Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/492106/bmid_jiskra-zivota-QBD-492106.jpg
5
1865
1865
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů – převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války „přežívá“ dvanáct „veteránů“, obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikry. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své „já“…... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
Der Funke Leben, 1952
více info...
Přidat komentář
Těžké téma, které nám Remarque předkládá s obdivuhodnou lehkostí. Kniha se čte sama. Je naprosto celistvá, nic jí nechybí ani nepřebývá. Jednoduše geniální dílo. Pomůže nám nezapomenout.
Skvělá kniha, jen jsem dopředu věděla konec díky některým komentářům zde.Pokud píšete něco z děje nebo o konci knihy, prosím označte jako spoiler.
Byla to má první kniha od Remarqa a měla jsem obavy z těžkopádných pasáží jako u některých starších děl,ale kniha se četla sama a uplně mě pohltila.
Toto je asi nejkrutější kniha, kterou jsem kdy četl. Zároveň je kniha velmi čtivá a vtáhne do děje. Někdy jsem cítil i strach otočit stránku dál, z obavy co se bude dít. Úchvatný popis pocitů jednotlivých postav, hlavního hrdiny, vězně č. 509, zejména odpočítávání blížící se smrti po minutách, pocit zmaru ale také naděje, která se nesmí vyslovit nahlas, dále pak sebe sama ospravedlňující myšlenky velitele tábora Neubauera. Nejhorší část a zároveň to nejhorší co jsem kdy četl byla kapitola věnující se bunkru a Breurevu mučení vězňů. To mi v den, kdy jsem si tuto kapitolu přečetl, hodně ztížilo usínání. Kniha asi není pro každého, zejména ne pro slabší povahy.
Doporučuji, aby si knihu přečetl každý, kdo si stěžuje v jaké strašné žijeme době..Syrový popis reality v koncentračním táboře musí každého alespoň trošku myslícího stěžovatele přesvědčit, že život, který vede vlastně nemá chybu. Přežijí kamarádi ze staré party kostivců nebo ne?
Tak tohle je podle mě kniha, kterou by i měl přečíst každý, protože teprve s ní si člověk uvědomí, jak moc byla válka příšerná a krutá a přijde mi, že od někoho kdo tuto knihu nečetl by tato slova byla prázdná a bez váhy. Kniha popisuje příběh židů, co si myslí, že jsou odsouzeni dožít svůj život v malém táboře. Pak ale přijde zlom v podobě vězňů z jiného tábora, které z jejich starého "domova" vytlačila postupující fronta. Teprve s touhle knihou jsem si uvědomila, jakou měli cenu věci jako zlatý zub, boty nebo třeba jen cár novin.
Za mě nejlepší kniha od autora, kterou jsem četla zhruba třikrát během SŠ. Pro mě lepší než Na západní frontě klid.
Úchvatná kniha, pokud se to o knize s touto tématikou vůbec dá napsat. Strhující příběh, který se mi při čtení promítal před očima a několikrát se mi oči zalili slzami...a nestydím se za to... Opravdu "silná" kniha !!!
To je přesně ten druh knihy, které mám rád. Má totiž hloubku. Těžko popsat, co je tím myšleno. Když ji čtete odehrává se před vámi skvěle vyjádřený děj a fantazie sama od sebe s přirozenou lehkostí vše dokresluje. Ale navíc si čtenář odnáší něco navíc, něco skrytého mezi řádky. Když pak otočí poslední stránku a knihu zavře, nemusí vědět přesně čím, ale cítí se obohacený.
Přemýšlím nad komentářem nad touhle skvělou knihou a v hlavě mam spoustu dojmů. Je těžké hodnotit takovouhle knihu. Chtělo by se mi říct, že se tohle už nesmí nikdy opakovat! Ale když se podívam okolo sebe, co se děje ve světě nejsem si tím vůbec jistý. My lidé jsme prostě nepoučitelní.
"Kostlivec 509 zvedl pomalu lebku a otevřel oči. Nevěděl, zda omdlel nebo jenom usnul. Mezi jedním a druhým zmizely téměř všechny rozdíly.."
Jak hodnotit knihu, která začíná těmito slovy? Je to síla.
Válečná doba mě nezajímá. Už mám plné zuby toho, jak se stále všude "oslavuje" jakékoli výročí z těchto dob, jak se to cpe lidem před obličej, jak musíme (!) sounáležet; ufňukané tváře pamětníků z televizních obrazovek mi lezou na nervy... Ale Remarque. Remarque pro mě dokázal stvořit mnohem skutečnější a dojímavější obraz těchto dob. Nevnucuje - strhává. A také potvrzuje, jaká může být ve zlu a ošklivosti krása, protože Jiskra života je nepochybně Krásná kniha.
Příběh je to pěkný, jen, jak zmiňuje paní v doslovu, je někdy trochu černo-bílý. A nevím, co to se mnou v poslední době je, ale trochu se mi knížka v některých pasážích zdála až moc přetékající patosem. Nebo já nevím jestli je to patos....prostě mi tam někdy něco vadilo. Težko definovatelné....nebo se ze mě pomalu stává cynik. (Děkuji ti živote za tuhle proměnu....z idealisty cynikem.)
Pamatuji se, jak jsem se nemohla Remarqueových knih "nabažit"! Už ji ale znovu číst nebudu.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) fašismus humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Nádherná kniha! Jedna z nejlepších, jaké jsem četl. Remarqův styl se mi velmi líbí. Příběh je napínavý, poutavý, nelze se odtrhnout od čtení a protože jsem nečetl další komentáře, nevěděl jsem, jaký bude konec, kdo přežije a kdo ne. Člověk je vtažen do děje, do atmosféry děje, prožívá emoce spolu s hrdiny.