Jedna želva za druhou
John Green
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535624/bmid_jedna-zelva-za-druhou-660eb5b10595b.jpg
4
1203
1203
Je v pohodě nebýt v pohodě. Šestnáctiletá Aza se sice jmenuje příjmením stejně jako slavný detektiv, ale přesto neměla vůbec v plánu pátrat po záhadně zmizelém miliardáři, s jehož synem se v dětství přátelila. V sázce je však sto tisíc dolarů a její nejlepší kamarádka Daisy se nemůže dočkat, až se společně pustí do vyšetřování. Aza se opravdu snaží dělat všechno správně, zároveň však bojuje s nekončícím vírem svých vlastních myšlenek, kterým není schopná poručit Jako by nestačilo, že s ní cloumají hormony, potýká se ještě s množstvím úzkostí a obsedantně kompulzivní poruchou. Od autora bestsellerů, který se inspiroval vlastní zkušeností s OCD. „Citlivý příběh o tom, jak žít, když se svět ocitne mimo vaši kontrolu.“ – People John Green (1977) Americký spisovatel a vlogger získal mimo jiné ceny Printz Medal, Printz Honor a Edgar Award, dvakrát byl finalistou Knižní ceny LA Times a jeho knihy se dlouhodobě drží na žebříčku bestsellerů New York Times. V češtině zatím vyšly jeho knihy Hledání Aljašky (2013), Hvězdy nám nepřály (2013), Papírová města (2014), Příliš mnoho Kateřin (2015) a Jedna želva za druhou (2018). Do knihy Sněží, sněží (Yoli, 2015) přispěl jedním vánočním příběhem a spolu s Davidem Levithanem napsal román Will Grayson, Will Grayson (Yoli, 2016). Dva z jeho románů se navíc dočkaly také filmového zpracování Hvězdy nám nepřály (režie: Josh Boon, 2014) a Papírová města (režie: Jake Schreier, 2015). Eva Josefíková (1990) Po gymnáziu v Uherském Hradišti vystudovala činoherní herectví na pražské DAMU. Poté hostovala v Národním a Stavovském divadle, v letech 2013–2015 byla ve stálém angažmá v Městském divadle Kladno, od roku 2011 je členkou divadelní společnosti Tygr v tísni a v současnosti je k vidění na několika pražských scénách, např. X10 Strašnice, Divadlo v Celetné, Vila Štvanice nebo Švandovo divadlo. Zahrála si ve filmech Piko (2010), Čertova nevěsta (2011), Signál (2012), Probudím se včera (2012), Fair Play (2014), Zádušní oběť (2017), Dívka za zrcadlem (2018), výrazně na sebe upozornila v televizním seriálu Kosmo (2017) a objevila se i v mnoha dalších (Semestr, Dáma a Král, Modrý kód). Za roli ve filmu Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové byla nominovaná na Českého lva v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Dále účinkuje v audioknihách vydavatelství OneHotBook: Metro 2034 (2018), Pán věže (2018).... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno:
2018
,
OneHotBook
Originální název:
Turtles All the Way Down, 2017
Interpreti: Eva Josefíková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Chills. Stavy Azy jsou hezky napsaný, v jednom textu ale každá její část má jiný styl písma - to může být chvilkama matoucí ale to to dělá tak skvělý. Líbí se mi, že se Aza pořádně nevyléčila, to sice asi ani není možné v jejím stavu, ale to že udělala pokrok ale "její démon" tam stále byl dělalo příběh prostě reálnější.
Kniha je psána velmi čtivě, pokud na to máte dostatek času, tak si myslím, že se dá přečíst opravdu za chvíli.
Jen o obsahu stále nevím, co si mám myslet. O čem ta kniha vlastně celá byla?
I když jsem si hlavní hrdinku knihy zamilovala, protože ve spoustě věcí jí rozumím, nějak jsem nepřišla na to, o čem ta kniha vlastně měla být,
Ja a John Green máme veľmi čudný vzťah. Táto kniha bola lepšia ako väčšina, ktorú som od neho čítala, ale na moje milované Hviezdy to nemá. Príde mi, že každý jeho príbeh je postavený na rovnakom vzorci, len mení situácie. Oceňujem, že autor nakusol tému OCD, ale určite sa v knihe dala lepšiu využiť a skôr z nej spravil okrajovú linku. Teraz niečo k postavám. Zase to boli také isté postavy ako John Green píše. Určite by sa ich charakteri dalu lepšie opísať a podľa jeho opisov som si ich ani nevedela predstaviť. Aspoň ma ich osobnosti neiritovali a Holmesy som aj často ľutovala. Dej bol pomerne predvídateľný, už na začiatku som vedela aké zvraty sa tam pravdepodobne stanú. A mala som pravdu. Finálny zvrat bol podobný ako v Nech sneží a Kam zmizla Aljaška. Spoiler: Autor má asi v obľube dávať ako veľký finálny zvrat autonehodu. Aj keď nemôžem túto knihu s celým srdcom odporučiť najde sa tu aj niečo čo sa mi na knižke páčilo. Milujem autor jednoduchý štýl písania. Aj keď do knihy zasadí ťažkú tému (ktorá je tam väčšinou aj tak iba povrchovo ), knihu napíše oddychovo a aj napriek tomu, že sa nad dejom a situáciami musíte občas zamyslieť tak si oddychnete. Knihu sprevádzali aj pekné myšlienky z Davisovho blogu a keby kniha bola moja, tak si niektoré určite aj zalepikujem. Knihu odporúčam ak hľadáte má nejakú oddychovku, ale ak sa chcete o Ocd niečo dozvedieť sú tu aj lepšiu tituly. 3,5/5✨
Máte nějakou knihu, u které víte, že vás vytáhne ze čtecí krize, pomůže vám cítit se lépe, prostě nikdy nezklame? Pro mě je tato jednou z nich.
Jde o citlivý příběh o přátelství, lásce, ztrátě a hlavně o duševním zdraví. Hlavní hrdinka Aza trpí obsedantně kompulzivní poruchou, myšlenkové spirály jí ovlivňují život víc než by chtěla a člověk se snad nemůže ubránit tomu, aby jí fandil a držel palce. Nechme stranou onu detektivní zápletku, ta není úplně špatná, ale nikterak ohromující, věnujme se radši Daisy a Davisovi, upřímné dívce s lehkou posedlostí StarWars a chlapci, který pozoruje hvězdy a píše básně. Dynamika mezi postavami tu nemá chybu.
Myslím, že když John Green čerpal při psaní Želv ze svých osobních zkušeností s psych. poruchou, dal do této knihy skutečně kus sebe. Spousta vět si zaslouží vypsat jako citáty, ať už protože trefně pojmenovávají pocity a nebo dokáží povzbudit.
Abych tuto ódu zakončila, nezbývá než podotknout, že u této knihy se nikdy neubráním slzám a vřele ji doporučuji. Ne ovšem jako YA detektivku, ale jako knihu o důležitém tématu.
Takove holcici cteni.. Asi teda i zamysleno pro tuhle kategorii.. Na druhou stranu... Neni to nic sloziteho a unavujiciho :)
Za mě průměr. Příběh je dá se říct o ničem, ale John Green má takové jednouché psaní, že se to vlastně samo čte. Prostě oddechovka pokud se vám nechce moc přemýšlet.
Docela zajímavá kniha. Taková lehčí, nemusí nad tím člověk moc přemýšlet. Možná bych sáhla i po slovu fascinující, ale to spíše ne. Čte se dobře.
Já jsem četla od Greena Hvězdy nám nepřály, Papírová města
a Hledání Aljašky (Příliš mnoho Kateřin jsem ani nedočetla) a jeho knihy mě moc nezaujaly. Dala jsem ale šanci ještě Želvám a musím říci, že z těch, co jsem četla mě zaujala nejvíce.
Občas jsem narazila na skvělý citát, kterých je kniha plná. Kniha ukazuje, že je nutné si uvědomit, co je opravdu důležité.
Jeho styl mi ale prostě nesedí.
Nemám moc ráda označení "bestseller". Je to ve výsledku jen ocenění pro marketing a nic moc neříká o kvalitě knihy. Tady se ale tyhle dvě hodnoty potkaly. Nečekala jsem to, ale byla jsem příjemně překvapená. Nejvíc se mi líbí, že autor pro popis duševních potíží vychází z vlastních zkušeností. A člověk se tak přes zajímavou knížku dozví něco nového.
Skvělá románová studie OCD a zároveň křehký příběh o tom, co je skutečně důležité.
Musím to odložit. Mám to rozečteno už víc než měsíc a nedostala jsem se dál než ke 40 stránce. A bohužel jsem neodolala a ve zdejších názorech jsem se přesvědčila, že se kniha ve stejném duchu ponese i nadále a na to nemám vůbec chuť.
Na začátek musím říct, že nejsem zvyklá číst takto krátké knihy. Ještě než se stihnu rozkoukat a pochopit charaktery postav, už příběh končí. Každopádně tento příběh je poměrně jednoduchý. Hlavní postava mi přijde velice zajímavá, tím jak přemýšlí o celém dění světa a o svém vlastním ,,já". Velkou částí knihy jsou jenom její myšlenky a vlastně nedokážu říci, jestli mi to vadilo nebo naopak. Z této knihy si rozhodně můžu vzít spoustu k zamyšlení. Jinak ale naprosto nechápu to jedno velké ,, bum " okolo ní. Je to za mě pouze úplně klasická YA - hlavní postava má nějaké problémy, svou nejlepší potrhlou kamarádku, zamiluje se do kluka z dětství a na konci je happyend. Kromě toho ta její nejlepší kamarádka Daisy píše fanfikci o Star Wars, které jsem zatím neviděla, proto jsem nepochopila narážky, kterých je tam doopravdy spousta. Nevím jestli jsem nějak předčasně vyrostla z YA, ale připadá mi, že jsem jim vlastně nikdy nějak nepropadla, jelikož většinu těch příběhů považuji za naprosté klišé. Avšak určitě dám Johnovi Greenovi jiné šance mě ohromit.
,, , To je všechno hezký, pane vědče, jenže doopravdy je Země placka a nese ji na zádech obří želva. ' "
+osobnost a myšlenky hlavní postavy
- celkově příběh
bohužel nemůžu jinak ,než dat 1 hvězdičku, odpadem bych to uplne nenazvala, ale byl pro mě výkon donutit se tuto knihu vůbec dočíst.
Tato kniha definitivne potvrdila, ze nie som cielova skupina autora. Cenim si, ze sa jazykom a celkovo problematikou snazi priblizit tinedzerom, ale ta young adult coolovost je na ukor hlbky tematiky, pribehu, prepracovania postav.
Když jsem byla mladší, Greena jsem opravdu zbožňovala. Teď se ale trochu bojím, že jsem jeho knihám odrostla, protože Jedna želva za druhou mi moc neučarovala. Příběh byl dost předvídatelný, troufám si říct, že existuje spousta podobných. Uznávám, že na několika místech jsem se opravdu pobavila, ale to mi dneska už bohužel nestačí. Kniha není vyloženě špatná, ale má značné rezervy, proto ji hodnotím 2*.
Skvělá kniha, kterou si budu dlouho pamatovat. Je zajímavé vidět svět očima člověka, který se potýká s obsedantně kompulzivní poruchou a zároveň se vyrovnává se ztrátou otce, byť je to již dlouho, co zemřel. To pro mne bylo v příběhu nejvýraznější. Zároveň bylo milé sledovat linku křehkého vztahu Azy a Davida.
Štítky knihy
přátelství láska smrt rodina hledání smyslu života rodinné vztahy romantika psychické problémy obsedantně kompulsivní porucha pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Hledání Aljašky |
| 2014 | Papírová města |
| 2015 | Sněží, sněží... |
| 2015 | Příliš mnoho Kateřin |
| 2018 | Jedna želva za druhou |
Napínavé a čtivé i když se to míjí s mou věkovou kategorií.