Jez a běhej
Scott Jurek , Steve Friedman
New York Times bestseller z bežeckého prostredia, Jedz a behaj, je kniha ultramaratónskej legendy Scotta Jureka plná ľudských príbehov o vytrvalosti a závodení v krajných situáciach ktorá namotivuje k aktivite úplne každého. Nezáleží, či človek obúva tenisky pri čítaní po prvýkrát, alebo chce skúsiť posunúť hranice svojich možností o kus ďalej. Autobiografický príbeh človeka, ktorý svojou nezlomnou vôľou a vytrvalosťou dokázal, že elitným športovcom sa môže stať aj ten najmenej fyzicky predisponovaný človek, ak do toho dá všetko. Okrem životných príbehov je navyše plná praktických rád s uplatnením dlhoročných vedeckých poznatkov. Ako bonus, autor končí každú kapitolu vlastným receptom s použitím len rastlinných zdrojov, ktoré ukazujú, ako pestré, chutné a energeticky hodnotné takéto stravovanie vie byť. Sám je zároveň dôkazom, že to čo o rastlinnej strave tvrdí aj naozaj funguje. Scott Jurek bol v roku 1999 neznámy bežec, ktorý sa ujal vedenia na stomíľovom závode Western States 100. Nikto neveril, že môže v tak rýchlom tempe preteky dokončiť. On ich vyhral, vytvoril traťový rekord a svoju výhru zopakoval ešte šesťkrát za sebou. Dvakrát vyhral 217 km dlhý Badwater Ultramarathon, vedúci cez Údolie smrti a desiatky ďalších maratónov.... celý text
Literatura naučná Sport Zdraví
Vydáno:
2014
,
Publixing
Originální název:
Eat & Run: My Unlikely Journey to Ultramarathon Greatness, 2012
Interpreti: Pavol Michalka
více info...
Přidat komentář
Nejsem běžec a přesto je toto už několikátá kniha o běhání kterou jsem četla. Přijde mi to nakonec dost podobné: běžci popisují své leckdy velmi bolestivé nebo bolestné zážitky z tréninku závodů, životních krachů a tak dále. Na téhle knížce se mi hlavně líbilo propojení běhání se stravou a vůbec životního stylu s veganstvím. Super nápad s recepty, mnohé chci zkusit. Ale literárně to žádná velká pecka není.
Už je to raz v našej dobe tak. Akciové balíky obsahujúce v jednom balení viacero využiteľných produktov sú a budú trendom kvôli ich viacúčelovým zvýhodneným benefitom. Mohla by ich ponúkať aj kniha? Kniha s viac zužitkovateľným osohom premietnutým do fyzickej aktivity v prírode, do rozširujúceho sa intelektuálneho i duchovného rozhľadu, a do inšpiratívnej kuchárky obohacujúcej Vaše kuchárske umenie? Môže nás kniha obohatiť kognitívnym pôžitkom, ale i telesným úžitkom vo forme kondičnej formy? Prečo si potom nezaobstarať knihu, ktorá okrem toho, že vám do vašich myslí môže nasadiť motivujúceho „chrobáka“ koketujúceho s behom, po každej kapitole vám predstaví zdravé vegánske recepty, poradí vám metodiku techniky efektívneho behania, otvorí dvere do histórie fenoménu ultra/behu, a vhĺbi do priestoru úvah tvorenia a formovania seba - sebapoznaním? Kniha Jedz a behaj je zmesou pôsobivých fenoménov životnej cesty sebapoznania – jedného výnimočného bežca. Príbehom vpísaným do tejto knihy opisuje Scott prežívanie života intenzívne vnímavo, skúmavo a citlivo. Ponaučení a inšpirácií na zamyslenie ponúka každá kapitola hneď niekoľko. Tieto osožné aspekty a rozmery obsahuje kniha Jedz a behaj o jednom nie úplne zriedkavom životnom príbehu talentovaného a oveľa viac húževnatého bežca. V spolupráci so Stevom Friedmanom sa podaril životný príbeh Scottovi Jurekovi zoštylizovať do inšpiratívneho čítania. Scott v ňom vystupuje ako uvedomelý pozorovateľ života, ktorý si poskytuje prostredníctvom vlastného tela skúmanie limitov svojej mysle a vôle. Jeho životným poslaním sa stal beh, ktorý je preňho mikroskopom jeho fyzických a psychických horizontov. Tie sa mu počas aktívnej vrcholovej kariéry podarilo prekročiť niekoľko krát. Požehnanie jednoduchosti z obyčajnosti a bežnosti, ktorá nás dokáže naplniť čírou radosťou predstavuje pre Scotta Jureka cestu za zmyslom, ktorá sa mu odhaľuje v behu. Behom ako každou zdravou pohybovou aktivitou sa ponárame do vlastného tela a nadväzujeme s ním priateľskejší kontakt. Behom vieme podľa príbehu Scotta Jureka spoznávať samých seba. Behom totiž narážame na limity a schopnosti, ktoré sa dajú prekračovať. Kniha Jedz a behaj predstavuje zážitkové čítanie životnej cesty človeka, ktorý sa naučil identifikovať v sebe priestor medzi mysľou a vôľou a prekračovať tak ich hranice. Kontrola, alebo skôr usmerňovanie vlastnej vôle sa nám tak v knihe postupne vyjavuje ako náznak a fenomén sebapoznania. Naznačuje nám, že práca s vôľou môže dokázať zázraky životného pocitu zmysluplného naplnenia, od ktorého nás delí zopár temp a krokov. Beh je oslavou zdravia a pohotovým spôsobom uvoľňovania energie, ktorým v nás dostáva priestor a krídla Duch. Nejde o existenciálne dielo storočia. No svojou otvorenosťou a snahou uchopovať, chápať a učiť sa život prijímať v jeho neustále premenlivých odtieňoch sa táto kniha približuje ku konceptom príbehov, ktoré riešia život hĺbavejšie. Ultrabeh, ktorým sa Scott dostal na prah svojich limitov, je školou odhaľujúcou životné princípy ega, a samotných fyzických a psychických hraníc, od ktorých nastúpil životnú cestu oceňovania pokory, vďačnosti, nenahraditeľného balzamu prírody a významu medziľudskej spolupráce, teda hodnôt, ktoré poskytujú autentické životné naplnenia. Z kritickejšej perspektívy môžeme knihu vnímať aj ako reklamu na bežeckú výbavu a energetické tyčinky naj profi značiek. „Napchať sa“ po každých tridsiatich kilometroch chémiou energetických gélov a napichnúť sa na kolotoč najmodernejších značiek a trendov je smutno smiešne. Nie. Ak zostaneme triezvou hlavou na zemi uvedomíme si, že z celej palety športových aktivít, vám k behu stačí najmenej. Základnou podmienkou je ako tak fungujúce telo. Stačia obyčajné tenisky, obyčajné športové oblečenie prispôsobené konkrétnemu ročnému obdobiu. Najväčšou prekážkou predstavuje odhodlanie vyjsť von a začať. Ultrabeh by sme z príbehu Scotta Jureka mohli chápať ako boj hľadania a nachádzania (samého) seba. A opakovane si potvrdzovať, že toto hľadanie - tento cieľ nekončí v cieli. Tento cieľ si nosíme každý v sebe. Tento cieľ je voľba byť v cieli so (samým) sebou. Táto voľba a cieľ sú jedno a odohrávajú sa prítomnosťou – v prítomnosti. Tá od nás okrem jednoduchého a mierumilovného nádychu a výdychu a pokoja v duši nič nežiada. Prítomnosť nám tieto dary nadovšetko s otvorenou náručou ponúka. Čo sa týka samotných vegánskych receptov, v našich bežných obchodoch chýba z ingrediencií značnejšia časť. Ide zväčša o exotické ingrediencie, samozrejme v bio - kvalite. No zdôvodnenie vychádzajú z argumentu, že kvalitné a zdravé jedlo je najlepším zdravotným poistením má jednoznačne niečo do seba. V rámci najbežnejších možností, vločky zaliate vodou, zahustené nastrúhaným jablkom, sušenými slivkami, vlašskými orechmi a prisladené medom je po výdatnom behu rýchla mňamka rozmerov „slovenskej“ kuchyne, nad ktorou by neohrnul nos ani Scott a po prvom ochutnaní a požití by ju určite zaradil do svojho hyper zdravého jedálnička. Nuž teda?! Jedzme, behajme a čítajme :)
Jez a běhej je životopisná kniha ultramaratonského běžce a zároveň člověka, který praktikuje celistvou rostlinnou stravu. Mimo líčené příběhy, které si Scott během své kariéry a osobního života prožil, kniha okrajově nabízí také jeho náhledy na svět, přesvědčení a důvěru ve veganství. Je to motivační kniha vhodná nejen pro vegany a milovníky běhu, ale i pro všechny běžné lidi, které to kouskem ducha k těmto tématům jakkoli přitahuje. Na konci každé kapitoly Scott poskytuje základní rady a tipy pro běžce a několik receptů na skvělé veganské pokrmy.
Netuším, proč se tato kniha tolik líbí. Ať jsem četla patetickou Zrozeni k běhu nebo její pragmatickou českou variantu, měla jsem chuť vzít sandále a vyběhnout do lesů. Teď hned.
Tato kniha na mě působí až demotivačně. Scott Jurek je obdivován zaslouženě, ale tuto knihu lze brát pouze jako jeho životopis, nikoliv návod na běhání. Ne každý bere bednu nebo nic, i když pár takových znám. Tohle není cesta pro 99,9 procenta běžců a to počítám i ty, pro které je ultramaraton sen, nikoliv magořina.
„jako lidská bytost se posouváte jedině tehdy, vymaníte-li se ze zóny osobního pohodlí“
Scott Jurek, „člověk, který nezapadal“, sám sebe asi nejvíc definuje skrze výkon … „každý máme svou vlastní cestu, každý může něčeho dosáhnout, nenechte se od nikoho odradit, když se snažíte dosáhnout nějakého cíle nebo si splnit sen“ … zní to hezky, že. To těžké teprve přijde, totiž, zjistit o čem opravdu sníte a jaké jsou vaše cíle, háček tedy spočívá v tom, že ji (cestu) musíte najít!
Obrovský respekt, musím hned na začátku říct, že jsem ho cítila v podstatě od první stránky, od prvních řádků, už když jsem četla o Scottově ne zrovna veselém dětství (alespoň tak na mě působilo) a náročném až tvrdém dospívání, které si asi neumím úplně představit. Scott více méně říká, že ho zformovalo, a taky připravilo, na život, jaký si vybral … „někdy je potřeba nemyslet na to, co budete dělat, ale prostě půjdete a uděláte to, protože to udělat musíte!“
Přiznám se ale, že cesta, kterou si Scott vybral (a že měl ten výběr dost zkomplikovaný, takže opravdu, klobouk dolů!) mě vlastně neoslovila, navzdory veškerému respektu k tomu co dokázal, a navzdory tomu, že mnohým jeho rozhodnutím rozumím … jenže, mnohým zase vůbec!
„Pohánějí vás sice nohy, ale za podstatnou část výkonu vděčíte svalům zad a břicha. Na posílení zad je dobré v posilovně trénovat přítahy horní kladky a veslování, lopatky při tom tlačte k sobě. Cvičíte-li jógu, zaměřte se na pozice v záklonu, například polohu kobylky, most nebo loďku. Na posílení břišního svalstva zařaďte do svého repertoáru cviky, při kterých pánev zůstává na místě, a nohy se pohybují. Vzpory na rukou a předloktí patří mezi nejjednodušší a nejúčinnější cvičení tohoto druhu. … Běžcům úžasně prospěje jakákoliv jógová pozice, pokud se ovšem soustředí na to, aby zpevnili svalstvo středu těla.“
To, jak Scott popisuje svou cestu k fyzické kondici, je zrovna jedna z těch rovin vyprávění, kde si v podstatě rozumíme, sama taky běhám a tak jsem si docela ráda trochu „porovnala“ vlastní zkušenosti (jen ještě, abych uvedla na pravou míru, v žádném případě se nechci srovnávat – moje běhací denní taxa je mezi 5-10 km, žádný velký trénink, řídím se čistě pocitem, běžím, dokud se mi chce :-) … pro mě je běh totiž čistou relaxací), a tak třeba tohle, že přibrat jógu (mám vyzkoušené a praktikuji) je fajn, bych určitě podepsala :-).
Úplně nejvíc jsme si pak „rozuměli, ve chvílích, kdy Scott popisuje „ty“ chvíle (stavy mysli), které se při běhání dostaví:
… „kdy se „pro mě běhání přetransformovalo do něčeho jiného, než je pouhý trénink … stalo se něčím jako meditace, místem, kde jsem mohl nechat svou mysl – obvykle zaneprázdněnou školou, myšlenkami na budoucnost nebo starostmi o mámu – volně plout.“
… „znám jednoho spisovatele, který prohlašuje, že nebyl nikdy tak šťastný, jako když pracoval na své první knize – ta byla nakonec tak mizerná, že nikomu ani neukázal rukopis. Říkal, že ta radost pramenila z toho, jak se mu během práce zastavil čas a on toho zjistil spoustu o sobě a o svém řemesle. … když jsem to jaro běhal … pochopil jsem, co tím ten spisovatel myslel.“
– tohle totiž, je na běhání to nejskvělejší!
„Jde o to, žít s dobrou vůlí, dostatkem ohleduplnosti i pozornosti vůči světu; osvobodit se od uměle vytvořených konceptů ve vlastním životě.“
A hodně zajímavé pro mě bylo i vyprávění o změně způsobu stravování, tedy o Scottově cestě k veganství a vitariánství, přestože sama nic takového nepraktikuji, to ale neznamená, že bych se nechtěla dozvědět víc, protože souhlasím, že ve způsobech stravování jsme stále hodně ve vleku „vytvořených konceptů“, konvencí a zažitých „pravd“, kterých se stále příliš držíme, nebo ještě spíš, o kterých vlastně ani moc nepřemýšlíme. Veganství ani vitariánství asi přesto pro mě úplně nebude (i když ráda pár receptů vyzkouším, a věřím, že i trvale zařadím do svého jídelníčku, protože v jídle ráda experimentuju a novým chutím se rozhodně nevyhýbám, a když zavítáte do té správné prodejny – už tu opravdu jsou – ani ingredience nejsou problém), spíš bych řekla, že si taky už nějaký čas hledám svou vlastní cestu (proto díky za určitou dílčí inspiraci), která sice nebude ani veganská, ani vitariánská, ani úplně vegetariánská, protože maso na mém jídelníčku zůstane, ovšem v míře velmi omezené – což mám už přibližně rok vyzkoušené a za mě – tohle funguje – pokud se držíte hesla: z jídla musíte mít radost! … tedy, držte se svých vlastních chutí :-), a nezapomeňte přitom na střídmost, na množství totiž taky záleží :-).
„... ale když jsem teď viděl, jaké ovoce může bolest přinést, chtěl jsem víc bolesti. Chtěl jsem ji použít jako prostředek, abych objevil, co ve mně je. Změřit síly se sto mílemi terénu a nejlepšími trialovými vytrvalci na světě mi potřebnou bolest mělo zajistit.“
Neporozumění pak trochu přichází ve chvíli, kdy Scott hovoří o bolesti, vím, že ke sportu patří (každý, kdo sportuje, ví o čem je řeč), a právě proto, že běhám, dokážu si představit i pochopit, že přesně tohle je nejspíš gró většiny ultramaratonských běžců, ale zároveň se mi (možná proto) příčí přijmout (nejen Scottovo, ale obecně, sportovní) … „měřit si síly skrze bolest“ … vyhrává, kdo víc vydrží! … mě se totiž v tu chvíli nějak vytrácí můj hlavní smysl, či důvod, proč sportuju – potěšení! … a k takovému druhu „potěšení“ (viz. výše) asi nikdy nedospěju :-), mít dobrý pocit z vítězství, když od půlky v pravidelných intervalech cestou zvracím, když dobíhám posledních 50 km! se zpřetrhanými vazy, apod., určitě není nic pro mě :-) , ale tím neupírám Scottovi a jeho kolegům obdiv – že tohle zvládnou, to co mě na tom trochu děsí, že tohle je pro ně určitým „motorem“, který je posunuje dál.
Takže, chcete-li blíže prozkoumat prostor mezi vyčerpáním a totálním zničením, chcete-li se dozvědět víc o svém těle a vůli, chcete-li zažít vzrušení z porážek soupeřů - čtěte!
A jestli do toho chcete jít ... "zaměř se na přítomný okamžik" ... a běž!
Podle Scotta Jurka totiž vítězství chutná skvěle!
Pribehy po kapitolach vyborne, adi skor nadchne sportovcov - recepty fajn, u nas narocne zohnat suroviny.
Velice zajímavá kniha o ultramaratonu a celkově o životní cestě autora. Bavily mne i recepty.
Scotta jako běžce sleduji dlouho jako spisovatele poprvé a nezklamal. Kniha mě velice překvapila, dobře čtivé příběhy z exotických míst na závěr doplněné recepty. Pro trailové běžce a vegany zcela určitě motivující. Tato kniha pro mě jako běžce jedna z nejlepších.
Další kniha - životabudič. Inspirativní, dobře se čte a zajímavé je i doplnění recepty na jídlo. Tedy inspirativní nikoli ve smyslu, že bych plánoval něco podobného napodobit, ale po přečtení se člověku snáze vítězí nad vlastní leností a vybíhá častěji nebo na delší běhy než obvykle. (A už jsem si uvařil to minnesotské chilli z fazolí a paprik, akorát ho jím při psaní komentáře a chutná mi.)
Kniha mě příjemně překvapila. Tak trochu jsem čekal suchopárný příběh světového běžce ultramaratonů, ale nakonec to bylo velice motivující a pestré čtení. Sám v době jara a léta, kdy je příznivé počasí, pravidelně, cca 3x týdně běhám. Patřím mezi ty lidi, které běh velice naplňuje a baví, ale věřte, že poté, co do rukou chytnete tuto knihu, tak vás nejenže správně nakopne, ale také si uvědomíte, že lidé jako Scott Jurek a jemu podobní jsou přeci jen běžci z trochu jiného těsta než zbytek světa:-).
Osobně si ani trochu nedokážu představit, že bych něco podobného jednou jedinkrát za svůj život absolvoval, natož pravidelně, dobrovolně a s takovým zápalem, jako tato sorta neskutečně houževnatých a vytrvalých borců. Opravdu smekám a jak jsem napsal o pár řádků výše, četba této knihy mi rozhodně vlila do žil pořádnou dávku běžeckého entusiasmu, ale i přesto všechno raději zůstanu u mých oblíbených 10 km běhu, případně půlmaratonu a tyhle masochistické závody, plné utrpení a těžké psychické i fyzické dřiny rád přenechám druhým:-). Přeci jen běhat průměrně 150 km týdně nebo závodit na dráze dlouhé 217 km v 50-ti stupňových vedrech (americký Badwater Ultramaraton), na to musíte být skutečně brutální extrémista a masochista v jednom:-). RESPEKT!!!
Neviem ako na ostatných ale na mňa pôsobila kniha značne demotivačne. Zvracanie, úrazy, depresie, samovraždy, rozvod, ultramaratónski bežci na ibuproféne, umierajúca matka, až príliš tvrdý otec, bežci bežiaci s otvorenými ranami, pátranie po zmysle prečo človek behá. Ďalším problémom pre mňa bolo proste to, že kniha je nesúrodá čomu nepomáhajú ani vložené všadeprítomné extrémne drahé vegánske recepty.
Normálne behať je skvelé, ale toto je už skoro náboženstvo – a pomerne extrémne.
Knížku jsem četla jen narychlo (což se, ostatně, k příběhu běžce celkem i hodí) a jakožto nesoutěživá povaha ji nedovedu dost dobře posoudit. Běžci, které znám, ji ale chválí, a tak se taky přidávám : o)
Po letech běhání jsem si řekl, že by nebylo od věci si přečíst některé známé knížky, o kterých řada lidí píše, jak je inspirovaly k běhání. No, mohu s klidem konstatovat, že Jez a běhej na mě udělala vážně dojem, Scott čtivě popisuje svou cestu k ultra a jednotlivé absolvované závody, z mého pohledu to je dost bez příkras a nějakých serepetiček okolo, dlouhý běh je popisován tak, jak je, včetně všech žaludečních šťáv, zranění a dalších nezbytností provázejících ultra. Trošku jsem se na začátku bál, že vzhledem k autorově veganství a stereotypu o veganech ("Jak poznáš, že je někdo vegan? Sám ti to řekne!") bude tento životní styl hodně v knížce protlačován, ale vůbec, v kontextu všeho ostatního dávaly zmínky o veganství smysl a doplňovaly komplexitu autorovy biografie.
Skvělý příběh. I když nezávodím a jen si tak běhám a zmůžu se nejvíc maximálně na pár půlmaratonových tréninků do roka, tak mě příběhy ultramaratonců neskutečně nabíjí a dodávají mi chuť a sílu i do mého malého běhání. Scott Jurek a jemu podobní do toho dávají i své duchovní poznání a takové příběhy mají neskutečnou sílu a váhu, tohle jsou hrdinové! Obdivuji Scotta za jeho jídelníček a odvahu s kterou do veganství šel a všem ukázal, že i vytrvalostní sportovec si bez masa poradí :) Krásný a inspirativní příběh, doporučuji přečíst.
Opravdu zajimava kniha o behani a nejen o nem. Slavny ultramaratonec Scott Jurek se predstavuje, popisuje sve detstvi a sportovni zacatky a pokracuje pres sve nejvetsi ultramaratonske uspechy az do ne zcela zrejme budoucnosti. Zaroven vysvetluje jak se postupne dostal k plne veganske strave a stihne i predstavit sve oblibene recepty. Navic pridava i nekolik tipu pro zacinajici bezce a sportovce. Celkove je jeho zivot a uspechy velmi inspirujici. Nicmene je to inspirace hlavne pro masochisty, ultramaraton je dost drsna aktivita, kterou si bezec totalne zlikviduje telo. Jurek na to narazil uz ve veku 35 let, kdy dospel do zavazne zivotni krize.
Štítky knihy
buddhismus deprese seberealizace běhání, běh vegetariánství veganství extrémní sporty ultramaraton zranění
(SPOILER) V návaznosti na Born to run jsem vzala do ruky tuhle knížku - autorovu biografickou. Jak začal s během, jaké ultramaratony zdolal a co mu při nich šlo hlavou, jaké lidi v životě potkával... a snad nejsilnějším poselstvím je veganství.
Styl je hodně podobný Born to run - velký příběh protkaný daty a jmény a linka emotivnosti vedoucí k hlavní myšlence. Jenom Jez a běhej je mnohem stravitelnější a čtivá.
Scott je rozhodně zajímavý, občas namyšlený, má svojí pravdu, ale jeho příběh je ohromně motivační a inspirující. Bylo to pro mě seznámení s ultra.
Co bych z knihy vyškrtla jsou recepty - napsat pod odstavec o úmrtí matky recept na chia....?