Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/264561/mid_jsou-svetla-ktera-nevidime-IIY-264561.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství? V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání..... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno:
2015
,
MOBA (Moravská bastei)
Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
Moc pěkná kniha, pěkně vyprávěný příběh. Jediné co bych oželela, byl až moc detailně popsaný konec. Jakoby se autor snažil zajistit, že všichni čtenáři pochopí jeho záměr správně.
Je zajímavé, jak autoři, kteří válku nezažili, popisují ona zvěrstva se zvláštní poezií, která čtenáře udrží pět set stran ve střehu.
Z celé knihy si nejvíce pamatuju specificky smutnou, melancholickou náladu plnou nesnáze a beznaděje, kterou autor nastavil. Líbí se mi, jakým stylem Doerr píše - popsal hlavní postavy, dobu, ale i prostředí velmi citlivě a jemně; podařilo se mu bravurně sepsat dílo, které je literárně velmi hodnotné a bohaté, dokonce s občasnými vědeckými pasážemi, ale zároveň mu taková kvalita neubírá na uvěřitelnosti a čtivosti. Původně jsem knihu četl natřikrát, protože jsem se do ní nemohl začíst, připadala mi příliš depresivní a náročná, ale když jsem se začetl, nemohl jsem ji pustit. Mám rád knihy, u kterých máte i po zaplacení velké sumy v knihkupectví pocit, že cena byla zasloužená.
Knih na téma 2. světové války jsem přečetla už opravdu hodně a proto mě málokterá z nich již překvapí. Této knize se to podařilo. Ne, nejsem milovník fyziky ani biologie, je pro mě těžké pochopit i nakloněnou rovinu, natož to, jak funguje rádiové spojení:-) Přestože se děj točí kolem tajemného kamene, jedná se hlavně o knihu o mezilidských vztazích, o lásce, porozumění, odosobnění, povinnosti i o konečném prozření. Příběh francouzské slepé dívky Marie-Laury (i jejího strýce) ukazuje, jak lze za pomoci milujících lidí a silné vůle překonat handicap a jak obrovská osobní statečnost překoná mnoho překážek. Autor poukazuje na skutečnost, že ve válce jsou oběti na obou stranách a vyhnout se osudu není snadné a pravděpodobně ani možné...
Titulů, které získaly Pulitzerovu cenu jsem už pár četla, takže mám představu, že obvykle jde o knihy, které jsou čtivé pro běžného čtenáře, nejen pro odbornou veřejnost. A to je přesně i tento případ.
Každopádně jde o velmi příjemnou čtenářskou záležitost. Kniha se četla navzdory popisujícím tragickým událostem snadno, měla skvělou atmosféru, která mě lehce vtáhla do událostí 2. světové války ve Francii. Navíc mi velmi nenásilně rozšířila obzory v oblasti radiového vysílání, mořské biologie i francouzského odboje.
Ideální kniha pro zařazení do seznamu doporučené četby k maturitě.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu a nakonec hodnotím pozitivně. Vadila mi akorát retrospektiva, místy jsem se ztrácela, ale lépe se soustředím na psaný text než na poslech, takže chyba nemusí být v knížce. Pokud jste milovníci fyziky, nadchne vás knížka o to víc.
Jedním slovem: nádhera! Na tuto knihu budu asi dlouho myslet. Válka ať už taková nebo maková, je vždy špatná. A když se jí musí účastnit i děti je to ještě horší. Vřele doporučuji a dost nechápu některé negativní reakce na tuto knihu, ale každý má rád něco jiného a ne každému se všechno musí líbit.
Pro mě velké zklamání. První dvě třetiny knihy se tak nějak dějí. Retrospektiva je spíš kontraproduktivní a zmatená. Není to silné, dojemné ani napínavé. Když už konečně dochází k očekávanému setkání, takovému nějakému zadostiučinění v četbě, autor to splivne za 3 strany a hlavní hrdiny zase rozdělí, aniž by to ve čtenáři zanechalo nějaký hlubší dojem. Následuje nezáživné shrnutí osudů. A to velké tajemství? To, kolem čeho se celá kniha točí? Vlastně nepochopíte, kam se podělo. Jediné, v čem knihu hodnotím pozitivně je vhled do “výchovy” mladých Němců hraničící s absolutním vymyváním mozků. Nicméně dočetla jsem disciplinovaně jen proto, že jsem tomu věnovala tolik času. Na obálce se říká něco o brilantním příběhu. Bohužel nemohu souhlasit. Ale je fakt, že “Hana” moje vnímání knih z druhé světové války posunula zcela jinam…
Kniha mě nenadchla. Kvůli krátkým kapitolám a přeskakování mezi různými časovými a dějovými linkami jsem se nebyla schopna začíst a v příběhu jsem se často ztrácela. Příběh zajímavý, ale pro mě moc zdlouhavý.
Poslední dobou začínám číst válečnou literaturu. Dřív jsem se jí vyhýbala, ale nakonec jsem ráda, že jsem se do ní přeci jen pustila. Tato knížka například má v sobě hodně poučnou a hlubokou myšlenku. To, že máte nějaké postižení a něčím se odlišujete, ještě neznamená, že nemůžete žít svůj život naplno a nemůžete se za něj prát, naopak. Čím víc je váš život těžký, tím víc stojí za to bojovat a žít naplno až do poslední minuty, protože nikdy nevíte komu svou bojovnosti a silou pomůžete přežít také.
Jeden z nejpoutavějších příběhů v zajímavém zpracování. Příběhy dvou mladých lidí, které ovlivnila válka, se proplétají, až se nakonec spojí.
Nejsem moc románová, ale baví mě období 2.sv.v. a tenhle příběh stojí za to si přečíst. Je to taková oddechová poutavá knížka.
Krásný a dojemný příběh, ale zpracování pokulhává. Přeskoky retrospektivy mi nevadí, ale také tady už to bylo zbytečné a zmatečné.
Krásný příběh, poutavý děj. Nemám co vytknout, možná bych i řekla, že je to má nejoblíbenější kniha vůbec. Byla přečtena a jediný zátah :)
Nádherný příběh, sice smutný ale přesto nádherný. Kniha byla hodně čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout
Je to nejlepší román z druhé světové války, jaký jsem kdy četla? Možná.
Určitě je na vrcholu mého WWII seznamu.
"Zavřít oči znamená poznat slepotu..."
Doerr rozehrává příběhy dvou odrůstajících dětí, nadaného německého sirotka Wernera, kterého vzdělává a pro účely své doktríny zneužívá nacistický režim, a osleplé francouzské holčičky Marie-Laure, kterou válka vyžene i s otcem z jejich domu, aby si zachránili své životy. Válka je dlouhá, každý stojí na opačné straně fronty, a přece se jejich kroky protnou a stírají rozdíly mezi utlačovateli a utlačovanými. Jejich osudy a osudy jejich rodin a známých však předznamenává nejen válka, ale pro své nositele i krásný, kouzelný drahokam Moře plamenů. Střípek magického realismu příjemně zakomponovaný do jinak přespříliš tragických válečných okolností. Nese v sobě zničující kletbu, nebo je nositelem štěstí? Nelze neocenit poutavý jazyk, kterým Doerr popisuje svět, zvuky, vůně, pohyb šneků po kamenech, které Marie-Laure vstřebává ušima, prsty, chodidly, svým tělem, a které ji pomáhají chránit se před nebezpečím vnějšího nepřátelského prostředí. Co bych ale přece jen bývala oželela, je nutkání autora dovyprávět příběh do samotného, nevratného konce.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Druhá světová válka je nevyčerpatelné téma a dá se ztvárnit z mnoha úhlů pohledu. A tenhle je neotřelý, citlivý, dojemný. Nemám výhrad.