Jednooký král Václav I.
Vlastimil Vondruška
Přemyslovská epopej série
< 2. díl >
Druhá část čtyřdílné románové fresky o životě posledních přemyslovských králů začíná v době Václavova dětství, kdy Přemysl I. Otakar bojuje o uznání svého sňatku s Konstancií Uherskou a tím také o legalizaci nástupnických práv malého Václava. Přikloní se na stranu císaře a konečně získá definitivní potvrzení královské koruny Zlatou bulou sicilskou. V té době se malý Václav octne po jeho boku a učí se vládnout. Po smrti svého otce je i on korunován českým králem, ale je přesvědčený, že vládnout musí jinak. Začne budovat okázalý královský dvůr, obklopí se rytíři a umělci. Jeho politickým snem je získat rakouské země, s nimiž po celé desetiletí válčí, a když své plány konečně završí sňatkem svého nejstaršího syna, jeho syn Vladislav umírá. Druhý díl tetralogie končí tím, že Václav I. prohlásí za svého nástupce druhorozeného syna, budoucího krále Přemysla II. Otakara.... celý text
Přidat komentář
Pozoruhodná kniha! Poutavé přiblížení historického tématu. Podle mě by knížky Pana Vondrušky měly být zařazeny do povinné četby ve školách.
II. díl ze série Přemyslovci.
Pro mě jsou to sváteční chvilky, příjemný klidný přednes s hudebním doprovodem, i když dramat je zde nezměrně, není se co divit, že královna pravidelně přivádí na svět potomky v květnu, neboť po sklizních se chodívalo do bitev.
Doba neskutečně složitá na udržení moci, vztahů, slibů, neboť jak dojednat smlouvu s někým proti někomu, vždyť příbuzenskými vztahy byla po generace politika propletená a svázaná. No, ale na to se spolehnout nedalo ani zdaleka.
Václav I. ctil život, nikoli slávu, stavěl města, vesnice, spíš vyjednával, než se pustil do bitev, za jeho vlády dosáhla hranice až k Jaderskému moři.
Perličkový citát, ten nemůže být opomenutelný,( šlo o křižácké tažení, do kterého se císaři vůbec nechtělo).
Citát : "Císař Friedrich se na základě tlaku církve přece jen do Jeruzaléma vypravil, nebojoval, ale uzavřel s nevěřícími dohodu, při níž řekl, že nemá cenu bojovat o jakoukoli pochybnou víru, neboť Mojžíš, Ježíš i Mohamed byli stejně podvodníci."
(pozdější dementování asi následovalo)
S láskou psaná, s citem načtená, naše úžasná historie.
Poslechnuto jako audiokniha.
Za první díl jsem si zvykla na styl knihy, a dá se říct, že se jsem se chytla a docela mne to i baví. Poslechnu si i další díly, ač vlastně nejsem vůbec zvědavá jak to bude dál :-).
Co dodat. Výborné pokračování I. dílu. Vzbuzuje nenasytnost na další pokračování. Vřele doporučuji.
Druhý díl Přemyslovské epopeje mě rozhodně nezklamal! Ba naopak: Václav I. mi byl velice sympatický. Velký dík panu Vondruškovi, že umí tak poutavým způsobem přiblížit historii - máme minulost, na kterou můžeme být hrdí. Škoda, že totéž nemůžeme říct o naší současnosti.
I když se nejedná o literaturu faktur, stejně se člověk přistihne při přemýšlení, jaké by to bylo, kdyby se všechny plány Přemyslovcům podařili a my jsme byly hybnou silou Evropy. Ano naši předci a jejich věčný boj se sousedy o přežití a uznání se táhne staletími. Je pravdou, že většina lidí ani nezná Václava I, oba Otakarové jsou daleko věhlasnější, ale mě se takto pojatý václav I velmi zamlouval. Jako vladař, jako leadr svojí země a svého lidu. Za se be musím říci, že toto bylo velmi zdařilé pokračování prvního dílu, které ve mě evokuje myšlenky národní hrdosti nad takovými předky a jejich snahou zviditelnit Čechy, škoda, že takové myšlenky neovokují současní vládcové...
Některá pokračování jsou nudná a nenabízí nic nového oproti prvnímu dílu. To však není případ Přemyslovské epopeje. Stejně jako první díl jsem i tento přečetla jedním dechem a nemám co vytknout. Autor krásně popisuje život středověkých lidí a politiku té doby. Obvykle bývám z politiky znuděná, ale (světe div se) zde mi to tak vůbec nepřipadalo.
Vřele doporučuji všem, kteří mají rádi českou historii.
Pokračování vyprávění o rodu Přemyslovců opět nezklamalo. Čtivou formou autor vylíčil významnou část našich dějin. Zaměřil se na osobní život panovníků i tehdejší říšskou politiku (ta mě moc nebavila). Mám vystudovanou historii a tohle dílo bych velice uvítala v době, kdy jsem se učila na zkoušku z českých dějin.
Druhý diel takisto skvelý. Doba sa zmenila - menej bojov, viac politiky. Václav I. využíval viac diplomatickú cestu, aj keď bojovať vedel. Dej je od začiatku do konca zaujímavý, žiadne nudné miesta. Výborné čítanie - odporúčam.
Pokračování přemyslovské ságy pokračovalo ve stopách 1.dílu.Rozhodně ubylo válek, což je historický fakt, zato intriky a prospěchářstvím se to jen hemží.Možná by i dnešní elita byla zahanbena.Oproti prvnímu dílu se zde stírají rozdíly mezi fakty a fantazií, což ukazuje na vědomostní i spisovatelské kvality pana Vondrušky.Možná by bylo dobré si od další části odpočinout ovšem já mířím směle do třetí série.
Na moje poměry kniha přečtena velice rychle. Když jsem se rozhodl, že po detektivkách s Oldřichem z Chlumu sáhnu po historii psané v Přemyslovské epopeji, udělal jsem dobře. Pamatuju se, že v hodinách dějepisu byla pro mě přemyslovská doba nezáživná, ale díky epopeji se můj pohled na tu dobu změnil... Netušil jsem, jak velký vliv v tehdejší Evropě České země měly. Zároveň je velmi zábavná představa tehdejší podoby velkých měst - Praha, Brno, Znojmo, Olomouc... Výborné čtení!
I druhý díl Přemyslovské epopeje nezklamal. Moc se mi líbilo, jak autor popisuje krále Václava. Dokonce mi byl sympatičtější, než Přemysl Otakar. Líbí se mi, jak přemýšlel a nedělal unáhlené závěry a hlavně, jak myslel na svůj lid... Z takového panovníka by si měli vzít příklad i dnešní politici.
Za mě plný počet bodů, bavila jsem se od začátku až do konce. Pokud máte rádi historii, ctíte tradice tak nezbývá než doporučit a pustit se do dalšího dílu.
Díky ne již tak chaotickým a četným zvratům je příběh možná o něco jednodušší. To však příběhu neubírá na čtivosti a napětí. Úžasné je pozorovat, jak se jednotlivé postavy mění v závislosti na politických změnách. Příkladným zvratem je například chování královny Konstancie po smrti manžela Přemysla I. Otakara a převzetí moci synem Václavem. Velice oceňuji, jak se autor drží historických faktů, která si během četby ověřuji vyhledáváním různých zdrojů. Jediné pochyby mi přináší postava Jindřicha z Hradce. Dle zdroje http://jhdat.cz/?p=clanek&id=1 žil v letech 1160-1235, Autor však v období jeho údajné smrti stále využívá jako maršálka a v poslední kapitole udává, že se po neshodě jeho rod Vítkovců opět vrací na Václavův královský dvůr, ač se již nestává zemským maršálkem (1240). Jelikož otec Jindřicha z Hradce - Vítek z Prčice - byl významným spojencem Přemysla I. Otakara a celý Vítkovický rod je významně zapleten do české historie, překvapuje mě, že se autor této postavě v příběhu tak podrobně nevěnoval a na faktech tolik neapeloval. Třeba budu ve třetím díle ještě (opět) překvapený, což je další plus autorovi. Jediné co mě ještě mrzí, jak málo je věnováno dětem Václava. Jestli se krom jejich narození v příběhu vyskytují, tak jen dcery, v rodičovských polemikách o zasnoubení (ostatně v této věci i Valadislav), ale o malém Přemyslovi od narození nic.
Další kniha, ze které jsem byla nadšená, četlo se krásně, velmi zajímavý obsah. Doporučuji.
Jak jsem byl zklamaný z jedničky, tak dvojka se líbila. Děj nebyl tak zběsilý a člověk víc pronikl do myšlení postav. Sem nečekal, že Václav I mi bude sympatičtější než jeho otec.
Štítky knihy
Přemyslovci panovníci Václav I., český král, 1205-1253 historické romány na pozadí skutečných událostí
Autorovy další knížky
2014 | Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV. |
2019 | Kronika zániku Evropy: 1984–2054 |
2011 | Velký král Přemysl Otakar I. |
2002 | Dýka s hadem |
2019 | Falknovská huť |
Styl Vondrušky mi sedí, líbí se mi, jak skvěle dokázal čtenáři přiblížit postavy, o kterých máme jen málo informací. Je jasné, že to člověk musí brát s rezervou, ale například příběh Anežky české byl pro mě plný informací.
Obecně pro mě Přemyslovci zůstávají zajímavými osobnostmi, které dokázali pozvednout české království, které po nich už jenom upadalo