Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272889/bmid_kafe-a-cigarko-267-272889.jpg
4
1702
1702
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!... celý text
Přidat komentář
Když jsem knížku dostala k Vánocům, tak jsem z ní popravdě nebyla moc nadšená. Jakmile mě ale velmi inteligentní, často ironický humor vtáhl dovnitř, nemohla jsem přestat číst. Moc se mi líbí, jak je autorka v knize (blogu) opravdu upřímná a na nic si nehraje. (aspoň doufám :D) :)) Vřele doporučuji fanouškům filmového průmyslu! :)
Po knize jsem sáhla, protože mám Marušku jako herečku ráda a současně se zajímám o divadlo. Pohledy do divadelního zákulisí jsou zajímavé a vyváženě prostřídané několika Maruščinými trapasy, nad kterými se člověk pobaví :) Velký plus za zajímavé zpracování knihy a pěkné ilustrace.
Ale jo, dalo se to. Maruška střídá zajímavosti ze svého oboru s těmi, které už tak zajímavé nejsou. Hodnotím to, ale dobře, protože to napsala sympatická Maruška. :-)
Opravdu sympatická zajímavá kniha, tedy spíše sbírka ''trapasů, poznatků'' z hereckého života Marie.. :)) Některé příběhy byly hodně vtipné a skvěle dotažené, jiné méně, ale i tak jsem si knihu užila. Z obyčejných rozhovorů s herci se většinou dozvíme takovou všeobecnou omáčku, ale tady je to opravdu reálné.. :)) A jestli jsem i někdy jenom trochu snila, že bych se stala herečkou, po přečtení jsem ráda, že jsem se jí nestala. :D
PS: souhlasím s formátem knihy, moje ruce plakaly....
Kniha se mi líbila, četlo se to dobře. Mám ráda tento typ knížek a dost jsem se u čtení nasmála. Jediné co mi vadilo, byl formát knihy. Špatně se drží a je celkem těžká.
Moje první audiokniha v životě a myslím si, že bylo dobré po ní "šáhnout" právě u knihy Kafe a cigárko. Dobře se to poslouchalo už jen tím, že ji namluvila sama autorka, Marie Doležalová. Knížka je často vtipná, milá, neurazí, ale ani se k ní pravděpodobně nebudu znovu vracet. Je to příjemné, oddechové čtení, které doporučuji například na dovolenou nebo pro zvednutí nálady, protože to jde v knížce autorce velmi dobře :-)
Je to upřímná, místy vtipná kniha. A i když to není přímo můj šálek, kniha se mi líbila. Její neobvyklý formát se četl dobře. Také se mi líbilo doplnění kapitol, například fotografiemi či menším komiksem.
Na knihu som narazil úplnou náhodou. O Marii Doležalovej som ani netušil, že existuje, takisto ako o nejakom programe či seriály v TV s názvom Comeback. Skúsil som si pozrieť jednu časť, ale bola to inteligenčne posadené pre jednoduchšiu časť populácie. Takisto blog, z ktorého článkov je kniha poskladaná, je takým čítaním, z ktorého by si psychológ spravil dizertačnú prácu na tému, ako sa dospelý človek zastavil mentálnym vývojom v puberte. V každom prípade si kniha svojich čitateľov nájde, je napísaná úplne jednoduchým štýlom, ktorý sa dobre číta a preto je na zabitie času pri cestovaní ako stvorená.
Kafe jsem po vánocích vyčenžoval se ženou za Moderního fotříka, přišlo mi to pohodově a civilně napsané, ale moc výraznou stopu to ve mě asi nezanechá...
Nejprve musím přiznat, že mi Marie Doležalová nebyla nikdy moc sympatická - jako osobnost, a jako herečka byla všude taková nevýrazná. Ve Stardance mi vůbec nesedla, něco mi na ní vadilo, to její "hipsterství" nebo ta rádoby skromnost, nebo co to na ní bylo.
Od knížky jsem toho tím pádem moc neočekávala. O to větší bylo mé překvapení, když jsem knihu otevřela. Četla jsem po jednom článku vždy cestou trolejbusem do a z práce. Najednou by se to asi přečíst nedalo, přece jen na tom blogu to taky vycházelo postupně a čtením naráz bychom přišli o ten efekt. U většiny článků jsem se skvěle bavila, jsem nadšená z té možnosti nahlédnout do zákulisí (doslova) a do života herců.
Marie Doležalová si přece jen získala mé sympatie, asi je prostě jen šikovnější v písemném projevu nežli v mluveném - ona to sama přiznává.
Těm, co se ke knížce ještě nedostali ji určitě doporučuju, ale varuju vás - po přečtení se budete také chtít stát herci ;)
5* :-) Knihu jsem objevila náhodou v knihovně a protože se o ní hodně mluvilo, tak jsem si ji s chutí vypůjčila...
Neměla jsem velká očekávání ale naprosto mě uchvátila a hrozně jsem se nad ní bavila, občas plakala a strašně se smála :-)
Díky za ní :-)
Kniha měla velikou propagaci. Moc jsem se na ni těšila a vůbec, ale vůbec mě nezaujala. Velké zklamání a je na vkusu "každého soudruha", jaký si o ni učiní názor. Za mě 2 hvězdičky, ale kdyby to šlo, dala bych 1,5.
Takže. Na knihu jsem se velmi těšila. Humbuk, který okolo ní proběhl a navíc ocenění Magnesia Litera mě tak nějak přesvědčovali, že je na co se těšit. Bohužel pro mě bylo velké zklamání, když jsem zjistila, že kniha je vytvořená metodou známou všem studentům (Ctrl+C; Ctrl+V).
Chápu zachované informace pro chronologickou autentičnost, ale výplňkové věty typu dneska na blogu, v tomhle článku atd. se mohly vynechat a zanechalo by to lepší dojem.
Celkově mě kniha nezaujala ani po informační stránce a měla jsem problémy ji vůbec dočíst.
Pár nadšených postřehů z četby:
a) Marie Doležalová opravdu dokazuje, že role herečky často neodpovídají její inteligenci.
b) Její blogové zápisky nejsou skrumáží myšlenek, ale pečlivě vystavěnými fejetony, kterým nechybí pointa,
c) Zásluhou své bohaté jazykové zásoby dokáže popsat i banální věce opravdu vtipné a nejednou se budete smát u knihy nahlas.
d) Dozvíte se toho dost nejen o hereckém zákulisí, ale především o tom, jaké to je být herečkou-introvertkou a bojovat tak při výkonu práce sám(a) se sebou. Čili něco, co mnoho z nás také zažívá ve svém povolání.
e) Navzdory stylizovaného obalu nejde o čtení pro dámičky a pobaví se i pánové.
Krásná, čtivá a zajímavá knížka, myslím, že potěší každého, koho zajímá zákulisí dnešního herectví. Vřele doporučuji!
Mé první setkání s touto knížkou se odehrálo rok nazpět, kdy ji mamka dostala od známých pod stromek. Do té doby jsem o Kafi a cigárku neslyšel a jestli ano, asi to muselo být jen letmo. Nicméně, i tak uplynul skoro celý rok, než jsem se rozhodl ji přečíst.
Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na styl psaní - přeci jen je z toho cítit, že původně jednotlivé příspěvky nebyly psány pro knihu. Některé historky byly povedené, některé méně. Celkově se mi pak druhá polovina četla lépe, než ta první.
S hodnocením to mám takové na vážkách, jestli se snížit ke třem, anebo dát čtyři hvězdy. Ale co, byla to odpočinková záležitost, i jsem se zasmál a tak dám ty čtyři. :-)
Štítky knihy
humor české ženy divadlo blogy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Strávila jsem s Maruškou tři krásné dny, které mě obohatily jejími zážitky z hereckého prostředí. Hrozně se mi líbily její vyjadřovací schopnosti, které byly trefné a úderné. Doživotně nezapomenu na cvičení urny v divadle, nahrávání sexuální scény s Trojanem, rozhovor s DVTV, povinnosti inspicienta a mnoho dalšího, to vše prokládané pauzičkami na kafe a cigárko. Přeju Marii, ať se jí jednou poštěstí dostat svojí velkou hlavní roli u Filipa nebo třeba Miloše. :)