Stopy v krvi
Steve Robinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280237/bmid_stopy-v-krvi-XsX-280237.jpg
4
359
359
Jefferson Tayte série
1. díl >
Strhující a originální mix Dana Browna, Stiega Larssona a Arthura C. Doylea Rok 1783. Po skončení americké války za nezávislost se koruně věrná rodina Fairbornových rozhodne vrátit zpět do Anglie. Po přistání u rodných břehů ale všichni její členové beze stopy zmizí. Současnost. Americký genealog Jefferson Tayte je pověřen, aby zjistil, co se s ní stalo. Tayte se celý život potýká s ironií toho, že navzdory profesi genealoga nedokázal nikdy odhalit vlastní původ, a proto si nemůže nevšimnout podobností mezi svou minulostí a detaily případu, na němž pracuje. Někdo si dal velmi záležet na tom, aby kompletně vymazal celou jednu pokrevní linii z historie, a Tayte se nevzdá, dokud nezjistí proč. Jeho pátrání se soustředí na tragický život mladé cornwallské dívky, psací skříňku a odkrytí temného tajemství. Někdo další však hledá stejné odpovědi a nezastaví se před ničím, aby je našel…... celý text
Literatura světová Thrillery Historické romány
Vydáno: 2016 , Mystery PressOriginální název:
In the Blood, 2011
více info...
Přidat komentář
Řadit Robinsona na úroveň Browna, Larssona či Doyla mi přijde dosti troufalé. Podle mě může autor výše zmíněné pány prozatím uctivě sledovat z povzdálí a učit se. Námět knihy je zajímavý, ale provedení už značně pokulhává. Vadila mi určitá stylistická neobratnost a opakující se příměry (pelyňkově zelená, podsaditý muž s pěšinkou aj.). A samotná postava Jeffersona Tayteho - to je jeden velký povzdych. Člověk bez jakékoli kondice, s nadváhou, po několika fyzických napadeních a s nedostatkem spánku a regenerace podává výkony hodné tajného agenta. Ano, je to jeden z typických rysů knih tohoto žánru, ale méně je někdy více, a téhle knize by prospělo v řadě věcí ubrat. Stejně tak bych jako komentující přede mnou uvítala jak mapu oblasti, tak rodokmen rodiny, těch jmen a místních názvů je tam příliš na to, aby se člověk snadno orientoval. Dávám 3 hvězdičky, není to špatná kniha a autor myslím ještě má potenciál posunout laťku svého psaní výše. Možná sáhnu po některé z jeho dalších knih, abych se přesvědčila, jestli nedoufám zbytečně, ale mezi mé oblíbené autory se Robinson prozatím neřadí.
Mě se tedy kniha moc líbila. Já četla nejdřív Hluboký hrob, jehož příběh jsem za půl roku stále nezapomněla, jak se mi stává u mnoha jiných knih. Tentokrát jsem během čtení i dostala chuť sama zjistit něco o svých předcích.
Za mě velmi čtivé, napínavé, bavila mě historická dějová linie.
Upřímně se těším na další díl.
Zajímavá detektivka, hezky se mi četla, jen ve jménech jsem měla dost zmatek.
Děkuju za vysvětlení, krtecek_1. Pro mě byl blesk na modročerné obloze vždy spíše bílý a fyzika nikdy nepatřila k mým oblíbeným. O mém muži se to ale říci nedá, a přesto ho tohle vysvětlení nenapadlo. Možná nebyl ve fyzice až tak dobrý, jak tvrdí . . .
Byla to moje první kniha tohoto autora a vidím to tak, že i poslední. Vím, že od detektivky nemohu čekat kvality sebraných Šaldových spisů, ale občas jsem měla pocit, že si z nás autor, překladatelka i korektor (pokud vůbec nějaký byl) vystřelili. Popis Cornwallu je úžasný, ale nějaká mapka by pro nás, kteří máme méně rozvinutou prostorovou představivost, nebyla k zahození. Určitě bychom se lépe orientovali v celé oblasti, měli bychom představu vzdálenosti jednotlivých míst. Kniha "propaguje" genealogii, ale neobsahuje ani jedinou genealogickou mapu, resp. rodokmen - i ten by nám zjednodušil orientaci ve jménech a v čase, oživil by jednotvárný text a zapůsobil více profesionálně. (Třeba tam nebyl záměrně: trénuj paměť, čtenáři! Další důvod, proč se k autorovi nebudu vracet.)
No a potom jsem občas objevovala výrazy jako "otlučená, elektricky modrá mazda". Ptala jsem se svých čtyř mužských členů rodiny, co si pod tím představují; netušili, stejně jako já. Mohla by mazda být třeba elektricky zelená?
Raději už nezmiňuju chyby pravopisné (z dobrého bidla ti změkl mozek), špatné použití zájmen, slovesných vazeb. Mnohem víc mě totiž dostala závěrečná letištní úvaha genealoga na téma vrozených instinktů - za tohle by se v kině mělo vracet vstupné . . .
Když A. Hailey (a nejen on) psal detektivky z prostředí nemocnice, banky nebo letiště, nasadil vysokou laťku pro všechny další autory. Nikde totiž není psáno, že detektivní příběh musí být škvár a že jeho čtenáři jsou hlupáci.
Zprvu mi trochu připomnělo v té historické části Černý šíp od R. Stevensona, později v jedné chvíli Hospodu Jamajku.
Něco bylo docela fajn – hledání historie, pátrání po tajemství starého anglického rodového sídla a starobylé hrobky… Ve výsledku ale, včetně toho propojení poněkud romantické minulosti a přehnaně akční současnosti, taková zvláštní směsice. Nějak toho všeho bylo moc…
Putování po mém rodokmenu není mým koníčkem, a po přečtení této knihy jím ani nebude. Vymyšlený příběh spíše považuji za propagaci genealogie, než za dech beroucí thriller. Ale úplná nuda to nebyla, dá se to číst.
Knihu jsem si půjčila v knihovně, na základě toho, že maminka mi dala jako dárek 2. díl :). Sama bych si ji asi nevybrala, ale nakonec to bylo pěkné čtení a zase něco jiného.
Zajímavý námět, čtivý román, autor píše jako Erskinová, aspoň já měla ten dojem.
Mám moc ráda knížky, které se vrací zpátky do minulosti a rozplétají dávné zrady, lásky a tajemství. Všechno tohle Stopy v krvi v podstatě splňují, ale já osobně bych uvítala více návratů a "prožití" minulosti, knížka se hodně zaměřovala spíše na současnost, ve které hlavní hrdina odkrývá minulost a dostává se díky tomu do pěkných problémů:))
Takže ano, je to zajímavá knížka a rozhodně stojí za pozornost, ale na mě místy možná trošku pomalá a uvítala bych více pasáží z minulosti:))
Fantastický příběh, zajímavý hrdina, napínavý děj. Jen ten hlavní padouch byl snadno odhalitelný už v půlce knihy. Už se těším na další díl.
Nemohla jsem si pomoct, ale celou dobu mi ten příběh přišel tak nějak neskutečný. Jako bych četla nějakou báj nebo pověst. A to nemluvím o linii před rokem 1800, ale o linii ze současnosti. Prostě mi to nepřišlo skutečné a pořád se to vznášelo v nějakém oparu. Ve výsledku knihu sice nehodnotím negativně, ale ani kladně. Takový neutrál, na který si za pár dní ani nevzpomenu... Přesto druhý díl ještě zkusím.
Toto byla prostě pecka!
Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala v tématu a všech těch Fairbornových, ale pak už jsem nemohla knihu dát pomalu z ruky a posledních 200 stránek jsem slupla jako malinu. A taky jsem se asi zamilovala do Cornwallu. Autor jeho krajinu a prostředí popisoval tak, že se tam asi budu muset zajet jednou podívat :-)
Líbila se mi, je to zase něco jiného než severské krimi, hlavní hrdina mi byl sympatický, uvěřitelný, zápletka zajímavá.
Slušně napsaná "detektivka", kde sice autor pointu prozradí zhruba v polovině, ale i tak se dá setrvačností celkem v pohodě dočíst.
Tak tohle byla pecka!!! Po dlouhé době kniha, která mě na začátku chytila a do konce nepustila, musela sem číst každou volnou chvilku :) Opravdu krásně zamotaný příběh s velmi překvapivým závěrem ;) Těším se na další případ Jeffersona Tayta.
Štítky knihy
thrillery 18.-19. století rodopis, genealogie rodinná tajemství prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Stopy v krvi |
| 2016 |  Hluboký hrob |
| 2017 | Poslední anglická královna |
| 2017 | Ztracená vládkyně |
| 2020 | Dopisy od mrtvého |
Ač se mi to nestává často, tak v případě této knihy jsem se nechala nalákat reklamou. Nedá se říct, že by mě kniha zklamala, ale bohužel mě ani nenadchla. Tayte, který je popisován jako obtloustlý, dělá akční kousky, za které by se nemusel stydět ani hodně dobrý tajný agent. V knize vystupuje docela dost osob, což ze začátku, bylo matoucí a občas mi dělalo problém se mezi nimi orientovat. Tentokrát musím vytknout i skoky ve vyprávění, které byly opravdu velmi časté. Uznávám, že téma týkající se genealogie je zajímavé, ale do dalšího dílu se pouštět nebudu, je spousta lepších knih.