Mýtus zvaný Stínadla
Miloš Dvorský
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/287327/bmid_mytus-zvany-stinadla-LQk-287327.jpg
4
36
36
Rychlé šípy, Vontové a hlavolam – Realita versus fikce. Přesně sedmdesát let od vydání Foglarova prvního stínadelského románu nyní na knižní pulty přichází unikátní publikace, která živým, a přesto faktografickým způsobem odhaluje odpovědi na základní otázky, na něž se marně snažilo najít odpověď několik generací chlapců a děvčat: Kde jsou Stínadla? Existoval opravdu chlapecký klub Rychlé šípy? Kdo byl Jan Tleskač? A je opravdu možné sestrojit létající kolo? Nová kniha bezpochyby zaujme všechny příznivce tvorby Jaroslava Foglara. Unikátní informace, které kniha obsahuje, však budou zajímat i badatele specializované na národopis a dějiny každodennosti. 2. rozšířené vydání.... celý text
Přidat komentář
Dozvěděl jsem se plno zajímavých a pro mě nových informací (mj. o skutečných místech, která zřejmě Jaroslava Foglara inspirovala) a zároveň nemám pocit, že by mi toto poznání zkazilo dojmy z komiksů nebo knih o Rychlých šípech. Je to právě naopak. První vydání jsem četl už před lety, kdy mi ta četba hodně zpříjemnila uzdravování z těžké chřipky. Teď jsme si, už se synem, po návštěvě výborné výstavy Město jako přízrak (bohužel už jen do 4.9.2022) pořídili výrazně rozšířené vydání této knihy. Rozšíření není jen kosmetické a četl jsem opět "jedním dechem".
Velmi zajímavé, obzvláště pro přátele a badatele díla Jaroslava Foglara a jeho života. Howgh.
Výborná badatelská práce, ale místy vám dojde, že tolik ani znát nepotřebujete. A že Foglar má právo vás v nesmrtelných knihách příjemně vodit za nos.
Po skvělých hodnoceních jsem si knihu také koupil a vrhl jsem se do čtení.Čím dál tím víc jsem přicházel na to,že se toho moc nového nedovím.A byla to pravda.
Hurá, mám už i třetí vydání !!! Proti druhému je minimálně o třetinu obsáhlejší, jak text, tak fotky. Obsah vzrušující !!!
Hromada zajímavostí o tom, jak vznikla nejen stínadelská trilogie, ale celkově jak Foglar tvořil a kde se inspiroval/mohl inspirovat pro Rychlé šípy, Stínadla, Vonty, ježka v kleci, létající kolo, jednotlivé zápletky, jména postav aj., a také koho svým dílem inspiroval zase on a zhodnocení jeho osobnosti a přínosu.
Po snaze přečíst knížku od začátku do konce, jsem knížku jen prolistoval, nejúsměvnější je závěr knihy psaný na motivy "mláděž je dnes děsivě drzá, brzy už musí být konec světa."
Seriózne pojednanie o Foglarových zdrojoch a inšpiráciách. To, čo Jaroslav Foglar celý život tajil, aby udržal okolo svojich knižiek závoj tajomstva, Miloš Dvorský postupne odkrýva. Každému, kto odrástol na stínadelskej triológií a Rýchlych šípoch knižka má čo dať. Ku koncu, rozoberaním prílišných detailov (napr. mená hrdinov) a hľadaním miesta pre Foglarovo dielo v dnešných dňoch knižka trochu stráca na pútavosti a jednoznačnosti, osobne však autorovi za prácu, ktorú si s touto knihou dal vrelo ďakujem.
pro milovníky Foglara povinost ale teda moc jsem se toho nedozvěděl slabších 5 hvězd
Kniha určená především pro čtenářům foglarovek. Autor si dal velkou práci s takřka detektivním a velice seriózním pátráním po Jestřábových inspiračních zdrojích, předkládá i zajímavé historické souvislosti a neoddiskutovatelná fakta. Hledá odpovědi na věčné otázky okolo Stínadelské trilogie a příběhů Rychlých šípů. Jednalo pouze o literární fikci? Kde leží Stínadla? Je ježek v kleci vynálezem Jaroslava Foglara a bylo létající kolo pouze fantaskním nesmyslem? Jak to bylo a je s Vontským hnutím? A mají ideály Jaroslava Foglara místo i mezi současnou mladou generací? Mnoho odpovědí a informací v této knize vás určitě překvapí a rozhodně stojí za přečtení.
Rozečteno v roce 2023, ale navzdory dobrým úmyslům se nepodařilo dočíst do 31. 12.
Pokud bych měla srovnat s Hoškovým Evangeliem podle Jaroslava Foglara, Dvorský nepíše tak odborným jazykem a jeho kniha je díky tomu o něco čtivější. Oceňuji i to, že poznámkový aparát je řazen na konci knihy, takže odkazy na bohaté citační zdroje neruší plynulost textu a neodvádí pozornost k poznámkám pod čarou. Naopak spíše než u Pavla Hoška, u Miloše Dvorského jsem místy váhala, zda přání nebylo otcem myšlenky, neboť některé úvahy a podobnosti mi přišly trochu na sílu (např. Štěpán Vonta či symbolika žluté barvy). (A pokud si mohu dovolit remcat, i obálka mohla být hezčí :-).)
Kapitoly věnující se Foglarovým inspiračním zdrojům či stínadelskému místopisu a staré Praze byly velice pěkné a pro mne osobně přínosné. Nemyslím, že by mi vzaly kouzlo fikčních Stínadel a universa Rychlých šípů, „moje“ Stínadla a ta, která nikdy neexistovala nebo jejich předobraz padl v rámci asanace, vedle sebe koexistují dál a kouzlu trilogie mi to neubírá. Naopak, ze závěrečných kapitol jsem si odnesla spíše rozpačité pocity. Vývoj vontského hnutí by si zasloužil samostatnou studii stejně jako část věnovaná Foglarovým napodobitelům a pokračovatelům. Házet do jednoho pytle Pratchetta, Rowlingovou, Tolkiena a celkově fantasy mi přijde značně zjednodušující, nesouhlasím s tím, že by knihy neměly svoji morální hodnotu a byly vystavěny na protikladných principech než Foglar. (Celé autorovo konstatování je poměrně stručné a možná si jeho myšlenky vykládám mylně, ale jeho teze mi přijdou velmi zjednodušující a zavádějící.) O kultu píše více a hlouběji Pavel Hošek, co se odkazu foglarovek u současných dětí týče, nejsem tak skeptická, byť některé povzdechy s autorem sdílím. U Jestřábových knih vidím jako hlavní problém ani ne tak idealizaci hlavních hrdinů a zhrubělost dnešní doby, jako to, že jsou dějově zasazeny do období, které je současným dětem hodně vzdáleno a reálie na ně mohou působit cize.
Kdyby kniha závěrečné kapitoly neobsahovala nebo uchopila jinak, moje hodnocení by bylo vyšší (3,5 * zaokrouhlených na 4). Četla jsem první vydání zapůjčené z knihovny, takže nemohu porovnat, co bylo později doplněno a rozšířeno. Kniha je beznadějně vyprodaná, ceny na trhu dosahují značných výšin, a tak nezbývá doufat, že brzy dojde k dotisku či novému vydání. Oceňuji totiž, že se autor do tématu takto komplexně a do hloubky pustil, práce to musela být mravenčí a úmorná, s minimem písemných zdrojů a bez možnosti zeptat se otevřeně na některé otázky přímo u zdroje. I když mi připadá, že místy od tématu odbočil a v závěru opustil objektivní pohled na věc a sklouzl k předkládání vlastních postojů, Mýtus zvaný Stínadla je zajímavou publikací.
Jiří Stegbauer: „Ke stoletému jubileu Jaroslava Foglara bych si přál, abychom si jako jeho příznivci položili mimo jiné otázku, nakolik jsme těmi, jimiž jsme chtěli v souladu s vlivem spisovatelových děl být, a co uděláme pro to, abychom se co nejvíc reálně přiblížili ideám, které propagujeme, šíříme a připomínáme.“
Nedá mi to zakončit zelenoraoulovskou otázkou: A co na to Jan Tleskač?