Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/247487/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-SLW-247487.jpg
4
4228
4228
Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2015 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Na všech knihách zbožňuji a nesnáším konce. Člověka drtí, že už skončil příběh, který si tak zamiloval. Ale tady mi to chybělo. Ne z důvodu, že by se mi kniha nelíbila, ale proto, že mi konec přišel zbytečně natažený. Příběh skončil, ale autor se neustále vracel k dalším a dalším postavám.
Válečné knihy nevyhledávám, ale teď toho nelituji. Ze začátku jsem se nemohla začíst, až v druhé polovině se to zlomilo. Osudy dvou hlavních hrdinů mě dojaly. Bylo to smutné, ale to jsou válečné romány všechny. Doufala jsem však, že to dopadne jinak.
Kniha mě moc nebavila. Občas jsem se na chvíli začetla, ale jinak jsem spíš přeskakovala. Docela dojemný byl ten konec. A takový smutný, no. Ale to knihy z válečného období bývají.
Nápad se mi libil, ale zpracování moc ne.
Knihy z druhé světové mě většinou strhnou, dojmou, rozesmutní, nutí k zamyšlení, tady se se mnou nedělo nic. Hlavní hrdinka byla taková nijaká, ještě v šestnácti na mě působila jako šestiletá, zatímco s Táňou z Měděného jezdce jsem mrzla, hladověla, milovala, brečela a bojovala do posledního dechu, Marie-Laura mi byla celkem lhostejná, vlastně jediné, co si o ní budu pamatovat, je to, že byla slepá a měla ráda šneky. Werner měl světlé vlasy a byl dobrý na fyziku, toť vše, větší potenciál (a pro mě větší zajímavost) měly vedlejší postavy Volkheimera a Frederika, všechny scény z vojenské školy byly výborné, některé pasáže jsme si přečetla víckrát (ten nejslabší). Jazyk mi přišel okrášlený, nikoli krásný, škoda, že i tam, kde by víc zapůsobila jednoduchost, přesnost, prostý popis, se autor neubránil nějakému tomu obraznému pojmenování. Časté střídání hlavních hrdinů mi místy vadilo - zvláště tam, kde se příběh konečně začal trochu rozjíždět: než jsem se stihla do situace vžít, zase se skočilo jinam. dějová linka ohledně Moře plamenů mi přišla nadbytečná, čekala jsme nějakou pointu...a ono nic. Možná jsem měla jen příliš vysoká očekávání, bohužel knihu hodnotím jako průměrnou...
Opravdu krásný a zaroven drtivý příběh. Po dlouhé době kniha, která nadchla obsahem i krásnou obálkou. Každopádně doporučuji.
Žít v temnotě a zároveň za války je k ubrečení .. Ale udělat z toho tento prvotřídní příběh je neskutečné. Jen jsem doufala v jiný konec a to mi bylo líto ....
Přečetla jsem ji za tři dny. Text krásně plynul, krátké kapitoly mu prospívaly a skládačka příběhu vábivě lákala k neustále dalšímu čtení. Krásné. Snad bych jen oželela přídavek "z roku 2014", ten předchozí byl naprosto dostačující.
Jak mam k teto knize napsat komentář, když nenacházím slov. Nádherná kniha, originální styl psaní. Četla jsem jedním dechem a nemohla se odtrhnout, prisla podobná jako Zlodejka knih. Urcite se k teto knize nekdy vrátím a tesim se na Zeď vzpomínek od tohoto autora.
Krásná a zajímavá kniha. Na začátku jsem si říkala "nic moc", nemohla jsem se zabrat do děje, vadily mi ty posuny času (četla jsem ve čtečce, v knižní podobě bych určitě listovala stránkami zpět). Po pár kapitolách mě ale příběhy nevidomé Marie-Laury a sirotka Wernera překvapily. Válečnou literaturu vůbec nevyhledávám, ale po "Zlodějce knih" jsem chtěla zkusit i tuhle. Je originálně napsaná, zajimavá, ale Zlodějka u mě prostě vede. Tady mě trochu zklamal závěr, děj mohl dopadnout lépe..přesto dávám této knize zasloužených pět hvězd..
Už od začátku knížky jsem přemýšlela, kolik hvězdiček jí v hodnocení dám. Až do posledního dne jsem si byla jistá, že to budou čtyři. Nakonec jsem se ale nechala přesvědčit závěrem a dávám hvězdiček pět. Jsou světla, která nevidíme je, zaprvé, velmi dlouhá kniha a zadruhé, je to román napsaný americkým autorem, z těchto dvou věcí jsem měla ze začátku největší obavy. Knihu jsem nakonec přečetla ani ne za týden, takže s délkou problém nebyl (i když zastávám názor, že příběh by se dal sepsat i v kratším provedení a že čtenář opravdu nepotřebuje vědět, jakou barvu klobouku nosil pradědeček hlavní hrdinky). Co se týče amerického autora, řekla bych, že američtí autoři píší lépe knihy z amerického prostředí a evropští autoři zase z prostředí evropského. Hranice rozdílů byla v tomto románu velmi tenká, ale poznat se to určitě dalo. Závěrem románu se autor docela oddělil od většiny amerických autorů a musím se přiznat, že zakončení příběhu hlavního hrdiny takovýmto způsobem jsem opravdu nečekala. Vždyť Werner se právě shledal s Marie-Laurou a měli spolu odejít ze Saint-Malo společně, oni se vůbec neměli rozdělit, protože pak by se Wernerův osud pravděpodobně ubíral jiným směrem a očekávání (alespoň já jsem to očekávala už od začátku), že se oba mladí lidé ke konci příběhu díky nějaké strašně podivné náhodě setkají a zamilují se do sebe, by bylo stoprocentně naplněno. Řekla bych, že právě díky tomu, že toto očekávání nebylo splněno, si příběhu vážím o to víc a knize dávám celých pět hvězdiček.
Já klasické knihy o válce nevyhledávám. Ale některé jsou psány jinak : nepálí na vás z každé stránky z kulometu, neklepou se tam zástupy čekající na popravu, neumírá tam člověk v každé druhé větě, a přesto máte pocit, jako byste to všechno zažili na vlastní kůži. Vnímáte velmi intenzivně všechny ty hrůzy, zvrácenosti a beznaděj, ale i drobné chvilky radosti a ukradeného štěstí, protože i v té době žili lidé „ normální život“. No a samozřejmě se zamýšlíte nad vysloveným i nevysloveným. Takže podtrženo sečteno :několik zajímavých postav a jejich charakterů, pár životních příběhů, umocněných silnou válečnou dobou, do které jsou zasazeny, špetka romantiky, trocha humoru, dávka napětí a tajemna.
Pokud vám vadí střídání vyprávění a časů, pak se na to připravte, ale to právě posunuje knížku o level výš. Pokud se Vám líbila Zlodějka knih, a měli jste pocit, že je ojedinělá svého druhu, budete příjemně překvapeni jako já. Takže neváhejte a směle do toho :-)
Nádherný román! Dlouho jsem si nepřečetla nic tohoto žánru, většinou mě takhle strhnou thrillery, tajemno a podobně, ale tuhle knihu ukládám na uctivé místo do své knihovny a těším se, až si ji za nějakou dobu budu číst znovu :)
Musím říct, že mě tato kniha trochu zklamala. Příběhy byly sice zajímavé, ne zcela běžné, ale rozhodně ve mně nevyvolaly pocit, že se ta knížka nedá odložit. Popravdě jsem u ní i několikrát usnula. Ze začátku mi hodně vadilo rychlé střídání příběhů - ty kapitoly mohly být o trochu delší. A také co se týká vydání, tak se mi nelíbilo, že každá kapitola začínala na nové stránce - tím, jak byly kapitoly krátké, tak jsem pořád otáčela. Kniha rozhodně není tak obsáhlá, jak působí na první dojem.
Úžasná kniha. Vzájemné propojení osob na pozadí historických událostí 2.sv. války. Nevidomá francouzská dívka a nadaný německý sirotek. Vnímání těchto postav. Kniha od začátku čtenáře pohltí. Dramatičnost - příběh diamantu. Kontrast prostředí malebného fr.přístavu a německého hornického města.
Kniha mě bohužel nenadchla tak, jak jsem očekávala. Do čtení jsem se musela často nutit. Ani konec můj dojem nezachránil.
Tahle kniha je vše, co si představuju pod dobrým čtením. Přečetla jsem ji za pár dní, ale zvládla bych to i rychleji, jen jsem si ji chtěla trochu víc užít a vychutnat.
Moc doporučuji, jedna z nejlepších knih, jakou jsem za poslední dobu četla.
Knížka mě ihned vtáhla do děje i když jsem se obávala válečného období, které nemám moc ráda, ale velmi příjemně jsem byla překvapená. Přečetla jsem ji jedním dechem, nejen díky zajímavému stylu autorova psaní, ale i díky prolínání časových linek a napětí.
Pokud bych měla doporučit, tak to určitě udělám.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Na knihu jsem se velmi těšila, ale byla jsem trošku zklamaná. Děj je sice krásný, ale nedokázal mě pohltit, nedokázala jsem se sžít s hlavními hrdiny. Také konec mohl být více vygradovaný, příběh plynul, až byl najednou konec. Dávám přednost Zlodějce knih, ta se mě líbila více.