Prométheus v plamenech
Thomas N. Scortia , Frank M. Robinson
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15599/prometheus-v-plamenech-15599.jpg
4
263
263
Katastrofy série
< 2. díl >
Román o havárii gigantické atomové elektrárny v severní Kalifornii. Elektrárna má být dána co nejdříve do provozu, protože energetická síť v USA je přetížena a včasné zahájení provozu je také důkazem úspěšného plnění vládního programu. Stavitelé a ředitel elektrárny marně upozorňují na nedokonale vyzkoušený provoz. Osobní a politické zájmy se střetávají s pocitem zodpovědnosti, protože zapojení reaktorů může vést k atomovému výbuchu. K zahájení provozu se sejdou reportéři i vládní činitelé a jsou svědky dramatu jednotlivců i celé stavby, boje lidí, kteří se marně snaží zabránit neštěstí.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 1979 , SvobodaOriginální název:
The Prometheus Crisis, 1975
více info...
Přidat komentář
Strhující román o havárii jaderné elektrárny. Kriminální zápletka je navíc, k eskalaci napětí úplně stačí lhostejní dodavatelé, přehnané sebevědomí nekompetentní obsluhy a motivační deadline stanovený z vyšších míst. A právě deadline je v případě havárie jaderného reaktoru velmi výstižný termín.
Největší nebezpečí jaderných elektráren spočívá v tom, že čím levnější energii vyrobí, tím je její cena pro konečného spotřebitele vyšší, jak vidíme na svých účtech v posledních letech!
Někdy až mrazí z toho, jak se fantazie některých spisovatelů přetaví do děsivé skutečnosti. To, co bylo v polovině sedmdesátých let psáno jako sci-fi s varovně vztyčeným ukazováčkem hamižné a sobecké společnosti, to se v o deset let později stalo hrůznou skutečností. Knihy autorské dvojice Scortia-Robinson jsou napínavé a čtou se dobře, i přes svou částečnou schematičnost a lehkou zastaralost.
Tuhle knihu jsem začal číst téměř nachlup přesně ve chvíli, kdy pár pitomců stovky kilometrů od nás na východ, provádělo svůj bezpečnostní experiment. Když se výsledky experimentu provalily i do československých socialistických médií, byl jsem zhruba ve dvou třetinách knihy. Měl jsem tehdy jako devatenáctiletý kluk velký problém uvěřit straně a vládě jak je všechno v pořádku a jak Západ zbytečně hysterčí. Kolik životů a práce stálo, aby nakonec bylo vše jakžtakž v pořádku, jsem se naplno dozvěděl až z vynikajicího seriálu. Dnes je pro mě těžko poznat, kde tehdy byly emoce z knihy a kde ze zpráv. Je to asi jediná kniha obou skvělých autorů, ke které jsem se nikdy nevrátil.
Kniha má být zřejmě kritikou hamižného kapitalismu, který kašle úplně na všechno a pro peníze obětuje cokoliv.
Havárie, kolem které se celý děj točí, je v podstatě jaderným ekvivalentem hry "jdeme si hrát se sirkama do stohu, ono se určitě nic nestane". A co byste řekli?
Za mě je největším problémem knihy její nerealističnost. Ani v Sovětském svazu ani nikde jinde na světě nefunguje jaderná energetika tak, jako v této knize. I v Černobylu odpojily všechny možné a nemožné pojistky a teprve, až po jejich odpojení, dupli na plyn takovým způsobem, až katastrofa nastala. Kdyby Ďatlov nebyl debil, Černobyl by se nestal. A v Prométeovi stačí prohnuté palivové tyče a všechno se zhroutí jako domeček z karet.
Předpokládám, že tato kniha je povinná četba všech protiatomových aktivistů. Bohužel ale prokazuje atomové energetice medvědí službu.
Co by, kdyby...
Co by se stalo, kdyby došlo k havárii atomové elektrárny?
To, co v roce 1975 vypadalo jako čirá fikce, dostalo v roce 1986 úplně jiný rozměr. Kniha jako už mnohokrát předběhla svoji dobu. Když "bouchnul" Černobyl, tak se mi motivy z této knihy neustále honily hlavou. Třeba snaha splnit termíny za každou cenu, nebo ty zkroucené palivové tyče, zamoření okolí, osudy nevinných lidí a mnoho dalšího. Ach jo...
Od peněz, přes tlak na rychlé spuštění, hledání viníka, manipulace s vyšetřováním až po nedostatečnou bezpečnost a terorismus. Jak samotný název knížky napovídá, tohle neskončí dobře.
Rok po tragédii v Three Mile Island, 7 let před havárií v Černobylu. Člověk až žasne jak moc je vyprávění přesné. Ač fiktivní, má v sobě knížka až příliš mnoho pravdy o naší současné existenci.
Neměla jsem doma zrovna žádnou vhodnou detektivku, zkusila jsem tedy Prométhea a posloužil obdobně. Poutavě napsáno, výborné je střídání probíhajícího děje a protokolů z vyšetřování. Některé motivy bych s klidem vynechala, připadaly mi pro vyznění knihy zbytečné, spíš jako podbízení se ustáleným návykům konzumentů.
Úplně mimochodem mě zaujalo, jak nám autoři představují prožitky smrti svých postav. Vzhledem k tématu knihy mají příležitostí dost a několika umírajícím jako čtenáři "vidíme do hlavy". Kdybych měla volnou mentální kapacitu, možná bych se zajímala hlouběji, zda tohle v žánrové literatuře někdo zkoumal.
Knihu jsem četl už hodně dávno a vím, že se mi tenkrát hodně líbila jako vlastně všechny knihy těchto autorů, které jsem netrpělivě sháněl pod pultem. Dodnes jsem se ke starším knihám nedostal a asi nikdy nedostanu, jelikož čtu stále nové a nové sem tam mizerné či slabší., přitom ve starších knihách mám samé bestsellery.
Četl jsem to jen několik let po té, co bylo po Černobylu... ještě za komunistů a tehdy i dnes to ve mě zanechává nepříjemný pocit a byť je to skvělá kniha, tak vžít se do děje a prožívat ho naplno... fuj... následně se mi o tom zdávalo ještě několik let v různých variantách... Opravdu výborně napsaná kniha!
Scortia – Robinson – jako obvykle napínavé čtení. Námět poněkud děsivý, zvláště v případě, čteme-li román v době, kdy máme „za sebou“ Černobyl a Fudžijamu. V katastrofických románech této úspěšné autorské dvojice dochází k neštěstí často upřednostňováním ekonomických a politických zájmů nad technickými či bezpečnostními protiargumenty a to na úkor bezpečnosti.
Velmi zajímavé jsou z toho pohledu kapitoly ze soudního slyšení Podvýboru Kongresu pro jadernou energii, kde toto zaznívá zvýrazněno charaktery a postavením slyšených osob.
Od doby vzniku románu, před cca 50 lety, byl určitě učiněn značný pokrok v technologii a znalostech v oblasti jaderné energie. Nicméně obavy až strach z ní zůstávají. Tím spíše, že fikce byla podpořena skutečnými jadernými katastrofami. Tím spíše, že záření je neviditelné a jeho dopad tak fatální. Tím spíše, že v současné době některé státy od využívání jaderné energie odstupují.
Jako trochu násilně vložená působí v dobře vystavěném příběhu kriminální záležitost krádeží vyhořelého paliva. Myslím, že ani v tehdejší době by to nebylo tak snadné, jako v románu. Tato vedlejší linie sice v závěru vyřeší klasický vztahový trojúhelník Parks, Karen, Barney, ale domnívat se, že byla použita jenom k tomu účelu, by bylo poněkud nenápadité. Spíše má sloužit k možnosti předložit Výboru Kongresu při vyšetřování jako příčinu havárie sabotáž. Pachatel je mrtev, takže nebude mluvit.
Autoři se nemohli vyhnout otázce, která je aktuální dodnes – využívání jaderné energie.
Pozor! Může být spoiler!
Cushing, jedna z hlavních postav, se před Výborem Kongresu vyjadřuje k možnosti odstoupení od jaderné energie: „Čím bychom ji nahradili? Nemůžeme vytěžit dost uhlí, nemáme dost přírodního plynu a existující geotermální a hydroelektrická energie nemůže nahradit energii poskytovanou v současné době jadernými elektrárnami. Sluneční energie a energie jaderné fúze jsou zatím hudbou budoucnosti (rok cca 1970). Kdybychom se vzdali jaderného programu, stali bychom se opět závislými na zahraničních zdrojích paliva a byli bychom vydáni na milost a nemilost dodavatelům nafty!“
...a co na to Výbor Kongresu? - Senátor Hoyt:“Většina Výboru je zajedno v tom, že názory pana Cushinga jsou nejen přesvědčivé, ale až neuvěřitelně uvážené a logické.“
Myslím, že (skoro) každý kdo viděl seriál Černobyl a četl tuhle knihu se k ní vrátil a přečetl jí znovu.. stejně jako já.. paralely jsou až zarážející, o to víc, že kniha byla napsána o pěkných pár let dříve, než ke katastrofě v Černobylu došlo.. strhující čtení
Když si přečtete knihu o Prométheovi a nějaké články o Černobylu, je až zarážející, v kolika detailech se tyto dvě "události" podobají. Navíc, když uvážíte, že román předběhl realitu o celé desetiletí.
Snad jen linka s Paulem Maricalem mi zde přišla poněkud navíc a přitažená za vlasy.
Tak tohle byla opravdová bomba. Ze začátku jsem měla problém ve jménech postav.Jinak moc zajímavé téma. Vzhledem k tomu,že mám JE Temelín skoro za rohem,tak to bylo pro mě i děsivé čtení. Doporučuji přečíst.
Perfektní čtení. Názorná ukázka toho, že politický sračky většinou vítězí nad zdravým rozumem
Tuhle knihu mi dal v mých 16ti letech můj děda a řekl ať si ji přečtu.
Tehdy mě toto téma moc neoslovilo a tak jsem knihu odložil.
Vrátil jsem se k ní nyní náhodou, skoro po 20ti letech, a po 10ti letech praxe pro firmu Š...A dodávající nejen zařízení pro řízení jaderných elektráren.
V době čtení knihy jsem byl na služební cestě na odstávce jaderné elektrárny Jaslovské Bohunice a chodil skoro denně na obhlídky do kontrolovaného pásma JE - tedy do primárního okruhu, čímž se zcela jistě můj dojem z knihy znásobil.
Musím říct, že vzhledem k roku napsání knihy 1975 se současná situace na JE diametrálně liší. Především není rozhodně možné jakkoliv neřízeně manipulovat s vyhořelým palivem, otázky bezpečnosti fyzické ochrany jsou v knize taky velice úsměvné a situace, kdy ředitel JE si v práci dává panáky na kuráž mě dostala do kolen. Ale teď vážně: havárie jako taková je zde velice pěkně popsána se všemi reálnými důsledky na životní prostředí (tedy pokud jde o znalost této problematiky v roce 75), o tom nás přesvědčila nedávná Fukušima. Některá fakta jsem nevěděl, např. že plutonium má poločas rozpadu 240 000 let nebo jakým způsobem může vzniknou ktritické množství taveniny způsobující jaderný výbuch. Pak jsou rozhodně zajímavé jednotlivé kroky průběhu havárie s ohledem na vnitřek aktivní zóny reaktoru. V té době pouze teoreticky zmapované oblasti. Tavenina, teploty, výbuchy páry a vodíku a celkově popsána je velice detailně ta havárie LOCA jako taková. Tedy s únikem chladiva.
Musím říct, že v té době, kdy jaderná energie zažívala největší boom musela tato kniha působit na laickou veřejnost jako nálož s dynamitem. Jaké zděšení muselo asi zavládnout o 11 let později, když se děj tohoto románu skutečně udál na JE Černobyl??
Dnes se lidé jaderné energetiky tolik nebojí a nebýt té nešťastné události v Japonsku, byla by považována za bezpečnou.
"když jsme začali používat auta lidé se také museli smířit s 50 000 mrtvými na silnicích ročně"...
Kdysi se mi tato kniha s katastrofickou tematikou velmi líbila, při druhém čtení už jsem byl více kritičtější a nejvyšší hodnocení snížil. Havárie jaderné elektrárny nabízí obrovské možnosti pro rozvinutí napínavého příběhu - autorům se povedl, i když mám dojem, že děj a napětí mohlo být ještě více vystupňováno. Některé dějové linky mi tam přišly trochu násilně zapracované (hon šerifa na vraha ve chvílích nejvyššího ohrožení), ale jinak jsem si četbu velmi vychutnával. 80%
Kniha má 300 stran, z toho prvních sto stran se nic neděje. Havárie jako taková je popsána dost zvláštně, člověk pořádně neví, co se teda stalo, proč všechno selhalo. Příběh protínají záznamy z následného vyšetřování. Za mě slabší kniha.