... jejich je království nebeské
John Steinbeck
Proslulá novela známého amerického autora líčí baladický příběh dvojice potulných zemědělských dělníků, jejich sen o malém hospodářství, na které si chtějí vydělat a ušetřit nádenickou prací na ranči, a tragické ztroskotání...
Literatura světová Novely
Vydáno: 1947 , Kvasnička a HamplOriginální název:
Of Mice and Men, 1937
více info...
Přidat komentář
Budou s kečupem? Budou? Hmm. Když já mám rád s tím červeným. :) Skvělá kniha, která graduje především v závěru, kde se stává silně psychologickým dílem a kdo chce vyzkoušet Stenibeckovo umění, určitě u této úzké knihy nesáhne vedle.
Styl psaní mi sedl a kniha se mi strašně dobře četla. Už na začátku mi bylo jasné, že ten jejich sen o domku a králících se nesplní a slaboduchého Lennieho mi bylo hrozně líto. Konec mě dost zaskočil to jsem vůbec nečekala, ale aspoň Lennie zemřel se svou krásnou a jednoduchou představou
Měla ta povinná četba něco do sebe, po téhle knížce bych jinak asi nesáhla. A to by byla škoda.
Asi jsem od této knihy čekala víc. Dost mi to kazil fakt, že ze školy vím, jak to dopadne.
Lennieho a George a jejich příběh prostě musíte mít rádi - velice rychle se dostanete k tomu, kdy oběma přejete, aby opravdu jednou měli tu svou vysněnou farmu a na ní chovali svoje heboučké králíky. Jak už to bývá, nic není tak jednoduché, a tak čím dál později začínáte zjišťovat a neblaze tušit, že se něco musí stát.
Příběh plyne závratnou rychlostí, charaktery jednotlivých postav jsou vyobrazeny vskutku bezvadně a za cca 100 stránek si uděláte poměrně jasný obrázek o všem, o čem je řeč. Možná, že síla příběhu tkví i v jeho krátkosti, stručnosti a přesnosti - a hlavně údernosti.
O myších a lidech jsem četla kvůli povinné četbě, musím uznat, že jsem byla příjemně překvapena. Krátká a taky hodně výstižná kniha, líbilo se mi, jak autor popsal Lennieho a jeho chování. Konec mě zaskočil.
„Já se rád mazlím s hezkejma věcma. Jednou jsem viděl na trhu tyhlety králíky s dlouhou srstí. To vám byla krása! Když nemám nic lepšího, tak se někdy mazlím i s myšma.“
Knížku jsem si půjčila na základě recenzí zde na databázi. Byla jsem zvědavá, co tak zvláštního se může odehrát na zhruba 100 stránkách. Přečetla jsem ji během několika hodin a mám chuť si ji přečíst ještě jednou. Autor skvěle vykreslil povahy lidí, jejich sny, představy, touhy a v neposlední řadě také důsledky určité duševní poruchy. Útlounká kniha, které ale rozhodně nic nechybělo, naopak. Doporučuji. Byla to moje první kniha od J. Steinbecka a rozhodně sáhnu po další.
Poprvé jsem se s tímhle příběhem setkala na hodině anglického jazyka. Samozřejmě se jednalo o zjednodušenou verzi a ještě navíc o komiks. Ale už tehdy mě to zaujalo a ráda jsem se pustila do čtení normálně zpracované knihy. Podle mého názoru zde autor velmi dobře zachytil Lennieho psychickou poruchu a dobře vykreslil jeho charakter. Líbilo se mi prostředí, do kterého Steinbeck svůj příběh zasadil. Je to v podstatě takový drsný příběh a já i po tak dlouhé době, co jsem to četla, pořád nevím, zda byl Lennie chudák nebo šťastlivec. Rozhodně se mi kniha líbila a přečetla jsem ji jedním dechem. Dostala jsem se k tomu vlastně jen proto, že se jedná o maturitní četbu a já můžu říct, že toto je titul, který jako jeden z mála jde normálně přečíst a je i zábavný.
Ten styl psaní, to je úplný pohlazení po duši. Když George vyprávěl o tom hospodářstvíčku, jako bych ho taky viděla. Moc krásný a dojemný příběh. Věděla jsem jak to skončí, ale celou dobu jsem se modlila, abych si to prostě jen spletla s jinou knížkou a tohle skončilo jinak.
Narazila jsem na ni úplnou náhodou. Pak jsem ale zjistila, že ji znám, a že jsem si o ní kdysi říkali ve škole a chtěla jsem si ji přečíst. Nebyla jsem zklamána, ale příjemně překvapena. Krátká, ale dobrá, moc hezky se četla :)
Štítky knihy
přátelství smrt zfilmováno 20. století americká literatura venkov Amerika USA (Spojené státy americké) 30. léta 20. století slaboduchost
Autorovy další knížky
2004 | O myších a lidech |
2006 | Na východ od ráje |
2002 | Na plechárně |
1941 | Hrozny hněvu |
2003 | Toulavý autobus |
Já vám nevím...četlo se to rychle, i když děj byl jednoduchý, nenudilo mě to, ale příšerně mi vadil jazyk, všechny postavy mi byly nesympatické a konec se mnou taky nijak nehnul.