Jonathan Livingston Racek
Richard David Bach
https://www.databazeknih.cz/img/books/62_/627/bmid_jonathan-livingston-racek-s7x-627.jpg
4
1084
1084
Působivý a poetický příběh o svobodě, lásce o volnosti, který světlo světa spatřil v roce 1970 a záhy se stal světovým bestsellerem. Příběh Jonathana je alegorií lidského života, kde hlavními tématy jsou svoboda, touha po poznávání, vzpoura proti totalitě, nespokojenost s průměrností a poučení o tom, že když chcete, můžete dokázat i nemožné věci. Význam Jonathanova příběhu tkví ve zvuku, který autor kdysi slyšel v letu racků. Čím déle tomuto zvuku naslouchal, tím jasnější se mu zdálo být jeho poselství. „Chceš-li být šťastný, zjisti co miluješ ze všeho nejvíce. Vrhni se do této lásky s odvahou, vytrvalostí a maximální rozhodností. Odměnou za tvé snažení ti bude zavržení a vyloučení ze společnosti tvých přátel a blízkých. Pokud se však odmítneš vzdát, pokud přežiješ osamělost a pevně se přidržíš své lásky, zjistíš že máš nové přátele, novou rodinu, která tvé hodnoty a ideály sdílí. S nimi dolétneš dál a výš, než si dokážeš představit.“... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1999 , SynergieOriginální název:
Jonathan Livingston Seagull, 1970
více info...
Přidat komentář
"Několik dní se snažil být jako ostatní – snažil se doopravdy ... jenže ... v hlavě mu stále hlodalo, že život je neznámo a nepoznatelno"
... seznamte se prosím, tohle je Jonathan Livingston Racek, který není jako ostatní rackové, protože má touhu ... objevovat a následovat smysl a vyšší cíle života :-) ...
“Tisíc let jsme se honili za rybími hlavami, ale teď konečně máme proč žít – učit se, objevovat, být svobodní“ ... Jonathan racek od toho dne ale žije sám, ... „netrápila ho samota, ale spíš to, že ostatní rackové odmítli slávu létání, která se jim nabízela – odmítali prostě otevřít oči a vidět“
... Jonathan prostě přišel na to, že ... nuda, strach a vztek zkracují rackům život :-) ... a proto, na rozdíl od ostatních, žil dlouho a ... pak se dostal do nebe ... jenže, otázky ho trápily dál: Proč nás tu není víc?
„Tam, odkud jsem přišel, byla…spousta racků, tisíce a tisíce.“ ... odpovědi se mu samozřejmě dostalo: „Ty jsi, Jonathane, výjimečný případ, jeden z miliónu. Většina z nás se sem propracovala velice namáhavě. Putovali jsme z jednoho světa do druhého, který se od prvního příliš nelišil, hned jsme zapomínali, odkud přicházíme, a vůbec jsme se nestarali, kam směřujeme, protože jsme žili jen pro přítomnou chvíli. Dovedeš si představit, kolika životy jsme museli projít, než nás vůbec napadlo, že život znamená víc než jídlo, boj nebo moc v Hejnu? Možná tisíc, možná deset tisíc takových existencí! Potom další stovka životů, než nám začlo svítat, že existuje cosi jako dokonalost, a další stovka, než jsme přišli na to, že smyslem našeho žití je tu dokonalost najít a ještě ji zdokonalit. Tohle pravidlo ostatně platí i tady: příští život si volíme tím, co se naučíme v tomto. Když se nic nenaučíš, bude to stejné, stejná omezenost a olovo na nohou. ... Ty ses ale, Jonathane, naučil tolik věcí najednou, že ti na cestu sem stačil jediný život.“
... ale ani to Jonathanovi nestačilo ... a otázky na sebe nedaly dlouho čekat: „Co bude tedy dál? Kam vlastně směřujeme? Je vůbec nějaké nebe?“ ... a Jonathan se musel přestat považovat za „zajatce těla, jehož křídla mají zhruba metrové rozpětí a které snese výkon, jaký je možné zaznamenat na obyčejné mapě. Měl by pochopit, že jeho pravá podstata, dokonalá jako nenapsané číslo, žije zároveň v celém prostoru a čase.“
... a Jonathane ... ještě to nejdůležitější ... nezapomeň, že se „musíš pořád učit mít rád.“ ... a taky tak úplně „Nevěř svým očím, ... Ukazují nám jen naši vlastní omezenost. Dívej se mozkem, hledej, co už znáš, a tak se naučíš létat.“ :-) ... a hlavně nezapomeň, že my všichni ...jsme příroda sama!
Krásný příběh, při jehož čtení mi bylo ... prostě příjemně :-) ...
Čteno v angličtině spolu se znovuobjevenou čtvrtou částí, kterou se autor původně rozhodl nevydat. Na jednu stranu ho chápu, na druhou musím říct, že je skvělá. Co jsem tak pochopil, v češtině zatím ona část nevyšla, což je veliká škoda.
Ve své době možná kniha působila jako zjevení - v době, kdy dostat se ke skutečně kvalitním duchovním knihám byl problém. S odstupem času a s objevením se oněch kvalitních a kvalitnějších duchovních knih (třeba od Marie Calasanz Ziescheové) nutno říci to, co zde píše uživatel Stammel, jehož bych v podstatě jen citoval a kopíroval. Kniha nakonec vlastně ani nenabízí novou cestu, resp., co na ní dělat - a nepojmenovává nebezpečí, zda se tato nová cesta také nemůže stát "starou". Také může jít jen o jiné přístupy k témuž, jeden ověřený, druhý nebezpečnější a dobrodružnější, ale opět chybí součet výhod a ztrát, a zda třeba neexistuje třetí cesta a způsob. Osobně mi přijde, že spousta těch slov je sice krásných a velikých, ale bezobsažných a povrchních - krasořečnění se tomu kdysi říkalo.
"Celé vaše tělo, každé jeho peříčko," říkal Jonathan jindy, "není nic víc než vaše myšlenka v podobě, kterou můžete vidět. Zbavte své myšlenky okovů a uvolníte z nich i své tělo..."
"...nezáleží na podobě, jakou na sebe vezmeme, ale na lásce, kterou se jejím prostřednictvím rozhodneme vyjadřovat."
Krásné čtení. :)
Přišlo mi to jako kříženec mezi bajkou a motivační literaturou. Předpokládám, že jsem smysl a poslání knihy pochopila, je to určitě užitečná a hodnotná myšlenka. Ale když budu hodnotit příběh, tak nic moc.
Hm, tak ani tohle, ani předtím Muž, který sázel stromy... Asi nemám ráda tak krátké a na podnose naservírované podání.
Tuto knihu jsem poprvé četla před lety a uchvátila mě. Pak ji přečetl můj syn a otevřel mi ještě další úhel pohledu - technickou stránku létání. Nevím, k čemu bych tuto drobnou knížečku přirovnala, ale patří k mým nejoblíbenějším.
Krásný příběh, u kterého jsem měla pocit, že i já umím létat tak rychle, vysoko a svobodně jako Jonathan!
Jonathan Livingston Racek je má nostalgická vzpomínka, vzpomínka na dobu, kdy mne můj učitel čj načapal u čtení sci-fi časopisu Ikarie a druhý den mi pod lavici strčil " kolibříka" knížečku s nic neříkajícím názvem a už vůbec ne autorem. Od té doby je J. L. Racek průvodcem období bilancí. Úchvatná kniha metafor, ideí a touhy být lepším. Kniha dává naději víry v sebe sama.
Dlouho jsem ji nedovedla uchopit a vzít jinak než jen jako neskutečný příběh. Po letech jsem se vrátila a od té doby mají mé stránky oslí uši, písmenka jsou čtením ošoupaná, ale snad i proto stále silnější.
Hezký příběh, který umožňuje každému uletět vysoko do oblak a dát tak životu krátkodobý, leč slastný smysl.
Úžasně napsaný filozofický alegorický příběh jednoho neobyčejně obyčejného Racka. Místy až melancholická a velmi poutavá. Člověka donutí přemýšlet nad svými vlastními touhami a rozhodnutími. Autor vyburcuje čtenáře k přemýšlení o smyslu bytí, života, svobody. Děkuji ti Jone Livingstone, dal jsi mi naději
Mám dvojjazyčný výtisk, ale hned na začátku jsem přešla pouze na mateřštinu, abych se nezdržovala. Přečetla jsem ji jedním dechem, protože tahle kniha vás po pár řádcích ovládne. Ta touha, sebeobětování které povznáší k osvobození se, žádost o seberealizaci, určení a poznáni sama sebe i okolí, světa, života...
Jonathan Livungston: Racek? Outlonká knížečka, která svým obsahem překonává většinu současné motivační literatury. (a nejen jí) Smekám před Tebou Jonathane Livngstone, taky bych chtěla mít takovou vnitřní sílu a odhodlání. Nebát se vykročit z řady a jít za svými sny.
Po rokoch návrat k Bachovi. Krásna malá knižka, ktorá povzniesla moju myseľ. Jednoduchý symbolický príbeh, ktorý má veľký premýšlací potenciál a je na každom z nás, čo si z toho vezme :) ale musím sa priznať, že moja osudová bachovská láska je "Most cez navždy" ;)
Štítky knihy
bajky zfilmováno podobenství rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 1999 |  Jonathan Livingston Racek |
| 1998 | Most přes navždy |
| 1996 | Iluze |
| 2010 | Jak zhypnotizovat Marii |
| 2005 | Příručka mesiáše - Rady pro vyspělou duši |
Úžasná kniha sice útlá, ale skrývá se v ní tolik moudrosti a poselství. Četla jsem v angličtině a naprosto jsem všemu porozuměla. Musím se k ní zase někdy vrátit.