Kdokoli může dělat cokoli
Betty MacDonald
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/235362/bmid_kdokoli-muze-delat-cokoli-s1O-235362.png
4
276
276
Třetí román americké spisovatelky z r. 1950 opět vychází přímo z jejího života. Tentokrát líčí svízelná léta ekonomické krize 30. let, dobu, kdy se po rozvodu se svým prvním mužem s oběma dcerami nastěhovala zpět ke své rodině do Seattlu. Opět s neúnavným a tolik povzbuzujícím humorem popisuje řadu všelijakých zaměstnání, kterými musela projít, aby se protloukla, což vystihuje název knihy. Vzpomíná na to, že nejlepší na celé krizi bylo to, že se jejich rodina zase dala dohromady. Humorně líčený přístup autorky k neradostným překážkám v životě našel v poválečném světě velkou odezvu, mluvil z duše mnoha jiným.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno:
2014
,
Argo
Originální název:
Anybody can do anything
více info...
Přidat komentář
Po přečtení knihy člověku dojde, kde brala Betty svůj smysl pro humor a všudypřítomný nadhled. Tatínkova sparťanská výchova a babiččin úžasný náhled na svět by nenechaly stopy jen na naprostém dřevu. Někdy aby to s nimi kůň vydržel, ale kdyby na to došlo, položil by jeden za druhého život. A o to přece ve správné rodině jde.
Betty popisuje svůj život v krizi ve 30. letech. Jak jí její sestra Mary dohazovala jednu nemožnější práci za druhou s tím, že kdokoliv může dělat cokoliv. Nakonec jak ji její sestra „donutila“ napsat její první knihu Vejce a já.
Celkem zajímavý popis toho jak se měla Bettyina šílená rodina. S humorem sobě vlastním a s dávkou sebeironie. Povedená kniha.
Když jsem tuto knihu v pubertě četla poprvé, tak mě moc nezaujala. Teď po letech a se získanými zkušenostmi mi připadá opravdu vtipná. Pobavilo mě to.
Příjemná oddechovka na dvě odpoledne. Velice úsměvné a výmluvné popisy práce státních úředníků...
Betty MacDonaldovou pokládám za svoji nejoblíbenější spisovatelku a právě na tomhle románu je možné vysvětlit, proč to tak alespoň u mně je. Žádný z těch bombastických sociálně kritických románů, zabývajících se hospodářskou krizí v USA neokáže tak v zdánlivě civilním a neokázalém duchu ukázat, co to ta krize byla a jak v ní obyčejní lidé žili. Atmosféra doby i chování lidí je zde perfektně popsáno (onen humor tu skutečnost rozhodně nezlehčuje a už vůbec nezesměšňuje....) a co mně vždycky dostane nejvíc je ona neokázalá lidskost jak v rámci Bětiny rodiny, tak ve vztahu k ostatním lidem. Možná bude naopak znít bombasticky moje tvrzení, ale díky téhle knize podle mně alespoň někdo může pochopit, proč se v USA nemohl dostat v tak děsivé situaci (analogické situaci v Německu v 30. letech) k moci nějaký šílenec typu nacistů s Hitlerem čele nebo bolševiků s Leninem a jeho více než zdatnými následovníky.
Stejně jako ostatní knihy Betty MacDonaldové je i tato hodně milá a sebeironická. I dneska se zasmějete spoustě bizardních situací (nejen) z kancelářského světa.
Každá kniha Betty MacDonaldové ve mně zanechá hluboký dojem a pokaždé je mi líto, že už mám dočteno. Autorka umí výborně přiblížit atmosféru každé situace, má velmi příjemný styl vyprávění a jemný humor! K příběhům o její rodině, která drží tak skvěle při sobě, se budu vždycky ráda vracet!
Pěkně jsem se u této knihy pobavila. V dětství jsem četla od této autorky Paní Láryfáry, později Vejce a já a Co život dal a co život vzal. Jako bychom se dneska s práci vraceli do staré doby. Taky je problém ji sehnat. Ať děláte cdo děláte bez protekce to prostě nejde. Soudržnost rodiny mě zaujala. Ne každá rodina táhne takhle za jeden provaz.
Od stejné autorky jsem četla knížku Vejce a já, která mě už několikrát velice pobavila. Čekala jsem, že mě bude bavit i tahle, jenže jsem zjistila, že mě víc rozčiluje, než baví.
Tahle knížka, a všechny ostatní od "Betky" v rámci této trilogie patří mezi "bible" naší rodiny a čteme je pořád dokola...když je nám veselo,když je nám ouvej, když jsme nemocní a vždycky nám dokáže zvednout náladu...:-)
Toto je podle mě její nejlepší knížka. Krásně jsem se zasmála a pochopila, že má Betty zase pravdu... :-)
Tak tohle byla poslední kniha, ketrá mi chyběla do celé přečtené autorčiny sbírky (dětské nepočítám). Její humor je stále stejný, je to pořád dokola. Bylo to sice vtipné, ale ten vtip mi přišel občas na ten děj jaksi násilně napasován. Nevím, zda se všem těm historkám dá vůbec věřit. Moc mě to nenadchlo, stále u mě vede jednoznačně nejlepší Vejce a já a také Morová rána, to jsou nej příběhy.
z celé tvorby Betty MacDonaldové jsem se u této knihy zasmála asi nejvíc. Neuvěřitelné, co její sestra všechno vyváděla:-) Ta soudružnost celé její rodiny byla úžasná
Štítky knihy
americká literatura pro dívky hospodářská krize dívčí romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Vejce a já |
| 2010 | Paní Láryfáry |
| 1987 | Co život dal a vzal |
| 1993 | Čáry paní Láryfáry |
| 2008 | Morová rána |
O tzv. Velké krizi zahájené oním Černým pátkem na Newyorské burze byly popsány možná i tuny papíru. Zejména ti takzvaní pokrokoví spisovatelé ve svých okázale sociálních románech cupovali dobu a hlavně onen kapitalistický systém, jehož výdobytků (včetně knižního byznysu - tady bych odkázal na Medojedky od Roberta Ruarka) nicméně dokázali užívat plnými doušky. Čím bizarnější situace, osoby a děje, tím lepší. Na jedné straně třeba Fallada nebo Steinbeck. A mnozí další. A na druhé straně dokázal třeba Remarque bez okázalosti a "třídního" pohledu předvést zcela přesvědčivě na pozadí života Tří kamarádů život v Německu, byť v poněkud dramatičtější a tragičtější poloze, tak dokázala Betty McDonaldová předvést krizi v USA zhruba ve stejném období. Láskyplný vztah k lidem v kombinaci se soudružností rodiny a neokázalé pomoci druhý lidem a to vše taky na pozadí bídy, strachu a každodenního boje o život. A to vše v humorném podání a s takovou dávkou optimismu a schopností využít pozorovatelský talent převedený do schopnosti vystihnout nálady, že to všechny ty "velké" spisovatele hravě strčí do kapsy. To není žádný "ženský" pohled, to je pohled hluboce lidský.