Kantos Hyperionu
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56632/bmid_kantos-hyperionu-kan-56632.jpg
5
237
237
První a druhá kniha hyperionského cyklu. Ke kolonizovaným planetám pod správou Hegemonie Člověka se blíží mohutná invaze Vyvrženců, kdysi obyčejných lidí, nyní proměněných pro život v hlubinách vesmíru. Nadcházející válečný konflikt hodlají využít ke splnění vlastních cílů manipulativní umělé inteligence Technojádra, jež se vymkly veškeré kontrole. V předvečer zkázy se sedm poutníků vydává na odlehlou planetu Hyperion k otevírajícím se Hrobkám času, tajemným artefaktům neznámé funkce, a na své pouti Mořem trav si vyprávějí podivuhodné příběhy. V cíli jejich dlouhé cesty je očekává smrtonosný Štír, legendární vraždící stroj, anděl smrti, jenž by mohl jednomu z nich splnit nejvroucnější přání, ačkoli ostatním patrně věnuje pouze krutou smrt. Tam, kde se hroutí mocné vesmírné impérium, bývá však jen zřídkakdy vše, jak by se zprvu mohlo zdát. V pozadí dramatických událostí zuří mnohem důležitější bitva. Bitva o spásu lidské duše. Kantos Hyperionu, společné vydání dříve samostatně publikovaných románů Hyperion a Pád Hyperionu, je plným právem považován za jedno z nejdůležitějších děl v historii moderní science fiction. Mohutná freska překvapivého budoucího vývoje lidstva doslova bere dech a zanechává čtenáře v úžasu nad přívalem nápadů a mistrovstvím slova jednoho z nejtalentovanějších spisovatelů současnosti.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Hyperion, 1989
více info...
Přidat komentář
Jedno z nejlepších sci-fi, co jsem kdy četl. Vypravěčské orgie, blahem slinící čtenář!
Nejlepší z nejlepších. Takový kopec nápadů a fantazie na jednom místě se hned tak nevidí :-D
Knížní Pulp Fiction. :-) Kvalitou stejně skvělá kniha. Můžu všem jenom doporučit.
Pokuď dokážeme pokládat spravné otázky, nikdy neuslyšíme špatné odpovědi.A tohle dokázal Kantos Hyperionu.
Kniha předkládá příběhy několika jedinců a cestu za smyslem jejich života.Jejich životní otázky jsou natolik působivé, že odpověď na ně, které se vám v knize dostane, nikdy nebude plně uspokojena a ani nemůže být.Čas a prostor v knize nemá pevné hranice.
Mně osobně konec nepřinesl větší důvod k zamyšlení.Tato kniha by mohla mít tisíce různých konců a žadný by nebyl špatný.
Pro mně bude konec vždy otevřený?Fenomenální dílo, které nemá srovnání...
Všichni kdo mají rádi knihu, tímto vyzívám, ať se modlí za připravovaný film, aby byl alespoň trochu obstojný...
Dobrý den,
dnes jsem dočetl Kantos Hyperionu. Moje pocity jsou poněkud rozporuplné a tak jsem se rozhodl s nimi na tomto místě podělit.
Uvodem bych se velice rád optal těch, co komentovali pode mnou, a rozplývají se nad tím, jak je dílo originální a plné myšlenek, zda těm myšlenkám skutečně rozumměli, nebo se tady tváří, jako že myšlenky a nápady byly úžasné i když se nedaly pochopit, pouze proto, že byly nepochopitelné.
Při čtení prvního dílu jsem měl radost. Záhadný štír, skvělé vyprávění poutníků, to je něco pro mě (snad jen Lamiin příběh mě neoslovil a spíše mě nudil, asi že nevěřím na lásku na první pohled), dodnes pamatuju jak bikura řekl Durému že kdyby ho zabili a on přesto šel do údolí, udělali by to znovu - to byl pro mě nejsilnější zážitek z obou knih, kvůli tajemnu, které se v ten okamžik dalo krájet, a které tak miluju. Škoda, že bylo už na padesáté straně (z 900)...
Bohužel už když začínal konzulův příběh jsem tušil zradu závěru prvního dílu, když do konce zbývalo třicet stran a stalo se. Skončil v tom nejlepším.
S dychtivostí jsem načal díl druhý, a dodnes si myslím, že to byla chyba. Já pořádně nevím, jak to říct, ale už jsem opravdu unaven z toho, jak autoři vymyslí geniální příběh, aby si ho potom přehazovali jako horký brambor z ruky na ruku a aby ho potom vysvětlováním, snažením se dát mu řád, smysl, všechno logicky osvětlit zahodí. To se bohužel stalo i zde. Na 500 stranách napsaný druhý díl popřel první. Ed McBain napsal, že spousta detektivních autorů vymýšlí geniální motivy, důkazy, detektivní postupy, ale realita je jiná - vraždy motiv nemají. Stejně tak nelze vysvětlovat nepochopitelné a nelze nepochopitelné pochopit. I autor sám to několikrát zmiňuje, ale sám se tím neřídí. Výsledkem je křečovitá změť obrazů - mozaika, kde jsou místa existující mimo lidmi chápaný časoprostor, přeskoky z místa na místo, a z času do jiného času. Tak se ptám: Proč proboha snažit se tajemství vysvětlovat, vysvětlování nechápat, když mohlo zůstat tajemstvím.
Renava píše, že rozuzlení bylo geniální, ale nemůžu souhlasit. Věčné omílání Keatse, zatažení novokřesťanství do příběhu, řešení božství, balancování na hraně kyberprostoru a posuv časů, chtělo se mi plakat. Už i to, že se řeší KDO stvořil Štířa, proč ho musel vůbec někdo vytvořit??? Štír pro mě ztratil to, co byl v prvním díle, a stal se nějakým nemyslícím panáčkem.
Apeluji na všechny autory... Prosim vás nebořte to, co jste vykonstruovali tím, že se to snažíte ozřejmit. Dopadá to katastrofálně. Dobrý příběh nemusí mít žádné poslání. Nehrajte si na to, že tvoříte nové evangelium a neřešte to, že ve vaší fantazii jsou nepochopitelné faktory, na které se snažíte nasadit formy lidské logiky a zkrotit je. Nefunguje to, fungovat to nebude. Nechte projednou tajemství tajemstvím.
Díky.
Čo môže žena dodať k "brutálnemu" sci-fi príbehu ako je tento? Nič významné a prevratné to nebude, ale predsa len sa pokúsim. Nuž, začnem od začiatku. Očarená, navnadená Terrorom som hneď po prvých stranách pochopila, že toto bude iná šálka kávy. A nie tak celkom moja. Ale stalo sa, čo som nečakala, po úvodnom prekonaní rozpakov a mierneho sklamania z poznania, že nejde o fantasy (ako u predchádzajúcej knihy), ale o vážne sci-fi (ktorému až tak neholdujem..), sa postupne moje chuťové kanáliky začali otvárať novým chutiam nevšedného sci-fi príbehu siedmych pútnikov smerujúcich ku Hrobkám času.. až som si zrazu uvedomila, že to baštím...
Samotné príbehy jednotlivých hlavných postáv, v ktorých sa ozrejmil dôvod ich cesty, boli viac ako vzrušujúce (tlieskam autorovi) a rozhodne stálo zato prelúskať sa spletitosťou deja k záverečnému naplneniu ich osudov v konfrontácii s monštrom/tvorom/antikristom(?) -Štírom. Rozuzlenie bolo skutočne geniálne!
Nebudem sa však tváriť, že moje prvé dojmy po prečítaní sú vzletné. Skôr ako nadšenie na mňa doľahla vyčerpanosť... Úžasne náročná kniha na kvantum informácií, ktoré boli pre mňa ako ženu miestami veľmi ťažko stráviteľné a priznávam, že cez mnohé pasáže som sa prepracovávala so zaťatými zubami.. Mám pocit, že informácie som spracovávala aj vo sne a niekedy som mala chuť dať si preventívne tabletku na bolehlav.. Avšak verím, že mužská časť čitateľov sa na to pozerá inými očami a práve v takýchto pasážach sa vyslovene vyžívala :-).
V každom prípade, po strávení tejto 900-stranovej knihy dokonale prepracovanej do posledného detailu mám voči Mr.Simmonsovi veľký rešpekt (5* je na mieste...). I keď zostávam pri tom, že sci-fi nie je moja srdcová záležitosť a teraz si od tohto žánru potrebujem na nejaký čas poriadne oddýchnuť, je mi jasné, že po tomto autorovi opäť o nejaký čas siahnem.
Dana Simmonse jsem objevil díky Terroru, který mě zaujal a po přečtečtení totálně nadchnul. Tohle jsem teda ale nečekal....
První část knihy je příjemně filozofická a druhá je megalomansky-metrixoidně sajs-fikšn kyberpankově, těžce SG1 - gibsonovská.
Pro mě je první část best-of všech knih a to i před Besterovým megagigadílem Hvězdy, můj osud.
Musel jsem po kratší době svůj komentář podstatně poupravit, protože jsem panu Simmonsovi trochu ukřivdil, ale to bylo tím rozpoložením mysli těsně po dočtení.
Hyperion je rozhodně opus magnum autora i sci-fi literatury jako takové.
Hyperion je literární skvost!
Jedním slovem ÚŽASNÁ kniha. Hlavně první část, kde se vyprávěly příběhy, bylo něco, na co nikdy nezapomenu. S mírným despektem čekám na film, který by měl být hotov v roce 2013. Sice dlouhá doba, ale podle mě z toho nejde udělat pouze jeden film, jak plánují. Takže film nikdy nedosáhne kvality této výtečné knihy.
Složitě propletené,a s velkou fantasií. Velké množství originálních nápadů. Zřejmě, ne pro každého. Ne, všemu jsem porozuměl což ale není chyba autora. Asi si to jednou budu muset přečíst znovu. Líbilo se mi, že i když tam jsou části, kterým nerozumíte baví vás to číst jenom proto jakým způsobem je to napsané. Rozhodně to má v sobě velkou sílu.
"To Hyperion byl: — již na vrchol
žulový jasnou nohou stoup’ a stál
tam, bídu zře, již zradil jeho třpyt
mu ještě ohavnějším divadlem."
Hyperion je literární symfonií! Tak jako Beethoven ve své 9th symfonii, dosáhl i Simmons v Hyperionu dokonalosti. Jako symfonie, skládající se z jednotlivých vět, které jsou samostatnými složkami fungujícího i propojeného celku, jednotlivé vyprávění (věty) hyperionu jsou součástí kompaktního celku. Ihned po imaginativním Preludiu s konzulem, který na své lodi v dešti hraje na svého steinwaye, nastupují smyčce první větu, Andante, příběh kněze, deníkovou formou pojaté sci-fi s náboženským podtextem a zasvědcuje nás do prvních mystérií světa Hyperionu. Následuje Alegro, voják, pocta military sci-fi drtících dechů a plechů vyváženě kontrastující s jemnou, smyčcovou romantickou, až erotickou ingrediencí. Zvolnění, Addaggio, básníkův poetický příběh utrpení dlouhého života, bolesti, zoufalství a beznaděje. Allegretto, učencův filosofický příběh, nastoluje prostřednictvím nejemočnější zápletky knihy klasické otázky všehomíra. Stárnoucí Sol se svým Abrahámovým dilematem se stává mou nejoblíbenější postavou celého Kantosu. V následujícím Intermezzu se dovídáme proč ze sedmi poutníků vypráví svůj příběh pouze šest. Hyperion graduje mohutným kyberpunkovým Presto detektivky, která je netradičně pojatým příbehěm lásky a hledání pravdy, hledání a překonávání překážek, se svým způsobem Shakespearovsky tragickým koncem. Závěr opět trošku zvolňuje tempo, Allegro, avšak opět přidává na citech. Podmanivý příběh konzula je ekologickou space operou, při které člověk pluje s delfíny pod plovoucím ostrovem a po tvářích tečou slzy štěstí, aby se v závěru naučil nenávidět sebe i rasu ke které patří. Simmonsova symfonie je se svou geniální, v žánru nevídanou Boccaciovskou strukturou, mystikou, propracovaností jakož i citlivostí, nevídaná a je kultem nade všechny. Kultem větším než Kult štíra a podmanivým zážitkem, modlou a skvostem.
"Ó Muso, zanech jich! neb shledáš se
hned z padlých starých božstev s mnohými,
již bloudí marně pustých po březích.
Na harfu delfskou zatím zbožně hrej
a s vánkem z nebes v pomoc dechnou ti
též dorské flétny zpěvy lahodné;
neb aj! toť pro Otce je veršů všech."
Kult skončil, ale příběh je nutno dovyprávět. Dan Simmons, čaroděj slov, rozeznívá delfskou harfu a vtahuje čtenáře do světa hyperionu, aby splynul s Johnem Keatsem, znovuzrozeným, tím, jenž přichází před Tím, pozorovatelem osudů našich poutníků. Pokud Hyperion je Beethovenovou 9th, pak Pád Hyperionu by mohl být Mozartovským Requiem Hyperionu. Zcela podmanivé vibrato osudu světa hegemonie, hrobek času, technojádra i samotných poutníků, napínavé vyprávění, dokonalý příběh bez logických a dějových chyb končící strhujícím rozuzlením, to je Pád hyperionu. Dies irae, vypuknutí války s vyvrženci, intriky a nejednozanačnost první části příběhu plynule přechází v precizní Kyrie eleison za lidstvo, aby jsme v poslední části s otevřenou náručí uvítaly Armaggedon a hordy Chaosu. Pád Hyperionu si zahrává s aktuálními otázkami, otázkami které budou aktuální vždy a dělá to s grácií a precizností která vtáhne a donutí přemýšlet. Pokud se v souvislostí s Hyperionskou sérií stal terminus technicus "Hudba sfér" obehraným klišé, pak se omlouvám, ale literární Hudba sfér je u Hyperionu hmatatelná.
Víte co? Už jsem tady komentoval několik Simmonsových knih a začíná to být klišé; neustále vychvalovat autorův jazyk, nápaditost, nezpochybnitelnou genialitu, lásku k literatuře. To všechno samozřejmě v díle, které je právem považováno za milník sci-fi literatury, najdete. A nejen to.
Komornější Hyperion nás seznamuje se sedmi poutníky, kteří putují k prastarým Hrobkám času. Simmons román poněkud netradičně rozdělil do několika příběhů, z nichž by každý obstál jako samostatná povídka. A ač je každá psána jinak, jako celek drží pevně pohromadě, takže se od čtení jen těžko odtrhnete (hloupý nápad, číst něco takového ve zkouškovém období).
Pád Hyperionu je pak daleko rozmáchlejší space opera, ve které Simmons naplno využil potenciál světa, který tak důmyslně vymyslel. Lidstvo, seskupené do Hegemonie Člověka, obývá desítky planet, roztroušených po celé galaxii. Ty jsou navzájem propojené sítí „bran“ – objektů, nerespektujících čas a prostor, vytvořených Technojádrem. Mimochodem, právě Technojádro (stejně jako Štír) dodává románu rozměr, který je tak trochu nad běžné lidské chápaní. To je velký klad, který knize dodává potřebnou tajemnost. (Můžeme vůbec vesmír pochopit?)
Kantos Hyperionu je stejně jako jeho mladší bráška Ílion (který mimochodem z Hyperionu dost čerpá) úzce spojen s literaturou. V menší míře se tu setkáváme s Shakespearem nebo Yetsem, především však s Johnem Keatsem, básníkem „Staré Země“ z devatenáctého století, který v knize vystupuje jako tzv. kyborg. Nechť však jako důkaz autorova mistrovství poslouží fakt, že přestože jsou nejrůznější literární odkazy, básně, filozofické, náboženské i existencionální úvahy (…zkrátka vše, co dělá z Kantosu skutečně komplexní literární dílo) nezvykle hojné, nepůsobí rušivě nebo nudně, ba naopak.
Jak už bylo mnohokrát psáno, Kantos Hyperionu je klenotem svého žánru a povinnost pro všechny, kdo aspoň trochu holdují literatuře science – fiction. Simmons si neskutečně precizně vyhrál s každou složkou svého mistrovského díla, ve kterém je perfektní a nedotknutelné snad úplně všechno. Za to mu patří obrovský obdiv. Bravo mistře!
900 stran imaginativních orgií. Tolik stylů v jedné knize. I na kyberpunk došlo. A nevadilo. Sci-fi veličina směle se řadící po bok Herbertovy Duny a Asimovovy Nadace. Krásná kniha.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Co dodat. No a co, že jsem tak úplně nepobral hovory s Ummonem ani samotný konec, no a co, že mi forma vyprávění ala Dekameron přišla trochu jako berlička k poslepovaní jinak neslučitelného. Pořád jde o jednu z těch knih na kterou rozhodně nezapomenete, po jejímž dočtení si v sobě ještě aspoň týden nosíte dojem něčeho velkolepého, kterou si budete muset přečíst znovu...Myslím, že když jí Simmons dopisoval, byl si smutně vědom, že už jí ničím nepřekoná...snad nejčistších pět hvězd, co jsem kdy udělil.