Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435668/bmid_jsou-svetla-ktera-nevidime-rZZ-435668.jpg
4
4258
4258
Marie-Laure prožívá s milujícím otcem spokojené dětství v Paříži. Život ji však postaví před první těžkou zkoušku, když v raném věku oslepne. Tehdy ještě netuší, že má před sebou další, mnohem obtížnější zkoušky. Němci obsazují Paříž a Marie s otcem jsou nuceni uprchnout, musejí opustit své dosavadní jistoty a vydat se za nejasnou vidinou bezpečného útočiště. Je ale možné najít takové místo v rozbouřené Evropě? Zvláště když s sebou Mariin otec nese nebezpečné tajemství?V německé hornické kolonii vyrůstá sirotek Werner, toužící po jiném osudu, než jaký mu byl předurčen. Chce přijít na kloub všem záhadám, které jej obklopují, fascinuje jej věda, technika. Jeho přirozený talent a samozřejmost, s níž je schopen opravit každé rádio, nezůstanou nepovšimnuty. Zajistí mu místo na elitní vojenské akademii pro Hitlerjugend – stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit. Werner, který si je stále více vědom nelidských důsledků své inteligence, se nakonec při pátrání po odbojářích dostává i do Saint-Malo. Blíží se chvíle osudového setkání...... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
All the Light We Cannot See, 2014
více info...
Přidat komentář
už několik dní přemýšlím,jaké napsat hodnocení:-) že by mě kniha nějak uchvátila,to ne..
hodně silný příběh,obdivuji lidi,kteří si tímhle museli projít a přežili...
jinak.. moc se mě nelíbil styl psaní,neseděl mě,přišlo mě tochvilkama chaotické,tak proto čtyři hvězdičky
Tato kniha mě naprosto uchvátila. Pro mě je to velice silný příběh a tak bravurně zpracovaný. Jedině doporučuji
Dojemný koktejl z esencí " nadaný sirotek + slepá dívka + pátrání po pohádkovém klenotu " v kontextu světové války - výsledek podle mě neodpovídá deseti letům autorova snažení a Pulitzerově ceně už vůbec ne.
Strhující mozaika lidských osudů. Dočetla jsem a nedokázala jsem se ubránit slzám...
Krásný příběh o hnusné době. Příběh, který nelze jen tak odložit. Příběh, kde vše dopadne, jak by nemělo, ale život to tak žádá. Nádherná kniha.
Je to úžasná kniha. Nevím co víc napsat. Úplně mě na tři dny přivedla mimo realitu.
(Něčím mi trošičku připomněla Zlodějku knih - možná tou statečností malých holčiček - navzdory všemu a všem... anebo tím, že tam mě ten příběh taky úplně dostal.)
Úžasná kniha. Dostala jsem ji pod stromeček a nemohla jsem se od ní odtrhnout :) Můžu jen doporučit. :)
Kniha se mi moc líbila, dostala jsem ji pod stromeček. Zajímavý příběh, takové mám ráda.
"Zavřít oči neznamená poznat slepotu..."
Stejně tak, jako číst o válce neznamená ji zažít.. Ale přesto, tato kniha je výjimečná. Odehrává se na úrovni lidskosti, toho největšího a nejcennějšího, co si lidé mohou vzájemně poskytnout. Wernerova víra a Mariina statečnost jsou hlavním prvkem příběhu.. Jejich síla a touha žít a přežít. Přestože se setkají jen na jeden jediný okamžik, zdá se, jakoby trval věčně...
Osudy Marie-Laure a Wernera mi byly behem cteni nejak ukradeny. Kniha je asi tak ze 75% vcelku nudna a rozvlacna. Az ke konci dochazi k jistemu napeti a pohlceni do deje. Autor extenzivne pouziva sama prirovnani k navozeni melancholicke nalady a nostalgie, coz pusobi dosti levne. Knihu jsem cetl ctvrt roku, pac me vubec nevtahla a mezitim jsem precetl dve dalsi zabavnejsi knihy. Nutil jsem se k dalsi cetbe, coz se mi moc u knih nestava, ale chci docist vsechny knihy, ktere rozectu, az do konce. Knihu jsem cetl v originale, tak nemohu hodnotit preklad - mozna preklad do CJ knihu o neco vice zhodnoti. Dal jsem na pozitvni recenze, Pulitzerovu cenu a komentare; priste si dam vetsi pozor.
Dostala mě! Naprosto mě tahle kniha pohltila a nenechala chladnou až do konce! Je to přesně můj šálek kávy a takových knih bych mělo být víc. Těch myšlenek, životních mouder a věcí k zamyšlení tam bylo nespočet. Úžasné dílo :-)
Trýznivá válečná hrůza bez vypjatých akčních scén z pohledu dvou lidí na opačných stranách války. Příběh o tom, že ve válce jsou obětmi všichni. Nezapomenutelné.
Dva příběhy, které jsou v realitě druhé světové války především lidské. Nedočkáte se krvavých scén, vojenské strategie, ani zdlouhavých popisů historických událostí. Na obou stranách konfliktu stojí mladí lidé, většinou stejně zmatení, hladoví a šokovaní krutostí okolního světa, snaží se žít a přežít, když je jimi zmítáno ve víru událostí a přitom si zachovat něco ze svého vnitřního světa. Strhující příběh, který nedovolí knihu odložit. Střídání krátkých kapitolek nenudí, román přečtete jedním dechem.
Místo komentáře použiji jednu z myšlenek Marie-Laure z předposlední strany
Každou hodinu, pomyslela si, z tohoto světa odejde někdo, pro koho je válka vzpomínkou.
A já děkuji za tuto a jí podobné knihy, že prostřednictvím jich, můžeme (musíme) stále vzpomínat a připomínat si osudy těchto lidí z té hrůzné války.
Moc hezký příběh. Na tlustých knihám mám ráda to, že si na počátku říkám, "ty jo jak a jestli ji vůbec přečtu" a na konci je mi líto, že už končí.
Vzala jsem si z toho příběhu do života větu, která mi neustále rezonuje v hlavě ... a kterou jsem si dala letos i jako novoroční předsevzetí ... "Copak nechceš žít, než umřeš?"
Kniha o pětistech stránkách, ale četla se sama. Krátké kapitoly a skákání v čase vůbec nerušilo, možná naopak, dělalo to příběh poutavější, napínavější. Marie-Laura mi byla sympatická svou statečností, silou a chutí do života. S Wernerem jsem soucítila.
Nejvýstižnější věta příběhu: "Co válka dělá se snílky?"
Jojo, čtlo se to pěkně. Ale je to smutné. Každopádně pro ty, kteří se rádi zamyslí nad smyslem života. Pěkný příběh a to mám rád.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) anglická literatura Paříž přírodní vědy slepota Pulitzerova cena nevidomí radioamatérství zfilmováno – TV seriál retrospektivní vyprávění
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Silný příběh přečtený takřka jedním dechem. Co je v životě důležité nemusí být očima viděné a nemusí být vůbec uchopené. Můžeme to zjistit třeba až na konci života. Proto je důležité život přijímat tak jak přichází a nesnažit se jej pochopit.