Katyně
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178089/bmid_katyne-s99-178089.png
4
826
826
Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?? Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě. Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi líbila, ale tento přebal knihy mi přijde otřesný. Měla jsem starší a vkusnější vydání.
Lízinka je docela blbka, aspoň je pěkná. Místy absurdní drama, ale zase plné odvážných scén a brutálních praktik.
Tak nevím. Asi jsem čekal více o osobnosti Lízinky Tachecí a ne cestu do minulosti katovského dua, resp. tria (pokud připočteme Doktora). Problematická je i orentace v ději díky neustálému přeskakování v časových rovinách. Sice si na to dá zvyknout, ale nějakou tu dobu to trvá. I tak má tahle knížka něco do sebe. Takový pěkný náhled do hlavy lidí, pro které se popravování a mučení stalo středobodem života a základem jejich osobnosti. Možná i Katyni dám někdy ještě jednou, ale zatím takový průměr.
Dle mého názoru bych vypustil snad celé příběhy o Šimsovi a Vlkovi a co dělali za mlada. Podle mě to k příběhu příliš moc nesouvisí a je to zbytečné. Samotný příběh mě ale moc nezaujal a hlavní příběh má tak 150 stran.
poprvé jsem četl už dávno v devadesátých letech... kdo umí číst a hledat tak najde co je v řádcích i mezi nimi.... TOP... p.s. mám tedy rozhodně vydání s daleko kvalitnějším přebalem graficky udělaným .... tenhle je tak na nula procent
Opravdu hodně černý humor, já ho mám ale rád, takže čtyři hvězdičky. Profesor Vlk a docent Šimsa jsou jaksi docela mile zrůdní a Lízinka Tachecí se svou překrásnou a úplně prázdnou hlavičkou je k pomilování. Mimo to se vám dostane přednášek z popravních věd, takže ani vzdělání nezůstane stranou :-)
Brilantně napsaná kniha s originálním námětem. Jedna z těch, ke kterým se člověk rád vrací a stále objevuje něco nového k zamyšlení.
Já četla asi v 16 letech vydání z roku 1990 a musím říci, že ten přebal (převzatý tehdy ze zahraničního vydání) byl oproti tomuto z roku 2008 mnohem hezčí, vkusnější a nápaditější. Přijde mi to jako častý nešvar nových přetisků - obaly od deseti k pěti. Ale to jen na okraj.
Jinak se mi kniha tehdy líbila, trochu morbidní a hodně ironická, nebo spíše nadsazená - ale je nutno mít na paměti dobu vzniku, tam je ten odkaz, ta nadsázka - bohužel se obávám, že dnešní mladý čtenář ten podtext pochopit prostě v plném rozsahu nemůže. Když jsem nedávno zjistila, že je to povinná četba na základce a zdaleka ne až v devítce, tak mi trochu zatrnulo, nevím, zda jí žák ZŠ správně pochopí a ani se mi to nezdá jako úplně vhodné čtivo. I když v dnešní době upířích hororů a krváků s krví stříkající pomalu z plátna je to asi jen slabý odvárek.
Knihu jsem četla v prváku na gymplu na doporučení kamarádky, a to už je let, ale já z ní zklamaná nebyla.
Vzpomínám na ni doteď, sice s lehce smíšenými pocity, ale o tom to je.
Byla za mne lehce morbidní, lehce "úchylná", lehce "machostiská", lehce infantilní, ale vesměs zábavná...
Nadsázka je každopádně na místě.
Mám ji v plánu brzo oprášit.
Mimochodem všimli jste si, že Lízinka nemluví?
Geniální kniha, kterou evidentně spousta čtenářů vůbec nepochopila. Knihy jako je tato se musí nutně vnímat v přímém kontextu s dobou vzniku a s názory autora a jeho životní filosofii. Nelze si tu knihu vybrat jen podle zajímavého námětů a pak čekat jak bude kniha úžasná a čtivá. V této knize je všechno tak nějak ukryto v druhém plánu. Někdo by řekl, že se musí číst mezi řádky. Pokud někdo čte tu knihu jako doslovný román a nevidí tam tu ironii, vtip, nadhled, satiru a mnoho dalšího, tak věřím, že ta kniha, pro něj, musí být nutně zklamáním. Ale za mě 100%!
Myslel jsem si, že mě to bude bavit. Po knize jsem sáhl víceméně z pracovních důvodů (to zní dost vtipně s přihlédnutím k tématu), každopádně jsem ji přečetl za tři dni, ano dílem proto, že jsem byl nemocný. Alespoň k nečemu ta nemoc byla, že. Morbidní to samozřejmě vzhledem k tématu lehce je (pasáž se škrcením psů mě teda moc neoslovila a to ani psi moc nemusím), ale kniha je především neskonale vtipná a vlastně i napínavá. Navíc mám rád, když jsou v knize různé detaily, které ji obzvláštňují a zároveň rozvíjejí knižní universum a těch tu je dost a dost. Bylo to mé první seznámení s Kohoutem a myslím, že začalo dobře, sice se hned nepoženu do obchodu, či knihovny pro další jeho knihu, ale třebas někdy, někde...při popisování karierního postupu Šimsy nešlo, než vzpomenout na vlastní postup páně Kohouta, od zapáleného budovatelského poéty až po disidenta, alespoň tedy v náznacích. Katyně je dobrá kniha a vřele doporučuju všem dalším.
Na mě moc experimentální zpracování. Kompozice kapitol mi přišla nefunkční a zmatečná. Nestandardní zápis přímé řeči mi dost vadil.
Po úvodní zkoušce u Tachecích (cca 50 stran) mě nudily pasáže odkazující na jiná díla. Také popisy erotických scén s nic netušící Lízinkou mi připadaly zbytečně zdlouhavé.
Nadsázka byla patrná (hraní masa, pozdrav Zlomte vaz) a místy i úsměvná, ale celkově mě román zklamal.
Celkově tak 50% pro Líz a 50% pro Inku.
V roce 1994 to byla povinná četba a byla jednou z mála, kterou jsem si ze seznamu povinné četby vybral a přečetl s radostí, protože je to fakt napínavá fikce.
asi njlepsí kniha, co jsem poslední dobou cetl, urcite patri do top ten knih, byl by to bezpochyby bestseller - byt prelozena do aj. Vrele doporucuji vsem!
Kniha zajímavá, určitě ne rychlospádová oddychovka.Taky jsem měl občas nutkání to zapíchnout.Nakonec jsem zjistil,že je velmi dobrá.
Geniálně napsané. Kdyby Kohout psal anglicky, najdeme ho dnes v encyklopediích vedle Scotta Fitzgeralda nebo Trumana Capoteho.
Mám přečtených sto stránek a jak si čtu ty komentáře, divím se, že většině z vás vadí, že je kniha nudná a zdlouhavá. To bych totiž celkem v pohodě překousla, kdyby nebyla tak morbidní. Přesto chápu autorův záměr a hodlám knihu dočíst, i když to nebude jedním dechem, protože tak by mě asi uvrhla do hluboké deprese :-)
Štítky knihy
Československo normalizace (1969-1989) černý humor socialismus trest smrti rozhlasové zpracování popravčí, kati samizdaty reálný socialismus
Autorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Pche. Všetko je vec očakávaní. Ja som od Katyně nečakal mnoho. Vlastne nič. Len bola k dispozícii, poruke. Ale ako som sa ja vynikajúco zabavil, to zatiaľ nedokážem uveriť ani sám sebe. Vtipné, v čase vzniku určite i trošku inovatívne. Atmoška zafarbená do červenošeda, tak akurát absurdné drobnosti. Občas som ľutoval, že som sa nedal na vedy popravné.