Jez a běhej
Scott Jurek , Steve Friedman
New York Times bestseller z bežeckého prostredia, Jedz a behaj, je kniha ultramaratónskej legendy Scotta Jureka plná ľudských príbehov o vytrvalosti a závodení v krajných situáciach ktorá namotivuje k aktivite úplne každého. Nezáleží, či človek obúva tenisky pri čítaní po prvýkrát, alebo chce skúsiť posunúť hranice svojich možností o kus ďalej. Autobiografický príbeh človeka, ktorý svojou nezlomnou vôľou a vytrvalosťou dokázal, že elitným športovcom sa môže stať aj ten najmenej fyzicky predisponovaný človek, ak do toho dá všetko. Okrem životných príbehov je navyše plná praktických rád s uplatnením dlhoročných vedeckých poznatkov. Ako bonus, autor končí každú kapitolu vlastným receptom s použitím len rastlinných zdrojov, ktoré ukazujú, ako pestré, chutné a energeticky hodnotné takéto stravovanie vie byť. Sám je zároveň dôkazom, že to čo o rastlinnej strave tvrdí aj naozaj funguje. Scott Jurek bol v roku 1999 neznámy bežec, ktorý sa ujal vedenia na stomíľovom závode Western States 100. Nikto neveril, že môže v tak rýchlom tempe preteky dokončiť. On ich vyhral, vytvoril traťový rekord a svoju výhru zopakoval ešte šesťkrát za sebou. Dvakrát vyhral 217 km dlhý Badwater Ultramarathon, vedúci cez Údolie smrti a desiatky ďalších maratónov.... celý text
Literatura naučná Sport Zdraví
Vydáno:
2014
,
Publixing
Originální název:
Eat & Run: My Unlikely Journey to Ultramarathon Greatness, 2012
Interpreti: Pavol Michalka
více info...
Přidat komentář
Obdivuhodné výkony, sympatický hrdina....prostě skvělá a inspirativní knížka!
Přesně tak "Někdy prostě musíš" - i já to toto heslo zařadila do života.
Hezká knížka, povzbuzující, upřímná a v mnohém poučná. Kromě receptů, které jsem už začala používat, jsem si odnesla ze čtení knížky i heslo do života: "Někdy prostě musíš!"
Ano, Born to run (stejně jako tisíce dalších lidí) přimělo i mě začít běhat, ale až díky této knize se ze mě stal Běžec. Životní příběh člověka s neuvěřitelnou vůlí a skromností mi pomohl pochopit, že i když je člověk občas ztracený, nevadí to. Důležité je mít se čeho držet. Já se chytla právě běhání, a den kdy jsem dočetla tuhle knihu, budu už navždy považovat za den, který mi změnil život. Po Born to run jsem sice začala běhat, ale až po přečtení této knihy jsem věděla, že už nikdy nepřestanu.
Kniha, která mi změnila život. Díky ní jsem 4 krát dokončil Beskydskou sedmičku (jednou na druhém místě). Závod dlouhý 90 km s převýšením skoro 5 000 metrů. A další závody. Díky ní jsem se ze mne stal ten "magor" co rád překonává bolest. Kniha je napsaná hezky, inspirativně, nenásilně a hlavně motivačně. Pokaždé, když si přečtu kousek, musím vyběhnout. Ke knize se budu vracet snad pořád. Má bible. :)
Ne tak superčtivá kniha jako Born to run, přesto však pořád velmi dobrá a inspirativní. Samozřejmě hlavně pro běžce, ale také - avšak nejen - pro vegetariány / vegany. Sympatický ultramaratonec Scott Jurek si, částečně i vlivem rodinných okolností, nevybral jednoduchou cestu životem. O to je však zajímavější.
Moc příjemné čtení - kdo zná Zrozeni k běhu, tak by si měl tuto knihu také přečíst, vždyť ji napsala jedna z hlavních postav :) recepty mě nakonec až tak moc nezaujaly, ale i přesto časem některý z nich otestuji. Mnohem zajímavější bylo číst, jak se Jurek k tomu běhání dostal, jaké měl zázemí a co všechno neskutečného dokázal.
Občas zajdu na jídlo do vegetariánského podniku, občas na kvalitně připravený steak do běžné restaurace. Jsem zastáncem toho, že strava má být pestrá, neládovat se celý týden masem, ani sójou, tofu apod., prostě to přiměřeně vyvážit. Ale nic proti Scottu Jurekovi, naopak, našel si svoji cestu a v knize ji dokázal nenuceně přiblížit čtenáři. Eat & Run považuji společně s Born to run v současnosti za nejlepší běžecké knihy na českém trhu, navíc obě stylisticky zpracované na kvalitní úrovni, což nebývá u sportovní literatury úplně běžné.
A propos: Trénuji se psem v týdnu po večerech na dogtrekkingy a občas mě cestou z práce nahlodává „pohodlné já“, abych nikam ten den nechodil, svalil se na gauč a strávil klidný večer třeba u televize. S Eat & Run se mi to nestalo ani jednou, je to hodně do sportu motivující četba. Doporučuju číst v době příprav na důležitý závod.
Ultramaratónec a vegatarián Scott Jurek rúca vôbec najväčšie dogmy na tému fyzický výkon versus strava. Nikomu nič nevnucuje, len jednoducho na sebe demonštruje, akých výkonov je ľudské telo schopné, a to i za podmienok, že je "dopované" zdanlivo nedostatočnou stravou, výlučne na vegetariánskej báze. Súčasne argumentuje, prečo je presvedčený, že tento spôsob stravovania je i v takýchto extrémnych podmienkach nielen postačujúci, ba priam prospešný.
Nemám pocit, že knihou mal v úmysle motivovať k tomuto druhu športu, či stravovaniu, ide tu skôr o prosté zosumarizovanie svojho vlastného osobného a profesionálneho vývoja a životnej cesty (od pôvodného prívrženca fastfoodov, grilovačiek, cez športové začiatky nadšeného lyžiara, neskôr bežca na dlhé trate a vo finálnom štádiu ultramaratónca). Avšak treba povedať, že motivácia k behu a športu ako takému je automatickým „vedľajším účinkom“ - kto behá, chce ešte viac, kto nebehá, má chuť okamžite vyštartovať a zároveň sa minimálne zamyslí nad tým, či to, čím sa celý deň kŕmi, je v pohode, alebo menej v pohode.
Za seba môžem povedať, že Scott Jurek ma v žiadnom prípade nepresvedčil, že ultramaratóny sú to pravé orechové, i keď sa dokážem vcítiť do jeho osobného presvedčenia o prospešnosti danej veci a dokonca i do jeho osobnej motivácie. Len mi skrátka príde, že behať 24 hodín vkuse, dobrovoľne zažívať halucinácie, zvracanie a iné „normálne“ sprievodné znaky (opisuje ich tu až nadmieru živo) nie je pre telo práve to, čo nutne potrebuje, aby bolo fit. Vnímam to iako stý druh extrémneho športového úletu, ktorý svojich prívržencov privádza do extázy, prináša im uspokojenie, aké inde nenachádzajú – proti gustu žiadny dišputát, nikomu netreba brať to, z čoho má dobrý pocit a o čom je presvedčený, že je správne, ale....
Komplexne poňaté – jeho životný príbeh a životný štýl je hodný rešpektu, disciplína je obdivuhodná a inšpiratívna pre nás všetkých, ktorým sa často nechce, hľadáme výhovorky, prečo nie, prečo neskôr...Odkedy som knihu prečítala, v takýchto situáciách nastúpi Scott so svojím „Někdy skrátka musíš!“ :-)
Toto není první kniha o běhání, kterou jsem již přečetl, předcházela jí kniha "Born to run: Zrozeni k běhu" a jsem pro to upřímně rád, protože mě přijde jako úžsné zasvěcení laika do problematiky běhání a také jako prolog ke knize "Jez a běhej". Teď pro mě bylo příjemné znovu číst o starých dobrých Tarahumarech a Caballu Blancu, tentokrát z druhého úhlu pohledu.
Jez a běhej je vynikající a rozhodně inspirující kniha - neinspiruje "pouze" k běhání a k jezení kvalitní potravy, ale hlavně inspiruje k chuti žít a zdolávat zdánlivě nepřekonatelné překážky v životě. Scott Jurek má opravdu můj obdiv. A je to opravdový sympaťák, už pro to, že je jako já fyzioterapeut a že odmítá jíst maso. A recepty mám v plánu postupně všechny vyzkoušet, všechny zní opravdu lákavě! :)
Veľmi motivujúca kniha, ak už nie k samotnému behu, tak k čomukoľvek inému. Prečítaná jedným dychom (PN-ka je predsa len na niečo dobrá). Ako tu už niekto písal, miestami je to naozaj sci-fi a nerozumiem ľuďom, ktorí sa dobrovoľne nútia do niečoho tak šialeného ako je 246 km maratón, ale napriek tomu je to odkaz - dokážeš všetko, čo chceš. Alebo ako Scott hovorí: Někdy prostě musíš. :)
Vzhledem k tomu, že běhám, i když žádné ultramaratony a jenom pro radost, byla to inspirující kniha. Nehledě na to, že koketuji s vegetariánstvím a tahle kniha mě utvrdila, že to není mimo mísu...
Běháte? Tak si přečtěte tuto knihu!
A pokud neběháte, tak si ji i tak přečtěte! Možná, že po jejím přečtení uběhnete svých prvních pět kilometrů. Pak svůj první půlmaraton. Následně celý maraton... A nebo Vás bude kniha motivovat k tomu, abyste vše, co děláte, dělali naplno a nevzdávali se!
Zároveň je možné, že se během jejího čtení rozhodnete změnit svůj jídelníček a nezdravý způsob života...
Jez a běhej je čtivě napsaná kniha a rozhodně stojí za přečtení. I když chvílemi to pro mě bylo trošku sci-fi - nedokázal jsem pochopit, jak někdo dokáže v kuse, za 24 hodin, uběhnout více jak 260 kilometrů. :)
přiznám se, že jsem líný doběhnout i autobus, ale tohle jsem si prostě musel přečíst. Fenomenální a sympatický Scott Jurek, který když zrovna neběží ultra-marton údolím smrti čte knihy od Dostojevského nebo Noama Chomského. Respekt! ... Lidsky psané, a fajn recepty....
Líbí se mi jak Scott - spisovatel - ignoruje vábění instantních new age návodů na štěstí (adijé Čtyři dohody a spol.) a místo profesorského zvedání ukazováčků si pro svůj životní grál doběhl skrz upřímný příběh o vyměšování žaludečních štáv, plivancích ve tváři a Dusty Olsonovi. Paradoxně je tím mnohem konkrétnější a hlouběji než cokoliv z ranku naučné-duševní-whatever literatury. Jelenovi ze svých běžeckých plic přeju, aby se tenhle nenápadný opus magnum jednou dostal alespoň zmínkou do učebnic, protože narozdíl od zfetovaných pánů filozofů, o kterých musíme otráveně koktat za účelem úspěšně složené zkoušky dospělosti, se tenhle minnesotských bourák nebál opakovaně projít údolím smrti (zeměpisným i psychickým), aby ukojil člověčí zvědavost o mechanismech našeho světa. Bez opiátů a okázalých gest. Expresní dodávka jakostní kinetické energie všem zaseknutým lidem.
Povinná četba pro všechny profesionální i rekreační běžce a vytrvalostní sportovce! Začala jsem jíst převážně veganskou stravu ještě před přečtením této knihy a musím říct, že fyzická (i psychická) kondice se mi opravdu zlepšila a tato kniha mi jen potvrdila, že to byl krok správným směrem. Pomohla mi nepřestat "jít proti proudu" a četla jsem ji jedním dechem. Opravdu doporučuji.
Štítky knihy
buddhismus deprese seberealizace běhání, běh vegetariánství veganství extrémní sporty ultramaraton zranění
Scott Jurek je sympaťák a jeho výkony jsou skutečně obdivuhodné. Některé závody dokonce vyhrál s výronem kotníku popř. zlomeným malíčkem. I když je vegan, tak se s tím nikomu nevnucuje a jeho recepty jsou spíš takový bonus k jeho příběhu. Oceňuji, že v závěru knihy také ukáže odvrácenou stranu - delší čas bez výhry závodu, ztráta motivace s otázkou: "Má to vůbec cenu?" apod.