K moři
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14139/bmid_k-mori-4Mb-14139.jpg
4
1303
1303
Próza začínající autorky Petry Soukupové se značně vymyká kontextu současné české literatury. V centru autorčina vyprávění je životaběh několika hrdinů: obyčejných lidí formálně propojených rodinnými vztahy, avšak lidsky vzájemně velmi vzdálených. Jejich příběhy se naplno a autenticky protnou pouze jednou: při víceméně náhodně vzniklé prázdninové cestě k moři. Tvarem i myšlenkou tato próza odkazuje k Virginii Woolfové a její dnes již klasické próze K majáku. Nejde ale o napodobivé formální cvičení: z autorčiny výpovědi lze vyčíst (vzhledem k jejímu věku) až překvapivě niterný prožitek rozpadu mezilidských vztahů a nemožnosti plnohodnotné komunikace ani mezi nejbližšími. Dotisk v r. 2016... celý text
Přidat komentář
Vezmeme-li libovolného jedince a popíšeme jeho životní příběh pomocí jednoduchých oznamovacích vět, výsledek je poměrně brutální :-) vznikne jakýsi cynický komentář nekončícího sledu špatných rozhodnutí, nad kterým se chce kroutit nevěřícně hlavou. Přitom jsme to my, jen z ptačí perspektivy. Zvláštní pocit osudové předurčenosti, pocit života ve vleku okolností, růst jedince "pro šibenici". Podle mého by v podobném formátu obstála jedině tak matka Tereza, a to jen pokud by nepsala autobiografii. Hezký a názorný příklad, jako velmi jsou naše žití racionální.
Od autorky jsem četla pouze povídku, toto je pro mě první celý román. Osudy členů obyčejné rodiny, čtyř dcer a jejich rodičů. Zvláštní osekaný styl, kde dominují úsečné věty. Je to čtivé, autorka dobře vykreslila charaktery všech osob, za konec, kdy jsem se dozvěděla, jak to s každým dopadlo, jsem ráda. Určitě si přečtu i její další knihy.
Knihu jsem sice přečetla rychle, takže čtivá svým způsobem je, ale po přečtení ve mě zůstal jen zmatek: co jsem to právě přečetla?
Celé je to napsané divně, strohé věty bez sloves, osekané na minimum, ale dobře, autorka asi má svůj styl, dejme tomu,..
Postavy jsou hrozní "solitéři", jejich životy se nijak neprolínají, vůbec je nezajímá co se děje kolem nic, absolutně se neohlíží na city druhých, nikdo a nic se nezmění k lepšímu, je to jako průlet životem hrstky beznadějných existencí, a to docela kosmickou rychlostí.
Odpočinkové čtení to taky není, ve mě osobně nezůstal jediný pozitivní pocit. Bylo mi řečeno, že autorka i v ostatních knihách vyjadřuje to, jak jsou si blízcí lidé vlastně vzdálení, a jestli vypadají všechny takhle, už nemám chuť dát jí druhou šanci.
Myslím, že autorka sama musí být vnitřně hrozně nešťastná, a jestli je tohle její způsob terapie, ok, je to legitimní.
Ale brát život tak, jak byl vykreslen v tomto dílku, je podle mě smutné.
Tvorbu Petry Soukupové mám moc ráda. Baví mě, jak dokáže popsat rozpadající se mezilidské vztahy v rodině. K moři je jedna z prvních autorčiných knih. Tím, že už jsem četla její další tři knihy, tak vnímám, jak se autorka posunula časem dopředu. K moři bylo moc fajn, ale přece jen mi přišlo, že její další knihy byly víc nabité emocemi. Ale samozřejmě se mi kniha líbila, zvlášť to, že v závěru bylo uvedeno, jak v životě dopadnou jednotlivé postavy. Knihy Petry Soukupové doporučuji.
Těšila jsem se, ale nějak mě to nechytlo. Je tam všechno, co od Soukupové znáte, ale ty postavy... Všechny tak sobecké, zahleděné do sebe. Celé to na mě působilo takovým zvláštním dojmem. Zmizet mě svého času okouzlila, i poslední Věci, na které nastal čas, se vyvedla. Ale když o tom přemýšlím, tak mi nejvíce sedla Nejlepší pro všechny. To je pro mě autorčin vrchol. Cením si jejího upřímného a neúprosného vylíčení rodinných vztahů a hlavně vidění světa dětskýma očima. Úplně cítím dětství, ty nepravosti, drobné nespravedlnosti a malichernosti, které jako dítě tak silně prožíváte....
Velmi čtivé, malinko depresivní. Autorka popisuje životní běh obyčejných lidí.
Spolknuto během pár hodin, K moři bylo výborný, takhle prvotina @petra1soukupova mě od ní bavila zatím úplně nejvíc. Strašně dobrý.
Objev, na knihu jsem narazila v knihovně. Měla jsem pocit, že ji znám, že o ní někdo mluvil.... To bylo úžasné, ten jiný styl psaní, přečteno hned a Petra Soukupová se u mě zapsala mezi oblíbené autorky.
Vidět lidem do hlavy. Co se skrývá za slovy, která vypouštějí z úst? Myslí to doopravdy? Říkají něco jiného, než si myslí? Co je schované za jejich vystupováním navenek. V této poměrně útlé knížce Petra Soukupová některé odpovědi nabízí. Naslouchat lidem mezi řádky...kolik nedorozumění bychom si ušetřili, kdybychom to dokázali...a nebo možná, kdybychom naopak svá upřímná sdělení mezi ty řádky schovávat nemuseli. Pátou hvězdu přidávám za splnění svého odvěkého přání vědět, jak to bylo dál, když hlavní příběh skončil...
Opět úžasná sonda do života obyčejných lidí...
Ke konci "shodnocení " života všech postav...člověk si u toho uvědomí jak život rychle utíká....
Autorka mne přesvědčila, že jet na dovolenou k moři vážně není dobrý nápad... Styl zajímavý, ale do konce jsem dočetl jen proto, že jsem pořád čekal zápletku. Nakonec jsem pochopil, že samotná kniha je zápletkou
Ani druhá kniha od autorky mě nezklamala.
Čtivé, emocionální, uvěřitelné; každodenní život z pohledu jednotlivých účastníků děje.
(SPOILER) Soukupová svým rychlým stylem, kdy se u žádné události nezastaví, natož aby snad rozpitvala aktuální prožitek postav, ukazuje, že vlastně na ničem nezáleží, všechno se stane a pak zase zapadne někam do proudu času, nikdo neví, co prožívá jeho blízký člověk, a ani ho to nezajímá, lidi projedou životem, vezmou, co se nabízí, a je to. Je to legitimní pohled, ale já s ním vnitřně nesouhlasím, je škoda takhle život brát. Ta knížka je jako jeden den někde v korporátu - přijdeš, nacvakáš něco do nesmyslných tabulek, někomu to odprezentuješ, nikoho to nezajímá, ale závisí na tom tvoje obživa, takže tam ještě sedíš přesčas, večer se pokusíš věnovat i něčemu jinému, ale nemáš na to už energii, tak to nějak odbydeš, nemáš z toho radost, tak jdeš spát s pocitem dalšího nenaplněnýho dne. Takhle přesně na mě K moři působilo... Příběh chlapa, kterej to zkusí s jednou manželkou, má s ní dvě dcery, kvůli nějaký blbosti se nakonec rozvedou, asi kvůli tomu, že na něj praskla jedna z milenek a on se teda rozhodl, že to s ní zkusí, takže druhý manželství, další dvě dcery, tak je jednou zkusí vzít všechny k moři, ale každá je jiná a nikdo se jim pořádně nevěnuje, takže nemají vztah ani s otcem, ani moc k sobě navzájem, až na některý situace mezi určitýma dvojicema. Jejich životy sledujeme až do dospělosti, kde i těm dcerám, které byly ze začátku sympatické, trochu přeskočí, a vlastně jsou to docela závody v tom, jak si podělat život.
Moje oblíbená spisovatelka,,další výborná kniha o životě obyčejných rodin,,tajemstvích,vztazích,,moc mě to bavilo,ale najednou byl konec,a já bych poslouchala dál,,,,
Audiokniha.
super... od české autorky jsem čekala vyprávění jak jsme v devadesátkách jezdili do Jugo, tak trošku to tam bylo, ale ten mnohovrstvený generační příběh mě bavil a moc
Vlastně taková nenáročná četba skoro bych řekl "k vodě". ALE! Styl originální, charakteristika postav skvělá a uvěřitelná, zápletka neotřelá. Soukupová mne již podruhé dostala.
Štítky knihy
prvotina rodinné vztahy Cena Jiřího Ortena
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Trochu syrově popsaný život, ale nesmírně čtivě. Vývoj, zvraty, proměny, osud, někde možná popsané stroze, ale všem postavám jsem rozuměla a cítila s nimi.