Ještě to nebalím, vzkazuje babička
Judy Leigh
Humorný román o útěku z domova důchodců a nekončící chuti žít potěší zejména fanoušky a fanynky románů Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel nebo Tajný deník Hendrika Groena, 83 1/4 roku.
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MetaforaOriginální název:
A Grand Old Time, 2018
více info...
Přidat komentář
Trochu jsem se chvílemi potýkala s uvěřitelností, nicméně, když jsem se oprostila od této myšlenky, kniha mě moc bavila a přečetla jsem ji jedním dechem.
Dobré čtení na cestách. Vždycky jsem se musela vracet v ději, nějak to v hlavě nezůstalo. Ale závěr, rozuzlení rodinných trápení, pěkně zapadl a nakonec teda dobrý, no..
Mamce (75) se líbila, tak doporučuji těm, které (jako ona) nečtou červenou knihovnu, těžké a ponuré romány a knihy z období jakékoli války. Není to lehké, vybírat jí četbu, o to větší je radost nás obou, když se trefím :)
Pěkné, pohodové, vtipné.
Příběh vyprávěný střídavě seniorkou Evie - jako dost dobrý i když já bych na něco takového neměla odvahu ani ve svém věku a jejím synem Brendanem, kterého jsem ze začátku trochu litovala, ale pak se z něho vyklubal neskutečný balík. A naopak Maura, s její postavou jsem to měla přesně naopak. Ze začátku mi připadala nesnesitelná a nakonec byla v pohodě
Dobré jako inspirace k aktivnímu životu i ve stáří ( ale nevím, kdo by měl odvahu k tak radikálnímu kroku jako Evie), příběh mě však celkově moc nezaujal.
Mně se to moc líbilo. Četlo se to dobře, bylo to milé, šarmantní a k zamyšlení. A že to trochu souznělo s červenou knihovnou? A proč ne? Copak si Evie nemohla užít trochu lásky? Kde je řečeno, že staří lidé na ni už nárok nemají?
Se stoletým staříkem nebo jinými podobnými humory o stáří nemá bohužel tato kniha mnoho společného. Je to o vztazích nejenom starších lidí, ale naštěstí hlavně o aktivním přístupu k životu. Dodává chuť poprat se s věkem a začít znovu s novými přáteli a na novém místě. Pozitivně naladěná kniha určená hlavně ženám, které se nudí v důchodu.
Já to sice taky ještě nebalím, ale tady jsem Evie fandila tak asi do třetiny knihy. Pak už to byla romantika až za hrob a syn a snacha na zabití. Dobré snad jako čtení do vlaku.
Dnes jsem dočetla a jsem mile překvapená. Milá úsměvná kniha ve dvou věkových liniích. Nejsem puntičkářka, jsem seniorka a červenou knihovnu v tom nevidím (oponuji níže Endy17). Chování "babičky" se mi líbí. Kdybych byla zdravá, líbilo by se mi tak cestovat. Doporučuji
Tak trochu zklamání...
První třetina knihy v zásadě mé očekávání splnila. Obávaná paralela se Stoletým staříkem není nijak výrazná, děj má spád i trochu toho humoru. Rozhodně se čte velmi dobře.
Ve druhé třetině převládá naivita, průhlednost děje, místy fádnost. Fatální chyba, kdy na straně 194 Brandon od Maury "nikdy neslyšel" to, co mu řekla už na str.53, jen podtrhuje klesající úroveň.
No a závěr knihy? Ač úplně bez zkušeností, přesně takhle si představuji červenou knihovnu. Na pozadí hluboce tragické události se rodí všemi očekávaný happyend. Romanťák jako hrom.
Příjemné čtení na pláž nebo do vlaku, ale v mé knihovně místo pro tuhle knížku není.
Nó, já měla chuť zabalit to několikrát tak do dvou třetin knihy :-), přitom jsem se na ni moc těšila. Nalákaly mě samé pozitivní komentáře, bezva obálka, která slibovala, že se pobavím a anotace, v níž se zmiňuje podobnost se Stoletým staříkem (toho miluju).
Nevím, humor jsem tam nějak nenašla, ale hlavně mě to opravdu nebavilo. Navíc babiččin syn se snachou mě úplně vytáčeli.....A pak přišla poslední třetina a mně to připadlo jak z jiné knihy a od jiné autorky. Emoce, ta radost ze života, laskavost, chuť začít žít naplno, ať je vám kolik chce....
Takže vzkazuji :-), přečtěte si ji, možná zrovna vás kniha nadchne.
Román ze života 75 leté babičky Evie je nabitý dějem, životním optimismem a obrovskou chutí do života. Evie utíká před nudou v domově důchodců a vydá se ve svém věku -sama v obytném voze po krásách Francie ,kde se cítí opět šťastná a mladá. Pěkný román napsaný s vtipem.
"Ještě to nebalím".
Rozhodnutí, odvaha, radost, úsměv i smích, láska, bolest, smutek a slzy, naděje - je tato knížka. Je to život. Je to mládí v srdci, i když je vám sedmdesát pryč.
A závěr knihy: " Našla způsob, jak žít šťastně. Přítomnost je skutečně dar. Člověk musí najít štěstí sám v sobě. "
Ještě to nebalím, vzkazuje babička je báječný román, který vás zahřeje u srdce i na duši. Vykouzlí vám úsměv na tváři, překypuje laskavostí, láskou, chutí žít. Příběh je plný emocí, je vtipný, sálá z něj obrovský klid a pohoda. Rozhodně vás ujistí, že život zdaleka nekončí v sedmdesáti. Více v mojí recenzi zde v záložkách - Veru, Knihy na cestách
Knížka mě zaujala jednak svou obálkou, protože tento starý typ VW se mi hrozně líbí, a pak také tématem - i v pokročilém věku se nebát pustit do nových dobrodružství. Cestování v obytném VW patří i k mým zálibám, i když nevlastníme tento úžasný starý model, a pokud mi to zdraví dovolí, taky bych později v důchodu ráda trávila čas tímto způsobem. Dala bych knize plný počet hvězdiček, ale hrozně mi vadilo chování Brendana, zpočátku i Maury, ale ta postupně začínala být sympatičtější, zatímco Brendan byl po většinu doby na zabití, ať už jako učitel nebo jako manžel.
„Babička“ je příběh s románovými, někdy až s pohádkovými zvraty. Přesto v sobě skrývá mnoho reálných pocitů, problémů, přání a myšlenek.
Autorovy další knížky
2018 | Ještě to nebalím, vzkazuje babička |
2024 | Strom čarodějnic |
2021 | Babičky na tahu |
2022 | Babičky na cestě za sluncem |
Z počátku jsem se nemohla začíst, ale později jsem se bavila a
obdivovala odvahu v cestování i bezprostřední chování hlavní hrdinky. Krásná knížka, která nese i poučení, ze věk i zdravotní omezení nehrají roli.