Kde spí lufťáci
Ivanka Devátá
Protože luftu, přesněji čerstvého vzduchu, je ve městě proklatě málo, zavede vás oblíbená česká spisovatelka na hory, k rybníku, k moři A spát se bude všemožně – pod širákem, ve stanu, horské boudě, na chatě či chalupě, ale i pohodlně v hotelu a penziónu. A protože jsou chvíle, kdy člověk unikne z každodenního shonu, tak vzácné, pojí se k nim i spousta milých a úsměvných vzpomínek. Vzpomínek na blízké, rodinu, přátele a kolegy, kteří zrovna byli lufťáky.... celý text
Přidat komentář
Kde spí lufťáci
Přečetla jsem úsměvnou knihu Ivanky Deváté, která laskavým humorem umí čtenáře pobavit. Jednotlivé vzpomínky z rodinného života i ze života přátel v oblasti výletníků, chatařů a vandrů jak se vyspat v přírodě. Dávám 4 hvězdy a doporučuji.
Přečtená před lety .
Další příjemné čtení od autorky, opět její vtipné postřehy ze života.
Psáno zřejmě v době, kdy se ve vzduchu usadil vzduch s vysokou koncentrací prachu a velká část místních včetně autorky byla nucena opustit mesto a změnit destinaci.
Na luftu- čerstvém vzduchu - se nejen dýchá lépe, ale určitě i píše.
Bohužel, čekala jsem trochu více humoru, autorka mi přišla nějaká bez energie. Sem tam jsem se zasmála, optimismu bylo pomálu.
Příjemná kniha, vtipná, optimistická.
Ideální čtení nebo poslech (skvěle namluveno autorkou) pro zlepšení nálady.
Ze začátku mě to dost nebavilo, pak se to trochu zlepšilo.
Jen tedy ta zášť vůči Pepkovi z toho čiší na každé stránce. Myslím, že to nebylo třeba...
Předposlední knížka paní Deváté, tentokrát se jedná o vzpomínání na výletování , zmiňuje chalupu v českém ráji a zároveň chalupu rodičů na Plzeňsku. Také vzpomíná na zážitky s bývalým manželem Josefem Vinklářem . Tu a tam se zmíní o jídle, lančmítu a hovězím ve vlastní šťávě. Nicméně nejveselejší je asi plejáda bývalých sousedů z českého ráje , to je vyloženě historie k pokukání .
Od autorky už jsem něco četla,líbilo se mě to,tak jsem zkusila další,namluvenou autorkou,a skvělé,odpočinkové,místy smutné,takový je prostě život,,pujdu i do dalších knih,,odpočinkových knih na proložení není nikdy dost...
Audiokniha.
Spousta nostalgie, když autorka vzpomíná na lidi, kteří ji opustili. Ale i do takové atmosféry narve kopu vtipu a jazykem košatým popisuje situace, které z kruhů rodinných a s malými obměnami známe všichni - stanování, táboření, chaty a pobyt v přírodě, dovči a vtipné historky, jímž se sice nejvíce zasmějou samotní aktéři, ale když se to dobře podá, pochopíte.
A paní Devátá tohle umí.
Humor vždy a všude za každých okolností a pouze optimistický náhled na svět není můj styl, proto jsem vlastně paradoxně u této knihy pocítila, že mi sedla. Jelikož veselá je, ale je také ze života a ten není vždy veselý. Navíc i pod veselostí jsou často skryty hluboké city. Takže z tohoto hlediska jsem byla spokojená. A... dojalo mě to. Je to jinak trochu rozlítané a takové literárně (na knihu) nedodělané, ale autorku mám ráda a ráda si přečtu další knihu.
Po delší době jsem si vzala zas jednu Ivanku Devátou, tentokrát jako audioknihu, kterou sama načetla. A to je určitě velký bonus. Mně se asi nejvíc líbilo chalupaření v Českém ráji, ale celkově je to příjemná a pohodová knížka.
Pro mne první kniha paní Deváté. Čekala jsem humor, ale bylo ho pramálo, i tak to bylo pohodové vzpomínání, které se příjemně četlo. Bavily mě zážitky z chalupy z Českého ráje z míst pro mne známých. Jinak na mě kniha působila tak nějak smutně, hodně vzpomínek na ty, co již zemřeli, jako by již opravdu neměla autorka s kým sdílet humor.
Příjemné, odlehčené a milé čtení. Nezatíží, pohladí. Na lavičku v krásný podzimní slunečný víkend úplně ideální :o)
Jsem moc ráda, že paní Devátá stále píše a miluji ilustrace na obálkách od Ivy Hüttnerové. Několikrát jsem se u knížky nahlas uchichtla.
Uvodni predmluva me docela vydesila...
Mala jednohubka, neurazi, nenadchne. Styl teto autorky, omlouvam se, me moc nebavi.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Jak jsem se zbláznila |
2004 | Lázeňská kúra |
2019 | Džungle v kuchyni |
2004 | Rodinný podnik |
2000 | Soužití k zabití |
Ze života s humorným nadhledem. Mám Ivanku Devátou ráda, tak si vychutnávám i její archaické jazykové obraty a odpouštím snahu být občas vtipná za každou cenu.