Katyně
Pavel Kohout
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178089/bmid_katyne-s99-178089.png
4
826
826
Jak pomoci přenádherné dívce Lízince Tachecí, které by každý muž snesl modré z nebe, když ji nevezmou ani na gymnázium ani na konzervatoř ani na jinou školu s maturitou?? Nezbývá než otevřít složku PST! a přijmout ji do nultého ročníku tajné školy pro popravčí, aby se stala první katyní na světě. Nejúspěšnější román Pavla Kohouta vyšel od roku 1978 v desítkách zemí a všude našel mnoho příznivců. V naší době, kdy už od rána do večera teče krev i z televizních obrazovek, takže násilí dávno otupilo naše smysly, našel autor způsob, jak se přece jen dostat čtenářům pod kůži. Černý humor, s nímž sleduje osudy sedmi spolužáků a jejich učitelů, mistrů katovského umění, profesora Vlka a docenta Šimsy, vyvolává neustále smích, který však znovu a znovu tuhne na rtech, když si čtoucí uvědomí, že školní látkou je tu skutečné mučení a zabíjení všemi způsoby, jaké si lidstvo od nepaměti dodnes vymyslelo. A jak se na takové škole skládá maturita? Přece popravou! Totalitní režim chápal tento román přes jeho obecnou výpověď jako útok na sebe a vyhostil autora na deset let z vlasti. „Retro“ — vydání próz Pavla Kohouta, určené především novému pokolení čtenářů, nemohly Větrné mlýny začít jinak než právě tímto dílem, současně klasickým i horce aktuálním.... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha, ale ne úplně můj šálek kávy. Minimálně styl psaní a děj hodnotím jako velmi neobvyklý.
Nic tak zdlouhavého a nudného jsem ještě nečetla. Knížku jsem si chtěla přečíst, protože mi přišel zajímavý námět, ale zpracování mě opravdu zklamalo. Dočetla jsem ji jenom kvůli tomu, že jsem z ní měla referát do školy, jinak bych ji pravděpodobně zavřela a už nikdy neotevřela. Dokonce i moje učitelka na čj nemohla uvěřit tomu, že jsem ji přečetla celou a sama uznala, že jí se to nepovedlo. Hodně stránek jsem brala opravdu rychle a čekala, kdy se už něco začne dít. Ale abych jí úplně nekřivdila...pár zajímavých momentů se tam taky najde. Za mě 1,5 hvězdy.
Vzhledem k tomu, že sama jsem v deváté třídě na základní škole, kniha mě poměrně oslovila, protože podobný problém řešili i mnozí mí spolužáci. "Co když se nedostanu na školu...", "Co když mě nevezmou, nebo vyhodí...". Knihu mi doporučila učitelka dějepisu s tím, že je naprosto geniální. Je opravdu velmi hezká a především pravdivá v tom, jak přemýšleli hlavní hrdinové. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo poměrně nelogické zakončení kapitol.
Hm, těžko nějak popsat takovouhle knihu a ještě hůř o ní něco smysluplného napsat. Nejprve jsem k námětu přistupovala s nadšením a velkou zvědavostí. Během čtení mě však oba pocity opustily a nahradila je jakási otrávená setrvačnost a snaha dočkat se nějakého vyústění. Přiznám se, že posledních sto stránek už jsem jen tak přelétla, byť to běžně nedělám. Navíc scéna s teletem a mladým Šimsou mě natolik znechutila, že jsem uvažovala, že knihu odložím úplně. V Lízince se snoubí krása s jednoduchostí, je krásná, ale charakterově mdlá, vystačí si sama se sebou a svými početními hrami. Za celou dobu promluví jednou a to když v závěru jednoduchou větou korunuje konec knihy. Ostatní postavy jí přičítají úmysly a úvahy, kterých by sama nikdy nebyla schopna, ale je jednoduše stejně krásná, jako jsou její obdivovatelé povrchní. Skvělý námět, velká erudovanost autora, občas až tragikomicky vtipné, zvláštní zpracování, ale celkové vyznění je spíš „DIVNÉ“. Mám ráda knihy, které nemusí svůj smysl vysvětlovat v úvodu a/nebo v závěru, protože jej čtenář jednoduše pochopí sám, případ této knihy to bohužel není.
(SPOILER) Rodičům krásné, ale poněkud tupé? dcery je po zkoušce "popravy" kapra a slepice doporučena záhadná škola - vyklube se z ní první škola s maturitou pro katy. Román svým černým humorem a alegorií vypovídá o době nesvobody u nás i o totalitních státech jinde. Vtipné a zábavné čtení, i když místy mrazí. A závěr, kdy Lízinka - první katyně na světě poprvé promluví, je dokonalý.
Chvilku jsem tápala, ale pak jsem si řekla, že je to nějaký druh absurdního románu a užívala si to neobvyklé téma i zvláštní styl autora.
Ať už si o Kohoutovi jako o člověku myslíte cokoliv, psát prostě umí - bohatá faktografie nepříliš známého oboru "popravnictví", ty prolínačky mezi kapitolami a naprosto geniální závěr. Knihu vnímám jako alegorii toho, jak vychovat novou generaci schopnou úplně čehokoliv.
Béé, to teda bylo utrpení dočíst do konce, skoro jako to lámání v kole:) Příběh i postavy jsou neskutečně zajímavé, námět skvělý, zpracování (pro mě!) zoufalé... Musím si postesknout nad zbytečně rozvláčným vyprávěním, chvílemi jsem se přestávala koncentrovat na text a můj zájem opadával, stejně tak teda žasnu nad formou přímé řeči, silně mi vadilo, že promluva je přerušovaná na úplně nevhodných místech.
Naopak se mi líbí ten šibeniční humor, nevím jak lépe to popsat, člověk je zkrátka tak pohoršen až je z toho pobaven:) Zejména na začátku jsem byla mile překvapená potřeštěností postav, a v případě deflorace ve vlaku rovněž:D Každopádně, Kohout se králem mého knižního kurníku nestane, nicméně má ten pán rozhodně hlavu plnou šílených nápadů.
Nevím, jestli mám právo hodnotit, přečetla jsem jen sto stran a knihu jsem odložila. Neříkám, že mě to nebavilo, zkrátka si myslím, že jsem nebyla v tom správném rozpoložení pro čtení této knihy.
Ale vrátím se k ní...jednou...
I když už to nějaký ten pátek bude,co jsem knihu četla, tak mě při čtení mátla čím dál víc a v konečné fázi se mi její obsah naprosto nelíbil. Vlastně jsem od knihy očekávala něco úplně jiného, než jsem dostala a dočtení mi opravdu dělalo hodně velký problém. Ale za povšimnutí i přečtení stojí a své fanoušky si bezesporu najde, já ale mezi ně nikdy patřit nebudu.
I když je příběh originální, zajímavý a psaný s nadsázkou, mně se tahle kniha zrovna lehce nečetla. Ze začátku mi bavila, ale někde od půlky jsem se začal nudit a už jsem myslel, že ji snad ani nedočtu.
Jde o dramatický psychologický román, který může čtenáře šokovat svým dějem, který je sice zpočátku humorný, ale později nabere na dramatičnosti a postupně stále více přitvrzuje, což se v závěru ukáže až v brutálních scénách, při kterých slabší povahy mohou mít problémy je strávit.
Děj je sice jednoduchý, ale k němu se přidává několik linií minulosti a také popisovaní květnatým jazykem všeho - postav, prostředí, katovské výuky i různých témat. Přímě řeči jsou označeny jen pomlčkami a jednotlivé kapitoly jsou ukončeny uprostřed věty, což způsobuje celistvost příběhů, ale čtenář nemá čas si vydychnout.
Všechno působí věrohodně, hlavně tím, že příběh je doplněn běžnou hovorovou mluvou a vulgarismy, tím jsou postavy reálnější. Jen mi přišlo, Lízinka snad za celou dobu téměř nepromluvila, přestože je hlavní postavou.
Katyně je psychologický román, který se mi chvílemi nečetl zrovna dobře, vadilo mi přílišné popisování do podrobna, ale zároveň mě fascinoval svým stylem i dějem, takže jsem si čtení užila a katovství jsem vcelku i přišla na chuť, takže se asi konečně odhodlám k přečtení knih o rodině Mydlářů.
Moje maminka tuto knihu označila za zvrhlou a autora za zvrhlíka a to ji ani nečetla, pouze jsem jí vyprávěl, o čem je. Ačkoliv maminka má vždycky pravdu, tady s ní nesouhlasím. Kniha není zvrhlá, jenom opravdu není pro každého. Je nutné pochopit a přijmout tu šílenou nadsázku, díky níž postavy o trestu smrti a popravách mluví tak, jako by se jednalo o housky na krámě. Kniha nám názorně ukazuje, kam by to mohlo dojít, kdyby se k absolutnímu trestu přistupovalo podobně „kreativním“ způsobem. A nám nezbývá než doufat, že celý příběh vznikl pouze ve fantazii autora.
Při čtení poněkud obtěžuje autorův manýrismus s nestandardními přechody mezi kapitolami a nadměrným používáním vsuvek, a to v místech, kde se běžně nepoužívají.
Tematicky velmi zajímavá kniha, která mě i přes to nenadchla.
Možná někdy přístě... :-)
Chvíli mi trvalo než jsem si zvykla na autorův styl psaní a jeho skákání z přítomnosti do minulosti. Nemění to však fakt, že jsem knihu velice rychle přečetla.
Nepopírám, že se jedná o dílo, ale já jsem se do toho nedostal.
Snad někdy později .... až bude třeba jiná nálada.
Štítky knihy
Československo normalizace (1969-1989) černý humor socialismus trest smrti rozhlasové zpracování popravčí, kati samizdaty reálný socialismus
Autorovy další knížky
| 2008 |  Katyně |
| 2008 |  Hodina tance a lásky |
| 1990 | Kde je zakopán pes: memoáromán |
| 2009 | Hvězdná hodina vrahů |
| 2005 | Konec velkých prázdnin |
Musím se přiznat, že jsem to nedočetla. Začátek vypadal zajímavě, ale když došlo na několika stránkové monology o důležitosti a postavení popravčích musela jsem knihu odložit. Čekala jsem krutou knihu, která člověka zasáhne, ale bylo to strašně nudné. Jednoznačně zklamání.