Jsi jako slunce
Táňa Keleová-Vasilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370206/bmid_jsi-jako-slunce-gvw-370206.jpg
3
132
132
„Tento příběh není o mně a mém tatínkovi, a zároveň vlastně i trochu je. Ale především je to příběh všech dcer, které tragicky přišly o svého otce a nedokázaly se s tím vyrovnat, smířit a přijmout smrt milovaného člověka. Je smutný, protože jsem ho – po delší přestávce – psala jako první po tom, co od nás tatínek odešel. Vepsala jsem do něj svůj žal, smutek a bolest. Zároveň však jde o příběh plný zvratů, překvapení a lásky…“ Táňa Keleová-Vasilková... celý text
Přidat komentář
Hodně smutná kniha,zvláště pro nás kteří takovou ztrátu zažili. Při čtení se vám všechny vlastní bolestné vzpomínky připomenou. Život takový prostě je. Patří k němu nejen šťastné a krásné chvíle,ale i ty smutné a bolestné.
Jinak příběh pěkně napsaný a přesto, že si u něj pobrečíte,stojí za přečtení.
Velice emotivní kniha o snaze hlavní hrdinky vyrovnat se s neočekávanou ztrátou milovaného otce i rodinnými vztahy. Autorku čtu ráda, ale tento smutný román se mi nelíbil.
Ač knihy nedočítám strašně nerada, u této to bohužel nešlo jinak.... Není to tak dávno, co mi zemřela maminka, nedlouho po ní tatínek, takže moc dobře vím, jaká je to strašná ztráta a není dne, kdy bych si na ně nevzpomněla... ale to, co předvádí hlavní hrdinka, je na mě moc... Dřív jsem měla autorku velmi ráda, ani nevím, kolik knih jsem od ní přečetla, ale souhlasím s názorem, že poslední dobou její tvorba upadá, už při čtení předchozí knihy jsem si říkala, že to asi bude poslední, co od ní čtu, nakonec jsem sáhla i po této... a tentokrát je opravdu poslední. Škoda času, na světě je tolik mnohem kvalitnějších knih...
Emotivní příběh o ztrátě nejbližšího člověka. Pro Janu byl táta vším. Místy už mi přišlo, že to dost přehání, ale je pravda, že každý truchlí jinak. S vývojem příběhu vycházely najevo stinné stránky, na první pohled, šťastné rodiny. Rozhodně doporučuji!
Mám ráda tuto autorku,zápletka je zajímavá,ale vzpomínek na náhle mrtvého otce,je zde moc,vím,co dokáže udělat smrt s rodinou,ale hlavní hrdinka není sama,má rodinu,o kterou se může opřít a přesto pomoc odmítá.
Moje první kniha od této autorky a mě se líbila.. Úplně jsem se nedokázala vžít do hlavní hrdinky, protože v takovéto situaci jsem nebyla.. ale trochu jsem ji i chápala..
Kniha se četla rychle, stránky mi rychle mizely pod rukama.. Na konci knihy jsem měla i trošičku slzy v očích..
Určitě si přečtu i další knihy této autorky..
To byl tedy neskutečně uřvaný canc. Autorku mám celkově ráda, ale toto se jí nepovedlo. Hlavní hrdinka na facku, matka i sestra na dvě. Mně z nenadání, bez jakékoli možnosti se rozloučit, odešly dvě blízké osoby, dodnes to nesu těžce, ale vyvádět tak, jako hlavní hrdinka, to tedy ne. Navíc mi přišla jaksi zamrzlá, kdyby několikrát nezmínila svůj věk, tipovala bych jí tak patnáct. Škoda, starší knížky TKV mám moc ráda a vracím se k nim. K této se ale vracet nebudu.
Smrt patří k životu. Se smrtí těch nejbližších se každý vyrovnává po svém. V tomto případě smrt otce otřese v zakladech velkým rodinným tajemstvím. Všechno je jinak než kdysi bylo. A vztahy a události se dávají do pohybu. Román o vztazich v rodině. Přečteno během jednoho dne.
Na začátku jsem chtěla knížku odložit, nechtěla jsem číst jak někdo prožívá smutek a úmrtí v rodině. Pak mi to, ale nedalo a vtáhlo mě to do děje. Sama se vzpamatovávám z něčeho podobného, tak nesoudím tak příkře jako ostatní. Je to zajímavé, ale jestli právě něco podobného neprožíváte, nepochopíte to a asi ani nečtěte.
Také jsem z této knihy od mé oblíbené autorky docela zklamaná. Kniha začíná přípravou na vánoce a do toho přijde osudná rána, otec náhle zemře. Příběh dcery, která se nedokáže vyrovnat se s mrtí otce. Kniha plná žalu a bolesti. Smutná kniha, která mi tentokrát připadala taková nějaká odbytá.
Za mě teda velké zklamání. Knihy T. K. Vasilkové beru jako pohodové oddychové čtení, ale tahle kniha to rozhodně nebyla.
Knihu jsem nečetla, ale mohu aspoň takto reprodukovat názory našich čtenářek: prostě prý absolutní hrůza... Prozatím ani jedné se to nelíbilo, úplně všechny jsou touto knihou znechuceny. Navíc už tu padl názor, že kvalita jde rapidně dolů, i ta předchozí kniha byla velmi slabá. Autorka už vykrádá sama sebe, knihy mají pár stránek, nicméně cena neodpovídá ani objemu ani obsahu.
Moc mě mrzí, že dávám tak málo hvězdiček knize mé jinak oblíbené autorky. Ale můj dojem z této knihy je skutečně velmi špatný. Pokud máte chuť si přečíst příběh rodiny s patologickými vztahy, pak směle do toho. Úmrtí blízkého člověka je bohužel součástí našich životů - a jsem jednou z těch, kteří si podobnou situaci prožili v relativně mladém věku, takže vím, o čem je řeč. Naše společnost se asi nějak neumí vyrovnat s tím, že koloběh života se týká i lidí - takzvaně primitivní národy se s odchodem blízkých smířit dovedou, dokonce je to naplní a posune dál v jejich duchovním vývoji. Hlavní hrdinka této knihy se však chová proti všem přírodním zákonům, podle mě až vyšinutě, stejně tak její sestra a matka... a partner Lukáš - ten aby měl svatozář. Doufám, že další kniha bude povedenější.
Nemám ve zvyku hodnotit, jak v knížkách lidé reagují na životní situace, každý jsme jiný. Ale tady musím udělat výjimku. Chápu, že smrt milované blízké osoby hodně bolí, že si člověk často pobrečí a těžko se smiřuje se situací. Ale že by se matka od dvou dětí musela několikrát denně ptát, jak teď bude dál žít? To mi přijde přehnané. Vážně někdo, kdo je tak zamilovaný, při prvním sexu myslí na svého mrtvého otce? To jako fakt?! Čekala jsem pohodovou oddychovku, na které jsem od autorky zvyklá a místo toho dostala knížku, která skoro způsobuje deprese. Ale aspoň musím ocenit, že knížka byla útlá a měla zajímavou zápletku.
Pro mně je tato kniha velké zklamání. Mám paní spisovatelku ráda, přečetla jsem snad všechny její knihy, ale tato kniha mně spíše rozčilovala. Taky jsem jsem přišla o rodiče - maminku, následovalo smutné období, ale prostě jsem to brala, že takový je život a my musíme žít dál se současnými partnery, dětmi, kolegy. Já vím, že každý to má jinak, ale rozčilovalo mně právě to nekonečné dumání coby kdyby tatínek žil a proč nežije. Bylo to stále dokola. Nezdá se mi věrohodné, že 40ti letá žena, která má dvě malé děti, to takhle může prožívat. Navíc chování její sestry i maminky mi silně lezlo na nervy. Záporné kritiky píši nerada a proto jen sporadicky, ale u této knihy mně to prostě nutí napsat můj názor.
Vyprávění o situaci, kterou každý buď zná a nebo ji jednou zažije. Ztráta milovaného člověka bolí vždycky a v knize je truchlení hlavní hrdinky popsané opravdu věrohodně.
Jednu hvězdu ubírám za trochu nepravděpodobné situace (např. že teprve po 10 letech těsného soužití si hrdinka uvědomí, že toho druhého miluje ...a vytkla bych i pár dalších "náhod").
Celkově hezký, ale smutný román :-)
Knížka velice smutná. Nedoporučuji tomu, kdo na tom není psychicky moc dobře. Jana se velmi těžko srovnává se smrtí otce, ale také se vztahem ke své sestře, dvojčeti, která žije ve Švýcarsku. Ale kdo chce vědět jak se příběh vyvinu, tomu doporučuji si knihu přečíst. Já jsem zatím přečetla všechny knihy této spisovatelky.
Nepříliš optimistický příběh, ač do jisté míry bohužel ze života. Nikdo to nejsme na vždy, ale kniha se snaží i do jisté míry pomoci-zamyslet se nad životem
Jana má s otcem nádherný vztah. Mluví s ním po telefonu, chystá si seznam na Vánoce. Po deseti minutách volá její matka, že otec upadl. Když po pár minutách přijíždí Jana k domu jejich rodičů, otec již nežije...
Janě je 45let, ale se smrtí svého milovaného tatínka se nedokáže smířit. A o tom je celá kniha.
Strašně smutná. Všechny věty se ale stále točí dokolečka, Jana se ve svém smutku stále plácá...
Autorka chtěla zavzpomínat na svého otce, to chápu, ale...