Kaleidoskop (70 povídek)
Ray Bradbury (p)
Sbírka sedmdesáti povídek nestora žánru science-fiction tematicky rozdělená do osmi okruhů: Hrůza a děs — Kouzla a fantazie — Budoucí světy — Mexičané — Američané — Irové — Podivíni — Klidný podvečer. Výbor sestavila a doslov napsala Jarmila Emmerová. 01-008-89
Přidat komentář
Nádherná sbírka povídek, která potvrzuje Bradburyho univerzálnost a všestrannost. Přestože je právě Kaleidoskop důkazem, že je škoda autora škatulkovat pouze do žánru sci-fi, zároveň je i výborným důkazem jeho osobitého a lidského přístupu k žánru.
První sbírka povídek od Bradburyho, kterou jsem našel v mámině knihovně. Kostlivci, mexičané či lupiči ve větracím zařízení na mě působili svěže, poeticky, a tísnivě jen velmi málo, nebo na správných místech.
Moc se mi to líbilo - moje nejoblíbenější povídka je "jezero" - to si pamatuju i po nějakých 15 letech.
Výborná kniha. Zejména povídky v kapitole Hrůza a děs patří k tomu nejlepšímu mezi hororovými povídkami.
Štítky knihy
americká literatura výbor z díla americké povídky
Část díla
A skála zvolala
1959
A tak zemřela Riabouchinska
1953
A už nikdy nepřestalo pršet
1957
Astronaut
1951
Automaty pro radost
1964
Autorovy další knížky
2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
1959 | Marťanská kronika |
1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
1995 | Pampeliškové víno |
2017 | Ilustrovaný muž |
Bradbury je pro mě prostě mistr povídky. Ať už mají nádech hororu (např.Kostra nebo Malý vrah ), nebo jsou ze světa fantazie čí sci-fi. Navíc mají skoro vždy zajímavý konec, občas až děsivý... Bradbury má skvělou fantazii, některé jeho povídky jsou skoro pohádkové a na okamžik vrátí čtenáře do dětství, do světa víl, skřítků či létajících mužíčků (nevím proč ale dost mě bavila a pobavila právě ta povídka o létajícím mužíčkovi), nejradši mám ale jeho sci-fi povídky o cestování vesmírem, jeho pojetí osidlování Marsu nebo Venuše, nikdy nekončící deště, osudy kosmonautů ztracených v nekonečném vesmíru, bez šance na návrat... Opravdu dokáže nádherně vystihnout atmosféru téměř každé povídky, kterou píše. Samozřejmě některé povídky jsou slabší a člověk na ně snadno zapomene, ale o to víc a silněji se pak dostanou pod kůži ty kvalitní.