Karlaz: Cesta člověka
Tomáš Gavlas
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419948/bmid_karlaz-cesta-cloveka-i29-419948.jpg
4
53
53
KARLAZ v dvaceti devíti promluvách vysloví, co je v životě důležité. Oživí příběhy dávno zapomenutých klášterů, pouštích oáz i zaniklých měst. V nadčasových rozmluvách s chromými poustevníky, zkušenými léčitelkami a mocnými vládci nabídne praktické instrukce k řešení zásadních životních otázek. Dotkne se témat, jako jsou vztahy, sebepoznání, mluvení, hřích, temná noc, strach, bolest, víra, čas, smrt, pořádek, peníze, vděčnost, odpuštění, lpění, meditace, cítění, myšlení a hledání životního poslání.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha přináší poselství a je na ní krásné to, že každý si vybere to své. Doporučuji i skvělý podcast ke knize.
Pro mě strašně otravné čtení a to jsem příznivcem seberozvojovych a ezo knih, ale tohle jsem nemohla ani dočíst.
Vyraž nalehko směrem k jednoduchosti.
Tohle je tak krásný knižní počin. Obsahově jedna z nejkrásnějších knih v mé knihovně. O to více mě těší, že je z pera mladého českého autora.
Při čtení knihy jsem měla nutkavý pocit, že psaná slova i popis místa znám. A znám ho tak, že jsem ho musela sama prožít. Nikdy jsem nic tak autentického u knihy nezažila. I to mě namotivovalo autora oslovit, vyjádřit poděkování za knižní počin a také zmínit ten zvláštní autentický pocit. A ano, skutečně autor v knížce popisoval trasu, kterou jsem stejně jako on šla při své poutní cestě.
To, o čem v knížce čtete, jde zažít. A je to moc pěkné.
Těším se na další pokračování.
Z počátku jsem z knihy byla nadšená tolik rad a mouder, krása a lehkost bytí. Postupem času jsem si ale začala uvědomovat že je to pořád dokola, pokora, nesobeckost, láska, odpuštění, poznání....Karlaz na mě nakonec začal působit až negativně - jako nějaký otravný guru, který hlásá jedinou pravdu a jediné dobro. Na každý problém má odpověď nebo nějakou vlastní zkušenost, prostě všude byl všechno zná. Asi v polovině knihy jsem to vzdala a nedočetla. Kniha je dle mého názoru docela těžké čtení, možná jsem ještě k jejímu pochopení jen nedozrála, kdo ví.
Zajímavé čtení, často velmi dobré myšlenky, ale občas až moc pobožné, i tak doporučuju
Krásná knížka.
Krásná témata, krásné myšlenky, velké poselství.
Doporučuji doplnit i sérií podcastů, které ke knize autor připravil.
(A které výrazně rozšířují zážitek ze samotné knihy)
“Volám k těm, kterým bylo dáno srdce objevitelů, ať se vydají na místa, kde ještě nikdo nehledal.” Přineste léčivou vodu, která uzdraví nemocné. Objevte zlato, které potěší ty, kteří žebrají. Odhalte útěchu pro ty, kteří pláčí. Probuďte v sobě sílu vůdců a veďte lidstvo na pouť k dalekým mlhovinám. Buďte vybíraví, zvolte si svou věc a jděte ji vykonat nejlépe, jak dokážete!”
Eliáš je mladý muž, který právě zjistil, že jeho život nejspíš postrádá smysl. Karlaz, starý muž, jelikož už ví úplně všechno, ho zasypává radami. Na své pouti potkává Karlaz množství lidí, kteří po něm pořád chtějí nějaké odpovědi. Povolávají ho dokonce ti nejvlivnější, aby jim poskytl moudrou radu. Karlaz tedy promlouvá o vztazích, bohatství, dětech, hříchu a o různých dalších závažných aspektech života. Tázající postavy jsou jako figurky v loutkovém divadle, všechny stejné a všechny se tážou stejně. Samozřejmě, někdo se ptát musí, jinak by jim Karlaz neodpověděl a nic bychom se nedozvěděli. Po Karlazově promluvě se tito milí tázající zpravidla vzpamatují a polepší nebo se dokonce úplně najdou! Bodejť by ne, když celou knihou se vine hrozba: Nebudeš-li sekat latinu, za sněžnou čarou ti to bude spočítáno a ani okamžik se z tvé minulosti nevymaže.
Jazyk je vzletný, jakoby chtěl vzbudit dojem monumentálnosti a všeobjímající moudrosti Karlaze. Příběhy se hemží mnichy, kláštery, exotickými zeměmi a přirovnáními, z nichž některá působí dost násilně. Je to něco mezi Mužem, který chtěl být šťastný a Mnichem, který prodal své Ferrari, napsáno ve stylu Džibránova Proroka. Moudrost z Proroka plynula přirozeně jako potůček. Kdežto Karlazův text vychází z rozumu, připadá mi, že bylo přesně vykalkulováno, co bude Karlaz říkat. Srovnání se Siddhártou tady není vůbec na místě. Siddhárta plyne hladce jako jeho řeka a vlévá se přímo do srdce, Siddhárta je skutečný život se všemi jeho úklady a samotný Siddhárta je stejně jako jeho společníci velmi autentický. V Karlazovi jde o rozum. Tady si po přečtení neřeknete: „Ach, to bylo krásné!“ Není to motivační kniha, pro mě byla spíše demotivační, toho strašení peklem tam bylo moc. Nejímaly mě dokonce ani popisy přírody, všechno to bylo takové nastrojené, vymyšlené a umělé.
Kniha mi život nezměnila ani mě neinspirovala. Některé rady byly skutečně moudré, ale s některými jsem se naopak neztotožňovala vůbec. Celkově mi asi vadil ten okázalý velitelský Karlazův projev, schématičnost, absence života, který by mi byl blízký, a příliš mnoho hrozeb.
Velice ambiciózní počin, ostatně jako všechny příspěvky, které se věnují odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec (resp. odůvodnění této odpovědi, neboť jak víme, odpověď sama je 42). Už jen seznam osob (učitelů – hledačů pravdy dle slov autora) uvedených na konci knihy, které byly autorovi inspirací, je působivý. Tomáš Gavlas ve své knize destiluje vědění vycházející mimo jiné z buddhistického a křesťanského učení (dost možná i z židovského – viz není hřích být bohatý už za života na zemi – Karlaz na str. 56: „Nevidíš snad, že pokrok tohoto města přichází spíše z lidského utrácení a štědrosti místních boháčů než z pouhého žvanění?“) a myšlenek východních i západních filozofů a spisovatelů.
Ústředním motivem, který se knihou táhne jako červená nit, tedy alespoň podle mého názoru, je hledání smyslu a účelu našich životů, přičemž smysl je třeba hledat v tom, co je nám blízké nebo co umíme, a bude se lišit člověk od člověka. Jakýmsi návodem na dobrý život je pak snaha nalézt a naplnit tento smysl. Hledání smyslu a účelu je cestou a naplnění je cílem. Autor v knize, ústy Karlaze, odmítá, že by sama cesta byla cílem, ale naopak jasně stanoví, že zkrátka „cesta je cesta“ a „cíl je cíl„. Líbí se mi, že autor nejprve vybízí k tomu uklidit si vlastní nepořádek, udělat, co je třeba, nečinit jiným zle a až poté se vydat na cestu (tomu také nejspíš odpovídá i rozdělení knihy na části: „příprava“-„cesta“-„cíl“).
Krasna kniha plna zivotnich mouder skrytych v pribezich, ktere jsou plne metafor s nadechem jakehosi tajemna a vznesenosti. Moc doporucuji!
Knihu čtu už podruhé a myslím, že se k ní budu vracet stále. Není to pro mě knížka, která by se četla "jedním dechem", ale myslím si, že ona se tak ani číst nemá. Líbí se mi, že otevírá témata, která jsou často dost neuchopitelná a předkládá je podle mě hezky srozumitelnou formou. Vlastně mě při jejím čtením došel význam některých částí těžších textů. Karlaz je pro mě takový průvodce. Autorovi muselo dát ohromnou práci všechna tahle témata vyjádřit slovy a dát je do tak srozumitelné formy. Děkuji.
Kdo si neumí uklidit ve vlastním domě, bude navěky žít ve špíně.
Hledej, co špatného ze svého života ještě odstranit. Pak vezmi dláto a odsekni to.
Člověka na své pouti zpomalují břemena, která neumí odložit.
,, ... co je důležité, je lidskému oku neviditelné." str. 49.
Kde jsem již tuto větu četla?
Důležité je nelhat, neslibovat, nežvanit a kráčet k jednoduchosti.
Další kniha duševního rozvoje. Pro mě zajímavá tím, že jsem zde potkala Alchymistu v Zahradě prorokově a z dálky na mě mával Malý princ. Vše to pečetí Čtyři dohody.
Přesto jsem si zde pro sebe objevila i něco nového.
Je možné, aby nám nějaká kniha změnila život?
Chytrému napověz, hloupého trkni.
P. S.: Pokud se zdráháš udělat první krok, tak nikdy nikam nedojdeš...
Určitě se bude líbit všem, kteří o světě rádi přemýšejí víc do hloubky. Inspirativní kniha plná náročných, ale důležitých témat.
Rádoby mravní příručka co si hraje na silný příběh. Buď jedno nebo druhé obojí dohromady nějak nehraje...
Naprosto plytký děj bez gradace a pointy, knížka se skládá z krátkých kapitol, které jsou repetitivní – stačí přečíst první dvě a se zbytkem neztrácet čas. To raději sáhněte po Bibli...
Při čtení této milé knihy má čtenář pocit, že Karlaz promlouvá přímo k němu a může si tak z ní odnést přesně to, co potřebuje. Kdo se alespoň trochu zajímá o filozofii, esoteriku apod., jistě narazí na známé informace.
Karlaz cesta člověka je rozhodně jedna z nejoriginálnějších knih, co jsem kdy četla. Svým obsahem ze všeho nejvíc připomíná náboženskou knihu (jako Korán, Bible etc.). Hlavní postava Karlaz zaučuje mladého Eliáše, který sešel z cesty a nyní hledá, jak se na ni vrátit. Pomáhá mu vyprávěním o situacích, běhemž nichž ho ostatní žádali o radu. Svými radami nabádá k skutečnému žití, které je naplněno uvědomělým nepácháním zla.
Ačkoliv kniha v podstatě neobsahuje žádný děj a jejím cílem je pouze předání určitých myšlenek, přesto zvládá udržet tempo a je čtivá. Trochu mě překvapuje, kde se vůbec v autorovi vzala odvaha napsat něco jako "náboženské dílo". Naštěští ale vše relativizuje a sám čtenáře ponouká k tvorbě vlastního názoru.
Celkově knihu hodnotím jako zajímavou. Ještě jsem nečetla cokoliv tak zjevně "spirituálního", co by mi nepřišlo vyloženě za hranou. Karlaz spíš pobízí k nalezení vlastní cesty a skutečně předává návod k vlastnímu uvědomění.
Karlaz: Cesta člověka je kniha o sebepoznání, seberozvoji a duchovnu.
Kniha se dělí na 4 části - Zasvěcení, Příprava, Cesta a Cíl. Autor se v této knize věnuje tématům jako je smysl života a životní poslání, kdy postava Karlaz, která představuje moudrého, starého muže instruuje toho mladšího, který se jmenuje Eliáš a pomocí jejich rozhovoru a Karlazova vyprávění se postupně dozvídáme o dvou městech za sněžnou čarou a dále jak napravit situaci okolo nás, tedy mezi námi a lidmi a poté se zabývá naším vnitřním nitrem, jak vlastně nalézt svoje životní poslání a poslední část se věnuje samotné zkoušce Eliáše, který prošel všemi lekcemi a nakonec prochází zkouškou.
Tahle kniha za mě působí velmi inspirativně a v jistých věcech velmi inspirativní je. Jak jsem již zmínila, vlastně radí, jak žít dobrý život a po smrti skončit v tom dobrém městě za sněžnou čarou neboli v nebi.
Autor založil knihu na tom, že přečetl Bibli, svaté texty budhismu a další svaté texty a z těchto textů pak vybral to potřebné pro svou knihu. Autor tady tedy míchá dohromady hodnoty křesťanství, ale i budhismu. Tato věc mi docela vadila v průběhu čtení, jelikož podle mě, když už člověk věří v Boha nebo v Budhu, měl by věřit prostě v tu jednu svou víru.
Co se týče té literární stránky knihy, tak se mi kniha velmi dobře četla, různá učení o duši, o vztazích atd. byla prokládána ukázkovými příběhy, které čtenáři krásně pomohly si představit a vstřebat tu danou problematiku.
Kniha byla napsána velmi čtivě a musím uznat, že i ty těžší části byly napsány docela stravitelně.
Postavy mi byly sympatické, převážně ty hlavní. Karlaz je ukázkový příklad toho starého, moudrého muže, který předává moudra mladšímu, aby mu v podstatě předal štafetu v tom, aby šířil moudra mezi širokou veřejnost.
Eliáš je zase ukázkový příklad dnešního člověka, který potřebuje duchodní změnu a osvětu.
Mínusem v této stránce knihy jsou za mě gramatické chyby typu mě/mně a různé překlepy, ale bylo jich pomálu.
Celkově se mi tato kniha líbila, ale závěrem chci říct, že jsem si z této knihy odnesla jen některá moudra a rady a nebudu se podle ní řídit na 100%.
Štítky knihy
filozofie léčitelství víra hledání smyslu života strach sebepoznání, sebepoznávání poustevníci duchovní literatura rozvoj osobnosti, osobní rozvoj léčba bolestiAutorovy další knížky
| 2019 |  Karlaz: Cesta člověka |
| 2022 |  Karlaz: Posel je zprávou |
Dlouho jsem si myslel, že kniha bude o něčem jiném. Nakonec je to taková integrace různých náboženských a filosofických postojů k životu v podání Karlaze a lidí, kterým odpovídá během putování. Je to velmi ovlivněno řekl bych náboženstvím písma a místy je to poměrně nesmiřitelné a definitní. I tak to má niterný účinek a stojí za to se zamyslet, o čem to je a kam směřuju. Jsou tam podobenství s dnešním světem a překážkám v něm. Určitě má kniha potenciál.