Jeptiška
Denis Diderot
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503634/bmid_jeptiska-66017acf0f0ef.jpg
4
783
783
Děj se odehrává ve Francii v 18. století a je zasazen do prostředí klášterů. Hlavní postavou je dívka Zuzana Simoninová, kterou matka umístila na výchovu do kláštera. Zuzana píše o svém utrpení v klášteře v dopisech adresovaných markýzi Croismarovi.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1928 , Volná myšlenka československáOriginální název:
La Religieuse, 1780
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu má seznamu povinné četby moje šestnáctiletá neteř, kterou nebaví čtení. Nevím , jak ji bude bavit tato kniha, jak ji pochopí. Příběh Zuzany , kterou rodiče dali do kláštera, protože je nejmladší a jak se dozví i nemanželská. Zuzana nechce být jeptiškou , být v klášteře , chce být svobodná. Všemožně se brání, odporuje a nechce složit slib. Jeptišky se jí neptají a její vzdorovitost je potrestána šikanou, naschválnostmi a týráním. Když se jí podaří pomocí právníka dostat se z kláštera do jiného , ani tak jí není dobře. Zamiluje se do ní matka představená zas je tu jen pohoršení. Vyšetřování a potahování až z toho matka představená zešílí. Zuzaně se podaří z klášterní cely utéct, hotový Kájínek a dostane se do služby do prádelny. To není jednoduchá práce a svobodná taky není. Příběh je psaný formou, že Zuzana vypráví svůj osud panu markýzovi u kterého se uchází o práci . Stačilo málo a mohla žít a zpívat v klášteře. Přesto pět hvězdiček, tato kniha je mistrně napsána a klenot literatury s hororovým obalem.
Kniha mě překvapila. Když mi byla (kdysi) doporučována, čekala jsem těžce se čtoucí román plný archaismů. A opak je pravdou - příběh, do kterého se čtenář lehce začte a zároveň utrpení a hrůzy jeptišky je schopen prožívat s ní, díky skvěle vykreslenému prostředí a detailnímu vyobrazení jeptiščiných pocitů. Mám skeptický pohled na křesťanství a děj této knihy je jedna z věcí, co si dokáži představit, že se něco takového mohlo dít (a ještě s odvoláváním se na Boha!).
Život, který nechci ... bojovat, bouřit se a nebo se podvolit ... neopětovaná lesbická láska, její souzení a smrt.
"Každý cítí jen trny, které píchají jeho."
Příběh z kláštera, příběh mladé a nezkušené dívky..., poutavě napsaný, v jistých ohledech na tehdejší dobu i odvážné, místy lehce filozofické. Ať je to vymyšlené nebo ne, je to skvělé dílo a mě se líbilo. Vůbec nelituji, že jsem na něj narazil náhodou, protože tak jsem nečekal nic a dostal hodně. Rozhodně to stojí za přečtení.
S hlavní postavou jsem po celou dobu soucítila, bylo strašné jak se k ní všichni chovali, jaký měla život. Velice dojemná kniha s opravdu nečekaným závěrem.
Nezabúdajme koľko ludí zachránili práve kláštory tým že im poskytli azyl....Diderot je ateista,príbeh je písaný práve proti cirkvi ....Nedajte sa oklamať,niesú všetky kláštory zlé,neposudzujte podľa jedného príbehu ...
Tuto knihu jsem si vybrala jako četbu k maturitě. Překvapilo mě, že byla napsána docela čtivým způsobem, ačkoli místy děj dosti stál. Musím říct, že jsem čekala něco horšího, když jsem zjistila, o čem kniha je. Čekala jsem velmi ostrou kritiku víry nebo církve, ale satira byla mířena výhradně na kláštery. Chtěla bych dodat, aby si lidé nemysleli, že to takhle funguje v klášterech dnes (když jsem si četla reakce), je nutno si vyhledat historický kontext. Existovalo mnoho lidí, kteří byli donuceni k řeholnímu slibu podobně jako Zuzana a takovéto hrůzy se v klášterech děly jen díky tomu. Dnes chodí do kláštera pouze lidé, kteří opravdu chtějí. Na celém příběhu mi přišlo vtipné (jak už tu někdo psal), že Zuzana nikdy neřekla ani neuvedla, proč cítí takový odpor ke klášternímu životu. Konečný zvrat mi přišel dost suchý. Chápu, že kniha nebyla dopsána, ale možná by bylo lepší nechat na konci otevřený konec. Celkově se mi líbil styl psaní, ale příběh nebyl ani tak zajímavý, některé pasáže byly zbytečně přeskakované a Zuzana se chovala nelogicky.
Neprijde mi tak nepochopitelne, ze v dobe, kdy byl klaster jednou z mala moznosti umisteni ditete, to asi nebude tak uplne sluzba od srdce Bohu. Je to az prilis vlekle s predvidatelnym dejem, ac jsem konec cekal trochu jiny.
Ke knížce jsem se dostala kvůli maturitní četbě, ale zhltla jsem to během dvou dnů!
Největším "trumfem", na který tahle kniha naivně sází je předpoklad, že všichni máme kláštery, víru, jeptišky a toho našeho Jéžíška Krista za jednoznačný symbol dobra a všechny jeho představitele za nejvyšší morální vzor čistoty. A ve světle těchto předpokladů nám Diderot ukazuje "šokující" svět, ve kterém se jeptišky chovají krutě, násilně a bezcitně ke své sestře, jenž pohnutým osudem a také díky debilnímu dogmatu, přinášejícímu ještě víc idiotské zákony a zvyky oné doby, proti své vůli skončila mezi klášterními zdmi.
No a tady se asi máme podělat z toho, že "to přece není možné, aby jeptišky byly takhle kruté, och, to je ale šokující, no páni, to jsem tedy zděšen atd atd..." No. Jenže ono kulový, tohle prostě nefunguje.
To, co po vyházení elementů prostředí, sociální skupiny a dobových zvyklostí potom zbývá, je docela prostý příběh šikanované slečny, který se sice moc hezky čte, ale nijak negraduje a na konci, místo toho, aby došel k nějakému rozuzlení, vyvrcholení, či zvratu, prostě zdechne jako vlhkej pšouk. Rovněž i vyprávění je takové zrychlené, nedetailní, což moc nepomáhá tomu, aby se do kůže hrdinky člověk alespoň pořádně vžil, což by tuctovou obyčejnost příběhu o šikaně mohlo alespoň trochu oživit a vybarvit.
Rozumím tomu, že se asi jedná o nějaké klasické dílo, ale fakt nic moc to není. Dvě hvězdy dávám za to, že napsané je to pěkně, přehledně a vcelku čtivě, takže jsem s tímhle podprůměrným dílkem neměl žádný problém, ba dokonce mi u toho ten čas příjemně uplynul.
Celé tohle fiktivní dílko mě moc neoslovilo...Fňukání naivní dívky, která vždy když se objeví možnost, která by její problém vyřešila, neudělá naprosto nic...Jediné, co mě smiřuje s tím, že jsem to přečetla je fakt, že se to nestalo a řekla bych, že ani v tehdejší době by se to stát nemohlo...Nechápu tak vysoké hodnocení, když to není ani poutavé, ani nějak hluboce emotivní...možná jsem jen příliš velký cynik...ale za sebe spíš nedoporučuji...
Že jsou jeptišky dobrosrdečné, skromné ženy, které mají v hlavě pouze Boha? Omyl!!! Diderot vám ukáže, kolik neskutečného zla a intrik je za zdmi klášterů. A že být donucena proti své vůli tam žít, se může rovnat rozsudku smrti... Úžasná kniha vycházející ze skutečného osudu jeptišky Margarity Delamarrové.
Jedním slovem - D O P O R U Č U J I ! ! !
Jakože četla jsem hodně knížek a dost knížek i doporučuji, ale kdybych měla vybrat jednu, tak rozhodně tuhle!
Krásný děj, kdy mladá Jeptiška hledá pokoru, mír a klid a dlouhé roky se jí to nedaří.
Jde vlastně o to, že mladá Zuzana nechtěla být Jeptiškou, stala se jí jen proto, protože to chtěli její rodiče. Byla velice nešťastná a chtěla svůj slib nechat zrušit, to se samozřejmě nelíbilo ostatním Jeptiškám, a tak jí dělaly ze života peklo. Když její žádost o zrušení slibu byla zamítnuta, tak šla do jiného kláštera, kde si myslela, že bude šťastná - naivně.
Je to opravdu krásné dílo, kde se všichni dozvíme, jaké to je žít v klášteře - žádný med.
Je to skvěle napsané, že jsem se i do hlavní postavy dokázala vžít a měla husí kůži z jejích výpovědí.
Doporučila mi jí kamarádka, protože jsem nevěděla, co už k maturitě a jsem jí nesmírně vděčná, protože se Jeptiška stala mou nejoblíbenější knihou!
Ke knize jsem se poprvé dostala při povinné četbě.. od té doby se k ní čas od času vrátím... člověk ji má přečtenou za den, kniha je psaná příjemným stylem, jen mě mrzí, že konec je takový zrychlený a není více rozepsán ale možná další etapa života byla přeci jen klidnější a nebylo o čem psát. Za mě rozhodně jedna z nejlepších knížek ze střední školy.
Jeptiška je velmi čtivá a rozhodně pobízí k zamyšelní, jen dopisy na konci mě trochu zklamaly, spíš se mi to zdálo protahované než aby to udělalo pěknou tečku. Ale jinak to Diderot zvládl na výbornou.
Obdivují autora knihy za jeho odvahu napsat v takové době dá se říct proti křesťanskou knihu. Není více slov třeba.
Zajímavé čtení o dívce s pohnutým osudem. Několikrát jsem si musela pokládat otázku, jak může v jeptiškách zvítězit zloba nad spravedlností? Autor sám tam však nespravedlivé jeptišky na několika místech omlouval a vysvětloval jejich chování, což mi pomohlo na postavy pohlížet objektivněji.
Před nějakou dobou jsem se rozhodla "doplnit si vzdělání" tím, že konečně přečtu knihy, které bývají v povinné četbě. Jeptiška byla jednou z nich.
Na to jak je kniha stará mě velmi příjemně překvapil jazyk, kterým je psaná. Téma mě zaujalo a jsem moc vděčná, že žijeme v době a hlavně v takovém státě, kde se tohle nemůže stát.
I když jsem knihu přečetla během jednoho odpoledně, tak ve mě delší domu zůstal smutný pocit nad situací, co tehdejší ženy musely prožívat. U Zuzany velmi obdivuji moudré úsudky nad kláštery i nad situací, co ji potkala. Měla neskutečnou vnitřní sílu a odhodlání. Je smutné, že se v klášterech děly i horší věci než jí...
Štítky knihy
náboženství satira 18. století Francie francouzská literatura pokrytectví kláštery, opatství společenské romány jeptiškyAutorovy další knížky
| 2015 |  Jeptiška |
| 2018 |  Jakub Fatalista |
| 1977 | Jeptiška / Rameauův synovec / Jakub fatalista a jeho pán |
| 1997 | Herecký paradox |
| 1947 | Rameauův synovec |
Román Jeptiška mě zaujal už když jsme si četli ve škole krátkou ukázku právě z kláštera Marie Panny, kde Zuzana poprvé vzdorovala – v tu chvíli mi bylo jasné, že se mi tato kniha bude líbit a že si ji rozhodně musím přečíst. Zuzanin osud byl velmi smutný a chvílemi jsem musela knihu odkládat, abych se uklidnila a mohla poté číst dál. Líbily se mi i časté úvahové pasáže o církvi, které prokládaly Zuzanino utrpení a nad kterými jsem se mohla zamyslet. Doslov knihy byl velmi překvapivý, protože jsem vážně neočekávala, že dopisy vznikly jen jako žert.