho zní...
Když jsem začala knihu číst, tak jsem byla plná očekávání. Nemohu říct, že bych byla z knihy zklamaná, ale zároveň jsem nebyla ani nadšená. Myslím si, že tato kniha nepatří mezi nejlepší, které jsem četla a autor má i lepší knihy. Naopak oceňuji, že se autor opět zabýval originálním tématem.
Dlouho mi trvalo, než jsem přijala hlavní hrdinku Azu. Myslím si, že to bylo hlavně proto, že jsem si neuměla představit jaké to je, mít tento druh psychické nemoci.
Zpočátku mi velký problém dělalo ztotožnění s hlavní hrdinkou. Nějak jsem nedokázala pochopit její mentalitu. Zdála se mi jako typická americká puberťačka, ale to ona byla. Čím déle jsem četla, tím více jsem si užívala příběhu. Pěkná knížka!
Člověk může dělat, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.
Život je příběh o vás, ne příběh, který vyprávíte vy sami.
Porušuj pravidla, ne sliby.
Dokonce i ticho má co vyprávět.
Vše minulé je prologem.
Se šťastnými konci je ten problém, že nejsou ani opravdu šťastné, ani konce. Ve skutečným životě se něco zlepší a něco zhorší. A nakonec člověk umře.
No, trochu mám smíšené pocity z této knihy. Ale Aza byla pospaná skvěle. Nedovedu si představit tuhle nemoc. A bylo to dost šílené, co se jí neustále honilo v hlavě.
Jedna z nejlepších knih od autora Johna Greena. Opravdu jsem byla až do konce napnutá, jak to dopadne.
Knihy Johna Greena mám velmi ráda. Jsou to knihy, u kterých je třeba přemýšlet, rozhodně si u nich neodpočinete. Nad každou myšlenkou je potřeba se zastavit a přemýšlet nad ní. I tady nešlo o samotný děj, ale právě o myšlenky. Jedna želva za druhou pro mě patří do top tří nejlepších knih Johna Greena.
Do této knihy jsem šla velmi opatrně. Věděla jsem, že John Green mě umí jak nadchnout, tak i pekelně zklamat. Mezi jeho knihami si umím najít ty, které ocením a naopak ty, které nejsem schopná dočíst do konce.
Naštěstí se Jedna želva za druhou zařadila na tu pozitivní stranu, a čtení této Greenovky jsem si užila.
Líbilo se mi téma, kterým se děj knihy zabýval, a myslím si, že tu bylo celkem pěkně nastíněný jeden z psychických problémů, se kterým se člověk může setkat, ale když jím netrpí, tak to nedokáže pochopit. A trefně je tu i ukázáno, kam ten problém až může dospět.
Jsem ráda i za ten konec, který mě nejdřív příliš nenadchl, ale nakonec jsem ocenila, že to nebylo další do sbírky happily ever after. Protože přesně taková podobná zakončení jako bylo tohle ve mně zanechávají nejvíce.
Co mi nesedělo, byl ten závěr (před úplným zakončením), který se udál vlastně totální čirou náhodou, a kdyby se tyto náhody neseběhly, tak se nic z toho vlastně nestane. Takovým náhodným koncům. které se objeví jak blesk z čistého nebe, úplně nefandím.
Po přečtení obsahu jsem si myslela, že bude více pátrání po zmizelém miliardáři. Ale už jsem pár knih od Johna Greena přečetla a měla jsem si uvědomit, že dobrodužné knihy nepíše.
V knížce nám představuje zvláštní dívku Azu, která trpí obsedantně-kompulsivní poruchou. Protože i spisovatel trpí takovou to poruchou, tak nám osvětluje jaké to je s ní žít. Mít vtíravé myšlenky a občas jak znemožňují i jednoduché činnosti každodenního života. Podle mě ty pocity dobře napsal a je to jedna z mnoha knih, která trochu objasňuje mentální zdraví a prolomit jistá tabu o těchto poruchách či nemocích.
Tím to dílem pro mě štafeta Johna Greena končí, musím říct že Green psát umí a jeho knihy jsou převážně oddychové. Teda až na výjimku, kdy si chcete pobrečet, tak bych doporučovala Hvězdy nám nepřály, které jsem si oblíbila a patří podle mě k nejlepším z jeho knih. Jediné co jsem nechápala byla to, že skoro v každém románu si museli pojmenovat auto či věc (Modrá limata, Stanovy Máry, Filip, Harold, atd.). Pokud, ještě nějaké knihy napíše tak si je určitě přečtu.
Docela mě lákalo přečíst si knihu, která popisuje život teenagerů. No, ale tato kniha tedy rozhodně není můj šálek kávy - a rozhodně to není věkem hrdinů. Je velmi zajímavé na chvíli "vlézt do hlavy" hlavní hrdince, která trpí obscedantně kompulzivní poruchou. Ale právě popis toho co prožívá a jak se točí ve své vlastní spirále, kterou může přibrzdit, ale rozhodně ne zastavit, mě dost znervózňoval a přenášel se na mě nepokoj a nepohoda - možná to je vlastně velká pochvala pro autora :-)
Johna Greena mám ráda. Líbí se mi jeho styl, myšlenky, na které mě díky příběhům přivede a jak se mnou občas jeho knihy emočně zamávají.
Jedna želva za druhou pro mě patří k těm lepším od něj. Sice mě kniha nerozbrečela jako Hvězdy nám nepřály, ale i tak bych vám Želvy doporučila.
Hlavní hrdinka Aza trpí (stejně jako autor) obsedantně-kompulzivní poruchou. Vzhledem k tomu, že se autor inspiroval svými vlastními zkušenostmi, všechno to působilo neskutečně reálně. Až jsem se divila, co člověka může napadnout, když má zůstat přes noc v nemocnici nebo když má někoho políbit.
V knize je hodně myšlenek, ale i dost dialogů, tak se nemusíte bát, že by vám 232 stran zabralo moc času.
Nebyla to vůbec špatná kniha, dobře se četla bez hluchých míst. Trochu napětí bylo a na konci jsem i zapřemýšlela nad hlavní hrdinkou.
Já Johna Greena miluju. Mám ráda, jak jeho hlavní postavy jsou hloubavý. Ty jejich myšlenky jsou prostě úžasné a hluboké. Nejde se nad nimi nezamyslet a vždy, když tak uděláte a všechno si promyslíte, si řeknete: „Jo, má pravdu. Takhle to je.” Nebo alespoň já to tak mám. Sice se na svůj věk chovají velmi vyspěle, ale co? Je to jen fiktivní příběh a v tom je možné cokoliv. U jeho knih přemýšlím strašně moc a knihu čtu celkem dlouho, protože se u něčeho zastavím a pak nad tím několik minut přemýšlím… potom čtu dál. Tohle prostě není příběh na odpoledne a to se mi strašně líbí. Není to příběh o ničem. Je to příběh o něčem.
Aza, hlavní hrdinka, to měla strašně těžké. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla prožívat já. Že bych prostě byla zaseknutá ve své hlavě a panikařila při nějaké neškodné myšlence. Snažila jsem se jí chápat a vcítit se do ní. Snažila jsem si představit, jaké by to bylo pro mě, jenže tohle si představit tak docela nedokážu. Nemohu říct, jak bych ze zachovala, protože to prostě nevím. Strašně moc jsem se jí snažila pochopit, ale bylo to pro mě těžké, protože já tohle nikdy nezažila. Někdy jsem její pocity prožívala s ní, protože jsem se jí tak moc snažila pochopit a nějak jí pomoc. Já vím, že je to fiktivní postava, ale při čtení mi to tak vůbec nepřipadalo. Byla napsaná strašně realisticky. Moc mě mrzelo, jak se trápila a nejednou jsem se kvůli tomu rozbrečela. Úplně jsem cítila ten pocit bezmoci a úzkosti. Vážně bych tohle nechtěla zažít a Aza byla opravdu silná, že to takhle zvládala. Troufám si říci, že ona je jedna z nejlepších fiktivních postav vůbec. Na ní ještě dlouho nezapomenu.
Davise jsem si také moc oblíbila. Hlavně de mi na něm líbilo, že bral Azu takovou jaká je. Že se jí snažil doopravdy vidět a chápat. Navíc se mi moc líbily ty poznatky o vesmíru, protože v sobě vždy měly nějakou skrytou myšlenku. Dokonce jsem se něco přiučila. Sice jsem nezjišťovala, jestli ty informace jsou pravdivé, ale já doufám že jo.
Takže jo. John napsal opět skvělý příběh, ke kterému se určitě jednou vrátím a na který jen tak nezapomenu. Nechápu, jak to dělá, že dokáže napsat něco tak skvělého. Něco, co Vás donutí se nad danou věcí zamyslet. Něco, co Vás donutí přehodnotit i svůj názor. Hlavně mám ráda, že ve mně to "něco" zanechá a já na to nedokážu zapomenout. Takový pocit ve mně zanechaly zatím všechny knihy, které jsem od něho četla. On je prostě autor s velkým A.
Kniha mi byla doručena omylem, nevybrala jsem si ji. Podle toho se také svažuje můj komentář. Nenáročná oddychová četba pro pobavení. Odlehčené čtení pro ty, co nechtějí přemýšlet nad skutečným životem a možná i pro ty, co se nudí a chtějí nějakým monotónním způsobem zahnat nicnedělání. Je to "vyšší dívčí".
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Do této knížky jsem šla s tím, že to nejspíš bude taková trochu slátanina s pár stránkami, vydaná pouze pro to, aby z toho káply zas nějaké ty peníze. No nevím, kde jsem tento předsudek vzala, ale knížka předčila má očekávání a mile mě překvapila.
Byla to taková nenáročná oddychovka, se zajímavým námětem. Hodně mě zaujal popis uvažování psychicky nemocné Azy. Až jsem si kolikrát říkala, že mě to vlastně nikdy nenapadlo přemýšlet, co se takto psychicky nestálému člověku asi může honit hlavou a jak můžou být jeho utkvělé představy skutečné, vtíravé a nekonečné.
Jako další plus vidím i autorovu schopnost vyjadřovat se. Moc se mi líbil jazyk, jakým popisoval vztah Azy a Davise. Kolikrát jsem se u nějakého odstavce zastavila a četla si ho i několikrát za sebou, jak se mi jeho myšlenka líbila.
Hvězdičku strhávám hlavně za to, že jsem se na začátku, než jsem se do knížky dostala, celkem hodně nudila. Ale nějak se to pak najednou přehouplo a já zbytek knížky slupla jako malinu.
⭐️„Říkala, a ne jednou, že roj meteorů se na nebi děje, přestože ho pro mraky nevidíme. Komu záleží na tom, jestli nemůže líbat? Ona vidí skrz mraky.“ (Davis)
⭐️„Podívat se na tebe může každý, ale je dost vzácnost najít někoho, kdo vidí stejný svět jako ty.“
⭐️„První lásku si pamatujete, protože vám předvede, protože vám dokáže, že můžete milovat a být milování, že nic na světě si člověk nemůže zasloužit, až na lásku, že láska dělá z člověka osobu, a že je v ní jedno jak i proč. Ale pod tím nebem, když vaše ruka spočívá v jeho, tohle všechno ještě nevíte. Nevíte, že v té krabici na stole je ten obraz se spirálou a na něm je zezadu na rámu přilepený lísteček: Ukradl jsem ho pro tebe ještěrce. D.“
⭐️„Díváte se na stejné nebe a on po chvíli řekne: Musím jít, a vy řeknete: Tak nashle, a on řekne: Nashle, Azo, a nikdo neřekne nashle, když tě nechce zase vidět.“