Kam zmizla Aljaška

10.11.2020

Tohle mě teda moc nebavilo, zklamaní.

20.10.2020

krásná oddechovka, čtivá, tak jako všechny ostatní Greenovy knihy

18.10.2020

Hledání Aljašky mě při prvním čtení zaujalo víc než Greenovy slavnější Hvězdy nám nepřály. Při čtení opakovaném mi ale příběh už tak skvělý nepřipadal.
Na druhou stranu musím Greenovy přiznat velký um při vykreslování charakterů mladých lidí a jejich nejistot, trápení a problémů spojených s dospíváním.

06.10.2020

Hledání Aljašky se mi z Greenovy tvorby líbilo asi nejvíc. Rychle jsem se sžila se všemi postavami, příběh svižně ubíhal a četl se mi velmi dobře. Kniha mi nabídla přesně to, co slibovala. Atmosféra byla místy ponurá a já osobně jsem si v knize našla spoustu věcí k zamyšlení.

30.08.2020

Já nevím. Ke Greenovi jsem vždycky přistupovala poněkud skepticky, všechny ty nálepky světových bestsellerů a rozporuplná chvála, ale zatím mě vždycky dostal. Až doposud...

Z Aljašky jsem mimořádně rozpačitá. Asi je na ní hodně znát, že se jedná o prvotinu. Neoslovila mě, nedotkla se mě, nevyvolala očekávané emoce... Nebyla vyloženě špatná, to rozhodně ne. Předtím plynula líně a nenuceně, potom se neklidně houpala na filozofických vlnách. Ale že by se přese mne převalilo ono zamýšlené tsunami emocí, to opravdu říct nemůžu.

Zpočátku jsem Milese chápala - nevýrazný klučina, který nemá žádné kamarády kromě knížek a zoufale touží po změně. Bavilo mě sledovat jeho nelehké začátky na internátní škole, navazování nových vztahů a postupnou proměnu. Ovšem nakonec jsem začala mít pocit, že z toho starého Milese nic nezbylo, že se z něj stal další klasický teenager, jehož životní náplní je porušování všech pravidel světa.

Mým hnacím motorem byla snaha zjistit, co se stalo mezi předtím a potom, čekala jsem, že v té chvíli Miles objeví své velké Možná, ale ve výsledku jsem byla jenom zklamaná. Zpětným pohledem zjišťuji, že zápletka nebyla nijak originální ani převratná, možná snad i trochu moc násilná. Poněkud detektivní a psychologická část potom se mi líbila mnohem více než předchozí, více se soustředila na pocity hlavních postav a jejich myšlenkové pochody, ale zklamalo mě, že vlastně k ničemu pořádnému nedošly. Konec mi připomněl ten náhlý zvrat, který se udál uprostřed, jako by autor už nechtěl dál pokračovat a vyřešil to podle mě poněkud nešťastně.

Jak říkám, nevím, co si vlastně mám myslet. Nejsem jako očarovaná, ale ani nijak zvlášť zklamaná. Příště se radši uchýlím k opětovnému čtení Hvězd a Želv...

26.08.2020

Nijak nezaujala. Není špatná ale není to kniha ke které se chci vracet.

Tohle byla třetí kniha od autora.... A tahle se mi líbila nejvíc..... Měla konečně nějakou hmatnou myšlenku, poslání, hloubku......

13.08.2020

Z knihy jsem měla smíšené pocity. Příběh se mi docela líbil, i když neměl žádnou přidanou hodnotu. Jedná se prostě o klasickou (z mého hlediska podprůměrnou) romanťárnu. Ale mělo to děj a po nečekané události byla kniha i celkem čtivá. Ale na knize mi nejvíce vadily postavy. Každá postava mi byla nesympatická a nejvíce že všech mě štvala Aljaška. Byla neskutečně náladová, neskutečně otravná a i když mi připadala extrovertní, některé věci (důležité věci) si nechávala pro sebe. Chlastala do opilosti, kouřila jednu cigaretu za druhou a to jí je jen 16. Zkráceně, Aljaška je přesně tím člověkem, který mě v mém okolí nehorázně sere. Miles mi byl sympatický na začátku knihy, pak se ale změnil (spíše ho změnili kamarádi) a jeho postava se mi líbit přestala. Ostatní postavy mi přišly nevýrazné a s lidmi jako oni bych se nechtěla kamarádit. Opět mi nebyli sympatičtí. Co mi na knize také vadilo, bylo časté kouření, pití alkoholu a porušování školního řádu, které se v knize často objevovalo. Konec se mi také nelíbil. Řeknu vám, jsem ráda, že jsem knihu vůbec dočetla a nebyla jsem z ní znechucená ještě týden po přečtení. Závěrem, já vám knihu doporučit nemůžu, ale viděla jsem na ni i spoustu kladných hodnocení, takže se možná právě vám zalíbí. Nakonec se omlouvám všem lidem, kterým se kniha líbila. Tohle je pouze můj názor a věřím, že kniha si své oblíbence najde, já jím bohužel nejsem.
~
5*/10*

06.08.2020

Johna Greena zřejmě nikdy nebudu řadit mezi své oblíbené autory (Želvy považuji za skvělé, ale Papírová města ani Aljaška mi dech nevzaly). Asi to bude těmi filosoficky laděnými myšlenkami a sděleními, na kterých v podstatě vystaví celý příběh, ale ne vždy je pak čtenáři dovysvětlí. Chybějí mi tu jasně definované konce a pointy nebo jednoduše vždycky čekám víc, než dostanu.

Nutno ale podotknout že vedle Papírových měst mi přišlo Hledání Aljašky jasně lepší, byť žádná z postav (bohužel ani Aljaška) si mé sympatie nezískala a dlouho jsem tápala, o co vlastně v ději ve výsledku půjde. Na seriál jsem upřímně zvědavá.

20.07.2020

Příběh se mi líbil.

15.07.2020

Ze začátku mě knížka nenadchla, tak jsem ji odložila. Pustila jsem si serialovou verzi a ta se mně tak líbila, že jsem knížce dala ještě šanci a dočetla jsem ji. V tomto případě za mě seriál lepší jak knižní předloha.

04.07.2020

(SPOILER) Já byl znovu na intru, poznal nové kámoše a cítil smutek po smrti Aljašky.

25.06.2020

Bavila mě, návrat na internát, člověk si při čtení říká, že autor popisuje vše co prožil.

13.06.2020

Fajn knížka :-) Nejvíc se mi líbil návrat do života na kolejích/internátu, ten mě bavil :-) Líbí se mi, jak umí autor zabrousit na vážná témata a přitom okatě nepoučovat - to YA literatura potřebuje :-)

10.06.2020

Bomba. Další knížka od Greena. Nikdy jsem nečetla knížku s kterou jsem se tak ztotožnila.

30.05.2020

Moje první kniha od autora. Vůbec nelituji, že jsem si jí vybrala jako svojí prvotinu. Je nádherná. Vtipná, smutná. Nedokážu si představit být na Válečkovo místě nebo Plukovníkovo( který ji znal mnohem déle). Nedokážu si představit, že bych měla přijít tak mladá o svého kamaráda, anebo první lásku. Stále jsem doufala, že to možná nebude tak, jak to vypadá. Že se nakonec objeví. Avšak nic z toho se nestalo. Bylo (je) mi to tak strašně líto. Aljašku jsem si hned oblíbila. Její sarkasmus, postřehy a ani mi tolik nevadila náladavost. V knize je spousta skvělých myšlenek, které vás donutí se zamyslet. Zamyslet nad životem, sama sebou. Tohle je kniha na kterou nezapomenete. Možná vás bude provázet životem, možná na ní za pár měsíců či let zapomenete. Ale alespoň vás bude provázet další dny. Občas si na ní vzpomenete a zamyslíte se, co jste dnes udělali špatně či dobře. Zamyslíte se nad tím, že máme jen jednu šanci žít, tak proč si jí brát? Vím, že jsou situace, kdy nevíme jak dál. To přeci ale neznamená, že by jsme měli skončit. Vždycky nastanou lepší časy a ty hroší pro nás budou jen vzpomínkou. Každopádně knihu doporučuji, protože vám ukáže jak je život cenný, jedinečný a důležitý. Jsme jen jednou a víckrát nebudeme. Proč si brát šanci na skvělý život, který si můžeme vytvořit jen MY sami. Nikdo jiný za nás žít nebude a jedině my si pak ve stáří můžeme vyčítat, co jsme nestihli, anebo neudělali jinak. Sice je to klišé, ale pravdivé. My jsme odpovědný za své činy, život. Jen na nás samotných to záleží. Neměli by jsme brát další den jako samozřejmost. Měli by jsme si každý den užívat tak, jako by jsme si ho užili, kdyby byl náš poslední. Tolik k mé sentimentální chvíli, slibuju.

23.05.2020

Opět, knížky Johna Greena mám velmi ráda.

12.05.2020

Kniha je velmi zajímavá, příjemně se čte, postavy mají každá dobře vypracovaný charakter, rozhodně si mezi nimi najdete svého oblíbence, a ač John Green opět směřuje ke svému stereotypu hlavního hrdiny, stále mě jeho tvorba celkově velmi baví. Podle mě příjemné čtení pro každého, kdo má rád zajímavé příběhy s trochou romantiky a poťouchlosti tzv.

11.05.2020

John Green má v této knize opravdu spoustu zajímavých myšlenek (po dočtení jsem litovala, že jsem si je všechny nepsala někam na papír), a i přes to, že je to už delší dobu, co jsem hledala Aljašku, dodnes mám na paměti, jak moc mě tato kniha zasáhla a dojala.