Justina čili prokletí ctnosti
Donatien Alphonse François de Sade
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/8793/bmid_justina-cili-prokleti-ctnosti-aCz-8793.jpg
3
253
253
Původní verzi Justiny nazvanou Nehody ctnosti z roku 1787 Markýz de Sade koncipoval jako filozofický manifest svého pojetí libertismu - odsuzuje ctnost, ba dokazuje, že nad ctí a mravy mají vždy navrch bezskrupulní a bezohlední darebáci, ba příroda, potažmo bůh, je k lidskému konání zcela nezúčastněná. Tuto původní verzi Sade sice v roce 1791 od základu přepsal jako Justinu, avšak základní leitmotiv zůstal zachován i v pořadí celkem třetí verzi z roku 1797, Nová Justina, jež tvoří úvod k asi nejznámějšímu Sadeho dílu Julietta.... celý text
Literatura světová Romány Erotika
Vydáno: 1990 , CestyOriginální název:
La Nouvelle Justine ou les Malheurs de la vertu, 1791
více info...
Přidat komentář
Ku podivu to mělo i příběh. Smolařka několikrát vehnaná do náručí zvrhlíků zažívá muka nejen perem autora. Kulantně řečeno.
Autor nepřekvapil svou zálibou v jednom konkrétním druhu zneužití. Popisy jsou ale poměrně jednoduché.
Audio čte paní Vilma Sodomová (pokud jde o její pravé jméno, tak se pro tuto literaturu narodila. Nebo provdala).
Zmínku v komentáři zanechávám jen kvůli těm dobovým rytinám, které jsou velmi povedené.
Tuhle knihu jsem si pamatoval z mládí jako zvrhlé pornografické dílko, ale teď když jsem jí doposlouchal jako audioknihu celou a nezaměřil se jen na vybrané pasáže, tak musím konstatovat, že jsem se velmi mýlil.
Těch pár "erotických" pasáží je přes veškerou zvrhlost vlastně dost nudných. Jsou psány tak, že i pro případné milovníky podobných praktik jsou zcela nevzrušující.
Kniha je spíše filozofické podobenství, které se naváží do všech součástí tehdejší společnosti (Šlechticů, církve, úřadů, policie, měšťáků i spodiny) a zároveň i do ctnosti, morálky a "dobroserství". Autor důsledně obhajuje myšlenku práva silnějšího. Každý dobrý skutek hlavní hrdinky je po zásluze potrestán. Naštěstí není kniha dlouhá, protože ke konci už se člověk musí usmívat věda, že další dobrý skutek co hlavní hrdinka vykoná skončí zase tím, že ji někdo za odměnu analně znásilní. Místy mi až přišlo, že se snaží autor vyvolat pocit, že si o to sama říká. Každému totiž vypráví svůj smutný příběh a nikdy nevynechá pasáž o tom jak byla bičována a análně znásilněna. Poprvé jsem si uvědomil, že přestože je znásilňována již od útlého mládí o opravdové panenství přijde až v 22 letech. A autorův zvláštní odpor k církvi je znát z toho, že ji o něj připraví kněz. Navíc její provolání "spravedlivé nebe" kdykoliv se jí děje nějaká nespravedlnost bylo ke konci už dost otravné. A to zřejmě i pro to spravedlivé nebe, protože ji na konci zahubilo bleskem.
V roce 1990, hned jak jsme odložili Kapitál a Komunistický manifest, pustili jsme se do objevování zábavnější literatury. Justina, jak jsem záhy zjistil, patří do kategorie "jednou a dost". Koncem 18. století to musela být skandální bomba a bestseller, v dnešní době úsměvná a nudná prasárnička. Vzhledem k osobě autora, který je dodnes hvězdou a synonymem psychopatologie, stojí za přečtení. Ovšem pouze jednou!
Markýz de Sade může být pro svůj způsob psaní a pro své oplzlostma prolezlé knihy považován za kontroverzního, pobuřujícího a skandálního autora. Tak jsem si říkala, že od něj něco zkusím, ať si udělám vlastní názor, a uvidíme. Nakonec jsem sáhla po audioknize Justina čili Prokletí ctnosti v podání Vilmy Sodomové, která se interpretace zhostila na výbornou.
Příběh samotný nabízí dvě roviny. Jednak je tu samozřejmě do očí bijící eroticky laděná rovina, kdy tu autor zcela otevřeně popisuje nejrůznější sexuální choutky postav, někdy i jaksi zvrácené, a nebrání se používat i vulgární výrazy s tím spojené - s tím, že citlivější povahy to s největší pravděpodobnosti neocení. Přiznávám, že ač nejsem z cukru, tak mi to taky ne vždy úplně sedlo.
Co mi v této souvislosti přišlo trochu úsměvné, je fakt, že hlavní hrdinka Justina, z jejíhož pohledu vyprávění sledujeme, se za každou cenu snaží být ctnostná a zůstat "bílá jak lilium", že skoro působí až prudérně, a přesto zná dost výrazů (slangových, vč. přisprostlých) k označení pohlavních orgánů a nijak se neostýchá je aktivně používat. Že by se byla nakonec přeci jen zkazila? :-D Každopádně to byl docela zajímavý kontrast.
Druhou výraznou rovinu pak zastupují otázky filozofické a etické, kdy se tu autor na příběhu Justiny zamýšlí nad tím, zda má v našem světě ctnost své místo, zda ctnost ve světě násilí obstojí a zda to není jen smyšlený společenský konstrukt, pod jehož pláštěm se člověk snaží zakrýt své pudy, zlo a násilnou povahu. Tyto dvě roviny tu spolu tvoří jeden příběh. Nebojují spolu, ale doplňují se.
Jasně, je to hnané dost do extrému. Osobně se mi nezdá úplně reálné, aby člověk ve svém životě potkával jen samé zlé lidi, úchyláky a násilné podvratné živly. Člověk potkává ve svém životě oba druhy lidí - jak zlé, tak dobré. Ale ta myšlenka, že každý v sobě máme potenciálně zlo a je na nás, jak moc mu dáme volnost nebo jak moc ho budeme potlačovat, to je dost zajímavý motiv k zamyšlení.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami. I přes ty otevřené sexuální scény, kterými kniha na sebe dost výrazně strhuje pozornost, jsem tu našla kupodivu zajímavé myšlenky, nad kterými stojí se pozastavit. Chápu, proč de Sade je pro některé tak moc pobuřující, ale zrovna Justina mne překvapila tím, že má v sobě filozofický přesah a mohu si z tohoto příběhu odnést i něco "navíc". Proto mé vyšší hodnocení.
(SPOILER)
(Audiokniha)
Justina... žena, která ve svém životě nepotkala dobrého člověka, až je to úplně přehnané, že by všichni muži na světě byli jen zvrácení a násilničtí. Kniha je plná násilí, bolesti, zvrácenosti, sexu, brutálního sexu.. Nikdy sex z vlastní vůle, jen samá znásilnění všech otvorů, které žena má.. Obdivuji Vilmu Sodomovou, jak se interpretace ujala. Nejsem puritánka, miluji erotiku, ale tady toho i na mě občas bylo moc. Něžné romantické "dušičky", této knize se vyhněte hodně velkým obloukem :-)
Tohle mělo být brutální? Myslela jsem, že to bude mučení ve stylu Vlad Dracul a připravovala se na psychiatrickou studii. Tohle dílo sice bylo brutální, ale jen svou naprostou nechutností. Proti realistickým popisům válečných událostí je to jenom nechutný hadr. Filozofii to nemá žádnou, autor prostě plácal nechutnosti jednu za druhou, jak ho napadlo. Není to erotické, ale oplzlé. Jacísi srandovní mniší tam vymýšlejí nechutné čuňárny, celé je to jaksi sešněrované a působí to nevěrohodně a ... nemytě. Nikomu nedoporučuju u toho svačit. Já to ještě našla v knihotoči v salátovém vydání s černobílými barokními pyramidami z nerealisticky po sobě lezoucích přitloustlých těl – to "nemělo chybu". Není to psychologická studie, ale nechutný, srandovní brak.
Tak, podruhé jsem tuto knížečku přečetl a musím konstatovat, že můj postoj k ni se vylepšil. Dříve jsem k ní neměl žádný extra vztah, ač zajímavá se mi jistě zdála, nyní ji mám dokonce rád. Tím nepopírám, že je to dosti zvláštní čtení a rozhodně není pro každého. Pokud tedy pro někoho je. Asi by se dala vést polemika o tom, zda osoba, která se při čtení cítí vysloveně příjemně je v pořádku.
Je asi dobré stále dokola opakovat, že se jedná o knihu filosofickou a to odshora dolu. Kdo tvrdí opak, neumí číst „vysokou literaturu“. Tím nechci nikoho dehonestovat, to, že člověk čte brakovky (ostatně jako já), není nic špatného, ale je zkrátka fakt, že čtení červené knihovny, či brakové fantastiky vás na de Sada nepřipraví. Jaká ta filosofie je? Nepříjemná. Jedná se o filosofii vrcholného osvícenství. Filosofii, která je dost složitá na to, aby nebylo možné ji zde popsat. Zjednodušeně řečeno, de Sade vychází se stejného výchozího bodu, jako například Hobbes. Lidé jsou inherentně zlí. To není nic tak zvláštního, z toho vychází tak polovina filosofů, co u Sada zajímavé je následující – de facto říká, že ctnost je sociální konstrukt, který má sloužit slabochům, ale silným stojí v cestě a musí ji proto likvidovat, aby mohli růst. Ctnost je pro slabé a neschopné. Zvrhlý markýz jakoby zde pokládal základy pro morálku pánů a otroků tak, jak o ni později mluví Nietzsche. De Sade ji však ukazuje poněkud názorněji.
V Justině je sex, násilí a zvrhlost obecně pouze věšákem pro tuto filosofii, která není nezajímavá, která má své místo a která definitivně zapsala de Sada do dějin filosofie a literatury. Je to perverze lidstva samého, co zanechalo otisk Donatiena Alphonse François markýze de Sada v historii samé.
Na de Sadovu filosofii lze pohlížet mnoha způsoby, lze s ní souhlasit a lze s ní nesouhlasit, aniž by to z vás a priori dělalo špatného člověka. Osobně s ní nesouhlasím, protože ač pozitivista a postmodernista ani náhodou nevěřím v objektivní morálku, přece si myslím, že je třeba respektovat normativní systémy, které neleží v područí principu násilné vymahatelnosti (tedy práva), z toho prostého důvodu, že by se společnost s jejich absolutním zánikem (ke kterému se ostatně blížíme a vyhlídky to nejsou kdovíjak krásné) rozklížila nad hranici únosnosti. To jsem ale odběhl. De Sadova filosofie je vrcholně osvícenská, o tom nelze pochybovat (v tom slova smyslu, v jakém jsou vrcholem osvícenství koncentrační tábory za Třetí říše, aby bylo jasno), dalo by se na ni ovšem pohlížet taktéž jako na utilitaristickou. Ač, pravda, utilitarismus by patrně vyžadoval konsensus všech účastněných. Dalo by se argumentovat, že markýz de Sade Benthamův utilitarismus (ti dva mimochodem tvořili zhruba ve stejnou dobu) dovedl do extrému jakéhosi ryze egoistického, darwinistického utilitarismu. Zatímco Bentham plně akceptuje jako morálně bezchybnou nekrofilii, zoofilii, sodomii, i homosexualitu jakéhokoliv rázu, avšak za podmínky pokud možno oboustranného prospěchu (v případě objektů, které jsou schopny rozpoznat svůj prospěch, mrtvoly se tedy ptát nemusíte), de sade toto dovádí do jednostranného extrému.
A vidíte to, to jsem se zase rozkecal. A ani jsem se nedostal k řešení filosofie práva, či této krásné větě z druhé poloviny knihy: „Věřím, že existuje-li na světe zlo, je hřích buď Bohu podobný a k jeho existenci nutný, anebo Bůh sám je zlo.“. Ani jsem se tu nestačil rozepsat o podobnostech, které nacházím mezi Havlovou hrou Audience a jedno z úvodních scén Justiny, hned na počátku Justinina vyprávění. Kniha opravdu nabízí hodně a já doporučuji vzít si ji, několikrát si ji přečíst a opravdu se nad ní zamyslet, nikoliv ji pouze odhodit s tím, že byla celkem sranda, nebo se znechucením z některých jejích scén.
Kniha by mala zdobiť zoznam odporúčanej literatúry v každej poriadnej strednej škole. Aby sa študenti poučili, čo sa v skutočnosti skrýva za maskou cirkvi, cnostných meštiakov, urodzených aristokratov, peňazokazov, kupliarok a justície. Jednoducho, Justína pomôže každému a namiesto očakávanej odmeny sa jej dostane pravého opaku. Stupňujúceho obmedzovania slobody, ponižovania, sexuálneho násilia a vyhrážok smrti. Markíz de Sade nadaný literárnym talentom, neúprosne odhaľuje masku spoločnosti a ukazuje, akí ľudia vo svojej podstate sú. Samozrejme, že preháňa a hyperbolizuje. Lenže na ukázanie podstaty človečenstva - v drvivej väčšine sú ľudia len neúprosní a poživační manipulátori, ochotní v mene zabezpečenia vlastného bohatstva a chúťok spraviť doslova čokoľvek - tak na to je hyperbolizácia ako stvorená. A že ju de Sade vedel doviesť do extrémnej absurdity, o tom niet pochýb! Odporúčam prečítať knihu z vydavatateľstva Torst v peknej úprave, obohatenú skvostnými ilustráciami Toyen a doslovom Karla Srpa.
Přečteno po upozornění našeho češtináře na SLŠ. Nikdy bych nečekal, že takovéto dílo vznikne ve své prudérní době.
Jsou i lepší vydání, než zde uvedené, poněkud bulvární, hned porevoluční 1990 v edici Cesty. Doporučuji vydání Torst 2003 s doslovem Karla Srpa, s ilustracemi Toyen (!). Jde o reedici soukromého tisku J. Štýrského (1932), tehdy vyšlo v nákladu 200 výtisků.
Velmi kontroverzní dílko z pera de Sade, již jsem četl 120 dní sodomy a Justina je velmi slabý odvar. Je nutné číst knihu s nadhledem, jinak jde o pokleslou erotiku hraničící s pornem a zvrhlostí. Osobně beru toto dílo jako pojednání o dilema DOBRO vs ZLO. Autor pasuje hlavní hrdinku do role světice zkoušené hříchem, která si stojí za svou cestou "čistoty", přesto se jí však dějí velké útrapy a příkoří. Neustále je konfrontována a přemlouvána k cestě hříchu, aby si usnadnila život. Tím, že neustále tuto "zlou" cestu odmítá, dějí se jí o to horší věci. Kniha stojí za přečtení, ale s velkou pravděpodobností už se k ní vracet nebudu (jak jsem již psal, je třeba číst s určitým nadhledem, není to literatura pro každého...).
Ze zvedavosti me to tahne ke kontroverznim kniham. Vetsinou se mi to vymsti.
Stejne jako u Nabarveneho ptacete pro me bylo cteni utrpenim. Nejen tim, ze se mi prici nasili, ale zkratka se v prubehu knihy opakovalo porad to same - samozrejme se stupnujici se tendenci - stejne jako u vyse jmenovane knihy.
Doslov u meho vydani: "ctenar ma pravo si vybrat: nekdo mozna zustane pohorsen a pobouren, bude volat po zakazu a prisnem cenzurovani vseho, co udajne kazi moralku. Jiny polozi dukaz na vzruseni a drazdivost eroticke literature vlastni. Nekdo si mozna najde cas i na Sadovy filosoficke uvahy, aby s nim souhlasil, pochyboval, nebo je vyvratil".
* hvezdicka za to, ze nejsem mozna schopna pochopit filosofiii tohoto dila. Ja tam moc moudra nenasla.
Příběh víceméně o sexuálním otroctví, sadismu a zvrhlosti člověka.Taky trochu o bohatství a chudobě.A o tom, že v tomto zkaženém světě je cnost a dobráctví človeku spíše ke škodě.Aneb každý dobrý skutek je zde po zásluze potrestán.Dílo plné zvrhlosti, bez lidského soucitu a se sobeckým prospěchářstvím.Věcný doslov dává prostor k přemýšlení nad tímto kontroverzním dílem. Poučení z tohoto díla plyne asi takovéto - Všichni lidi jsou šmejdi co se tě jen snaží vojebat.
Skvělý komentář - sick.boy
Karanténní touha po literární různorodosti mi do rukou přivanula Justinu, kterou jsem si před pár lety pořídil cestou domů z úspěšně složené maturity. Se spoustou piva a vína, to je ale zase jiný příběh.
Zaujal mě viditelně s láskou zpracovaný reprint s vynikajícími ilustracemi od Toyen, navíc s de Sadem jsem již měl jistou zkušenost. Během letní brigády v Levných knihách jsem si vychytrale schoval na hajzlu 120 dní Sodomy a při častém trůnění si na přeskáčku pročítal výživné pasáže. Je lepší místo, kde tuto knihu lze číst?
Zpět k Justině. De Sade již v samotném názvu nadhodí svou filosofii, které se urputně po celou knihu drží. Prokletí ctnosti. Je to jednoduché. Pokud se v prohnilém světě, jež byl prohnilý již před pár staletími, budete snažit jít cestou dobra, budete pomáhat lidem a za každou cenu jednat čestně, dostanete maximálně pořádný výprask a obrovského čuráka do prdele. Jistě, autor svou vizi roubuje do knihy někdy příliš násilně. Takřka všechny postavy, s kterými se Justina na své strastiplné cestě setkává, pronášejí v podstatě to samé, ač jsou jejich původy různé, všichni dospěli k tomu, že jejich život bude úspěšný úměrně k tomu, jak moc svinsky se budou chovat. Tím kniha ztrácí uvěřitelnost a stává se z ní taková zvrhlá pohádka. Jenže o uvěřitelnost děje jsem naštěstí vůbec nestál, takže mi tento fakt čtení nijak neznepříjemňoval. Naopak, díky tomu se v mých očích kniha stávala poměrně komickou a s autorovo vizí vlastně nelze do jisté míry nesouhlasit.
Postesknutí se ale neubráním. De Sade byl prase a tak je valná většina stránek této knihy zaplněna bestiální sodomií. Justina musí neustále špulit svou řiť, do které mnohokrát denně pronikají obludně ohromné penisy. Musím uznat, že mě samotného ze čtení občas bolela prdel. Určitou dobu je to zvrhlým způsobem zábavné, ale když je Justina zajata nějakým morbidním úchylem potřetí, ztrácí to na údernosti a začíná vystrkovat růžky monotónnost. Tak trochu Nabarvené ptáče. Kdyby se de Sade věnoval více filosofii a méně koitu, mé hodnocení mi bylo možná absolutní.
Co se týče překladu, nemám výhrad. Jazyk je vytříbený, bohatý, různá synonyma pro tělesné otvory dodávají čtení šmrnc.
Takže sečteno, podtrženo, byl to rozhodně nezapomenutelný zážitek a já uděluji 8 a půl natržených análních otvorů z 10.
Některé knihy obsahují důležité informace, jiné zase slouží k tomu aby zdeformovaly lidské vnímání a chápání světa a došlo ke zezvířečtění lidí.
Kdo není schopen tyto informace správně pochopit může být jimi otráven.
Knihu z pera markýze de Sade jsem četla poprvé a naposledy. Promiňte pane, ale jinak to nejde. Nejsem vaším cíleným čtenářem.
O markýzi De Sade jsem pouze slyšel, ale nikdy o něj více nezajímal, proto jsem k dílu přistupoval jako ke každé jiné historické knize. Příběh nešťastné Justiny, kdy veškerá její dobrota a poctivost je pokaždé obrácena k horšímu a je trestána a ponižována. Myšlenka díla, kdy slušnost a poctivost se nevyplácí a naopak zloději a vrazi se na světě mají dobře, se dá vztáhnout i na dnešní dobu. Kniha mě nikterak nepobuřovala, bral jsem to jako jiný klasický příběh
Štítky knihy
sexuální úchylky erotika víra prostituce sexuální násilí sexualita sestry BDSM ctnosti markýz de SadeAutorovy další knížky
| 2006 |  120 dnů Sodomy |
| 2002 |  Justina aneb Prokletí ctnosti |
| 2010 | Justina a Julietta |
| 1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
| 2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Perverzné filozofovanie alebo filozofická perverznosť? Pre tých, ktorých de Sade zvládne pobúriť, možno len perverznosť… Každý však musí uznať, že aj napriek strohej tvorbe, dokázal svojimi dielami zanechať nezmazateľnú stopu. Stopa, ktorá presiahla hranice literatúry a dala pomenovanie sexuálnemu správaniu, podľa okolností až deviácii. De Sade tak “infiltroval slovník aj tých ľudí, ktorí sa s jeho tvorbou nikdy nestretli.
V Justine konfrontuje dobro so zlom a ostentatívne necháva zlo víťaziť podobne, ako tomu mnohokrát býva aj v živote. Medzi riadkami, popisujúcimi zneužívanie Justiny matkovrahom (šľachta), zvrhlými mníchmi (cirkev) a zločincom (to, že všetci napriek odlišnému postaveniu v spoločnosti vykazujú opovrhnutia hodné správanie určite nebola náhoda, ale zámer) možno natrafiť na konštatovania, ktoré provokujú čitateľa nielen perverznosťou…
„Člověk nejbohatší se stává nejsilnějším, jedinec nejchudší je bytostí nejslabší. Vidíš snad u zvířat city, kterými ty se honosíš? A zvířata nám přece mají být ve všem příkladem! Ovládám-li tě nyní svým bohatství, musíš se vzdát myšlenky, abych tě dosadil vedle sebe a dal ti část svých práv. Popírám jakoukoli rovnost, neboť neexistuje nikde, ani v přírodě.“