Kafe @ cigárko
Marie Doležalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272889/bmid_kafe-a-cigarko-267-272889.jpg
4
1702
1702
Jak v době blogové vytvořit ze svého blogu fenomén, který se pro zástupy čtenářů stane čtvrteční drogou? Jak přetavit spontánní (rozuměj úplnou náhodou vzniklý) nápad v prestižní Magnesii Literu? A jak dosáhnout toho, že vám lidi za celý rok nenapíšou jediný negativní ohlas? Jednoduše: především nesmíte mít nic z toho v úmyslu. Právě naopak! Vy musíte jen tak mimochodem uskutečňovat sen o vlastním blogu, aniž byste si stavěli jakékoli vyšší cíle. Pak už zbývá jen pár dalších předpokladů: důvěrně znát svět, o kterém píšete. Psát tak, aby se všichni aktéři popisovaných příhod poznali, a cítili se polichoceni či pobaveni, nikoli dotčeni. Musíte být vtipná a inteligentní a psát tak dobře, že vaše články vyhledávají i lidé, kteří by za jiných okolností žádný blog ani historky z hereckého zákulisí nikdy nečetli (ze zásady). A hlavně – musíte umět shodit sama sebe a dělat to s takovým šarmem a grácií, že všechny vaše chyby a trapasy budou čtenáři milovat. Zkrátka a dobře: musíte psát jako Marie Doležalová. A když se k tomu přidají geniální ilustrace Jana Hofmana, vznikne kniha, kterou prostě chcete mít. Kterou chcete dát jako dárek. Protože tahle kniha vám zvedne náladu tak jako žádná jiná!... celý text
Přidat komentář
Opravdu vtipné čtení a postřehy a pohled zevnitř na prostředí, které známe jen z bulváru. Díky tomu, že jsem knihu navíc slyšela načtenou samotnou blogerkou, získala na zajímavosti. Dobrá oddechovka na léto.
Málokdo z umělců (spisovatelů, herců, muzikantů...) si umí sám ze sebe udělat legraci, navíc tak, aby sebeironie nepůsobila strojeně. Tohle umění autorka zvládá bravurně a jedná se asi o největší devízu knížky. Je to dílko úsměvné, výborné třeba na zkrácení čekání u doktora. Dojem kazí některé neobratnosti jazykové, zdlouhavá souvětí hrozící vybočením z vazby.
Marušku Doležalovou mám moc ráda. A nejenom z Comebacku ;-). Že píše blog, za který dostala cenu Magnesia Litera, jsem vzdáleně věděla, viděla jsem i zfilmovanou verzi na Streamu, ale knížka se mi dostala do ruky až nyní díky čtenářské výzvě. A bylo to vážně moc příjemné čtení!
Maruška má velmi milý styl psaní. Je to čtivo veselé, vtipné, šťavnaté a plné sympatické sebeironie. Osobně oceňuji i formát knihy, který je netradiční a kniha je tím ještě originálnější. Čemu ovšem opravdu tleskám, jsou skvělé a úžasně trefné ilustrace. Proč tedy ubírám hvězdičku? No, kniha má podle mě jedinou chybku. Je moc dlouhá. Tím nemyslím, že by pro mě těch 260 stran byla nepřekonatelná délka, ale po zdolání dvou třetin už toho na mě bylo ve stejném duchu nějak moc. Věřím, že jako blog, kde se odměřují texty po malých dávkách, vše funguje mnohem lépe než kniha. Knihu bude nejlepší číst delší dobu a pouze v momentu, kdy dostanete chuť na další dávku hereckého humoru. To ale není bohužel můj styl čtení a ani knihovna by pro to jistě neměla pochopení, proto jsem ji slupla za dva dny. Ale i tak je kniha opravdu dobrá a já ji doporučuji všem, kteří se chtějí pobavit na účet hereckého světa a Marušky.
Na knížku jsem se moc těšila, i když blog jsem předtím nečetla. Zpočátku mě kniha moc nebavila, ale postupně jsem se do toho dostávala a občas jsem se i smála. Kdyby to šlo, dám tři a půl hvězdičky :)
Ke Kafi a cigárku jsem se dostala úplně náhodou přes stream.cz, když Marie tohle vyprávění zfilmovala. Líbilo se mi to a čekala na další a další díl. Když jsem hledala knihu do čtenářské výzvy a vyskočila na mě právě tato, neváhala jsem. Z nedostatku času jsem knihu odložila a později se k ní zase vrátila, protože kapitoly na sebe nenavazují. Úžasně jsem se u této knihy pobavila, píše to tak, jak ji slova přišla do úst. A nám mudlům ukázala, jaký je vlastně život herečky.
Marie Doležalová je mi sympatická už od doby, kdy jsem ji viděla ve filmu Pusinky. Navštívila jsem několik jejích divadelních představení a líbila se mi i ve Stardance. Ale byť jsem asi cílová skupina pro kterou píše, k tomu, že si přečtu Kafe a cigárko, jsem se dostala až teď, a to ještě bez nějakého velkého nadšení.
Před několika lety jsem zabrouzdala na blog, ze kterého později vznikla i tato kniha a i když se mi témata líbila, pravidelnou čtenářkou jsem se nestala. Nějak mě to nechytlo.
Pak přišla cena Magnesia Litera a obrovská marketingová kampaň na podporu knížky a to mě paradoxně spíš odradilo.
Ale víte co? Ono to opravdu není špatný. Je to napsané jednoduše, čtivě, upřímně a autenticky. Je sympatické, jak si ze sebe a ze své profese umí udělat Marie legraci a všechno co píše jí tak nějak věřím. Príma je, že jednotlivé kapitoly na sebe nijak nenavazují, takže můžete v knížce přeskakovat, číst i další knihu nebo ji na nějakou dobu ji odložit, aniž byste se ztráceli v ději nebo číst jen to co vás zaujme.
To, že už má tohle dílo už i televizní podobu mi tedy přijde už trochu přehnané, taková pecka to podle mě není ale mě to zpříjemnilo hned několik večerů. A to není málo. :)
Knížku jsem četla díky Čtenářské výzvě. Ze začátku jsem nějak extra nadšená nebyla, i když se krátké povídky četly dobře. Ale postupem času jsem zjistila, že se těším, co Marii zaujme tentokrát. Taková oddechovka na pošmourné večery...
Kafe a cigárko, jsem četla poměrně dlouhou dobu. Ale rozhodně to nebylo proto, že to není dobré čtení. Tato kniha je takovou sbírkou zážitků a příhod, které na sebe nenavazují. Můžete ji prostě někde otevřít a začíst číst. Zkrátka můžete přeskakovat a listovat podle nálady, odložit jí a otevřít třeba za měsíc, nebo půl roku, přešít jednu kapitolu nebo dvě. Kniha je oddechové čtení plné humoru. Ale jedna věc mě po přečtení došla, že herci nemají opravdu na růžích ustláno. Příště budu v divadle tleskat dvojnásobně. :)
Blog Marie Doležalové jsem pravidelně četla, tato knížka mi ho milé připomněla. Mám ráda čtení, u kterého se můžu smát, a tady je ho plno. Velké plus je, že se příběhy nemusí číst popořadě, ale stačí otevřít knihu na náhodné stránce. Takže o zábavu je postaráno na hodně dlouhou.
Kniha má pěkný netradiční formát, pěkně se vyjímá na stole.
Plus, které je zároveň i mínusem - po přečtení Jak jsem točila kriminálku nemůžu vidět v kriminálce Rodena a podobně významné herce. Protože co by tam dělali jiného než vraha???
Pěkné, milé čtení, které poměrně rychle utíká. Na odpočinek ideál! Myslím si ale, že články z knihy vyniknou mnohem lépe v originální formě blogu, kde jsou dávkovány v určitých intervalech. Při delším čtení knížky jsem se občas už nudila :) Ohodnotila bych 3,5 hvězdami ;)
Nic jsem od toho necekala - a super oddechove a zabavne cteni - a hlavne - vzdy jsem chtela pricuchnout k herectvi - tak ted uz vim vic... bude to drina a nekdy pekna pakarna.. vubec jim to nezavidim
Marie Doležalová má velmi příjemný smysl pro sebeironický humor a ačkoliv kvalita příspěvků v Kafi a cigárku tak trochu kolísá, jde pořád o velmi zábavné čtení. Někdy je povídka neskutečně vtipná (například ta s protiteroristickým cvičením), někdy je citlivá a boduje tím, jak se autorka dokáže shodit (povídka s Yvettou Kornovou a Borisem Rösnerem), a někdy je "jen" úsměvná a máte z ní pocit, že autorce šlo hlavně o to, být vtipná, což se jí sice daří, ovšem za cenu jisté krkolomnosti. Na blogu to člověk odpustí, ale do knihy by možná bylo lepší vybrat jinou.
Knížkou jsem byla moc mile překvapena. Blog jsem neznala, ale při čtení jsem se několikrát dost zasmála při živé představě popisované situace z hereckého prostředí. Psána je velice čtivě a opravdu hezky česky. Co oceňuji ! nenašla jsem žádný překlep, se kterými se v současné době setkávám v nově vydávaných knihách pravidelně a občas je jich tedy na můj vkus až neomluvitelně moc. Tady jsem nezaznamenala jediný. A taky se mi líbily ilustrace. Nějaké pokračování by se mi zamlouvalo, M.Doležalová má talent nejen na jevišti, ale i u klávesnice :-) .
Kniha se mi moc líbila, mám ráda "historky z natáčení"... Marie Doležalová je určitě zajímavý člověk i zajimavá herečka. Vysoce oceňuji i grafickou úpravu knihy, karikatury a vůbec vzhled knihy. Jsem ráda, že ji mám v knihovně. Když člověku není úplně dobře, je taková kniha k nezaplacení...
Nenáročná, oddychová četba. Autorka vtipně a hezkou češtinou vypráví historky z hereckého prostředí a svého života. Některé kapitoly jsou vtipné hodně, některé méně. Je lepší číst každý den jen několik kapitol (blogů), protože po chvíli se přeci jen autorka trochu opakuje. Proto snižuji ohodnocení na 4*, protože mé nadšení z knihy postupně klesalo. Za pochvalu stojí pěkná grafická úprava.
Rozhodně jsem se bavila - smála jsem se místy až nahlas! A řekla bych, že tahle knížečka pobaví snad všechny generace (odzkoušeno na mojí mamince).
Opravdu mi vyhovoval formát krátkých "příspěvků" nebo kapitolek. Člověk mohl čtení odložit na nějakou dobu a neztratil dějovou linku. Tematika mi sice byla cizí, ale o to zajímavější sondou se tahle knížka pro mě stala. Ovšem nedokáži dostatečně vychválit autorky literární styl (věty, slovní zásoba, atd.), ale především úžasný smysl pro humor a nadhled. Málokdo dokáže sám sebe brát s rezervou a udělat si ze sebe legraci - a ještě takhle veřejně! Za to obrovský respekt autorce.
Nicméně mě vážně iritovalo, že kniha neprošla redakční úpravou v tom smyslu, že by odpadl formát blogu. Kniha je kniha a blog je blog. Ale pointu chápu. A pořád to stojí za to.
Celkový dojem 85 % (hlavně za nadhled a vtip)
Zápisky zajisté zabaví při pití kafíčka nebo kouření cigárka, ale knížku, do které se začtete a nepustíte, nečekejte. Jednotlivé články ukazující zákulisí hereckého života jsou vtipné (některé více, některé méně), bohužel se ale autorka začíná ve druhé půlce trochu opakovat. Za mě se fejetony víc hodí na blog, kde jsou čtenářům postupně dávkovány.
Tuhle knihu jsem měla rozečtenou dva roky, ale nebylo to proto, že by mě nebavila, jen jsem jí nechtěla být přesycena a původně jsem si říkala, že budu každý den číst jeden dva články. No, nevydrželo mi to. V každém případě jsem se u knihy bavila a vůbec nevadil ten dvouletý odskok, kdy jsem knihu ani neotevřela, hádám jsem se u ní smála stejně. Řekla bych, že vám Kafe a cigárko mohu s klidným svědomím doporučit. :)
Štítky knihy
humor české ženy divadlo blogy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kafe @ cigárko |
| 2018 | Jeden kopeček šmoulový |
| 2021 |  Dopisy Ježíškovi |
| 2021 | Fejetony do kabelky |
| 2018 | Čtení do kabelky aneb Nejlepší fejetony z časopisu Glanc |
Tak samozřejmě, že to není literární veledílo, ale opravdu jsem se pobavila a bylo zajímavé nakouknout do hereckého prostředí "zevnitř". Maruščina síla je především v upřímnosti a opravdovosti emocí, se kterými se můžeme ztotožnit i my " neslavní". Na léto je to ideální oddechovka.