Kdo chodí tmami
Aleš Palán , Daniel Reynek , Jiří Reynek
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138927/bmid_kdo-chodi-tmami-H5w-138927.jpeg
5
57
57
Aktualizované a rozšířené druhé vydání. V rozsáhlém rozhovoru Aleše Palána vzpomínají synové básníka, grafika a překladatele Bohuslava Reynka a básnířky Suzanne Renaudové na své rodiče, desítky jejich přátel, významných osobností české kultury, na dětství prožité ve Francii i v Petrkově u Havlíčkova Brodu, který se v jejich vyprávění stává ústředním místem, v němž se protínají životy a osudy mnoha klíčových postav české kultury 20. století. Vyprávění bratrů Reynkových je plné osobitých postřehů a humoru, vedle kultury se důležitou součástí jejich vyprávění stává i český venkov a jeho osudy, zejména za 2. světové války a v době po únoru 1948. Bratři se představují též jako výrazné tvůrčí osobnosti: Daniel jako fotograf, Jiří jako překladatel z francouzštiny. Kniha je doplněna kalendáriem, jmenným rejstříkem a desítkami unikátních fotografií, dokumentů, faksimilí, grafik a kreseb.... celý text
Přidat komentář
Výborná kniha z níž atmosféra Petrkova dýchá i na toho, kdo tam nikdy nebyl a zná ho pouze zprostředkovaně, jako jsem já. Zároveň podává autentičtější náhled na myšlenkové a tvůrčí "pochody" autorů (Jiřího, Daniela, ale také Bohuslava a částečně i Suzanne Renaud), než kdyby šlo o obyčejný životopis.
Osobně jsem Petrkov navštívil a setkal se s Jiřím i Danielem Reynkovými. Nezapomenutelný zážitek. Ta atmosféra. Ten, jak se říká, génius loci petrkovského zámečku a okolí tam stále ještě je... Krajina do sebe usebraná a svému osudu ponechaná... Krásné je i knihkupectví a zároveň nakladatelství Petrkov v Havlíčkově Brodě, ve kterém pracuje snad již pravnučka pana Reynka. Nemohl jsem jinak, než si koupit na památku Kašpara z hor v překladu Jiřího Reynka. Samotnou knihu Kdo chodí tmami výborně vystihují příspěvky "kní". Doporučuji.
Postupem času se z téhle knížky stává jedna z mých nejmilejších. Dozvěděla jsem se z ní mnoho z historie mého rodného kraje, taky z kulturního dění první půlky 20. století ...ale čím dál víc mě k ní poutá to samotné vyprávění starých pánů, bráchů - od mala jsem měla ráda, když mi v klidu večera babičky vyprávěly, jaké to bylo, když byly malé, nebo jak žily později, když už samy vedly svůj život dospělostí... Ke čtenářskému zážitku se mi připojuje i trocha sentimentu, a proto je pro mě s každým dalším čtením tahle knížka jasnou "srdcovkou".