Jednou časně zrána
Virginia Baily
Šedivé ráno roku 1943. Na římské ulici se dvě mladé ženy na okamžik střetnou pohledem. Chiara se chystá uprchnout z okupovaného města. Ta druhá, které se drží malý chlapec, musela pod namířenými zbraněmi nastoupit na korbu náklaďáku. Ve chvíli, kdy se čas zastaví, Chiara učiní rozhodnutí, které jí navždy změní život… O třicet let později žije Chiara v Římě jako zdánlivě spokojená žena, kterou těší práce překladatelky. Avšak kdesi v pozadí je pořád stín Daniela, toho dítěte z náklaďáku, které zachránila. A když jí zavolá dívka jménem Maria a tvrdí, že je Danielova dcera, Chiaře je jasné, že se musí postavit bolestné minulosti. V nezapomenutelném, dojemném příběhu o lásce se spojuje vzrušující drama s hloubkou emocí.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2016 , Knižní klubOriginální název:
Early one Morning, 2015
více info...
Přidat komentář
Po pravdě, hodně jsem se těšila, ale podle anotace jsem čekala něco trochu jiného, takže jsem mírně zklamaná. Příběh zajímavý, ale to zpracování mě osobně nějak nesedlo. Ta druhá dějová linie, kdy Chiara je už starší paní, mě vůbec neoslovila. Ale je to prvotina, přihmouřím obě oči a dávám za čtyři (hvězdy).
Myslela jsem si, že půjde o velké drama, drama to bylo, ale jako čtenář jsem si celou dobu připadala jako za zamlženým sklem. Spoustu věcí jsem si musela domýšlet, představovat, no nebylo to špatné, takové jiné. Autorka píše i básně, já jsem tam tu poetickou duši cítila.
Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem malinko zklamaná. Docela dost jsem se s knihou prala. Na můj vkus je příběh až příliš rozvláčný, poklidný. Vůbec by mu neuškodilo, kdyby měl o nějakou tu stranu méně. Myslím, že autorka mohla do svého příběhu vložit víc emocí, trošku příběh vygradovat. Námět by k tomu určitě měl předpoklady. Mně to přišlo všechno tak nějak vlažně napsané, moc mě to neoslovilo. Myslím, že příběh mohl být pocitově silnější. Ale věřím, že další čtenář na to může mít odlišný názor. Toto je čistě můj subjektivní pocit. Někdo další v knize ty prožitky může najít a může mi oponovat, že v příběhu rozhodně silné emoce nechybí. Možná jsem knihu pouze četla v nesprávnou chvíli a jindy by na mě více zapůsobila. Docela mě to i mrzí, protože u této knihy jsem sázela na jistotu. A to možná byla i ta chyba, to přílišné očekávání.
Na knihu jsem byla natěšená, ale později zklamaná. Příběh to byl pěkný, ale připadalo mi to jaksi neucelené. Neustálé přeskakování v dějových linkách mi z příběhu dělalo chaos.
Hodně zvláštní kniha, které by slušelo pevnější sevření jednotlivých dějových linek. Také mi trochu vadila nečitelná motivace hlavní hrdinky.
Kniha s poselstvím... ne každý ho najde... Za mě je to dokonalost. Vše je jinak... "V životě lidském přichází chvíle, kdy si dotyčný nebo dotyčná, ať už se stalo cokoli, ať už prožili jakékoli utrpení, musejí to všechno nacpat do batohu, zvednout ho, nést ho a jít si s ním vlastní cestou."
Zajímavý příběh, který není ani tolik o válce a jejích obětech, ale mnohem více o obětavosti, velkém srdci a čase míru, který ovšem pokaždé nemusí znamenat, že boj skončil…
Na druhé straně se autorce dá vytknout spoustu věcí. Na ten rozsah, který kniha má, je v ní poměrně málo děje a akce; poslední stránka je v kontextu ke zbytku trochu problematická....
Z knihy tak mám přeci jen spíše rozporuplné pocity...
Hrozně silný příběh - a to jsem si myslel, že o druhé světové válce už bylo řečeno vše. Dvě dějové linie, přičemž ta z 40. let se mi líbila víc, byla působivější. Konec mě trochu zarazil, ale když jsem se nad tím zamyslel, žádný jiný by se tam asi nehodil.
Tedy musím říci, že tato kniha mě velice uchvátila. Přišlo mi velice zajímavé, jak se tam neustále proplétalo několik dějových linií, které pak nakonec splynuly do jedné. Kniha dle mého názoru neměla chybu a já si ji neskutečně užila. Rozhodně mohu doporučit, hlavně všech, kteří milují romány, v nichž se hlásí ke slovu válečné období a rasová perzekuce.