Kdo chytá v žitě
J. D. Salinger (p)
Tento psychologický poválečný román poprvé vydaný v roce 1951 patřil v padesátých letech k těm nejčtenějším. Příběh vypráví sedmnáctiletý mladík Holden Caufield, který byl vyhozen z přípravné školy a popisuje tedy jeho cestu domů. Cestou se setkává s různými typy lidí a získává nejednu zkušenost. Černý humor, kterým nám je tento příběh vyprávěn, nás více přibližuje k povaze pubertálního hocha, který cestou poznává nejen nové lidi a nová místa, ale také tak trochu sám sebe.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
The Catcher in the Rye, 1951
více info...
Přidat komentář
Stále se mi honí hlavou určitý hlubší význam napsaných slov. Možná tam není, ale co když je?
Holden Caulfield mě teda fakt deprimuje. To byste ho fakt museli znát, imbecil jeden, jak ten mě deprimuje, jestli teda chcete něco vědět. Jaký von vede inteligentní kecy jako vo životě, a vo pohlaví, a jak hraje, že má kulku v břiše a drží se za to břicho, aby jako nekrvácel, to byste ho museli znát. Ten mě fakt deprimuje. Bez srandy, a jak mě rozčiluje, že ho všechno rozčiluje a skoro všechno nenávidí. Já teda taky skoro všechny nemusím, bez psiny, ale Holden mě fakt teda deprimuje. Propánakrále, to byste se takjakotak pozvraceli od hlavy až k patě. On si snad fakt myslí, že je první, kdo je zmaten, vyděšen a podrážděn, a dokonce zhnusen chováním lidí.
Román o bloudění šestnáctiletého mladíka světem dospělých, morálním a citovým prázdnem měšťáckého života. Romantický popis "vzpoury" mládí proti "dospělému" světu povinností a hraného prožívání. Hledání té své cesty a toho svého místa v tom "obyčejném" světě. Takový Danny Smiřický ze Škvoreckého Zbabělci :-)
Tahle kniha pro mě byla zklamání, pořád jsem čekal kdy přijde to proč je kniha tak zásadní a přitom to byla celou dobu celkem nuda.
Kniha je jednou z mých nejoblíbenějších, avšak český překlad mě velice zklamal. Přijde mi, že v původním jazyce má kniha, díky angličtině 50.let, zcela jiný nádech než v češtině. Holdenovi a jeho dobrodružství dávám 5*, ale překlad je s originálem skutečně nesrovnatelný.
Musím říct, že ačkoli preferuji spíš vznešenější jazyk a celkový styl, tahle kniha je prostě úžasná. Zdaleka si nemyslím, že by byla jen pro pubescenty, jak nám bylo předkládáno ve škole. Myslím, že je to skvělé nahlédnutí do duše mladíka, který se jeví zvláštním, i když možná až příliš mnoho dětí jeho věku uvažuje podobně. Neuvěřitelně citlivé a přesné. Upřímně jsem se děsila, jak to skončí, byla jsem napnutá jak struna
Málokterá knížka mě oslovila tak jako tahle. Nadhled, humor, originální způsob vyprávění... někomu možná Holden může přijít jako sičák, co všechny kritizuje, ale naopak je v něm ...nevim, jak to přesně nazvat... asi nezkaženost okolního světa. Dokáže si udržet ten zvláštní druh pohledu na svoje okolí, která většina lidí během dospívání ztratí a nakonec stejně přijme všechny "zvyklosti" a všechny "normálnosti" , prostě tak nějak zapadne. Někdo si tím vzdorem možná ani neprojde, jestli je od malička se vším spokojenej, ale to mi přijde divný. A tomu kdo Holdena považuje za sympaťáka a ztotožňuje se s ním, tomu ta schopnost vidět svět z vlastního pohledu a jakoby vždycky nově nejspíš nechybí ani teď. To ztotožnění nemyslim doslova, že by Holden musel bejt nutně největší sympaťák ze všech, ale spíš celkovym viděnim světa. Pro mě jedna z nejzajímavějších knížek.
Chápu, že tato kniha není pro každého, ale já jí mám v top 10, no fakt(!). Styl, kterým je příběh napsán mě neskutečně bavil, vyjadřování hlavního "hrdiny" bylo opravdu, jak bych to jen řekl... neotřelé(?). Ano, Holden je svůj, ale já si tohohle týpka s červenou, loveckou čepičkou, se stálým nutkáním brnknout Hance a milujícího svou sestřičku prostě oblíbil, bez psiny :) Někomu může připadat divnej, ale v porovnání s těma tajtrlíkama a nánama (no prostě hlína), které potkává, je Holden sympaťák. Pro mě fajn věc. Žádná šaškárna ;)
P.S. Holdenovo vysněné zaměstnání je úžasné! 100%
Knihu jsem četla do školy a i když mám radši jiný druh knih, tak jsem se do této začetla docela rychle. Děj byl hezký, ale občas jsem se do toho zamotávala. Velmi hezky napsané.
Mne tato kniha nedala nic. Snad len okrem jedinej emocie - ze ma rozculovalo donekonecna opakovane "bohatstvo".
Podpriemerny pribeh, priemerne spracovanie. A to som si myslela, ze pojde o neviem aky skvost literatury, kedze je tato kniha casto ospevovana..
Moje hodnotenie: 35%
Chci-li rychle zjistit, zda si s novým člověkem budu rozumět, položím otázku, zda se mu líbila tato kniha. Pokud odpoví kladně, vypadá to nadějně.
Povinná četba k maturitě .. a jsem strašně ráda, že jsem si jí vybrala. Bohužel myslím, že kniha není pro každého.
Nejdřív se mi nečetla nejlíp, ale potom, co jsem se dostala do stylu vyprávění Holdena, jsem si knihu začala víc a víc zamilovávat.
Úžasné postřehy mladíka, v kterých jsem se mnohdy našla, jeho leckdy vtipné příhody a jeho vztah s malou sestrou, to vše a mnohem více mě prostě pohltilo :)
Ke knize se určitě ještě někdy a ráda vrátím :)
Na jednu stranu je o ničem, na druhou stranu je o něčem velkém. A to už pak musíte objevit sami.
Jsem příjemně překvapena. Knížku jsem si vybrala k maturitě a docela jsem se bála, možná proto, ale tím spíš se mi to nakonec líbilo. I když úplně nevím, co koho vedlo zařadit ji do povinné četby, určitě se hodí, protože tohle by mohlo lidi bavit a zvládne to i naprostý nečtenář. Příběh mě svým způsobem připoutal, chytlo mě to a čtení jsem si užívala.
Líbilo se mi to asi kvůli všudypřítomným myšlenkám, u kterých je jen na vás, jak je vezmete. A Holden mi někoho strašně připomínal, ale nevím koho, a taky mě chvílema štval, ale díky němu to má správný švih a říz.
Kniha o náctiletém mladíkovi, který prožívá těžké období, kdy se snaží nalézt sám sebe....:-) Zpověď se zdá dost jednotvárná, po chvíli začne čtenář hlavního hrdinu tak trošku nenávidět, ale zároveň v něm vyvolá pocit soucitu a porozumění, s kterým je nutné na knihu nahlížet....Čekala jsem mnohem víc.....
„Měla bys někdy chodit do klukovský školy. Jednou to zkus,“ povídám. „Jsou tam samí tajtrlíci a neděláš tam nic jinýho, než že študuješ, aby ses toho dost naučila a byla dost chytrá a jednoho krásnýho dne si mohla koupit nějakej pitomej cadillac, a v jednom kuse musíš dělat, jako že ti není fuk, jestli fotbalový mužstvo prohraje, a celej den neděláš nic jinýho, než že vykládáš o holkách a o chlastu a o sexu, každej tam patří k nějaký pitomý, prašivý partě, která táhne za jeden provaz. Kluci, co jsou v basketbalovým mužstvu, táhnou za jeden provaz, katolíci táhnou za jeden provaz (…).“
Tento krátký úryvek je charakteristický pro celý příběh, o chlapci hledajícím svou vlastní identitu, vzpírajícím se průměrnosti. Odmítá žít podle konvencí a zuřivě se brání stereotypům. Na svůj věk hodně komplikovaná povaha. Zajímavé čtení, ve mně vyvolávající rozporuplné reakce, od pocitu, že v něm nenacházím, to co bych tam chtěla mít (humor se mi opravdu hledal těžko), až po chvilkový úžas nad tím, jak autor dokáže pozorovat a posléze popsat celou škálu těch běžných, nudných, zajímavých, nepříjemných, pubertálních, jednoduchých, a různě průměrných lidí.
Od knihy jsem očekávala víc a nejspíš proto jsem si ji i zidealizovala. Avšak věřím, že si ji alespoň ještě jednou přečtu a možná mi bude sympatický hlavní hrdina, který mě opravdu štval.
Knihu si chci přečíst někdy znovu. Je to sice už několik let, co jsem ji četla, ale bohužel mě vůbec nechytla a neviděla jsem v ní to, co někteří ostatní, a tak jsem zvědavá, jestli jako starší budu mít jiný názor.
Štítky knihy
New York americká literatura dospívání USA (Spojené státy americké) studenti psychologické romány černý humor škola internát pro chlapce
Autorovy další knížky
1971 | Devět povídek |
1960 | Kdo chytá v žitě |
1987 | Franny a Zooey |
1987 | Vzhůru, tesaři, do výše střechu zvedněte! / Seymour: Úvod |
Ten kluk byl teda dílo. Nemohu říct, že by se mi knížka nelíbila, ale čekala jsem víc. Víc poznávání světa, víc podivnosti, víc myšlenek. Možná jsem je ale jen nezachytila. Občas mě fakt dojala a občas rozesmála, hlavní hrdina mi zpočátku lezl na nervy tím vším nenáviděním a deprimováním, ale pak jsem poznala, že je to vlastně jen póza a nakoukla i pod ni. Je to napsané vtipným jazykem, jako bych to psala já - myšlenky se rozlétávají, opakují se - to se mi líbilo, takhle totiž lidi přemýšlí. Mezi tři a čtyři.